20 C 8/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 23 687 Kč s příslušenstvím <b>I. Návrh na zaplacení částky 23 687 Kč s úrokem ve výši 23,76 % ročně z částky 23 687 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 687 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky shora s příslušenstvím výše uvedeným. Tvrdila, že byla mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], dříve jako [právnická osoba] („ banka“) a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr 30 000 Kč. Banka vycházela při schvalování úvěru z údajů poskytnutých klientem v žádosti/smlouvě o revolvingový úvěr [číslo] ze dne 21. 12. 2017. Jednalo se o jeho osobní údaje, způsob bydlení, stáří bankovního účtu, pozice v zaměstnání a údaje o zaměstnavateli, čistý měsíční příjem 22 021 Kč, celkové příjmy domácnosti 42 821 Kč, celkové náklady domácnosti 7 000 Kč a ostatní finanční závazky (splátky hypotéky, úvěrů apod.) 1 000 Kč, jak doplnila banka dodatečně. Banka otevřela žalovanému úvěrový účet a vydala mu platební kartu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v měsíčních splátkách uvedených ve smlouvě. Žalovaný splátky řádně nehradil a dostal se do prodlení. Od data prodlení jsou tak žalovanému účtovány poplatky dle sazebníku a úvěr je úročen sazbou 23,76 %. Banka prohlásila úvěr za splatný v celé výši ke dni 31. 7. 2022 z důvodu prodlení se splátkou. Dlužná částka činí 23 687 Kč na jistině. Ode dne následujícího splatnost celého úvěru pak žalobkyně požadovala zaplatit též úroky z úvěru 23,76 % ročně a zákonný úroky z prodlení z dlužné částky jistiny. K výzvě soudu pak doplnila mj., že žalovaný vyčerpal celkem 73 056,68 Kč a uhradil na úvěr 85 750 Kč. Pohledávku z nesplaceného úvěru banka postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 8. 2022.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 2, 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť žalovaný s tímto souhlasil, resp. se na výzvu nevyjádřil, a žalobkyně s tímto vyslovila souhlas již v žalobním návrhu.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, když vycházel ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] sazebníku, základních info o úvěru a jeho splácení, všeobecných obchodních podmínek, řidičského průkazu a povolení k přechodnému pobytu žalovaného, standardních informací o spotřebitelském úvěru. Žalovaný požádal dne 21. 12. 2017 původní věřitelku o revolvingový úvěr 30 000 Kč, úrokem 23,76 % ročně a měsíčním poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů 69 Kč, výše splátky měla činit min. 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci. V žádosti žalovaný uvedl, že je ženatým, zaměstnán v [anonymizována dvě slova] [obec] od [číslo] s čistým příjmem 22 021 Kč měsíčně, celkové příjmy domácnosti činí 42 821 Kč, náklady na bydlení ve vlastním domě/bytě má 7 000 Kč, jeho další pravidelné výdaje (výživné, telefon, internet, životní pojištění apod.) činí 1 000 Kč, žádné hypotéky, úvěry a kreditní karty nesplácí. Totožnost žalovaného ověřila. Návrh původní věřitelka návrh akceptovala dne 8. 1. 2018 a úvěr žalovanému poskytla. Adresa bydliště žalovaného byla všude uvedena v [obec], [ulice a číslo].

5. Z informací o bonitě klienta předloženým žalobkyní s rodným číslem odpovídajícím rodnému číslu uvedenému v dokladech žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl k 16. 12. 2020 vedeno 6 úvěrů v celkové výši 3 195 473 Kč u pěti poskytovatelů s celkovou výší splátek 22 915 Kč. V Solusu byl vyhledáván i v minulosti (r. 2014 -2019) s negativním zjištěním.

6. Z přehledu úvěru soud zjistil, že žalovaný uhradil na konto úvěru celkem 85 750 Kč, úvěr nesplácel řádně a včas a byly mu účtovány pokuty za prodlení. Odstoupením od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 28. 6. 2022 pak banka odstoupila od předmětné smlouvy z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 24 687 Kč celkem.

7. Ze seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o připsání úplaty, a oznámení o postoupení pohledávek vč. podacích archem ze dne 8. 8. 2022 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena z banky na žalobkyni, která je tak oprávněna pohledávku vymáhat, což bylo dopisem z 8. 8. 2022 žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě ([ulice a číslo], [obec]) oznámeno bankou.

8. Dopisem z 22. 8. 2022 bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně žalovaného písemně vyzval k úhradě dluhu vyplývajícího ze smlouvy [číslo] s upozorněním na možné soudní řízení.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.

15. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh není důvodný. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C -679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.

16. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalovanému postoupením, nicméně postoupením pohledávky ze spotřebitelského úvěru není dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 257/2016 Sb.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Žalobkyně se k požadavku soudu na předložení listin, z nichž vyplývá ověření schopnosti schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, nevyjádřila, toliko popsala postup původní věřitelky - banky. Ta se v plné míře spoléhala na údaje poskytnuté žalovaným, žádné podklady o osobních či majetkových poměrech po žalovaném nevyžadovala. Původní věřitelka si pro účely posouzení úvěruschopnosti dostatečně spolehlivě nezjistila příjmy či výdaje žalovaného, náklady na bydlení, či jeho vyživovací povinnosti, nebyly tedy ověřeny byť jen základní informace o ekonomických poměrech žalovaného. Ohledně postupu při zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele, zejména ohledně nepřípustnosti takového postupu, kdy se poskytovatel úvěru spokojí jen s nepodloženým prohlášením žadatele, lze též poukázat na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. července 2018 či nálezu Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neměla dostatek informací o majetkových a osobních poměrech žalovaného k tomu, aby řádně ověřila jeho úvěruschopnost. Navzdory tomu úvěr v žádané výši poskytla. Nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy by měla žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a zákonného úroku z prodlení. Původní věřitel poskytl žalovanému, resp. ten vyčerpal, celkem částku 73 056,68 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 85 750 Kč. Jelikož tedy žalovaný uhradil více, než kolik mu bylo poskytnuto, není žalobní žádání důvodné, a proto byl návrh žalobkyně zcela zamítnut.

18. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a uložit žalobkyni nahradit náklady řízení žalovanému. Tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II.