20 C 23/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 74 097,16 Kč s příslušenstvím

I. Návrh na zaplacení částky 65 964,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 21. 10. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, -625561/0710 pod VS , var. symbol, soudní poplatek ve výši 660 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou proti žalovanému dne 14. 1. 2026 domáhala zaplacení částky shora s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.), uzavřela dne 20. 12. 2023 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, který žalovaný čerpal v konečné výši 65 964,12 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději dne 20. 10. 2025, což se však nestalo. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na internetových stránkách věřitele www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru a po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, byl úvěr poskytován. Žalovaný však podmínky smlouvy neplnil, byl upomínán k úhradě dluhu. Před postoupením pohledávky uhradil celkem 88 232 Kč, po postoupení pohledávky neuhradil již ničeho. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí celkem žalovanou částku. Pro případ, že by soud nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně návrh v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 27. 1. 2020.

2. Usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 9. 3. 2026 vyzval soud žalovaného, aby se do 10 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a současně ho poučil, že pokud ve stanovené lhůtě vyjádření neobdrží, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo doručeno žalovanému dne 20. 3. 2026, stejně jako žaloba, do vlastních rukou.

3. Na výzvu soudu žalovaný nereagoval, k věci ani k žalobě se vůbec nevyjádřil, proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle § 115a) o.s.ř. Žalobkyně svůj souhlas s tímto postupem vyjádřila již v podaném žalobním návrhu.

4. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku, vč. seznamu postupovaných pohledávek a Oznámením o postoupení pohledávky z 22. 11. 2025 vč. podacího lístku z 25. 11. 2025.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Smlouvou o revolvingovém úvěru vč. standardních podmínek a standardních informací, aplikačních dat, předžalobní výzvou z 22. 11. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost Multitude Bank p.l.c. a žalovaný uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl věřitel poskytnout žalovanému finanční prostředky až do úvěrového limitu 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v minimálních splátkách, které měly tvořit 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaný byl vyzván ke splacení celé pohledávky z důvodu porušení povinností ze smlouvy. Korespondence mu byla zasílána na adresu uvedenou ve smlouvě, tj. , adresa, . Právní předchůdce žalobkyně měla k dispozicí tvrzený příjem 96 000 Kč a informaci, že ve společné domácnost žalovaného žijí 3 lidé. Totožnost žalovaného byla zjištěna z jeho fotografie a fotografie občanského průkazu, které byly pořízeny při on-line sjednávání úvěru.

14. Z přehledu plateb (Proof of payment) a faktury právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že žalovaný vyčerpal částku, která mu byla poskytnuta a že k 2. 7. 2025 vyčíslila žalobkyně zůstatek na 54 339,92, poté byly žalovanému účtovány náklady na účelné vymáhání 3x 250 Kč, výběr 6 879 Kč a úroky 11 071,50 Kč k 20. 10. 2025. Žalovaný čerpal úvěr postupně.

15. Ze zprávy , právnická osoba, . a výpisu z účtu žalovaného vedeného u této banky číslo , č. účtu, v celkovém období 19. 8. 2023-16. 11. 2023 soud zjistil, že jeho mzda činila 65 939 Kč, 132 458 Kč a 91 205 Kč, v průměru tedy 96 534 Kč, hradil měsíčně stavebko (zřejmě tedy stavební spoření) 500 Kč, penzijní připojištění 300 Kč, pojistné u Kooperativy, pojišťovny, a.s. 2x 500 Kč, cestovní pojištění Family 40 Kč, 800 kč s pozn. Ondra – zlato, každý měsíc v jiné výši splatil společnosti Cofidis 900 Kč, 994 Kč, 1 632 Kč a 1 850 Kč, dále hradil nákupy e-shopech i v nákupních řetězcích s potravinami a dalším spotřebním zubožím (Penny, Kaufland, Albert,…) v řádech nižších tisíců či stokorun, činil platby ve stokorunových částkách na čerpacích stanicích (Shell, Benzina), činil výběry v tisícových částkách, uhradil startovné a závody po 6 000 Kč, obdržel od společnosti Cofidis 30 000 Kč, od , jméno FO, s pozn. „octavia“ 250 000 Kč a díky tomu měl v daný moment kladný zůstatek na účtu přes 90 000 Kč. Žalovaný měl k účtu povolený debet 10 000 Kč, který byl využíván.

16. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. jejího právního předchůdce proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako bankovní poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Z rozsudku SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 plyne, že „články 8 a 2u3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

19. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

20. Právní předchůdce žalobkyně, jakožto poskytovatel úvěru nijak nezkoumal řádně majetkové poměry žalovaného. Bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání přibližně ve výši dvojnásobku průměrné měsíční mzdy, a přesto si musel brát předmětný úvěr i úvěr či půjčku od společnosti Cofidis, což je společnost, která tyto služby také poskytuje. V podstatě bylo zjištěno pouze to, že žalovaný má vyšší výdaje než příjmy, ač ty tedy rozhodně nebyly nízké. Výše příjmu žadatele o úvěr pak bez dalšího neznamená, že tento je schopen své závazky plnit. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp.zn. , spisová značka, ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018.

21. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., dle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od jejího právního předchůdce obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Ze žalobního návrhu se podává, že i s touto možností žalobkyně eventuálně počítala.

22. Žalovaný byl ve sporu zcela pasivní, ničeho neprokazovala ani netvrdila, tvrzení žalobkyně o poskytnutí finančních prostředků nesporoval.

23. Právní předchůdkyně žalobkyně umožnila čerpat žalovanému částku 65 964,12 Kč. Celkem bylo dle žalobkyně uhrazeno ze strany žalovaného 88 232 Kč. Za této situace nemá žalobkyně vůči žalovaném právo na cokoli, neboť poskytnuté prostředky jí byly již vráceny, ať již čerpal žalovaný jakoukoli částku výše uvedenou. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu zcela zamítl.

24. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 1 o.s.ř. V této věci byl procesně úspěšný žalovaný a měl tak právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II.

25. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 2 639 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 660 Kč (výrok III.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.