20 C 307/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 58 193,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 352,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 7 840,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 54 787,41 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení se návrh zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 467 Kč k rukám jejího zástupce Jméno advokáta do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem doručeným soudu dne 23. 9. 2024 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku shora s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 24. 6. 2023 uzavřena Smlouva k službě Twisto účet za použití prostředků komunikace na dálku. Právní předchůdce žalobkyně je podnikající právnickou osobou, která poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení. Objednávku služby, kterou právní předchůdce žalobkyně nabízí, lze provést na stránkách vybraného e-shopu při objednání zboží. Právní předchůdce žalobkyně má s těmito vybranými e-shopy uzavřenou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je postoupení práv e-shopů požadovat po zákazníkovi zaplacení celkové kupní ceny vzniklé na základě kupní smlouvy. Na základě Smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavazuje uhradit e-shopům kupní cenu za zákazníka a ten se v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, zavazuje zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kupní cenu. Dle smlouvy činila limit odložených plateb žalovaného až 10 000 Kč s tím, že tento je mohl čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání úvěrového limitu. Dne 27. 6. 2023 byla mezi stejnými osobami uzavřena Smlouva o splátkovém limitu, dle které byl poskytnut žalovanému limit odložené platby (úvěr) ve výši 30 000 Kč a dne na základě smlouvy u 10. 10. 2023 pak úvěr 55 000 Kč. Sjednaný splátkový limit určuje maximální částku, kterou lze rozložit do jednotlivých splátek, přičemž takto rozložit na splátky lze každou splátku na 1 500 Kč do 3 – 12 měsíců prostřednictvím detailu platby. Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaný využil v období 1. 9. 2023 – 31. 12. 2013 služeb v celkové výši 54 787,41 Kč, na poplatcích bylo naúčtováno celkem 7 840,74 Kč skládajících se s poplatků za prodlení 7 514,74 Kč, poplatků za službu Twisto účet 297 Kč a poplatků za odložení splatnosti 29 Kč. adresa 332,64 Kč čerpal prostřednictvím karty, 48 454,77 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu. Žalovaný uhradil na vyúčtování celkem 4 435,11 Kč, které byly započteny na poplatky. Žalobkyni tak vznikla pohledávka ze smlouvy se splatností 15. 1. 2024 v celkové výši 58 193,04 Kč, která se skládá z dlužné jistiny 54 787,41 Kč a dlužných poplatků 3 405,63 Kč. Smluvní pokuta není žalobou uplatňována. Zákonné úroky z prodlení byly požadovány z jistiny ode dne následujícím po dni konečné splatnosti, tj. od 16. 1. 2024 do zaplacení. Dle Obchodních podmínek vzal žalovaný na vědomí, že v případě využití služby odložení splatnosti bude žalovanému vyúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 4,50 Kč za každých odložených prvních až dvacátých 100 Kč o 1 měsíc při platbě min. 10 % z celkové jistiny. Žalovaný vzal rovněž na vědomí, že v případě prodlení má právní předchůdce žalobkyně nárok na úhradu poplatku z prodlení, přičemž jeho výše je dána délkou trvání prodlení dle níže uvedených pravidel: uhrazení do 5 dnů po splatnosti vyúčtování 150 Kč, uhrazení do 10 dnů po splatnosti vyúčtování 250 Kč, uhrazení do 15 dnů po splatnosti vyúčtování 350 Kč, uhrazení do 20 dnů po splatnosti vyúčtování 450 Kč, uhrazení do 25 dnů po splatnosti vyúčtování 550 Kč, uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

2. Dále žalobkyně doplnila, že její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Vycházel zejm. z informací, které si sám zjišťoval a ověřoval z veřejně dostupných i neveřejných zdrojů (CEE, SOLUS, NRKI), vycházel z historických informací o spotřebiteli. Žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, nebyla proti němu vedena exekuce. Žalovaný uvedl příjem 28 000 Kč, výdaje 6 000 Kč, splátky 2 000 Kč, uvedl, že je svobodný, bezdětný, zaměstnaný. Žalovaný bych shledán úvěruschopným.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci ničeho neuvedl, nic nesporoval. Předvolání k jednání soudu mu bylo doručeno na jeho evidenční adresu postupem dle § 50m občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) dne 3. 2. 2025. Jelikož se k jednání bez omluvy nedostavil, soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Smlouvou ke službě Twisto účet ze dne 24. 6. 2023, smlouvou o splátkovém limitu z 27. 6. 2023 vč. příloh o detailních přehledu splátek, smlouvou o splátkovém limitu z 10. 10. 2023 vč. příloh o detailních přehledu splátek, ceníkem a obchodními podmínkami bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. se žalovaným uzavřela smlouvy výše, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový rámec 10 000 Kč, které měl tento splácet. Bylo ujednáno, že je bude žalovaný hradit ve výši alespoň 10 % všech dosud neuhrazených čerpání. Žalovanému byl později poskytnut úvěrový (splátkový) limit 30 000 Kč a dále i 55 000 Kč, bylo v obou případech mj. ujednáno uhrazení poplatku z prodlení, přičemž jeho výše byla dána délkou trvání prodlení dle níže uvedených pravidel: uhrazení do 5 dnů po splatnosti vyúčtování 150 Kč, uhrazení do 10 dnů po splatnosti vyúčtování 250 Kč, uhrazení do 15 dnů po splatnosti vyúčtování 350 Kč, uhrazení do 20 dnů po splatnosti vyúčtování 450 Kč, uhrazení do 25 dnů po splatnosti vyúčtování 550 Kč, uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování. S ohledem na čerpání a splácení pak žalovaný obdržel přílohy s přehledem (rozpisem jednotlivých aktuálních splátek). Od 4. měsíce vedení účtu se za toto hradil poplatek 49/99 Kč, pokud nebyl účet zřízen online, bylo dohodnuto, že případě využití služby odložení splatnosti bude žalovanému vyúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 4,50 Kč za každých odložených prvních až dvacátých 100 Kč o 1 měsíc při platbě min. 10 % z celkové jistiny. Byly ujednány i výše účelně vynaložených nákladů od 450 Kč výše. Ve smlouvách je uvedeno trvalé bydliště žalovaného v adresa, jeho telefonní kontakt a email.

