20 C 34/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa zn. číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozený dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 30 313 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 5 313 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 17. 9. 2020 do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 173,70 Kč k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou proti žalované dne 22. 9. 2021 domáhala zaplacení částky 30 313 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně ode dne 17. 9. 2020 do zaplacení. Tvrdila, že původní věřitel uzavřel dne 17. 8. 2020 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] v původní výši 16 000 Kč, který byl navýšen a načerpán v celkové výši 25 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 16. 9. 2020, což se však nestalo. Žalovaná je ve smlouvě zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 313 Kč. Žalovaná částka se skládala z nesplacené jistiny úvěru 25 000 Kč a poplatku za jeho poskytnutí 5 313 Kč. Úvěr byl poskytnut žalované postupně, když na účet níže uvedený pod [variabilní symbol] až tentýž VS s koncovým [číslo] byly zaslány částky: 16 000 Kč 17. 8. 2020, 1 500 Kč 21. 8. 2020, 500 Kč 1. 9. 2020, 300 Kč 7. 9. 2020, 1 000 Kč 8. 9. 2020 a 9. 9. 2020, 1500 Kč 10. 9. 2020, 2 000 Kč 11. 9. 2020 a 1 200 Kč 14. 9. 2020 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Za účelem jednoznačné identifikace žalované při uzavírání smlouvy o úvěru byla její totožnost ověřena registračním poplatkem ve výši 1 Kč. Původní věřitel vyplatil žalované úvěr dne 17. 8. 2020 převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], který je totožný s účtem, z něhož byla převedena platba registračního poplatku. Upomínka byla zástupce žalobkyně zaslána dne 14. 4. 2021. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně tento nárok v části jistiny žalované částky posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Pohledávku za žalovanou nabyla žalobkyně od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 4. 2021, která ji nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 3. 2021 od původního věřitele – [právnická osoba]

2. Usnesením č. j. 20 C 34/2022-22 ze dne 24. 2. 2022 vyzval soud žalovanou, aby se do 10 dnů vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a současně ji poučil, že pokud ve stanovené lhůtě vyjádření neobdrží, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo doručeno žalované dne 18. 3. 2022, stejně jako žaloba, postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu trvalého bydliště a stejným postupem i do zaměstnání dne 14. 3. 2022.

3. Na výzvu soudu žalovaná nereagoval, k věci ani k žalobě se vůbec nevyjádřila, proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle § 115a) o.s.ř. Žalobkyně svůj souhlas s tímto postupem vyjádřila již v podaném žalobním návrhu.

4. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 a ze dne 8. 4. 2021 vč. seznamu postupovaných pohledávek, plnou mocí a oznámeními o postoupení pohledávek ze 14. 4. 2021.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 17. 8. 2020 vč. dodatku označeného též jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne 14. 9. 2020 měl soud za prokázané, že si žalovaná jako dlužník sjednala se společností [právnická osoba] jako věřitelem bezúčelový úvěr ve výši 16 000 Kč splatný spolu s úrokem 3 680 Kč jednorázově do 30 dnů. Dodatkem byla částka úvěru navýšena na 25 000 Kč a částku 5 313 Kč na úroku se splatností 16. 9. 2020.

14. Z výzvy ze 14. 4. 2021 odeslané žalované na adresu jejího trvalého bydliště dle podacího lístku téhož dne soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě celkové částky 33 888 Kč a nákladů řízení 10 018 Kč do 3 dnů s upozorněním na soudní řízení, nedojde-li k úhradě.

15. Zprávami a výpisy z účtu z [právnická osoba] bylo prokázáno, že na účet žalované č. [bankovní účet] bylo zasláno 16 000 Kč 17. 8. 2020, 1 500 Kč 21. 8. 2020, 500 Kč 1. 9. 2020, 300 Kč 7. 9. 2020, 1 000 Kč 8. 9. 2020 a 9. 9. 2020, 1500 Kč 10. 9. 2020, 2 000 Kč 11. 9. 2020 a 1 200 Kč 14. 9. 2020 pod [variabilní symbol] – [číslo].

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. mezi původním věřitelem a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni, resp. jejího právního předchůdce proto v souladu s § 433 o.z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byl právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo jeho povinností (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Z rozsudku SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 plyne, že„ články 8 a 2u3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

18. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

19. Právní předchůdce žalobkyně, jakožto poskytovatel úvěru řádně, resp. vůbec nezkoumal majetkové poměry žalované, Dále nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, ověřovala či vyžadovala doložení důkazů prokazujících výdaje žalovaného, na tyto skutečnosti rezignovala, což je zřejmé již z toho, že žalobkyně požadovala ev. posoudit její nárok v části 25 000 Kč jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např.. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalované nebyly nijak zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., dle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od jejího právního předchůdce obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.

20. Žalovaná ve sporu byla zcela pasivní, ničeho neprokazovala ani netvrdila, tvrzení žalobkyně o poskytnutí finančních prostředků v čerpané výši 25 000 Kč nesporovala.

21. Právní předchůdkyně žalobkyně umožnila čerpat žalovanému částku 25 000 Kč, nebylo zjištěno, že by na tuto částku bylo něčeho splaceno. Dle smlouvy měla být čerpaná částka uhrazena 16. 9. 2020. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku čerpané jistiny, tj. na 25 000 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 o.z.), a na úroky z prodlení v zákonné výši z této částky ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 17. 9. 2020 do zaplacení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co částky 5 313 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 17. 9. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. V této věci byla procesně úspěšnější žalobkyně, a to z 82,5 %. Plné náklady řízení žalobkyně ve výši 4 732,50 Kč jsou tvořeny soudním poplatkem 1 213 Kč, dále odměnou advokáta za 3,5 úkony právní pomoci po 2 340 Kč (převzetí, sepis žaloby, jednoduchá předžalobní výzva) dle § 7 bodu 5. ve spojení § 11 odst. 1, 2 téže vyhlášky, náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. + 21% DPH z uvedených částek mimo soudního poplatku. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu je žalovaná povinna nahradit žalobkyni řízení v poměrné výši (65 %), což činí 8 173,70 Kč.

24. Lhůta k plnění byla žalované stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. s ohledem na žádání žalobkyně.