20 C 166/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa žalobkyně ASPROV7/649769 proti žalované: osobní údaje žalované neznámého pobytu zastoupené opatrovnicí příjmení jméno příjmení advokátkou se sídlem adresa žalované zn. číslo o zaplacení částky 11 352 Kč (původně 16 809,88 Kč) s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 300 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně za dobu od 20. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žalobní návrh se co do částky 2 052 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 20. 3. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 856,24 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 6 485,92 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 431,50 Kč a co do s úroku ve výši 28 % ročně z částky 6 485,92 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 200 Kč na soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 662,80 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

V. Opatrovnici žalované příjmení jméno příjmení, advokátce se sídlem v obec, ulice a číslo, se za zastupování žalované v tomto řízení přiznává odměna 5 536 Kč a hotové výdaje 1 500 Kč, celkem tedy 7 036 Kč.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit na nákladech řízení za zastupování žalované České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích částku 1 266,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2020 zaplacení částky 16 809,88 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 763,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 811,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 188,09 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 10 188,09 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba IČO, a žalovanou došlo dne 4. 1. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil úvěryschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Majetkovou situaci žalované ověřil pracovní smlouvou, výplatními páskami za poslední 3 měsíce, a nájemní/podnájemní smlouvou, ověřil si, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Kopie dokladů předložených žalovanou při sjednávání a uzavírání smlouvy nemá ona stejně jako její právní předchůdce k dispozici. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaná zavázala zaplatit 9 637 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 896 Kč s úrokovou sazbou 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 832 Kč a částku za administrativní činnosti ve výši 4 909 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 344 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 28. 2. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena 4. 5. 2017. Ke dni 3. 9. 2017 činila dlužná jistina 10 188,09 Kč a dlužný poplatek 6 621,79 Kč. Celková dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo právní předchůdkyni právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 28 % ročně z dlužné nesplacené jistiny od 1. 3. 2018 dále, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru) do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 24. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Předžalobní výzva byla žalované zaslána.

2. Žalované byl z důvodu jejího neznámého pobytu ustanoven opatrovník, a to advokátka JUDr. jméno příjmení. Ta namítla neplatnost předmětné smlouvy s ohledem na zákon o ochraně spotřebitele a vznesla námitku promlčení. Požadovaný úrok 28 % považovala za nepřiměřený, stejně jako poplatky 2 832 Kč a 4 909 Kč s ohledem na výši poskytnuté částky. Za nejasné považovala doručení oznámení o postoupení pohledávky žalované. Navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Po zahájení jednání ve věci vzala žalobkyně svůj návrh zpět co do částky 3 702,17 Kč na jistině, co do částky 1 755,71 Kč na poplatku, co do částky 907,06 Kč na kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení za dobu do 24. 6. 2019, co do částky 1 379,98 Kč na kapitalizovaném úroku do 24. 6. 2019, co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 702,17 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a co do úroku ve výši 28 % ročně z částky 3 702,17 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Soud v tomto rozsahu řízení usnesením ze dne 7. 1. 2021 č. j. 20 C 166/2020-56 zastavil. Řízení tak bylo dále vedeno pro zaplacení částky ve výši 6 485,92 Kč s poplatkem ve výši 4 866,08 Kč (celkem tedy pro 11 352 Kč), s kapitalizovaným úrokem z prodlení do 24. 6. 2019 ve výši 856,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem do 24. 6. 2019 ve výši 2 431,50 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 485, 92,84 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z částky 6 485,92 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

4. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 4. 1. 2017, tabulkou umoření, zákaznickou kartou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba IČO se žalovanou uzavřela dne 4. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit je v 60 pravidelných týdenních splátkách po 344 Kč, poslední splátka měla činit 341 Kč Celkem měla žalovaná zaplatit částku 20 637 Kč, která se skládala z poskytnutých prostředků 11 000 Kč, úroků 1 896 Kč, poplatku za zpracování a doručení 2 832 Kč a poplatku za administrativní činnost 4 909 Kč. Za druhé straně smlouvy byla ujednána zápůjční úroková sazba jako pevná po celou dobu trvání smlouvy veš smyslu článku 18 Smluvních podmínek a uplatňuje se jako roční úroková sazba. V případě, že byla u týdenního režimu sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činí výše zápůjční úrokové sazby 28 % p.a. Článek 18 umístěný až v jejím závěru na čtvrté straně smlouvy, uvádí, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnosti smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Při jednání s poskytovatelem úvěru tvrdila žalovaná, že zaměstnána u právnická osoba s průměrným příjmem 13 427 Kč čistého měsíčně, uvedla, že odhadla své běžné měsíční výdaje na 8 000 Kč, žádné splátky nějakých zápůjček neuvedla. Dále uvedla, že jejím dalším příjmem je stejná částka, tedy znovu 13 427 Kč. Tvrdila, že žije na ubytovně, je vdaná, nemá vyživovací povinnosti a zápůjčku potřebuje z rodinných důvodů. Uvedené mělo být ověřeno pracovní smlouvou a 3 výpisy z bankovního účtu. Žalovaná však v rozporu se smlouvou poskytnuté prostředky řádně nesplácela, do 4. 5. 2017 uhradila pouze částku 1 700 Kč celkem. K úhradě dlužné částky vč. úroků a úroků z prodlení byla vyzvána minimálně předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2020 odeslané jí dle podacího lístku dne 13. 3. 2020. Ve výzvě uvedených 25 067,87 Kč měla uhradit do 19. 3. 2020.

5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 24. 6. 2019.

6. Žalovaná neprokázala, ba ani netvrdila, že by na svůj dluh něčeho uhradila či že by její závazek již zanikl.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § číslo Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Dle § číslo věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do úhrady částky 9 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 20. 3. 2020 do zaplacení.

17. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaná žalovaná) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

18. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C číslo ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 Obč.Z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

21. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 11 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti banka nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalované, v podstatě žádné nezjišťovala a vycházela pouze z výdajů 8 000 Kč. Při zjišťování jeho výdajů bylo nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. příjmení měla k dispozici toliko informaci i výši příjmu, nikterak nepodloženo bylo zjištění i příjmu druhého v totožné výši, nijak však banka neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se výdajů žalované.

22. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem nejen neověřovala, ale ani nezjišťovala výdaje žalované. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ číslo Obč.Z.). příjmení poskytla žalované částku 11 000 Kč, žalovaná jí do současné doby uhradil toliko 1 700 Kč. Proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částky, tedy částku 9 300 Kč s úroky z prodlení jdoucími ode dne následujícím po dni, do kterého měla žalovaná plnit dle předžalobní výzvy z 12. 3. 2020. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 2 052 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 20. 3. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 856,24 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 6 485,92 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 431,50 Kč a co do s úroku ve výši 28 % ročně z částky 6 485,92 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).

24. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 200 Kč (výrok III.).

25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak, že zavázal procesně neúspěšnou žalovanou k povinnosti nahradit žalobkyni, která měla v řízení neúspěch pouze 18 %, náklady řízení ve výši 64 %. Jedná se o náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč + 200 Kč, dále odměnu advokáta ve výši 2,5 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění za převzetí zastoupení, sepis návrhu a výzvu k plnění, 3 x 100 Kč paušál dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tyto úkony, dále za doplnění žaloby, její částečné zpětvzetí a účast na dvou jednáních soudu celkem 3x 1 780 Kč a 1x 1 580 Kč dle § 7 bod 5. ve spojení § 11 odst. 1 písm. d), g) téže vyhlášky, za tyto úkony 4x 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a dále 21 % DPH z celkové náhrady nákladů advokáta, který je plátcem této daně. Celkové náklady řízení žalobkyně činí 13 535,60 Kč, 64 % z toho činí právě 8 662,80 Kč. příjmení mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly.

26. Ustanovené opatrovnici žalované bylo přiznáno na odměně celkem 7 036 Kč za převzetí vč. přípravy zastoupení, souhlas s částečným zpětvzetím žaloby, vzdání se odvolání do usnesení o částečném zastavení řízení a účast na dvou jednáních soudu, tj. 2 x 1 424 Kč + 2 x 712 Kč (souhlas s částečných zpětvzetím žaloby a vzdání se odvolání) dle § 7 bod 5, ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b), g), a odst. 2 písm. c) a § 12a vyhl. č. 177/1996 Sb. a 1x 1 264 Kč (účast na jednání soudu po částečném zpětvzetí žaloby) a za každý z těchto úkonů 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Plátcem DPH opatrovnice žalované není.

27. Dle § 146 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na neúspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 18 %, je tato povinna státu nahradit odměnu přiznanou opatrovnici žalované ve výši 18%, tj. právě ve výši 1 266,50 Kč (výrok VI.).

28. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro určení delší lhůty či pro povolení splátek. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí/exekuci.