20 C 8/2026

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky sp. zn. Anonymizováno _ Anonymizováno _ Anonymizováno _ Anonymizováno / Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 956 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 4 956 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, pod VS , var. symbol, soudní poplatek ve výši 200 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 771,90 Kč k rukám její zástupkyně , Jméno advokátky, do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 16 956 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a žalovaným došlo dne 18. 4. 2025 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky a předsmluvní formulář. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr převodem na účet č. , č. účtu, . Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy, když se dostal dne 19. 5. 2025 do prodlení se zaplacením úvěru s úrokem a poplatkem do data splatnosti. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2025, uzavřené mezi původním věřitelem a společností , právnická osoba, a následně smlouvou o postoupení pohledávek z 11. 9. 2024 uzavřenou mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Úvěruschopnost žalovaného posoudil právní předchůdce žalobkyně na základě výpisu/výpisů z účtu případně dalších dokladů, z nichž vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. V případě, že by soud dospěl k závěru, že žalobní tvrzení jsou nedostatečná, popř. nejsou dostatečně prokázána, tak žalobkyně navrhovala, aby její nárok byl posouzen z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně dále požadovala zaplacení také smluvní pokuty 2 616 Kč, jako 0,1 % denně z jistiny úvěru za dobu 19. 5. 2025 – 22. 12. 2025. Žalovaný na dlužnou pohledávku ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě vůbec nevyjádřila, v řízení zůstal po celou dobu pasivní. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 2. 3. 2026 na adresu jeho bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů).

3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vč. smluvních podmínek, předsmluvním formulářem pro standardní informace bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaný tuto uzavřeli dne 16. 4. 2025, na jejím základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 12 000 Kč na účet č. , č. účtu, uvedený v záhlaví smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky jednorázově spolu s úroky 180 Kč a poplatkem za úvěr 2 160 Kč do 18. 5. 2025. Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 14 340 Kč. Dále se žalovaný smlouvou zavázal k úhradě smluvní pokuty v případě prodlení ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru. Z editace profilu klienta soud zjistil, že se poskytovatel úvěru snažil zjišťovat úvěruschopnost žalovaného, když vycházel z toho, že tento byl v dané době OSVČ, čistý příjem jeho domácnosti, resp. žalovaného činil 17 833 měsíčně, bydlet měl ve vlastním domě/bytě, na nákladech spojených s bydlením měl hradit 0 Kč, na služby a energie 5 000 Kč, další výdaje měl mít ve výši 500 Kč měšíčně. Neměl ničeho dlužit, jeho totožnost byla ověřena z občanského průkazu. Adresa žalovaného byla uvedena , adresa, . Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne 22. 4. 2025 byla právním předchůdcem žalobkyně zaslána částka 12 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod specifickým symbolem odpovídajícím číslu úvěrové smlouvy.

4. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvami o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek.

5. Z výpisu z účtu žalovaného č. soud mj. zjistil, že žalovaný platil ve stokorunových částkách (měsíčně i v řádech tisíců) platby sázkovým portálům Tipsport CZ, Chance, Fortuna. U těchto plateb měla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, poznámky, že se jedná o gambling. Žalovaný obdržel od fyzických osob , jméno FO, , , jméno FO, , , adresa, ) tisícikorunové částky, splácel ev. RePůjčku a úroky z půjčky ve výši cca 5 125 Kč a výš.

6. K úhradě částky 20 946,18 Kč celkem vyplývající ze smlouvy shora byl žalovaný s upozorněním na možné soudní řízení vyzván dopisem zástupkyně žalobkyně ze 14. 8. 2025 odeslaným na adresu uvedenou ve smlouvě, jak vyplývá z podacího lístku.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze do jistiny, nikoli i do úroků, poplatků a úroků z prodlení. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy z 18. 4. 2025 poskytl převodem na účet žalovaného 12 000 Kč, které tento měl vrátit spolu s poplatek a úrokem do 18. 5. 2025, což se však nestalo, Pohledávka za žalovaným přešla na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, která je tak oprávněna nyní pohledávku po žalovaném vymáhat. Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdil, že by uvedené prostředky neobdržel, či je uhradila.

15. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

16. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. , spisová značka, dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

19. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční příjmy a zejména výdaje žalovaného, resp. zjištění, která učinila či mohla učinit řádným studiem výpisů z účtu žalovaného, tato chybně vyhodnotila. Žalovaný byl v dané době osobou, která vynakládala nemalé prostředky na sázení, měla splácet půjčku, ač tvrdila v editaci profilu klienta, že ničeho nesplácí. Výdaje, zejména pravidelné výdaje, nebyl zjištěny vůbec.

20. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (její právní předchůdkyní), uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně ničeho neposuzovala. Důsledkem tohoto je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace by žalobkyně vůči žalovanému měla toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2993 ObčZ.

21. Jelikož tedy žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky bez právního důvodu a nebylo zjištěno, že by tyto byly vráceny, soud zavázal žalovaného k zaplacení dosud dlužných 12 000 Kč. V části týkající se smluvní pokuty a příslušenství pak byla žaloba zamítnuta, neboť smlouva byla shledána neplatnou.

22. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu každého úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, ). Žaloba byla tedy ve zbývající v části proto zamítnuta.

23. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 200 Kč (výrok III.).

24. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ve sporu byla úspěšnější žalobkyně, a to z 65 % (s ohledem na požadované úroky z prodlení počítáno vč. plnění do dne vyhlášení rozsudku) a měla tak právo na náhradu nákladů tohoto řízení v poměrné výši, tj. 30 %. Náklady řízení žalobkyně v plné výši tvořily náklady za právní zastoupení 2,5 x 400 za převzetí vč. přípravy zastoupení, prostou předžalobní výzvu a podání žaloby dle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 a za každý uvedený úkon dále 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky, DPH z uvedených částek a soudní poplatek 1 000 Kč. Z celkových nákladů řízení 2 573 Kč tak 30 % činí právě přiznaných 771,90 Kč (výrok IV.).

25. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., s přihlédnutím k žalobnímu žádání.