20 C 221/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně ASFCI2/185880 proti žalované: osobní údaje žalované bytem titul . příjmení číslo , PSČ obec zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 28 250 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 950 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 31. 10. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části týkající se zaplacení částky 7 400 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 005,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 930,08 Kč, s úrokem z prodlení z částky 7 970,80 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 7 970,80 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žaloba se v části týkající se zaplacení částky 17 900 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 745,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 071,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 784,93 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 13 784,93 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení zamítá.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 6 735,90 Kč k rukám jejího zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 zaplacení částky 28 250 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 20. 9. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva1“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil úvěryschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Majetkovou situaci žalované ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaná zavázala zaplatit úroky ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,66 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 30. 10. 2016. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední platba byla ze strany žalované uhrazena dne 9. 5. 2017, celkem uhradila 7 050 Kč. Jelikož nebyla dlužná částka ke dni 30. 10. 2016 v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 7 970,80 Kč od 31. 10. 2016 do zaplacení úrokem 23,66 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Předžalobní výzva byla žalované zaslána. Žalovaná neuhradila po postoupení pohledávky žalobkyni ničeho a ta po žalované požadovala dlužnou jistinu 7 970,80 Kč a dlužné úhrady 2 379,20 Kč, kapitalizované úroky 5 930,08 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 2 005,15 Kč, úrok 23,66 % ročně a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi stejnou právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo dne 22. 6. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva2“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil úvěryschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Majetkovou situaci žalované ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaná zavázala zaplatit úroky ve výši 3 500 Kč s úrokovou sazbou 23,66 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 750 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 1. 8. 2016. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední platba byla ze strany žalované uhrazena 9. 5. 2017, celkem uhradila žalovaná 25 600 Kč. Jelikož nebyla dlužná částka ke dni 1. 8. 2016 v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 13 784,93 Kč od 2. 8. 2016 do zaplacení úrokem 23,66 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Předžalobní výzva byla žalované zaslána. Žalovaná neuhradila na žalovanou částku ničeho a žalobkyně tak po žalované požadovala dlužnou jistinu 13 784,93 Kč a dlužné poplatky 4 115,07 Kč, kapitalizované úroky 11 071,03 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 3 745,19 Kč, úrok 23,66 % ročně a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení.

3. Žalovaná nejprve vznesla námitku promlčení s tím, že splatnost jednoho úvěru měla nastat 30. 10. 2016 a druhého úvěru 1. 8. 2016, žaloba byla podána až dne 23. 7. 2020. Dále tvrdila, že smlouvy jsou spotřebitelského charakteru. Ze žaloby ani z karet zákazníka není zřejmé, jak poskytovatel úvěru úvěruschopnost žalované posuzoval. Z ničeho nevyplývá, zda byla provedena lustrace např. v registru dlužníků, exekucí. Zda žalovaná měla více úvěrů i u jiných společností, čeho se týkala nájemní smlouva, za jaké období byly předloženy výplatní pásky apod. Je pravdou, že žalovaná nesplácela zcela řádně a zejména v případě druhého úvěru pak bylo otázkou, zda tento jí poskytnout, či nikoli. Žalobkyni náleží pouze plnění z titulu bezdůvodného obohacení, tedy má nárok pouze na to, co žalované poskytl. Poplatky za poskytnutí či zpracování úvěru za současného úročení úvěru již například při poskytnutí 25 000 Kč tento činil 5 000 Kč, je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyni nepřísluší poplatek za inkaso splátek, neboť ty nebyly zcela vyinkasovány. Nikde není sjednáno, na co budou platby žalované započteny, nejprve by tedy měly být započteny na jistinu a teprve poté na další položky. Jinak tvrzení žalobkyně o půjčených peněžních prostředcích, uzavření smluv ani výše zaplacených částek nijak nesporovala.

4. Žalobkyně pohledávky žalované nepovažovala za promlčení s odkazem na § 2054 a § 639 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ Obč.Z.“)

5. Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den 13. 4. 2021 omluvil, soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce, když vycházel z obsahu spisu.

