20 C 93/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno - Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 1 234 926 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 234 926 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 234 926 Kč od 8. 8. 2024 do zaplacení, a to vše do třiceti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 159 964,40 Kč k rukám její zástupkyně , Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 3. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky shora s příslušenstvím. Tvrdila, že účastnice uzavřely smlouvu o skladování č. , hodnota, ve znění dodatku z 2. 2. 2022. Na základě této smlouvy byla žalovaná mimo jiné povinna platit žalobkyni za zajištění dopravy mezi skladem žalobkyně a výrobním závodem žalované na trase , adresa, dopravné v paušální výši 255 150 Kč bez DPH měsíčně za měsíce leden – červen a září – listopad a za červenec, srpen a prosinec 215 250 Kč bez DPH měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, v případě výpovědi činila výpovědní lhůta 6 měsíců, a to od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla druhé straně výpověď doručena. Výpověď smlouvy ze strany žalované byla doručena žalobkyni v prosinci 2023 a výpovědní lhůta tak skončila 30. 6. 2024. Žalovaná žalobkyni neuhradila sjednané dopravné za měsíce březen – červen 2024, které bylo vyúčtováno žalobkyní fakturou č. , hodnota, z 8. 7. 2024 splatnou 7. 8. 2024 na částku 1 020 600 Kč bez DPH, tedy žalovaná výše včetně DPH. Na fakturu nebylo ničeho uhrazeno ani přes výzvu z 10. 2. 2025. Později žalobkyně doplnila, že od ledna do června 2024 žalovaná ve skladu žalobkyně nic neskladovala, čímž žalobkyni bránila v realizaci přeprav dle smlouvy. V celé předchozí historii smluvního vztahu žalovaná platila paušální částky v plné výši bez ohledu na výkyvy v objemu přepravy. I po podání výpovědi žalovaná řádně uhradila sjednanou měsíční odměnu za leden a únor 2024, přestože v těchto měsících již reálně žádné přepravy neprobíhaly.

2. Žalovaná potvrdila uzavření smlouvy o skladování č. , hodnota, ve znění pozdějších dodatků, která byla žalovanou vypovězena a výpovědní doba uplynula 30. 6. 2024. Dle žalované však v období březen – červen 2024 nebyly ze strany žalobkyně poskytnuty žádné skladovací ani přepravní služby, mezi smluvními stranami nebyla sjednána žádná dohoda o hrazení pevné měsíční paušální částky, která by nebyla vázána na skutečné poskytnutí služeb. Předmětná faktura se týkala čtyřměsíčního období, ačkoliv v předchozích obdobích pravidelně žalobkyně fakturovala měsíčně jen za skutečně provedené přepravy. Žalovaná potvrdila, že za leden a únor 2024 žalovaná uhradila vyúčtované částky, poté však účastnice spolu jednaly a na další období došlo k určitým změnám, když žalobkyně činila pro žalovanou závozy, za což jí žalovaná uhradila 108 312 EUR, což byla určitá kompenzace za nevyužití jejich služeb v období od března 2024 do června 2024. Ohledně těchto přeprav však žádná písemná dohoda nebyla uzavřena, přeprava byla konána na základě dílčích objednávek a v částce zhruba 2 500 000 Kč byla uhrazena. S ohledem na e-maily z ledna 2024 mezi p. , jméno FO, a p. , jméno FO, pak došlo k dohodě o změně závazku ve smyslu § 1902 občanského zákoníku, tedy k nahrazení dosavadní povinnosti žalované hradit paušální částky novým závazkem hradit pouze skutečně realizované přepravy. Tím původní povinnost zanikla.

