20 C 126/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně zn. příjmení jméno příjmení jméno číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované adresa pro doručování: adresa žalované o zaplacení 12 636,37 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 636,37 Kč s úrokem z prodlení z částky 12 636,37 Kč ve výši 8,75 % ročně od 22. 6. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do vyhlášení rozsudku a dále od 23. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušeného kalendářního pololetí, s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 12 636,37 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 200 Kč na soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 8 260 Kč k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do 30 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou proti žalované dne 6. 5. 2020 domáhala zaplacení částky shora a úrokem z prodlení a úrokem 30 % ročně za žalované částky od 1. 4. 2006. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], dříve [právnická osoba], IČ [číslo] (dále jen„ banka“) uzavřela dne 16. 12. 2003 se žalovanou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, v jejímž rámci bylo sjednáno vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice ke kontokorentnímu úvěru. Žalované byl poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Úrokové sazby pro čerpání tohoto limitu i pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v dispozicích ke smlouvě. Žalovaná se zavázala, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň 1x v průběhu každých 180ti dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy tím, že překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva a zrušila poskytování kontokorentního úvěru žalované a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 18 854,37 Kč převedla dne 25. 1. 2006 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Poté banka umožnila žalované splácení debetního zůstatku ve splátkách. Jelikož dlužná částka nebyla žalovanou řádně a včas splácena, banka celou dlužnou částku dopisem ze dne 31. 3. 2006 zesplatnila k témuž dni a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 19 054,37Kč, což se nestalo. Dlužná jistina byla proto úročeno sazbou 30 % ročně. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 s účinností k 21. 6. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným dne 17. 7. 2019. Dlužná částka činila ke dni postoupení 12 636,37 Kč. Předžalobní výzva byla odeslána 7. 4. 2020.

2. Usnesením ze dne 16. 9. 2020, č. j. 20 C 126/2020-49 bylo k návrhu žalobkyně řízení zastaveno co do úroku ve výši 30,00 % ročně z částky 12 636,37 Kč za dobu od 1. 4. 2006 do 21. 6. 2019 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů z částky 12 636,37 Kč za dobu od 1. 4. 2006 do 21. 6. 2019.

3. Žalovaná k věci uvedla pouze, že nesporuje uzavření předmětné smlouvy ani existenci dluhu z této smlouvy, žádala o splátky v maximální výši 500 Kč s ohledem na svůj zdravotní stav a invalidní důchod ve výši 6 000 Kč měsíčně.

4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 18. 6. 2019, seznamu postupovaných pohledávek, dohody a potvrzení o úplatě bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.

5. Ze smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb z 16. 12. 2003, dispozic ke smlouvě ze dne 21. 12. 2004 a úrokového lístku bylo zjištěno, že tuto uzavřela [právnická osoba], IČ [číslo], se žalovanou, na jejím základě zřídila a vedla banka žalované běžný účet a žalované bylo umožněno od 10. 8. 2004 úvěr v limitu 5 000 Kč s tím, že úrok byl sjednán ve výši 16 % p.a. v případě nepovoleného debetu činil úrok 30 % p.a.. Minimální měsíční kreditní příjem měl činit 2 500 Kč.

6. Z oznámení banky ze dne 31. 3. 2006 soud zjistil, že vzhledem k porušování smluvních ujednání byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 31. 3. 2006, dluh k uvedenému dni činil 19 054,37 Kč, k jeho úhradě byla žalovaná zároveň vyzvána.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019 bylo zjištěno, že uvedeného dne bylo žalované oznámeno, že předmětná pohledávka vyplývající z titulu smlouvy [číslo] byla postoupena žalobkyni, dlužná částka ke dni 21. 6. 2019 činila 12 636,37 Kč. Současně byla žalovaná vyzývána k úhradě. Oznámení bylo žalované zasláno dle podacího lístku dne 16. 7. 2019 8. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 4. 2020 vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení celkové dlužné částky 81 091,91 Kč nejpozději do 16. 4. 2020 s upozorněním na možné soudní řízení. Výzva jí byla dle podacího lístku zaslána 7. 4. 2020.

