20 C 340/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 189 731,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 55 134 Kč a částku 91 493,25 Kč, a to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 12 918,80 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 989,10 Kč, s úrokem 14,75 % ročně z částky 65 999,98 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 932,54 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 052,80 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení se návrh zamítá.

III. Co do částky 30 185,93 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 349,92 Kč, s úrokem 14,75 % ročně z částky 119 962,18 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 479,09 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 121 679,18 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení se návrh zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 23. 9. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 68 052,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 932,54 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 68 052,80 Kč za období od 24. 9. 2024 do zaplacení, úrok 8 989,10 Kč a úrok 14,75 % ročně z částky 65 999,98 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení. Tvrdil, že dne 17. 4. 2023 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota (dále jen smlouva 1). Sjednaný úvěrový rámec činil 66 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,57 % z výše sjednaného úvěrového rámce, žalovaný načerpal celkem 197 045 Kč a uhradil celkem 141 911 Kč. Při uzavírání smlouvy žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr, když žalobce posuzoval příjmovou a výdajovou stránku klienta, a to např. jeho věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, nahlížel do externích úvěrových registrů, výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce proto úvěr zesplatnil k 19. 6. 2024 a vyzval žalovaného dopisem z téhož dne ke splacení celého úvěru, žalovaný na výzvu nereagoval, ničeho neuhradil a dluží žalobci na jistině 65 999,98 Kč, na nákladech vymáhání 600 Kč a na smluvních pokutách 1 000 Kč a dále ještě poplatky 452,82 Kč. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že provedl lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž nebyl nalezen žádný závazek žalovaného po splatnosti, event. nebyl v registru žalovaný nalezen, v případě registru NRKI bylo zjištěno pozitivní vyhodnocení. Za dobu trvání závazků se žalovaný nedostal do prodlení s jejich splácením. Žalobce vycházel z příjmu žalovaného 50 000 Kč měsíčně, což ověřil výpisem z jeho účtu, ověřil také jeho výdaje, např. za stravu (Billa, Kaufland, Žabka, Lidl a jiné), léky (lékárna adresa), dopravu (Benzina, právnická osoba, Moll, mhd, EuroOil), či drogerii (DM drogerie), pak zjistil tzv. zbytné výdaje, jako např. nákupy v prodejně Valmont, či trafice GECO a jiné, z životního minima žadatele 4 470 Kč, z životního minima na dvě vyživované děti 3 050 Kč, splátek úvěru mimo žalobce ve výši 848 Kč, splátek u žalobce 4 800 Kč a výše splátky schvalovaného úvěru 1 542 Kč, z normativních nákladů na bydlení 13 568 Kč, z životního minima všech členů domácnosti 14 610 Kč a měsíčních splátek úvěrů uvedených v žádosti 6 000 Kč.

2. Dále požadoval žalobce zaplacení 121 679,18 Kč s kapitalizovaným úrokem 17 349,92 Kč, s úrokem 14,75 % z částky 119 962,18 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 3 479,09 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 121 679,18 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení. Tvrdil, že dne 4. 12. 2018 byla mezi ním a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota (dále jen smlouva 2). Sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, žalovaný načerpal celkem 340 763 Kč a uhradil celkem 249 269,75 Kč. Při uzavírání smlouvy žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr, když žalobce posuzoval příjmovou a výdajovou stránku klienta, a to např. jeho věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, nahlížel do externích úvěrových registrů, výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce proto úvěr zesplatnil k 19. 6. 2024 a vyzval žalovaného dopisem z téhož dne ke splacení celého úvěru, žalovaný na výzvu nereagoval, ničeho neuhradil a dluží žalobci na jistině 119 962,18 Kč, na nákladech vymáhání 600 Kč a na smluvních pokutách 1 000 Kč a dále ještě poplatky 117 Kč. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že provedl lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž nebyl nalezen žádný závazek žalovaného po splatnosti, eventuálně byl v registru žalovaný nenalezen, v případě registru NRKI bylo zjištěno pozitivní vyhodnocení. Za dobu trvání závazků se žalovaný nedostal do prodlení s jejich splácením. O řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru svědčí i to, že žalovaný následně hradil žalobci na smlouvu splátky po dobu pěti let. Žalobce vycházel z příjmu žalovaného 20 000 Kč měsíčně, z životního minima žadatele 3 140 Kč, z životního minima na jedno vyživované dítě 1 070 Kč, splátek úvěru mimo žalobce ve výši 3 390 Kč, a výše splátky schvalovaného úvěru 400 Kč, případně vycházel z normativních nákladů na bydlení 1 945 Kč, z životního minima všech členů domácnosti 8 110 Kč a měsíčních splátek úvěrů uvedených v žádosti 3 390 Kč a splátky sjednávaného úvěru 400 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celé řízení zůstal pasivní.

