20 C 280/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky zn. Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 47 990 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 400 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 16 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 31. 10. 2024 do zaplacení a co do částky 5 990 Kč se návrh zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v adresa-Anonymizováno/Anonymizováno pod VS var. symbol částku 526 Kč na soudní poplatek do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala návrhem doručeným soudu dne 6. 11. 2025 po žalované zaplacení částky 42 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 ročně z částky 42 000 Kč od 31. 10. 2024 do zaplacení a částky 10 590 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz uzavřela se žalovanou kroky ze dne 12. 6. 2024 a 11. 7. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. V uvedených dnech žalobkyně poskytla žalované úvěr na její bankovní účet č. č. účtu, který odpovídá bankovnímu účtu, z něhož byla provedena ověřovací platba, a to pod VS var. symbol, který odpovídá rodnému číslu žalované. Kromě jistiny se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni i smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná byla povinna splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 27. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se se splácením dostala do prodlení, žalobkyně ji o úhradu opakovaně upomínala. Dopisem ze dne 27. 10. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 30. 10. 2024 a byla vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se dostala do prodlení dne 31. 10. 2024. Žalobkyně požadovala uhrazení celkové pohledávky 42 000 Kč, která sestávala z nesplacené jistiny 30 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč. Dále požadovala úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p.d. z dlužné částky v prodlení za období od 31. 10. 2024 do 19. 10. 2025 (odeslání předžalobní výzvy) v kapitalizované výši 10 590 Kč. Žalovaná k ověření příjmů poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či i výplatní pásky, žalobkyně provedla její lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalované. Původní věřitel porovnal doložitelné příjmy a výdaje žalované a ponechal rezervu 10 % rozdílu mezi uvedenými částkami. Pokud by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhovala, aby byl nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované, na jejíž účet byla dlužná částka převedena. Ke dni sepisu žaloby byla žalovanou zaplacena částka 4 600 Kč.

2. K návrhu žalobkyně bylo řízení částečně zastaveno pro částku 4 600 Kč na smluvní pokutě usnesením ze dne 12. 3. 2026, č.j. spisová značka a předmětem řízení tak zůstala jistina 42 000 Kč s úroky z prodlení tak, jak bylo původně žádáno, a smluvní pokuta 5 990 Kč.

3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v návrhu na zahájení řízení. Žalovanou soud usnesením č. j. spisová značka ze dne 23. 2. 2026 vyzval ke sdělení svého stanoviska k žalobě a zda souhlasí s rozhodnutím věci bez osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla žalovaná poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného žalované předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované. Žalobní návrh spolu s usnesením výše byly žalované doručeny oproti podpisu dne 4. 3. 2026.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celé řízení zůstala pasivní.

5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota vč. všeobecných obchodních podmínek, bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 12. 6. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr do výše 30 000 Kč, následujícího dne zaslala žalované na účet uvedený ve smlouvě č. č. účtu částku 20 000 Kč, 11. 1. 2024 pak 10 000 Kč, vždy pod VS var. symbol, což odpovídá rodnému číslu žalované uvedenému v jejím občanském průkazu, kterým prokázala žalobkyni svou totožnost i trvalé bydliště v té době (adresa). Ve smlouvě byla uvedena mj. adresa žalované, její telefonní číslo tel. číslo emailový kontakt. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % p.m.. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 27. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. V případě prodlení žalované byla žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru. Osobní údaje žalované (jméno, datum narození, bydliště, rodinný stav) byly ověřeny z jejího občanského průkazu, jehož kopii žalobkyně doložila.

6. Výpisem z účtu žalované u právnická osoba.za období 1. 12. 2023 – 31. 5. 2024 soud zjistil především, že v tomto období obdržela žalovaná každý měsíc finanční prostředky od společností poskytujících půjčky či úvěry, př. právnická osoba, právnická osoba., Reamfinance právnická osoba., právnická osoba., Multitude Bank Plc., 12/2023 – 60 000 Kč, 1/2024 – 32 000 Kč, 2/2024 - 77 600 Kč, 3/2024 – 99 077,05 Kč, 4/2024 – 37 600 Kč, 5/2024 minimálně 110 500 Kč, přičemž hradila nižší tisíce např. v 12/2023 a 1/2024 společnosti Viva-credit. Bez těchto půjček a úvěrů by zůstatek na jejím účtu nebyl kladný zůstatek. jméno FO právnická osoba měla příjem v průměru 21 907,75 Kč měsíčně, přičemž v dubnu 2024 a květnu 2024 obdržela „nemocenskou“ ve výši 11 007 Kč za období 13. 3. 2024 – 2. 4. 2024 a 15 920 Kč za období 3. 4. -30. 4. 2024. Z účtu žalovaná hradila např. stokorunové až tisícikorunové platby české poště, čerpacím stanicím, prodejným s potravinami a spotřebním zbožím (Albert, Kaufland, Globus, …), činila i další platby ev. obdržela platby od jiných fyzických osob.

7. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalované 17 721 Kč a výdajů 12 500 Kč, v dané domě měla být žalovaná vdaná a bydlet v pronajatém domě, neměla být proti ní vedena žádná exekuce ani insolvence.

8. Dopisem žalobkyně ze 27. 10. 2024 zaslaným žalované na adresu uvedenou ve smlouvě bylo prokázáno, že žalované žalobkyně sdělila zesplatnění úvěru k uvedenému datu a žalovaná byla vyzvána ke splacení 80 355 Kč nejpozději do tří dnů od doručení tohoto dopisu.

9. Předžalobní výzvou vč. podacího lístku bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovanou dopisem ze 19. 10. 2025 odeslaným téhož dne k úhradě dlužné částky již narostlé na 94 273,22 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 10 400 Kč s upozorněním na možné soudní řízení.

10. Z předložené přílohy č. hodnota ke smlouvě o kontokorentnímu úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám vč. seznamu pohledávek dlužníka týkající se žalobkyně a společnosti IFIS soud nezjistil ničeho ke vztahu účastníků, když v seznamu žalovaná pohledávka nebyla nalezena.

11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení, na základě jakých informací a jakých listin byla posouzena úvěruschopnost žalované s tím, aby tyto také doložila. K tomuto žalobkyně doložila pouze výpisy z účtu žalované a žádost o spotřebitelský úvěr.

18. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, pouze co do částky 25 400 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, na základě této smlouvy žalovaná obdržela převodem na účet částku v celkové výši 30 000 Kč. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.). V případě úvěru posouzení schopnosti žalované splácet úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016.

19. Posouzení schopnosti žalované splácet úvěr tedy zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

20. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v adresa (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Žalobkyně v době posuzování úvěruschopnosti neměla informace o výdajích žalované např. za bydlení, které za pronajatý dům muselo být v řádech tisíců až desetitisíců, musela mít tisícové výdaje spojené se stravou, oblečením, hygienou apod., přičemž splácela také tisícové částky společnostem poskytujícím úvěry/půjčky. To si mohla dovolit pouze díky dalších mnoha tisícovým, resp. statisícovým částkám, které si nabrala v období před uzavřením smlouvy a zcela logicky je také měla povinnost splácet. Zda tak, činila, soud nezjistil. Žalobkyně tak měla k dispozici pouze informace o příjmu žalované ze zaměstnání příp. dávky nemocenského pojištění, a od společnosti shora. Žalobkyně tudíž nemohla dospět ke správnému závěru o úvěruschopnosti žalované.

22. Dle soudu žalobkyně nepostupovala řádně, když nezkoumala úvěruschopnost žalované, opak soudu nebyl doložen. Uvedená úvěrová smlouva je tudíž neplatná, a to absolutně. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto ze strany žalobkyně žalované plnění ve výši 30 000 Kč, přichází v úvahu pouze nárok žalobkyně na vydání bezdůvodné obohacení ve výši právě jen 25 400 Kč, když žalovaná na úvěr uhradila 4 600 Kč, což nebylo sporováno. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout (výrok II.).

23. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

24. Lhůta k plnění stanovená ve výroku I. byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. s ohledem na žalobní žádání.

25. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 2 104 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 526 Kč.

26. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro jiný postup.

27. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení by měla žalovaná. Dle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku IV. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí/exekuci. Nebude-li peněžité plnění dle výroku III. uhrazeno do 30 dnů po marném uplynutí lhůty jeho splatnosti, předá soud pohledávku k vymáhání místně příslušenému celnímu úřadu – Celnímu úřadu Liberec.