20 C 297/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČ: IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupený Jméno žalobkyně B , advokátem sídlem Adresa žalobkyně A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do úroku z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení a co do částky 1 000 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky se návrh zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 566,20 Kč k rukám jejího zástupce , Jméno žalobkyně B, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala žalobou podanou dne 27. 8. 2025 zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 8. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč představující náklady na dvě odeslané upomínky. Tvrdila, že dne 23. 2. 2025 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 6 000 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 3. 2025. Výzvou z 20. 3. 2025 byl vyzván k úhradě dlužné splátky, následně pak i druhou upomínkou z 5. 4. 2025, avšak žalovaný své závazky ani poté nesplnil. Jelikož žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel, žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru, a to oznámením o zesplatnění ze dne 28. 7. 2025. Součástí oznámení byla rovněž předžalobní výzva. Žalovaný však do dne podání žaloby ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena. Vycházeno bylo z porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Totožnost žalovaného si žalobkyně ověřila z občanského průkazu a ještě druhého dokladu totožnosti, pořídila kompletní výpisu z bankovního účtu žalovaného za poslední tří kalendářní měsíce a pro analýzu jeho finanční situace vycházela k pokročilého modelu zahrnující i ekonomické podmínky a trendy na finančním trhu. Dále v individuálních případech má žalobkyně k dispozici výplatní pásky či potvrzení o příjmu žalovaného alespoň za tři měsíce, rozsudek o výživném, dohodu o výkonu pěstounské píče, nájemní smlouvu, důchodový výměr, smlouvu o založení bankovního účtu a potvrzení o trvalém pobytu. Nahlížela do insolvenčního rejstříku, databáze odcizených dokladů, SOLUSu, Centrální evidence exekucí. Zjistila tak, že žalovaný si může dovolit splácet nové závazky až do výše 17 584 Kč. Vycházela přitom z deklarovaného příjmu žalovaného 34 000 Kč a zjištěného příjmu na účtu 40 487 Kč, nákladů na bydlení deklarovaných ve výši 5 000 Kč, zjištěných z účtu 367 Kč, vážený průměr určila na 4 000 Kč, min. fixní hodnotu na 4 000 Kč, náklady na domácnosti z účtu zjistila ve výši 4 610 Kč, ač deklarovány byly ve výši 3 000 Kč, vážený průměr stanovila na 3 966 Kč fixní hodnotu na 3 000 Kč. Finanční závazky byly žalovaným deklarovány ve výši 5 000 Kč, na účtu nalezeny ve výši 1 504 Kč a v SOLUSu ve výši 0 Kč, na sázení a hazardní hry připadlo 3 950 Kč a 500 Kč ponechala žalobkyně jako rezervu. Žalovaný měl být svobodný, bez vyživovaných dětí, jeho totožnost ověřena z občanského a řidičského průkazu. Žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem dle ust. § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) dne 2. 3. 2026 na adresu místa trvalého pobytu dle Centrální evidence obyvatel ČR (CEO/ISZR).

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím žalovaný souhlasil, resp. se na výzvu nevyjádřil, a žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobním návrhu.

4. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, shora vč. přílohy 1, smluvních podmínek, předsmluvních podmínek a dalších listin, bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný tuto uzavřeli dne 23. 2. 2025, na jejím základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč, které měly být žalovanému vyplaceny jednorázově na účet uvedený ve smlouvě, a to č. , č. účtu, . Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců, úroková sazba byla sjednána na 20 % p.m. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 72 000 Kč, tj. celkem 102 000 Kč, v měsíčních splátkách po 6 000 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Adresa pro doručování určená žalovaným ve smlouvě byla , adresa, , trvalé bydliště , adresa, , emailovou adresu uvedl: , e-mail, . Účastníci se ve smlouvě dále mj. dohodli (čl. V. bod 5.4.a.), že v případě zaslání upomínek žalovanému na úhradu dlužné částky bude žalobkyně účtovat 500 Kč. Totožnost žalovaného žalobkyně zjistila z předloženého občanského a řidičského průkazu, jejichž kopie si pořídila.