5. Z vyúčtování za září-prosinec 2023 soud zjistil, jak žalovaný využíval poskytnuté služby a na co čerpal poskytnuté úvěrové rámce a v jaké výši byly jednotlivé platby. V 9/2023 čerpal vč. poplatků 654,74 Kč celkem 5 080,06 Kč, zaplaceno bylo 4 001 Kč, v 10/2023 čerpal celkem 14 431,53 Kč, přičemž mu byly naúčtovány poplatky z prodlení, zaplaceno bylo 434,11 Kč, v 11/2023 čerpal 7 593,46 Kč vč. naúčtovaných poplatků z prodlení v celkové výši 1 149 Kč a smluvní pokuty 1 356,70 Kč, v 12/2023 vyčerpal celkem 46 946,28 Kč vč. naúčtované smluvní pokuty 7 220,45 Kč a poplatků z prodlení v celkové výši 4 203 Kč.

6. Emailem zaslaným žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvách pak bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě aktuálního dluhu 10 673,88 Kč s upozorněním na možné další poplatky a zablokování přístupu ke službách Twist.

7. K úhradě dluhu, a to již ve výši 68 326,92 Kč a příslušenství byl žalovaný vyzván i dopisem zástupce žalobkyně z 9. 9. 2024, který byl adresován na adresu bydliště žalovaného uvedenou ve smlouvách i v centrální evidenci obyvatel. Současně s touto výzvou bylo žalovanému zasláno i oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z potvrzení o podání pak vyplývá, že k doručení žalovanému bylo toto dáno 12. 9. 2024.

8. Z ofoceného občanského průkazu a fotografie pořízení před web kameru soud zjistil, že takto si právní předchůdce žalobkyně ověřil totožnost žalovaného.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, potvrzením o úplatě a seznamem postupovaných pohledávek byla zjištěna aktivní legitimace žalobkyně.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření úvěrových smluv, na základě kterých žalovaný čerpal poskytnuté prostředky a do 31. 12. 2023, resp. dosud dluží neuhrazených 50 352,30 Kč, když uhradil pouze celkem 4 435,11 Kč, a to v září a říjnu 2024. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením.

12. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. spisová značka ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

13. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

15. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. spisová značka dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

16. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční příjmy a výdaje žalovaného. Při zjišťování jeho výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Žádné výdaje ani příjmy žalovaného, z nichž právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nebyly soudu doloženy. Soud proto při jednání poučil přítomného zástupce žalobkyně, jak je třeba doplnit žalobní tvrzení a co je třeba prokázat. Ničeho však doplněno nebylo ani přes poučení o možném částečném neúspěchu ve věci.

17. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem neověřovala výdaje ani příjmy žalovaného. Soud při jednání vyzval žalobkyni k doplnění uvedených skutečností. Kromě výše uvedeného tato již ničeho nedoplnila ani nedoložila. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 54 787,41 Kč, na kterou bylo žalovaným uhrazeno 4 435,11 Kč. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na 50 352,30 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.). Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdil, že by vyčerpal jinou částku, že by na svůj dluh uhradil více, než kolik uváděla žalobkyně, či že by jeho závazek již zanikl.

19. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 Obč.Z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka).

20. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. V této věci byla procesně úspěšnější žalobkyně (počítáno vč. pětinásobku ročního plnění ohledně úroků a úroků z prodlení), a měla tak právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, a to 2 %. Žalobkyně byla totiž úspěšná z 51 % a žalovaný ze 49 %. Její náklady řízení v plné výši činily 23 345,70 Kč a skládaly se ze soudního poplatku 2 328 Kč, odměny za právní zastoupení 4,5 x 3 460 Kč dle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1, 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, za převzetí vč. přípravy zastoupení, podání žaloby, její doplnění, účast na jednání soudu a prostou předžalobní výzvu, dále za tyto úkony 3x 300 Kč dle téže vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 2 x 450 Kč dle téže vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále pak 21 % DPH z těchto částek kromě soudního poplatku, tj. 3 647,70 Kč.

21. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro jiný postup. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí/exekuci.