9. V návaznosti na skutečnost, že věc byla rozhodnuta poté, co 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval se soud i tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. Dle § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na to, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo před nabytím účinnosti zákona číslo 89/2012 Sb., aplikoval soud předpis účinný k tomuto dni. Tím je zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč.zák.“).

10. Dle § 497 obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obch. z.), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle § 544 odst. 1, 2 obč.zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

12. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

13. Dle § 517 odst. 1 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dle odst. 2 téhož ustanovení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, když výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis.

14. Dle § 524 odst. 1, 2 obč.zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

15. Dle § 526 odst. 1, 2 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

16. Dle § 1 vyhl. č. 142/1994 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

17. Po provedeném řízení a zhodnocení všech důkazů soud žalobě zcela vyhověl. V řízení bylo prokázáno a nebylo ani sporováno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, bankou, a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, na jehož základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala ke splácení poskytnutého úvěrového rámce a k udržování kreditního příjmu na účtu alespoň ve výši 2 500 Kč měsíčně. Úroková sazba pro čerpaný povolený limit činila 16 % ročně, pro nepovolený debetní zůstatek 30 % ročně. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, vyčerpané prostředky neuplácela, proto banka využila svého práva a dlužnou částku po převedení na úvěrový účet pro nesplácení zesplatnila ke dni 31. 3. 2006 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, tehdy v celkové výši 19 054,37 Kč. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek a pohledávku je tak oprávněna po žalované vymáhat.

18. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Jelikož se dostala se splácením do prodlení je povinna ji uhradit a hradit i úrok z prodlení v zákonné výši a také úrok 30 % z dlužné částky. Žalovaná neprokázala ani netvrdila, že by dluh či alespoň jeho část uhradila, tvrzení žalobkyně nijak nesporovala, soud proto ze všech výše uvedených důvodů žalobě ve znění jejího částečného zpětvzetí vyhověl a zavázal tak žalovanou k úhradě neuhrazené jistiny 12 636,37 Kč s úrokem z prodlení ve smyslu § 1 vyhl. č. 142/1994 Sb. a s úrokem 30 % tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když žalobkyně úroky i úroky z prodlení požaduje až ode dne následujícího postoupení pohledávky, ač je mohla požadovat již za předcházející období.

19. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 200 Kč.

20. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. Úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Ta je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a jeho doplatkem ve výši 200 Kč, který byl žalobkyni vyměřen ve výroku II. rozsudku, neboť nedošlo k vydání elektronického platebního rozkazu. Dále je tvořen odměnou advokáta za 2,5 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. b), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 750 Kč, paušální náhradou za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč. Jedná se o úkony učiněné do podání žalobního návrhu, neboť se jednalo o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a uplatňované žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech. Dále žalobkyni náleží 2,5 x 1 620 Kč dle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1, 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky za částečné zpětvzetí žaloby, účast zástupce žalobkyně na jednání soudu a za vyjádření z 30. 9. 2020. S ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o 21% DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem přiznané náklady žalobkyně činí 8 260 Kč a jsou splatné k rukám právního zástupce žalobce § 149 odst. 1 o.s.ř. Nebyly zjištěny ani tvrzeny žádné mimořádné skutečnosti, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána či by měla být snížena.

21. Lhůty splatnosti soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. delší než zákonné třídenní, a to vzhledem k výši žalované částky, pro jiný postup neshledal důvod. Žalovanou navrhované splátky v maximální 500 Kč měsíčně soud nepovolil též s ohledem výši splátky narůstající o úroky z prodlení a úroky. Takto nízkými splátkami by byly stále hrazeny v převážné míře pouze úroky a úroky z prodlení a nikoli samotná jistina. Lhůtu 30 dnů k úhradě nákladů řízení stanovil soud proto, aby žalovaná měla časový prostor pro zajištění finančních prostředků k jejich úhradě, stejně tak i k úhradě žalované částky vč. úroků z prodlení a úroků.