3. Ze smlouvy o skladování č. , hodnota, včetně dodatku z 2. 2. 2022 soud zjistil, že se žalobkyně jako skladovatel zavázala převzít od žalované jako ukladatele zboží, toto uložit, vyskladnit a vydat, zavázala se zajišťovat dopravu zboží mezi závodem žalované a skladovacími prostory žalobkyně na trase , adresa, a zpět, platba bez DPH za dopravu byla ujednána paušálně na částku 160 000 Kč měsíčně, skladné bylo dohodnuto na 3,60 Kč za paletu a den, později (na základě uvedeného dodatku) se žalovaná zavázala za uskladnění a přepravu zboží zaplatit úplatu ve výši 255 150 Kč měsíčně v měsících leden – červen, září – listopad, za zbývající tři měsíce (červenec, srpen, prosinec) pak 215 250 Kč měsíčně. Skladné mělo být hrazeno na základě faktur vystavených skladovatelem vždy měsíčně, přílohou jednotlivých faktur měly být přehledy uskladněného a zmanipulovaného zboží, smlouva uzavřená na dobu neurčitou měla být měněna či doplňována pouze písemnými a číslovanými dodatky podepsanými oběma smluvními stranami. Dále bylo ujednáno, že při poklesu objemu pod 2 250 palet denně a manipulace 8 600 pohybů měsíce strany vyvolají jednání pro řešení nastalé situace poklesu.

4. Smlouvu bylo možné písemně vypovědět i bez udání důvodu, výpovědní lhůta činila 6 měsíců a počala běžet prvním dnem měsíce následujícím po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně.

5. Z dodatku č. , hodnota, z 1. 3. 2022 soud zjistil, že v tomto dodatku účastnice konstatovaly, že realizace přeprav mezi skladem žalobkyně a výrobním závodem žalované jsou prováděny ve sjednaném rozsahu za paušální měsíční ceny, a to 215 250 Kč měsíčně v měsících červenec, srpen, prosinec a za 255 150 Kč měsíčně za měsíce leden – červen a září – listopad, jednalo se o ceny bez DPH.

6. Dopisem z 22. 12. 2023 měl soud prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované výpověď smlouvy o skladování shora.

7. Z faktury č. , hodnota, ze dne 6. 2. 2024 a faktury č. , hodnota, ze dne 7. 3. 2024 soud zjistil, že tyto vystavila žalobkyně pro žalovanou, která jí tak měla za dopravu za leden a únor 2024 uhradit vždy 308 731,50 Kč vč. DPH.

8. Z transakční historie pak vyplývá, že 19. 4. 2024 žalovaná zaslala žalobkyni na účet 301 641,59 Kč pod VS , var. symbol, , 14. 5. 2024 pak částku 308 731,50 Kč pod VS , var. symbol, . K vyrovnání pak závazků zůstalo 7 089,91 Kč a došlo k započtení vzájemného plnění z 16. 4. 2024, dohodu obě účastnice podepsaly.

9. Z faktury č. , hodnota, z 8. 7. 2024 soud zjistil, že tuto vystavila žalobkyně pro žalovanou s tím, že se jedná o dofakturaci za 3 – 6/2024 týkající se nakládky v období od 1. 3. 2024 a vykládky provedené do 30. 6. 2024 a po žalované bylo požadováno k úhradě 1 234 926 Kč včetně DPH do 7. 8. 2024.

10. Výzvou zástupkyně žalobkyně z 10. 2. 2025, která dle doručenky datové zprávy byla žalované doručena 10. 2. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky z důvodů v žalobě uvedených.

11. Z dopisu zástupce žalované z 31. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaná žalobkyni sdělila, že požadavek na úhradu žalované částky dle výzvy z 10. 2. 2025 považovala za neopodstatněný z důvodů uvedených ve vyjádření k žalobě.

12. Z přehledu fakturu a přímo z faktur č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, soud zjistil, že v období únor – září 2024 provedla žalobkyně pro žalovanou dopravu zboží z Přelouče do Vittis, eventuálně Karlstein pro společnost , jméno FO, GmbH/, jméno FO, a zpět, a to za celkem 108 312 EUR.

13. Z rozvahy žalované za rok 2024 soud mj. zjistil, jak si po ekonomické stránce žalovaná v daném roce vedla, měla čistý obrat 8 827 011 000 Kč.

14. Z e-mailové komunikace mezi , jméno FO, za žalobkyni a , jméno FO, za žalovanou z ledna 2024 soud zjistil, že účastnice prostřednictvím těchto osob řešily trvání výpovědní doby, že žalobkyně zasílala ceny pro možné realizace přeprav do konce roku 2024 s možností dalšího prodloužení spolupráce jako náhradu za skladování, když se mělo jednat o cesty do , adresa, , Vittis/Karlstein, Bayreuthu, , adresa, , Sprockhövel a Preus.Oldendorf. Účastnice domlouvaly podmínky této možné spolupráce, četnost a objem přeprav a typy vozidel.

15. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že žalovaná vypověděla smlouvu společnosti Šmídl provozní, a.s., která zastřešuje žalobkyni a , právnická osoba, . Po dobu trvání smlouvy měla žalovaná hradit minimální přepravné a on zkoušel, jak vyřešit, aby v rámci dalších přeprav, nemusela hradit nic dalšího. Dostali návrh na šest nových linek, které chtěli provozovat, mělo to být ošetřeno smluvně, avšak smlouva uzavřena nebyla. Po ukončení smlouvy o skladování se měl svědek dohodnout se svědkem , jméno FO, na pravidlech, jak to nastavit, ale k uzavření smlouvy nedošlo, a to ani v písemné, ani v ústní podobě. Přeprava do Rakouska do společnosti , jméno FO, , která byla pro žalovanou prováděna, byla uhrazena.

16. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že tento kontaktoval žalobkyni, aby se s ní domluvil, jak vyřešit, aby žalovaná nemusela hradit za nerealizované přepravy, když externí skladování u žalobkyně již nebylo třeba, žalobkyně by prováděla pro žalovanou dopravu, která by pokryla předchozí kontrakt. Žádná smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla, vše bylo na základě domluvy, realizovala se pak pouze linka do , adresa, a do Rakouska. Svědek u žalované pracuje od roku 2023 a za dobu jeho působnosti (správce budov a kontrakt manažer) žádná smlouva o přepravě mezi účastníky uzavřena nebyla. Kompenzace za nevyužité skladování a sjednanou přepravu měla spočívat v tom, že kamiony, které dopravu prováděly, byly nevyužité, a žalovaná je chtěla vytížit a provoz zaplatit.

17. Podle § 2415 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) smlouvou o skladování se skladovatel zavazuje převzít věc tak, aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to skladné.

18. Podle § 1902 OZ dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.

19. Podle § 1906 OZ ujednání o novaci nebo o narovnání vyžaduje písemnou formu, byl-li i původní závazek zřízen v písemné formě, nebo činí-li se o právu již promlčeném.

20. Podle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh není důvodný. Při posuzování provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru.

24. Mezi účastnicemi bylo po dobu od podpisu smlouvy shora až do 30. 6. 2024 ujednáno, že žalobkyně bude přebírat od žalované zboží, které bude dále ukládat a opatrovat, následně jej vyskladní a žalované vydá, současně zajistí pro žalovanou přepravu zboží mezi závodem žalované a svými skladovacími prostory na trase , adresa, a zpět. Fakturace měla probíhat vždy měsíčně. Výpovědní doba byla ujednána v délce šesti měsíců s počátkem jejího běhu první dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé straně. Účastnice si dodatkem smlouvy z 2. 2. 2022 ujednaly cenu závozu v měsících červenec, srpen a prosinec na 215 250 Kč měsíčně a za ostatní měsíce v roce vždy 255 150 Kč měsíčně s tím, že k cenám bude připočteno DPH. Žalobkyně měla faktury vystavovat každý měsíc. Na základě výpovědi smlouvy z 22. 12. 2023 pak došlo k ukončení smlouvy o skladování výše ke dni 30. 6. 2024. Účastnice se v lednu 2024 snažily dohodnout na další možné spolupráci, která by mohla nahradit tu stávající. K žádnému konkrétnímu ujednání však nedošlo, vše zůstalo ve fázi jednání. Smlouva, v jakékoli podobě, mezi účastnicemi uzavřena nebyla. Vedle spolupráce vztahující se k předmětné smlouvě o skladování, pak žalobkyně prováděla pro žalovanou ještě jiné přepravy zboží, a to i v období února – září 2024 z/do Přelouče z/do Vitis/Karlstein. Faktury za období měsíce ledna a února 2024 byly vystaveny se zpožděním, což odpovídá tomu, že účastnice v lednu řešily svůj stávající a případně i nový obchodní vztah. Jelikož k žádným novým závazkům, které by měly vliv na stávající povinnosti stran, nedošlo, byly dané faktury č. , hodnota, a č. , hodnota, vystaveny na sjednané měsíční částky, žalovanou uhrazeny a následně byla vystavena i faktura č. , hodnota, týkající se posledních čtyř měsíců trvání smlouvy, která je předmětem tohoto řízení. Z dodatku smlouvy z 2. 2. 2022 nevyplynulo, že by smluvená částka za závozy neměla být hrazena v případě, že by žalobkyně v daný měsíc ničeho pro žalovanou dle smlouvy nevykonala či že by mělo dojít k nějakému ponížení. Naopak bylo ujednáno, že při poklesu objemu pod 2 250 palet denně a manipulace 8 600 pohybů měsíce strany vyvolají jednání pro řešení nastalé situace poklesu, což dle soudu zahrnuje i jednání o ceně. Bylo na žalované, aby takové jednání sama vyvolala, pokud již závozy ze strany žalobkyně ani její další sjednané služby nebyly v posledních měsících třeba.

