20 C 48/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta sp. zn. Anonymizováno / Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 12 634,69 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 023,79 Kč patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh se co do částky 4 610,90 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 624,93 Kč, co do kapitalizovaného úroku 963,33 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 900 Kč ve výši 12 % ročně od 30. 9. 2025 do zaplacení a co do úroku 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, pod VS , var. symbol, soudní poplatek ve výši 200 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 12 634,69 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne 27. 7. 2024 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy umožnil právní předchůdce žalobkyně žalované čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do výše 10 000 Kč. Žalovaná nečerpala celkem 10 510,79 Kč. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaná zavázala ve smlouvě, že bude činit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Dále se zavázala k úhradě smluvní ho úroku a poplatků a nákladů. Žalovaná neplnila smluvní podmínky a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky. Ani přes výzvou žalovaná dlužnou částku neuhradil a úvěr byl proto ke dni 10. 4. 2025 zesplatněn. Žalovaná uhradila pouze 2 487 Kč celkem. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Žalobkyně požadovala po žalované 12 634,69 Kč (dlužná jistina 10 000 Kč, dlužný poplatek 990 Kč, dlužný úrok z jistiny do zesplatnění 10. 4. 2025 ve výši 1 734,69 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a úrok 624,93 Kč a 963,33 Kč, zákonný úrokem z prodlení z 10 900 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a úrok 12 % ročně z 10 000 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě vůbec nevyjádřila, v řízení zůstala po celou dobu pasivní. Žalovaná shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručeny do datové schránky dne 11. 3. 2026).

3. Smlouvou vč. standardních informací, smluvních podmínek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, a žalovaná tuto uzavřely dne 27. 7. 2024 formou „online“, na jejím základě bylo žalované umožněno čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč, úroková sazba byla sjednána na 54 % ročně, RPSN 70,81 % ročně, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Do doby úplného uhrazení dlužné částky, byla žalovaná povinna hradit minimální měsíční platby dle rozpisu plateb, které měla obdržet každý měsíc. Účastnice smlouvy si dále ujednaly, že poskytovatel úvěr je oprávněn požadovat úroky a poplatky sjednané smlouvou. Adresa žalované byla ve smlouvě uvedena v , adresa, .

4. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dnech 27. 7. 2024, 28. 7. 2024, 30. 7. 202412. 11. 2024 a 29. 12. 2024 postupně žalovaná čerpala 2 000 Kč, 4 800 Kč, 3 200 Kč, 326,29 Kč a 184,50 Kč, tj. celkem 10 510,79 Kč, což vyplývá i z tabulky umoření, vč. uhrazení celkových 2 487 Kč.

5. Výzvou ze 6. 3. 2025 bylo prokázáno, že žalovaná byla na adresu uvedenou ve smlouvě, opakovaně vyzvána k úhradě tehdy dlužné částky 1 844 Kč do 30 dnů od zaslání upomínky. Dále byla žalovaná upozorněna na možné soudní vymáhání pohledávky.

6. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek (pod č. , hodnota, je žalovaná), oznámením o postoupení pohledávky z 29. 9. 2025 zaslaným na adresu uvedenou ve smlouvě vč. podacího lístku a potvrzením o úplatě.

7. K úhradě celkové částky 14 870,85 Kč do 15. 1. 2026 vyplývající ze smlouvy shora byla žalovaná s upozorněním na možné soudní řízení vyzvána dopisem zástupce žalobkyně z 31. 12. 2025 odeslaným následujícího dne, jak vyplývá z podacího lístku.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze do jistiny, nikoli do úroků z prodlení a úroků. Bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru do výše max. 10 000 Kč, kterou žalovaná čerpala, na splátkách uhradila 2 487 Kč, se splátkami byla v prodlení, proto byla vyzvána k nápravě, co se však nestalo. Bylo dále prokázáno, že z čerpaných prostředků 10 510,79 Kč žalovaná dosud vrátila pouze 8 023,79 Kč a dluží tak přiznaných 8 023,79 Kč (výrok I.). Pohledávka za žalovanou přešla na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, která je tak oprávněna nyní pohledávky po žalované vymáhat. Žalovaná neprokázala, ba ani netvrdila, že by uvedenými prostředky nedisponovala, či je uhradila.

16. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

17. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. , spisová značka, dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

20. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční příjmy a výdaje žalované, když tyto zřejmě vůbec nezjišťovala a nepodařilo se tak zjistit jakékoli úkoly směřující k posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

21. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně ničeho neposuzovala. Důsledkem tohoto je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace by žalobkyně vůči žalované měla toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2993 ObčZ.

22. Jelikož tedy žalované byly tak poskytnuty finanční prostředky bez právního důvodu, soud zavázal žalovanou k zaplacení dosud dlužných 8 023,79 Kč a ve zbytku pak žalobu vč. úroků a úroků z prodlení níže zamítl.

23. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, ).

24. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 200 Kč (výrok III.).

25. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. úspěch obou účastníků byl i s přihlédnutím k úrokům z prodlení a úrokům cca 50 %, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku IV.

26. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., s ohledem na návrh žalobkyně.