4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k tomuto postupu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ač mu daná výzva spolu se žalobou byla doručena postupem dle § 50m o.s.ř., neboť evidenční adresa trvalého bydliště žalovaného je na místním magistrátu. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce je oprávněn poskytovat spotřebitelské úvěry.

6. Z úvěrové smlouvy č. hodnota vč. úvěrových podmínek, soud zjistil, že tuto účastníci uzavřeli dne 4. 12. 2018 elektronicky, že na jejím základě žalobce poskytl žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 10 000 Kč zvýšeného na 120 000 Kč, roční úrokovou sazbou 26,28 %, měsíční úrokovou sazbou 2,19 %, výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky, celkem měl původně žalovaný uhradit 20 splátek po 540 Kč. Měsíční poplatek za vedení účtu byl sjednán na 59 Kč. Z předmětné smlouvy nakonec žalovaný vyčerpal celkem 340 763 Kč a uhradil 249 269,75 Kč, což vyplývá z výpisu čerpání splátek a úhrad.

7. Z úvěrové zprávy vyplývá, že v době uzavírání předmětné smlouvy měl žalovaný měsíčně splácet celkem 3 390 Kč a uhradit měl celkem 391 103 Kč. V období roku 2017 až 2018 požádal mimo jiné o úvěr 100 000 Kč, přičemž obě žádosti byly odvolány, respektive odmítnuty. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobce vycházel při poskytnutí úvěru 120 000 Kč z informací, že žalovaný byl v dané době ženatý, bydlel u rodičů, měl jedno dítě, jeho příjem ze zaměstnání činil 20 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 7 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 8 000 Kč. V registrech SOLUS, NRKI, CEE a další byl zjištěn výsledek OK, či že žalovaný nebyl nalezen. K úvěruschopnosti v době uzavírání smlouvy1 výše žalobce nedoložil podklady, z nichž úvěruschopnost žalovaného zjistil, nebyly doloženy příjmy natož faktické výdaje žalovaného.

8. Ze smlouvy Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. hodnota vč. úvěrových podmínek soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli účastníci 17. 4. 2023 elektronickou cestou, že žalobce na základě této smlouvy poskytl žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 60 000 Kč, roční úrokovou sazbou 20,90 % a s výší minimální měsíční splátky 1 542 Kč. Splátky byly splatné k 20. dni v měsíci. Žalovaný uvedl, že podniká s příjmem 50 000 Kč čistého, příjem ostatních členů v domácnosti měl být 9 000 Kč, žalovaný měl bydlet u rodičů, být ženatý a mít dvě děti. Z výpisu čerpání splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný z úvěru vyčerpal celkem 197 045 Kč a uhradil 141 911 Kč, když řádně a včas hradil od května 2023 do února 2024, k zesplatnění úvěru došlo 19. 6. 2024. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že v době uzavírání smlouvy žalovaný měl měsíční splátky 848 Kč, celkem měl uhradit ještě 27 984 Kč a v letech 2022 až 2023 požádal třikrát o úvěr 100 000 Kč či 120 000 Kč, později toto bylo odvoláno. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že při schvalování úvěru žalobce vycházel z toho, že žalovaný je ženatý, má dvě děti, bydlí u rodičů, podniká, má příjem 50 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 9 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti jsou 14 000 Kč. V externích registrech nebyl žalovaný veden.

9. Z přehledu pohybů na účtu žalovaného č. č. účtu v období 16. 1. 2023 – 17. 4. 2023 soud zjistil, že celkové příjmy žalovaného v tomto období činily 136 000 Kč + 35 790 Kč (tj. celkem 171 790 Kč, výdaje pak byly zhruba 169 520 Kč, rozdíl mezi těmito částkami je tak 2 270 Kč. Z přehledu plateb je zřejmé, že žalovaný vynakládal finance v obchodech s potravinami či spotřebním zbožím, na čerpacích stanicích, restauracích, aj., ale také hradil stokorunové či tisícikorunové částky fyzickým osobám, které je mu obdobné částky také zasílaly. Od těchto osob obdržel v daném období 29 790 Kč, dalších 6 000 Kč (3 x 2 000 Kč) obdržel od právnická osoba.