6. Smlouvou o půjčce [číslo] (smlouva1) ze dne 20. 9. 2015 včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou v uvedený den uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit je v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná měla spolu s poskytnutou částkou zaplatit úroky 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 4 000 Kč, celkem tedy 17 400 Kč. V čl. 1 smluvních podmínek byla ujednána zápůjční úroková sazba 23,72 % ročně (p.a.). Při jednání s poskytovatelem úvěru tvrdila žalovaná, že její mzda činí 28 000 Kč, uvedla měsíční výdaje domácnosti ve celkové výši 13 600 Kč skládající se z nájmu/inkasa 5 100 Kč, výdajů domácnosti 3 500 Kč, splátek/půjček 4 800 Kč a výdaji na telefon 200 Kč V době sjednávání úvěru neměla nezaopatřené děti, měla aktivní půjčku u poskytovatele úvěru i u jiného subjektu. Uvedené mělo být ověřeno jejím občanským průkazem, pracovní smlouvou, výpisem z účtu, nájemní/ubytovací smlouvou.

7. Smlouvou o půjčce [číslo] (smlouva2) ze dne 22. 6. 2015 včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou v uvedený den uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit je v 58 pravidelných týdenních splátkách po 750 Kč. Žalovaná měla zaplatit za poskytnuté prostředky úroky 3 500 Kč, poplatek za administrativní činnost 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 10 000 Kč, celkem tedy 43 500 Kč včetně poskytnutých prostředků. V čl. 1 smluvních podmínek byla ujednána zápůjční úroková sazba 23,72 % ročně (p.a.). Při jednání s poskytovatelem úvěru měla žalovaná uvést, že je zaměstnána se mzdou 27 000 Kč, uvedla měsíční výdaje domácnosti v celkové výši 13 600 Kč skládající se z nájmu/inkasa 5 100 Kč, výdajů domácnosti 3 500 Kč, splátek/půjček 800 Kč a výdaji na telefon 1 000 Kč. V době sjednávání úvěru neměla nezaopatřené děti, měla již aktivní půjčku u poskytovatele úvěru, jinde žádnou neměla. Uvedené mělo být ověřeno jejím občanským průkazem, pracovní smlouvou, výplatními páskami, a nájemní/ubytovací smlouvou.

8. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 6. 12. 2019 odeslaným dle podacího lístku 7. 1. 2020.

9. Předžalobní výzva ze 7. 5. 2020 byla žalované zaslána dle podacího lístku dne 10. 5. 2020 10. Podle § [číslo] Obč.Z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § [číslo] Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Dle § [číslo] věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Žalovaná však v rozporu se smlouvou2 poskytnuté prostředky řádně nesplácela, když uhradila do 9. 5. 2017 na smlouvu2 pouze částku 7 050 Kč. Na smlouvu1 uhradila 25 600 Kč.

19. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do úhrady částky 2 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 31. 10. 2016 do zaplacení.

20. Nejprve soud zkoumal, zda námitka promlčení vznesená žalovanou je oprávněná a shledal, že nikoli.

21. Dle § 2054 odst. 2, 3 Obč.Z. placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.

22. Dle § 639 Obč.Z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

23. Soud souhlasí se žalobkyní, že nároky uplatňované žalovanou nejsou promlčeny. Žalovaná poslední splátky na obě pohledávky uhradila 9. 5. 2017, aniž by přitom specifikovala, že danými platbami svůj dluh neuznává. K poučení soudu při jednání ničeho takového žalovaná ke svým dosavadním tvrzením doplňovat nechtěla. Dle soudu tak pohledávky žalobkyně v době podání žaloby (23. 7. 2020) promlčeny nebyly, neboť k tomu by mohlo dojít až dne 9. 5. 2027, neboť úhradou posledních splátek žalovaná svůj dluh uznala a došlo tak prodloužení promlčecí doby na 10 let.

24. Soud se dále zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaná žalovaná) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

25. Rozsudek Evropského soudního dvora sp. zn. C [číslo] ze dne 5. března 2020 uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 [číslo] musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

26. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 9 zák. č. 145/2010 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je třeba vykládat za použití § 588 Obč.Z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V tomto souzeném případě námitka vznesena byla.

27. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

28. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a 10 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti poskytovatel úvěru nedostatečně ověřil měsíční výdaje žalované, v podstatě žádné nezjišťoval a vycházel pouze z tvrzených výdajů, neověřoval ani nevyžadoval doložení listin týkajících se výdajů žalované. Při zjišťování jejích výdajů bylo nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Poskytovatel měl k dispozici toliko informaci i výši příjmu a o nákladech na bydlení. V případě první smlouvy (smlouvy2) se jednalo o poskytnutí prostředků ve výši 25 000 Kč, kdy žalovaná uvedla, že má již u téhož poskytovatele jinou půjčku a splácí 800 Kč O 3 měsíce později, ještě před splacením prostředků ze smlouvy2 jí bylo poskytnuto 10 000 Kč za situace, kdy dále měla žalovaná půjčku nejen u právní předchůdkyně žalobkyně ale i u dalšího subjektu a splácela celkem již 4 800 Kč. Dle soudu toto zjištění mělo právní předchůdkyni žalobkyni vést k tomu, že zejména výdaje žalované měla ověřovat daleko pečlivěji a zkoumat řádně, zda skutečně je v jejích schopnostech poskytnuté prostředky splácet, když v rozmezí 3 měsíců uzavřela min. 3 smlouvy o úvěru či půjčce.

29. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem nejen neověřovala, ale ani nezjišťovala výdaje žalované. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy2 i smlouvy1. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ [číslo] Obč.Z.). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy2 částku 10 000 Kč, žalovaná jí do současné doby uhradil toliko 7 050 Kč, jak uvedly shodně obě účastnice. Proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částky, tedy částku 2 950 Kč. Dále pak úroky z prodlení jdoucími z přiznané částky ode dne následujícím po dni, do kterého měla žalovaná uhradit poslední splátku dle dané smlouvy. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

30. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytl žalované dále částku 25 000 Kč, žalovaná mu do současné doby však uhradila 25 600, jak shodně tvrdily účastnice. Žalobkyni tak z titulu smlouvy1 nenáleží ničeho.

31. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 7 400 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 005,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 930,08 Kč, s úrokem z prodlení z částky 7 970,80 Kč a s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 7 970,80 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, co do částky 17 900 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 745,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 071,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 784,93 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 13 784,93 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, pak soud žalobu zamítl (výrok II., III.).

32. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř.. Soud vycházel při svém rozhodování i z úroků a úroků z prodlení, když tyto stanovil jako pětinásobek ročního plnění. Žalobkyně tak žalobou požadovala po žalované celkem 87 597,71 Kč, přiznáno jí bylo (vč. úroků z prodlení ve výši pětinásobku ročního plnění) pouze 4 137,26 Kč. Ve sporu tak byla ze 95,28 % úspěšná žalovaná. Jelikož žalovaná měla neúspěch v poměrně nepatrné částky, a to v rozsahu 4,72 %, soud ji přiznal proti žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši. Ty jsou tvořeny náklady na právní zastoupení, a to 2 x 2 260 Kč dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí vč. přípravy zastoupení a za účast na jednání soudu, za tyto úkony též vždy 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, dále pak 200 Kč za promeškaný čas za cestu ze sídla zástupce žalované k soudu a zpět a za tuto cestu pak 246,90 Kč osobním automobilem zn. Škoda Octavia [registrační značka] při průměrné spotřebě motorové nafty 4,43l/ km a vyhláškové ceně nafty 27,20 Kč včetně amortizace, dále pak ze všech uvedených částek 21% DPH (1 169 Kč). Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení žalované činí 6 735,90 Kč Náklady za poradu před soudním jednáním soud nepovažoval za účelné náklady, když příprava na jednání je zahrnuta již do převzetí a přípravy zastoupení, ke kterému navíc došlo až po prvním nařízení jednání.

33. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro určení delší lhůty či pro povolení splátek.