20 C 352/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 52 851,93 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 776,93 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně od 14. 9. 2021 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 10 075 Kč s kapitalizovaným úrokem 4 109,65 Kč, s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 49 691,69 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 691,69 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení, se návrh zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 634 Kč k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 851,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 109,65 Kč za období od 19. 4. 2021 do zaplacení, úroku 23,99 % ročně z částky 49 691,69 Kč za období od 14. 9. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 691,69 Kč za období od 14. 9. 2021 do zaplacení. Tvrdila, že dne 10. 2. 2020 byla mezi společností [právnická osoba] („ banka“) a žalovaným uzavřena smlouva o vydání kreditní karty [číslo] kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 50 000 Kč. Tento úvěr byl čerpán prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena sazbou 23,99 % ročně. Žalovaný splátky řádně nehradil a dostal se do prodlení. Za dobu trvání úvěru vyčerpal žalovaný celkem částku 84 678,96 Kč, do dne podání žaloby pak uhradil celkem částku 41 902,03 Kč; žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 18. 4. 2021. Jistina žalované částky sestávala jednak z neuhrazené části jistiny ve výši 49 691,69 Kč, jednak z neuhrazených poplatků ve výši 3 160,24 Kč. K výzvě soudu, aby doložila listiny, na jejichž základě posoudila úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že banka žádosti o kreditní karty hodnotí individuálně. Úvěruschopnost byla posouzena nahlédnutím do databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí), prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS) a dle údajů uvedených žalovaným v žádosti návrhu na uzavření smlouvy. Pohledávku z nesplaceného úvěru banka postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť žalovaný s tímto souhlasil, resp. se na výzvu nevyjádřil, a žalovaná s tímto vyslovila souhlas již v žalobním návrhu.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný požádal dne 10. 2. 2020 původní věřitelku o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 50 000 Kč, úrokem 23,99 % ročně a měsíčním poplatkem za správu karty 50 Kč, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora; v rámci žádosti žalovaný uvedl, že byl zaměstnán s čistým příjmem 26 000 Kč měsíčně, měl nezbytné měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč a hradil splátky úvěru ve výši 2 500 Kč měsíčně (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] opatřeným vlastnoručním podpisem žalovaného). Téhož dne původní věřitelka návrh akceptovala a kreditní kartu žalovanému předala (prokázáno akceptací návrhu ze dne 10. 2. 2020). Žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného osobně z občanského průkazu (kopií občanského průkazu Slovenské republiky). Žalovaný z úvěru vyčerpal celkem částku 84 678,96 Kč, do dne podání žaloby uhradil částku 41 902,03 Kč (prokázáno souhrnným výpisem k účtu kreditní karty). Úvěruschopnost původní věřitelka posuzovala lustracemi a z informací získaných od klienta – registry BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík, příjem žalovaného byl zjištěn jeho prohlášením (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti). Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalovanému (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2021). Původní věřitelka oznámila žalovanému zesplatnění kreditní karty z důvodu nehrazení finančních závazků (prokázáno listinou Okamžitá splatnost kreditní karty ze dne 20. 4. 2021). Následně původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávek ze dne 12. 10. 2021). Žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť do 7 dnů uhradí dlužnou částku 68 437,59 Kč (prokázáno oznámením o právním zastoupení – výzvou k úhradě dluhu ze dne 26. 11. 2021).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.

11. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 42 776,93 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně za období od 14. 9. 2021 do zaplacení, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C -679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.

12. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalovanému postoupením, nicméně postoupením pohledávky ze spotřebitelského úvěru není dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 257/2016 Sb.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Žalobkyně se k požadavku soudu na předložení listin, z nichž vyplývá ověření schopnosti schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, nevyjádřila, toliko popsala postup původní věřitelky (viz protokol o ověření úvěruschopnosti), z něhož vyplývá, že se v plné míře spoléhala na údaje poskytnuté žalovaným, žádné podklady o osobních či majetkových poměrech po žalovaném nevyžadovala. Původní věřitelka si pro účely posouzení úvěruschopnosti dostatečně spolehlivě nezjistila příjmy či výdaje žalovaného, náklady na bydlení, či jeho vyživovací povinnosti, nebyly tedy ověřeny byť jen základní informace o ekonomických poměrech žalovaného. Ohledně postupu při zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele, zejména ohledně nepřípustnosti takového postupu, kdy se poskytovatel úvěru spokojí jen s nepodloženým prohlášením žadatele, lze též poukázat na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. července 2018 či nálezu Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neměla dostatek informací o majetkových a osobních poměrech žalovaného k tomu, aby řádně ověřila jeho úvěruschopnost. Navzdory tomu úvěr v žádané výši poskytla. Nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a zákonného úroku z prodlení. Původní věřitelka poskytla žalovanému částku 84 678,96 Kč, žalovaný jí nebo žalobkyni do současné doby uhradil 41 902,03 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 42 776,93 Kč s úroky z prodlení jdoucími ode dne následujícího po dni, kdy byl úvěr zesplatněn. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu části účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni náleží náhrada nákladů v rozsahu 56 %. Podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, činí odměna advokáta z tarifní hodnoty 52 851,93 Kč za jeden úkon právní služby 3 220 Kč Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta za 3,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva – v sazbě ½ úkonu, podání žaloby, doplnění žaloby) po 3 220 Kč, celkem 11 270 Kč, 4x paušální náhradou podle § 13 odst. 4 vyhlášky po 300 Kč, celkem 1 200 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhradou DPH ve výši 21 %, celkem 2 618,70 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 2 115 Kč. S ohledem na částečný úspěch žalobkyni náleží náhrada nákladů v rozsahu 56 %, celkem tedy 9 634 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady nahradit k rukám advokáta.

15. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., a to s ohledem na výši částky, která byla žalovanému uložena k úhradě.