20 C 174/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa žalobkyně zn. číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 7 635,23 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 238,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 5. 10. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh se co do částky 6 396,30 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 5. 10. 2021 do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou proti žalovanému dne 7. 2. 2022 domáhala zaplacení částky 7 635,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně ode dne 5. 10. 2021 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 4. 12. 2020 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, který tento čerpal v konečné výši 7 635,23 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději dne 4. 10. 2021, což se však nestalo. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na internetových stránkách věřitele [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru a po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] byl úvěr poskytován. Žalovaný však podmínky smlouvy neplnil, byl upomínán k úhradě dluhu. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem žalovanou částku. Pro případ, že by soud nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně návrh v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 27. 1. 2020. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaný čerpal finanční prostředky v různé výši v období 4. 12. 2020 – 17. 6. 2021. Na účet původního věřitele žalovaný uhradil celkem 32 362,07 Kč.

2. Usnesením č. j. 20 C 174/2022-26 ze dne 16. 6. 2022 vyzval soud žalovaného, aby se do 10 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a současně jej poučil, že pokud ve stanovené lhůtě vyjádření neobdrží, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo doručeno žalovanému dne 27. 6. 2022 prostřednictvím jeho datové schránky.

3. Na výzvu soudu žalovaný nereagoval, k věci ani k žalobě se vůbec nevyjádřil, proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle § 115a) o.s.ř. Žalobkyně svůj souhlas s tímto postupem vyjádřila již v podaném žalobním návrhu.

4. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 vč. seznamu postupovaných pohledávek.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 4. 12. 2020, Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou vč. podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli uvedeného dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl věřitel poskytnout žalovanému finanční prostředky až do úvěrového limitu 80 000 Kč, kterou žalovaný měl čerpat formou opakovaného čerpání z úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v minimálních splátkách, které tvoří 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru 10,50 % měsíčně, nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to pravidelně měsíčně. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaný byl vyzván ke splacení celé pohledávky z důvodu porušení povinností ze smlouvy, předžalobní výzva byla odeslána žalovanému 18. 11. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě, tj. [obec], [ulice a číslo].

14. Z platebních informací právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že celková aktuální dlužná částka úvěru činí 7 635,23 Kč a je tvořena výběrem učiněným 15. 6. 2021 ve výši 2 800 Kč, výběrem dne 17. 6. 2021 ve výši 2 001 Kč, náhradou účelně vynaložených nákladů 3 x 250 Kč, zůstatkem po poslední platbě 198,76 Kč a úrokem za období čerpání 1 885,47 Kč. Do 4. 10. 2021 měl žalovaný uhradit splátku 4 000 Kč.

15. Ze čtrnácti potvrzení o provedené platbě (The Pay) a přehledu výběrů, úhrad a faktur soud zjistil, že žalovaný vyčerpal postupně úvěr v celkové výši 33 601 Kč.

16. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. jejího právního předchůdce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako bankovní poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Z rozsudku SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

19. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

20. Právní předchůdce žalobkyně, jakožto poskytovatel úvěru nijak nezkoumal majetkové poměry žalovaného, žalobkyně nepředložila žádné doklady, které by prokazovaly příjmy či výdaje žalovaného. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, ověřovala či vyžadovala doložení důkazů prokazujících příjmy a výdaje žalovaného, na tyto skutečnosti rezignovala. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např.. pod sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly nijak zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., dle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od jejího právního předchůdce obdržela a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.

21. Žalovaný ve sporu byl zcela pasivní, ničeho neprokazoval ani netvrdil, poskytnutí finančních prostředků v čerpané výši 33 601 Kč nesporoval.

22. Právní předchůdkyně žalobkyně umožnila čerpat žalovanému částku 33 601 Kč, splaceno bylo dle tvrzení žalobkyně celkem 32 362,07 Kč. Uvedená částka měla být uhrazena do 4. 10. 2021. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku čerpané jistiny, tj. na 1 238,93 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 o.z.), a na úroky z prodlení v zákonné výši z této částky ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 5. 10. 2021 do zaplacení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co částky 6 396,30 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z této částky od 5. 10. 2021 do zaplacení, pak soud žalobu zamítl (výrok II.).

24. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Když žalovaný byl ve věci podstatně úspěšnější než žalobkyně a měl by tak nárok na poměrnou část nákladů řízení. Dle obsahu spisu mu však žádné náklady tohoto řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.

25. Lhůta k plnění byla žalované stanovena jako zákonná třídenní ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro jiný postup.