10. Z výzev ze dne 19. 6. 2024 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě 73 490,89 Kč (smlouva 1) a 131 044,09 Kč (smlouva 2). Jelikož se tak nestalo, byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně ke splacení celkové částky 207 045,41 Kč do 16. 7. 2024 s upozorněním na možné soudní řízení, pokud k úhradě nedojde. Částka představovala součet aktuálně dlužných částek z úvěrových smluv shora.

11. Veškerá korespondence byla zasílána žalovanému na adresu jeho tehdejšího bydliště, která byla uvedena ve smlouvách, tj. adresa.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.

19. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do nesplacených částek jistin v každém případě, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru.

20. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. spisová značka ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

21. Žalobce nesplnil svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet poskytnuté úvěry, když nebylo prokázáno, že by si pro účely posouzení úvěruschopnosti dostatečně zjistil příjmy a výdaje žalovaného. Údaje, z nichž žalobce vycházel, nijak nedoložil. Z přehledu pohybů na účtech za období 16. 1. 2023 – 17. 4. 2023 pak soud zjistil pouze, že výdaje žalovaného odpovídají v podstatě jeho příjmům, které ale nebyly pouze ze zaměstnání či podnikání, ale evidentně i z drobných půjček od jeho známých. Ohledně zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele lze též poukázat na shodné závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne 25. července 2018 či nálezu Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019. Soud dospěl k závěru, že žalobce neměl dostatek informací o majetkových a osobních poměrech žalovaného k tomu, aby řádně ověřila jeho úvěruschopnost. Navzdory tomu úvěry poskytl. Nelze mít za splněnou povinnost žalobce jako poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací. Nesplnění této povinnosti uložené zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

22. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobce je důvodný zčásti.

23. Soud měl zjištěno, že 17. 4. 2023 žalobce uzavřel se žalovaným další úvěrovou smlouvu (smlouva1), podle které žalovanému poskytl téhož dne úvěr, který byl vyčerpán v rozsahu 197 045 Kč, který byl žalovaný povinen splácet v měsíčních splátkách společně se sjednanými poplatky či smluvními pokutami. Uvedené skutečnosti byly prokázány listinnými důkazy a nespornými tvrzeními, mezi které patřila i celková úhrada 141 911 Kč ze strany žalovaného. Tuto však soud považuje za nesplatnou s ohledem na shora uvedené, tedy nebyla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného.

24. Za této situace má žalobce vůči žalovanému toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a zákonného úroku z prodlení. Žalobce poskytl žalovanému celkem 197 045 Kč, žalovaný mu do současné doby uhradil pouze 141 911 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci rozdíl mezi těmito částky ve výši 55 134 Kč. Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobci teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka). Žaloba v části týkající se úroků z prodlení a částky přesahující 55 134 Kč byla proto zamítnuta (výrok II.).

25. Soud měl dále za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 4. 12. 2018 úvěrovou smlouvu (smlouva2), podle které žalovanému poskytl téhož dne úvěr, který byl vyčerpán v rozsahu 340 763 Kč, který byl žalovaný povinen splácet v měsíčních splátkách společně se sjednanými poplatky či smluvními pokutami. Uvedené skutečnosti byly prokázány listinnými důkazy a nespornými tvrzeními, mezi které patřila i celková úhrada 249 269,75 Kč ze strany žalovaného. Tuto smlouvu2 však soud považuje též za neplatnou s ohledem na shora uvedené.

26. Za této situace má žalobce vůči žalovanému toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a zákonného úroku z prodlení. Žalobce poskytl žalovanému celkem 340 763 Kč, žalovaný mu do současné doby uhradil pouze 249 269,75 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci rozdíl mezi těmito částky ve výši 91 493,25 Kč. Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobci teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka). Žaloba v části týkající se úroků z prodlení a částky přesahující 91 493,25 Kč byla proto zamítnuta (výrok III.).

27. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout ve prospěch úspěšnějšího žalovaného dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce požadoval celkem, vč. pětinásobku ročního plnění ohledně úroků a úroků z prodlení, 479 545,60 Kč, přiznáno mu bylo 146 627,25 Kč, úspěšný tak byl pouze z 31 %. Byl to tedy žalovaný, který měl právo na náhradu nákladů řízení ve výši 38 %. Tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí, a to písemně ve dvojím vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.