5. Dle detailu pohybu byla na účet, který patří žalovanému, jak bylo ověřeno, zaslána částka 30 000 Kč, která byla zaúčtována 24. 2. 2025, den předem byla od žalovaného zaslána 1 Kč, čímž si žalobkyně ověřila účet žalovaného.

6. Ze základních informací spotřebiteli, datového výstupu z Credit Info CEE a dalších listin soud zjistil, že se poskytovatel úvěru - žalobkyně snažil zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. Vycházela ze zjištění, že občanský průkaz, který žalovaný předložil, není ztracený či odcizený, že se žalovaný nenachází v procesu insolvence, není vedena proti němu aktivní exekuce, má výbornou platební morálku, ničeho nesplácí, není proti němu vedena aktivní exekuce, jeho příjem činí 34 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení má 4 000 Kč. Žalobkyně kalkulovala s náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti ve výši 5 800 Kč/3 966 Kč. Bylo přihlédnuto i finančních závazkům žalovaného 5 000 Kč. Po zhodnocení všech vstupních hodnot dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopen.

7. Z upomínek z 20. 3. 2025, písemné i emailové, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného na adres pro doručování uvedenou ve smlouvě k úhradě dlužných 6 000 Kč a 500 Kč, Anonymizováno, za upomínku. Upomínkou z 5. 4. 2025 pak byl žalovaný vyzván opět k úhradě dlužných 6 000 Kč a dvou nákladů na upomínky 2x 500 Kč.

8. K úhradě celkové částky 63 096,13 Kč (30 000 Kč na jistině + úrok 26 516,13 Kč, náklady upomínání 1 000 Kč a náklady právního zastoupení 5 580 Kč) byl žalovaný s upozorněním na možné soudní řízení vyzván dopisem zástupce žalobkyně z 28. 7. 2025 odeslaným téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.

16. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do 30 000 Kč.

17. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.

18. Žalobkyně nesplnila svou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), když si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila dostatečně měsíční výdaje žalovaného. Prokázány nebyly žádné výdaje, nebyly tyto doloženy, nebylo zjištěno, zda a jaké má v době uzavírání předmětné smlouvy výdaje s bydlením, jistě vynakládala tisícové částky na stravu, oblečení, hygienu, dopravu, pojištění apod., když dle soudu jsou výdaje uvedené v hodnocení klienta se soudu jeví podhodnocené. Žádné důkazy k tomuto nebyly předloženy ani označeny. Je tak zjevné, že žalobkyně nevyhodnotila finanční situaci žalovaného dostatečně. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Přestože žalobkyně zjevně nemohla ekonomickou situaci žalovaného s odbornou péčí vyhodnotit, úvěr 30 000 Kč poskytla.

19. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (bezdůvodného obohacení). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, žalovaný jí do současné doby nic nezaplatil. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužných 30 000 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, ). Žaloba i v části týkající se úroků z prodlení byla proto zamítnuta.

20. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení není pouze žalovaná částka, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byl stanoven s ohledem nejen na požadovanou a soudem přiznanou jistinu, ale i s ohledem na úroky z prodlení za dobu do dne vyhlášení rozsudku. Ve věci byla žalobkyně úspěšná z 89 % a náleží jí tak náhrada nákladů řízení ve výši 78 % (89% úspěch mínus 11 % neúspěch). Ta by v plné výši činila 3 290 Kč - § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif – AT), odměna advokáta za 2,5 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 700 Kč, celkem 1 750 Kč, 3x paušální náhrada podle § 14b odst. 6 písm. a) AT po 100 Kč, celkem 2 050 Kč a náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 240 Kč. Z této částky pak 78 % činí právě 2 566,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady nahradit k rukám advokáta.

21. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro jiný postup.