20 C 18/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 43 487,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 999,05 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh se co do částky 13 488 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 42 600,33 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, -625561/0710 pod VS , var. symbol, na soudní poplatek 391 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 920 Kč k rukám její zástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 43 487,05 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně od 15. 10. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost Emma´s , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela dne 14. 9. 2024 se žalovaným smlouvu o úvěru pod č. , spisová značka, , který mu byl poskytnut na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, , který odpovídal rodnému číslu žalovaného, ve výši 30 000 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději dne 14. 10. 2024, což se však nestalo. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za sjednání úvěru 12 600,33 Kč a smluvní úrok 887,67 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na internetových stránkách věřitele www.creditgo.cz .Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností dle výše uvedeného. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaný však podmínky smlouvy neplnil, byl upomínán k úhradě dluhu. Pro případ, že by soud nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně návrh v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2025. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Příjem žalovaného ze samostatné výdělečné činnosti činil 64 493 Kč a výdaje 8 000 Kč. Předmětem žalobního návrhu byla nesplacená jistina úvěru 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 12 600,33 Kč a úrok 886,72 Kč po zohlednění dílní platby ze strany žalovaného 0,95 Kč.

2. Usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 23. 2. 2026 vyzval soud žalovaného, aby se do 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a současně jej poučil, že pokud ve stanovené lhůtě vyjádření neobdrží, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo doručeno žalovanému dne 24. 2. 2026 prostřednictvím jeho datové schránky společně se žalobním návrhem.

3. Na výzvu soudu žalovaný nereagoval, k věci ani k žalobě se vůbec nevyjádřil, proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle § 115a) o.s.ř. Žalobkyně svůj souhlas s tímto postupem vyjádřila již v podaném žalobním návrhu.

4. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2023 vč. seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 3. 12. 2025.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, ze dne 14. 9. 2024 a formulářem o úvěruschopnosti klienta bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně společnost Emma´s credit s.r.o. a žalovaný uzavřeli uvedeného dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě měla uvedené společnost poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr vč. úroku 887,67 Kč do 14. 10. 2024 spolu s poplatkem za sjednání úvěru 5 040,13 Kč, a to v jedné splátce, tj. celkem 35 927,80 Kč. V případě překročení doby splatnosti poplatek za sjednání úvěru činil 12 600,33 Kč a splátka tak činila 43 488 Kč. Žalovaný měl být v době uzavírání předmětné smlouvy OSVČ s příjmem 64 493 Kč a výdaji na bydlení 4 000 Kč, 1 000 Kč na měsíční splátku bankovních úvěrů a 3 000 Kč na další výdaje (telefon, jízdenka, internet a pod.). Z informace o vlastníkovi soud zjistil, že žalovaný měl zřízeno více účtů – podnikatelský, podnikatelský spořící, spořící, krypto euro účet aj. s nulovými či minimálními zůstatky.

11. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalovanému byla dne 23. 8. 2024 na účet uvedený ve smlouvě výše č. , č. účtu, zaslána částka 30 000 Kč pod VS odpovídající rodnému číslu žalovaného uvedeného ve smlouvě výše.

12. Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že uvedený účet výše patřil v daném období žalovanému a pod VS shora na něj právní předchůdkyně žalobkyně zaslala 30 000 Kč.

13. Výzvou z 3. 12. 2025 zástupkyně žalobkyně odeslanou žalovanému společně s oznámením o postoupení pohledávky byl tento vyzván k zaplacení 67 526,19 Kč na jistině a 8 240 Kč na nákladech s upozorněním na možné soudní řízení.

14. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. jejího právního předchůdce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako bankovní poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Z rozsudku SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

16. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

17. Právní předchůdce žalobkyně, jakožto poskytovatel úvěru nijak nezkoumal majetkové poměry žalovaného, žalobkyně nepředložila žádné doklady, které by prokazovaly příjmy či výdaje žalovaného. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, ověřovala či vyžadovala doložení důkazů prokazujících příjmy a výdaje žalovaného, na tyto skutečnosti rezignovala. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např.. pod sp.zn. , spisová značka, ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly nijak zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., dle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od jejího právního předchůdce obdržela a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.

18. Žalovaný ve sporu byl zcela pasivní, ničeho neprokazoval ani netvrdil, poskytnutí finančních prostředků v čerpané výši 30 000 Kč nesporoval.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, splaceno bylo dle nesporného tvrzení pouze 0,95 Kč. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku poskytnuté jistiny, tj. na 29 999,05 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 o.z.).

20. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, ).

21. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl (výrok II.).

22. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 1 740 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 391 Kč.

23. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Když žalobkyně byla ve věci úspěšnější, a to v rozsahu 61 % (počítáno v případě úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku), a má tak nárok na poměrnou část nákladů řízení. V plné výši 4 181 Kč se jedná o náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 131 Kč, dále odměnu advokáta ve výši 2,5 x 700 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění za převzetí zastoupení, sepis návrhu a jednoduchou výzvu k plnění (§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), a 3 x 100 Kč paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu (61- 39) ve věci pak náleží žalobkyni pouze náhrada nákladů řízení ve výši 22 %, a to je 920 Kč.

24. Lhůta k plnění byla žalované stanovena jako zákonná třídenní ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro jiný postup.