20 C 167/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa zn. anonymizováno číslo proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 12 473 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 428,55 Kč, s úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 8. 9. 2021 do zaplacení a nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 473 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 141,20 Kč rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 3 dnů do právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 1. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za období od 8. 9. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 428,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 896 Kč. Tvrdila, že dne 27. 2. 2021 byla mezi společností [právnická osoba] („ původní věřitelka“) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 31. 3. 2021. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek původní věřitelky, totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím kopie občanského průkazu. Původní věřitelka ověřila úvěruschopnost žalované a částku úvěru jí zaslala. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, žalované tudíž vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Pohledávku vůči žalované původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. K výzvě soudu, aby doložila listiny, na jejichž základě původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalované, žalobkyně sdělila, že tyto listiny nemá k dispozici a vzala žalobu zpět, co do úroku 150 Kč a smluvní pokuty 1 896 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná požádala dne 1. 3. 2021 původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč prostřednictvím webových stránek žalobkyně (prokázáno smlouvou [číslo] s uvedeným číslem bankovního účtu, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem občanského průkazu žalované), a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora. Na účet žalované byly dne 1. 3. 2021 odeslány částky v celkové výši 12 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu u [právnická osoba]). Žalovaná neuhradila ničeho. Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalované (prokázáno společným prohlášením původní věřitelky a žalobkyně o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2021). Původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2021). Žalobkyně žalované zaslala dne 13. 10. 2021 obyčejný dopis a ve dnech 20. 10. 2021 a 8. 11. 2021 vykonala cesty na adresu žalované (prokázáno výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovanou, nechť do 13. 1. 2022 uhradí dlužnou částku 14 046 Kč (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 13. 12. 2021). O ekonomických poměrech žalované v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru soud nezjistil ničeho, neboť jak uvedeno výše, žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, na základě jakých konkrétních listin byla úvěruschopnost posouzena. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>7. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.</i> 11. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je v celém rozsahu (po částečném zpětvzetí) důvodný, byť nikoliv z právního důvodu uváděného žalobkyní, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C -679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.

12. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalované postoupením, nicméně postoupením pohledávky ze spotřebitelského úvěru není dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 257/2016 Sb.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Žalobkyně k požadavku soudu na předložení listin, z nichž vyplývá ověření schopnosti schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, toliko sdělila, že není schopna tyto listiny předložit, neboť je nemá k dispozici. Jelikož nebylo prokázáno, že by původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že tak neučinila. Nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalované právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a zákonného úroku z prodlení. Původní věřitelka poskytla žalované částku 12 000 Kč, žalovaná do současné doby žalobkyni ničeho neuhradila. Proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni celý zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru s úroky z prodlení jdoucími ode dne následujícího po dni, kdy byl úvěr zesplatněn, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky v souladu s § 513 o.z. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni, která žalované zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu části účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně původně žalovala částku 20 047,55 Kč (včetně příslušenství), poté učinila částečně zpětvzetí žaloby o částku 2 046 Kč bez bližšího zdůvodnění, tedy nikoliv z důvodů na straně žalované. Žalobkyně tak měla procesní úspěch v rozsahu 90 %, žalovaná v rozsahu 10 %. Po odečtení úspěchu žalobkyně od úspěchu žalované žalobkyni náleží náhrada nákladů v poměrné výši 80 % Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 2,5 úkonu právní služby do podání žaloby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva – v sazbě ½ úkonu, podání žaloby) po 300 Kč, celkem 750 Kč, 3x paušální náhradou podle § 14b odst. 5 vyhlášky po 100 Kč, celkem 300 Kč, podle § 7 bodu 5 jeden úkon po podání žaloby (částečné zpětvzetí) po 3 300 Kč, celkem 3 300 Kč, 1x paušální náhradou podle § 13 odst. 4 vyhlášky po 300 Kč, celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhradou DPH ve výši 21 %, celkem 976,50 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč. S ohledem na částečný úspěch žalobkyni náleží náhrada nákladů v rozsahu 80 %, celkem tedy 5 141,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady nahradit k rukám advokáta.

15. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro jiný postup.