23 C 166/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudcem JUDr. Lukášem Kratochvílem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 14 700 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 7 000 Kč od 23. 9. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku ve výši 7 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 7 700 Kč od 23. 9. 2018 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1 Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 1. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení celkové částky 14 700 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od 23. 9. 2018 do zaplacení). Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 7. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru - dále jen jako Smlouva), na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně souhrnného poplatku za jeho poskytnutí ve výši 7 700 Kč tj. celkem 17 700 Kč v týdenních splátkách po 295 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 5. 8. 2017. Žalovaný splácel dluh nepravidelně, když dosud zaplatil částku 3 000 Kč. V případě prodlení s úhradou splátek se stal celý dluh včetně příslušenství splatný v termínu nejbližší další týdenní splátky. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala ke dni 14. 10. 2017 a datum prodlení ke dni 23. 9. 2018. Žalovaný dluh přes písemnou výzvu neuhradil. 2 Vzhledem k tomu, že v žalobě absentovalo tvrzení o tom, zda žalobkyně řádně zkoumala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, soud jí vyzval usnesením ze dne 18. 9. 2020 (č.l. 17) k doplnění tvrzení a důkazů s upozorněním, že pokud ve výše stanovené lhůtě podání nedoplní, bude soud na smlouvu, z níž vycházejí žalobní nároky, hledět jako na absolutně neplatnou (viz. závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). 3 Žalobkyně následně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, v Evidenční kartě klienta, kontrolou RČ a OP dálkovým systémem spol. [právnická osoba], kontrolou v databázi Centrální evidence exekucí, v insolvenčním rejstříku, kontrolou platební historie klienta, vyhodnocením příslušné lokality bydliště, zdrojů příjmu klienta. 4 Žalovanému byla řádně (na adresu dle Centrální evidence obyvatel - CEO) doručena dne 29. 10. 2020 (viz. ust. § 45 a násl. o.s.ř.) žaloba a usnesení (č.l. 25), ke kterým se ve stanovené lhůtě 7 dnů nevyjádřil, proto žalovaný stejně jako žalobkyně souhlasil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Soud rozhodl ve věci za souhlasu účastníků dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když vycházel z předložených listinných důkazů, tedy z obsahu spisu. 5 Soud měl na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru (vč. obchodních podmínek), formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční kartou klienta, platební historií, předžalobní upomínkou prokázáno následující: Žalovaný jako úvěrovaný a žalobkyně jako úvěrující uzavřeli dne 29. 7. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný vyplnil evidenční kartu klienta, kde uvedl mj. zaměstnavatele a příjem. Žalovaný se zavázal úvěr hradit včetně poplatku za jeho poskytnutí ve výši 7 700 Kč v týdenních splátkách po 295 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil částku 3 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel, když splatnost nastala ke dni 14. 10. 2017. Žalobkyně nárokovala zbývající nesplacenou část úvěru ve výši 14 700 Kč (tj. včetně kapitalizovaného úroku, poplatku). Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a ust. § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V období, za něž je úrok z prodlení požadován, je žalovaný v prodlení. 6 Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7 Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8 Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9 Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10 Dle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11 Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12 Na základě předložených listinných důkazů při respektování zákonné úpravy soud žalobě vyhověl pouze zčásti, když učinil následující skutkový a z něj vyplývající právní závěr. Žalobkyni se Smlouvou o úvěru, obchodními podmínkami, platební historií i výzvou k úhradě podařila prokázat tvrzená skutková verze, tedy sjednání Smlouvy i splatnost dluhu. Bylo prokázáno i čerpání finančních prostředků. 13 Soud k přihlédnutím k tvrzením žalobkyně, důkazům ohledně zkoumání úvěruschopnosti, a při respektování závěrů vyslovených Soudním dvorem Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky jako neplatnou, neboť úvěrující nezkoumal úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dostatečným způsobem. Rámec posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je takový, že poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na jeho tvrzení. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Z karty klienta sice plyne, že poskytovatel ověřil občanský průkaz a pracovní smlouvu žalovaného, poznačil do karty výši příjmu žalovaného a odhadl běžné měsíční výdaje, nicméně již nebyly tyto údaje nijak ověřeny či doloženy například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem žalovaného či výpisy z bankovního účtu žalovaného, jak návodně poskytovatele směřuje výše citované rozhodnutí. Sama pracovní smlouva, navíc soudu nepředložená, ničeho o příjmové stránce žalovaného nevypovídá (srov. § 34 zákoníku práce, z nějž je patrné, že výše příjmu není podstatnou náležitostí pracovní smlouvy). Žalobě bylo proto zčásti vyhověno za použití ust. § 2991 občanského zákoníku (vydání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení) a ust. § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), pokud jde o požadavek na zaplacení dlužné jistiny. Ta však činí toliko 7 000 Kč, neboť žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradil doposud částku 3 000 Kč. Tu je třeba s ohledem na závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy započítat na jistinu. Pokud jde o požadavek na úrok z prodlení, vyšel soud z toho, že ač je smlouva o úvěru posouzena jako absolutně neplatná, existuje dohoda stran o tom, že zapůjčená jistina bude vrácena do dne předcházejícího dni, od nějž je požadován úrok z prodlení. Tedy v období, za něž je úrok z prodlení požadován, je žalovaný v prodlení se zaplacením jistiny. Ve zbývající části nezbylo soudu než žalobu zamítnout. 14 Dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně měla úspěch jen částečný a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. 15 Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.