20 C 323/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa sp. zn. anonymizováno proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 82 848,78 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 61 142,53 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 15. 2. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 21 706,25 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 306,75 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 931,86 Kč, co do úroku ve výši 13,99 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 81 848,78 Kč za dobu od 15. 3. 2022 do zaplacení, se návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 7. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 82 848,78 Kč (81 848,78 Kč na neuhrazené jistině a 1 000 Kč na dlužných poplatcích), kapitalizovaného úroku ve výši 6 306,75 Kč za období od 10. 8. 2021 do 9. 2. 2022, úroku 13,99 % ročně z částky 81 848,78 Kč za období od 15. 3. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 931,86 Kč za období 31. 8. 2021 do 9. 2. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 81 848,78 Kč za období od 15. 3. 2022 do zaplacení. Tvrdila, že dne 19. 12. 2019 byla mezi společností [právnická osoba] („ banka“) a žalovanou uzavřena smlouva o Rychlé půjčce [číslo] kterou se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Tento úvěr byl žalované poskytnut a ta se zavázala splatit jej v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 061 Kč vždy ke 20. dni v měsíci se smluvním úrokem 13,99 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Žalovaná splátky řádně nehradila, banka proto úvěr zesplatnila ke dni 14. 2. 2022. Žalovaná uhradila celkem 38 857,47 Kč. K výzvě soudu, aby mj. doložila listiny, na jejichž základě posoudila banka úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že banka vycházela s údajů o klienty poskytnutých v návrhu na uzavření smlouvy. Úvěruschopnost byla posouzena nahlédnutím do databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí), prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS) a dle údajů uvedených žalovaným v žádosti návrhu na uzavření smlouvy. Pohledávku z nesplaceného úvěru žalobkyně nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 4. 2022, které předcházela smlouva o postoupení pohledávek uzavřená dne 23. 3. 2022 mezi [anonymizováno] [právnická osoba] a bankou.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel dne 20. 11. 2023.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř.), neboť žalovaná s tímto souhlasila, resp. se na výzvu nevyjádřila, a žalovaná s tímto vyslovila souhlas v žalobním návrhu.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Návrhem smlouvy, formulářem pro standardní informace, všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem bylo prokázáno, že žalovaná požádala dne 18. 12. 2019 původní věřitelku (banku) o uzavření smlouvy o půjčce 2996252 Kč. Požadovala poskytnout úvěr 100 000 Kč, který by splácela v 72 měsíčních splátkách po 2 061 Kč s úrokem 13,99 % ročně, celkem by tak uhradila 149 566 Kč, poplatek za zaslání upomínky měl činit 500 Kč; v rámci žádosti žalovaná uvedla, že je zaměstnána od prosince 2017 s čistým příjmem 17 230 Kč měsíčně, má nezbytné měsíční výdaje ve výši 7 490 Kč, nesplácí žádný úvěru, a to ani hypoteční či ze stavebního spoření, v dané době byla svobodná, žila v pronajatém domě či bytě. Úvěr měl být poskytnut na účet č. [bankovní účet]. Korespondenční adresa žalované byla ujednána do [obec] u [obec a číslo] a bylo uvedeno ji její telefonní číslo (české) mobilního operátora. Totožnost žalované byla ověřena potvrzením o přechodném pobytu a dokladem o rodném čísle. Dne 19. 12. 2019 banka návrh akceptovala, první splátka úvěru byla splatná 20. 1. 2020 ve výši 1 243,55 Kč, další splátky již měly být ve výši 2 061 Kč měsíčně. Žalovaná úvěr čerpala a do dne podání žaloby uhradila částku 38 857,47 Kč, což bylo prokázáno souhrnným výpisem pohybů účtu. Úvěruschopnost původní věřitelka posuzovala lustracemi a z informací získaných od klienta – registry BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík, příjem žalované fakticky prokázán nebyl, stejně tak její výdaje z ničeho nevyplývají. Původní věřitelka oznámila žalované zesplatnění úvěru z důvodu nehrazení smluvního závazku, jak vyplývá z prohlášení o okamžité splatnosti z 14. 2. 2022. Současně byla žalovaná upozorněna na možné soudní řízení, nebude-li tehdy vyčíslená částka 90 087,39 Kč okamžitě uhrazena. Následně původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávky na [anonymizováno] [právnická osoba] a později na žalobkyni (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávek ze dne 12. 4. 2022 a 27. 5. 2022, rámcovou postupní smlouvou, potvrzením o úplatn a přehledem podacích čísel), a to jak na adresu uvedenou jako korespondenční ve smlouvě tak na adresu svého bydliště v [země]. Žalobkyně vyzvala žalovanou, k úhradě 81 848,78 Kč s příslušenstvím. Z dopisů z 27. 5. 2022 měl pak soud prokázáno, že žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána i zástupkyní žalobkyně, opět na obě dvě výše uvedené adresy.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.

11. Žalobkyně prokázala aktivní legitimaci ve sporu v souladu s § 1879 o.z. a to smlouvou o postoupení pohledávek, která byla uzavřena mezi [právnická osoba], [anonymizováno] a žalobkyní, když na [právnická osoba], [anonymizováno] přešla pohledávka od původního věřitele společnosti [právnická osoba] také smlouvou o postoupení pohledávek.

12. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 61 142,53 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně za období od 15. 2. 2022 do zaplacení, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C -679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.

13. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalované postoupením, nicméně postoupením pohledávky ze spotřebitelského úvěru není dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 257/2016 Sb.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Žalobkyně se k požadavku soudu na předložení listin, z nichž vyplývá ověření schopnosti schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, nevyjádřila, toliko popsala postup původní věřitelky, z něhož vyplývá, že se v plné míře spoléhala na údaje poskytnuté žalovanou, žádné podklady o osobních či majetkových poměrech po žalované nevyžadovala. Původní věřitelka si pro účely posouzení úvěruschopnosti dostatečně spolehlivě nezjistila příjmy či výdaje žalované, náklady na bydlení, či jeho vyživovací povinnosti, nebyly tedy ověřeny byť jen základní informace o ekonomických poměrech žalované. Ohledně postupu při zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele, zejména ohledně nepřípustnosti takového postupu, kdy se poskytovatel úvěru spokojí jen s nepodloženým prohlášením žadatele, lze též poukázat na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. července 2018 či nálezu Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně (resp. banka) neměla dostatek informací o majetkových a osobních poměrech žalované k tomu, aby řádně ověřila její úvěruschopnost. Navzdory tomu úvěr v žádané výši poskytla. Nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a zákonného úroku z prodlení. Původní věřitelka poskytla žalované částku 100 000 Kč, žalovaná jí nebo žalobkyni do současné doby uhradil 38 857,47 Kč. Proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 61 142,53 Kč s úroky z prodlení jdoucími ode dne následujícího po dni, kdy byl úvěr zesplatněn. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).

15. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch každé z účastnic byl 50 % (počítáno v případě úroků a úroků z prodlení s pětinásobkem ročního plnění) proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

16. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro jiný postup.