25. V daném případě nelze uvažovat o novaci závazku ze smlouvy o skladování shora, která byla uzavřena v písemné formě. Žádná nová smlouva v této podobě mezi účastnicemi uzavřena nebyla, což potvrdili o svědci obou stran, přičemž by se muselo jednat o smlouvu v písemné podobě (§ 1906 OZ), aby se mohlo jednat o novaci ve smyslu § 1902 OZ. Dále nutno dodat, že smlouva o skladování byla vypovězena a žádná změna v tomto směru nebyla tvrzena ani z ničeho nevyplynula. Jedinou obranou žalované bylo tvrzení o “náhradě“ vypovězené smlouvy smlouvou novou, což se však v řízení neprokázalo. S ohledem na shora uvedené, pak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni dlužnou částku 1 234 926 Kč. Ode dne následujícího po splatnosti předmětné faktury má žalobkyně kromě žalované částky právo též na zákonné úroky z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně, a to až do jejího úplného zaplacení. S přihlédnutím k částce, kterou má žalovaná zaplatit žalobkyni pak soud této povolil její úhradu ve lhůtě 30 dnů od právní moci výroku I. dle § 160 odst. 1 věta za středníkem občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

26. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. ve prospěch plně úspěšné žalobkyně. Její nákladů řízení činí zaplacený soudní poplatek ve výši 49 398 Kč, dále odměna advokátky za 6,5 úkonů právní služby po 13 260 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí vč. přípravy zastoupení, jednoduchou předžalobní výzvu, podání žaloby, vyjádření ve věci z 20. 6. 2025, účast na jednání soudu dne 29. 8. 2025, 7. 10. 2025 a 18. 11. 2025), paušálem ve výši 7 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Náklady žalobkyně dále tvořily výdaje na cestovné k jednáním soudu ve výši 1 137,19 Kč celkem za tři cesty vozidlem Škoda Superb reg. zn. , SPZ, průměrnou spotřebou motorové nafty 5,13 l/100 km a její ceně 34,70 Kč/l při sazbě základní náhrady ze sídla zástupce žalobkyně v , adresa, a zpět, tj. celkem , hodnota, km a náhrada za promeškaný čas za 3 x 1 h hodin za zpáteční cestu k jednáním soudu a zpět v celkové výši 900 Kč (§ 14 vyhl. 177/1996 Sb.). S ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, byla částka odměny a náhrad povýšena o částku odpovídající této dani ve výši 19 189,21 Kč. Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 159 964,40 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za nahlížení její zástupkyně do spisu dne 29. 10. 2025, když mezi jednáním dne 7. 10. 2025 a dnem 29. 10. 2025 nebylo do spisu založeno ničeho nového a pokud zástupkyně nahlížela do faktur založených do spisu při jednání dne 7. 10. 2025, pak do nich mohla nahlížet již v tento den, když jednání trvalo pouze 48 minut a následně bylo odročeno. Uvedený úkon ze strany žalobkyně pak soud nepovažuje za účelný. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro jiný postup.