23 C 218/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudcem JUDr. Lukášem Kratochvílem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 24 900 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 900 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 900 Kč od 10. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 571,09 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 263 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 434 Kč k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 18. 5. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení jistiny 24 900 Kč, zákonného úroku z prodlení z této částky za období od 10. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 571,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 915 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 263 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 839 Kč. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel (úvěrující) uzavřela se žalovaným (dlužník – úvěrovaný) dne 21. 5. 2022 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který měl být v částce 30 815 Kč spolu s příslušenstvím splacen nejpozději dne 22. 6. 2022. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy, když úvěr řádně nesplácel. Proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky denně vyčíslená na částku 4 839 Kč. Žalobkyně získala předmětnou pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 s účinností ke dni 5. 1. 2023. Žalovaný přes písemnou předžalobní upomínku ze dne 27. 4. 2023 dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně po výzvě soudu k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného korigovala své stanovisko v rámci částečného zpětvzetí žaloby v tom smyslu, že dalšími důkazy v tomto směru nedisponuje, a proto již požadovala pouze jistinu a příslušenství.

2. Podáním doručeným soudu dne 15. 6. 2023 vzala žalobkyně svůj návrh zpět o smluvní pokutu ve výši 4 839 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 5 915 Kč. Soud proto postupem dle ust. § 96 odst. 2, 4 občanského soudního řádu (o.s.ř.) řízení v této části zastavil, a to usnesením ze dne 22. 6. 2023 č.j. 23 C 218/2023-29, které nabylo právní moci dne 19. 7. 2023.

3. Řízení bylo následně vedeno ohledně jistiny 24 900 Kč, zákonného úroku z prodlení z této částky za období od 10. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 571,09 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 263 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa trvalého pobytu dle registru obyvatel (CEO).

5. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

6. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav.

14. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru pod [číslo] výpisem z účtu, předžalobní upomínkou (vč. oznámení o postoupení pohledávky) bylo zjištěno, že spol. [právnická osoba], uzavřela Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, který měl být v částce 30 815 Kč spolu s příslušenstvím splacen nejpozději dne 22. 6. 2022. Pro případ prodlení s placením (porušení uvedených povinností) se žalovaný zavázal dle Smlouvy zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny.

15. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu.

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo v každém jednotlivém případě k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu s § 433 o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 zákona o spotřebitelském úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně (§ 86 a § 87) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany.

17. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek sp. zn. 33 Cdo 201/2018) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), nedávno jej pak výslovně zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kdy uvedl, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

18. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

19. Žalobkyně po výzvě soudu k zdokladování zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, sdělila, že těmito dokumenty bohužel nedisponuje, i proto vzala žalobu částečně zpět co do požadovaného příslušenství a smluvní pokuty. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně ověřovala či vyžadovala doložení všech důkazů prokazujících veškeré příjmy a výdaje žalovaného. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např.. pod sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.. 2. 2019 sp.zn. III. ÚS 4129/2018. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně nedoložila, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní, resp. od právní předchůdkyně, obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni pouze částku 24 900 Kč (jistina), která byla žalovanému poskytnuta a žalovaný jí do současné doby nevrátil, dále zákonný úrok z prodlení včetně kapitalizovaného ve výši 1 571,09 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 263 Kč (výrok I.)

20. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Žalobkyni náleží právo na poměrnou část nákladů ve výši 2 434 Kč (tj. 40 %) představovanou odečtením míry neúspěchu (30 %) od poměru jejího úspěchu (70 %). Náklady řízení ve výši 6 085 Kč (100 %) zahrnují zaplacený soudní poplatek 1 487 Kč (1 190 + 297), odměnu advokáta za 3 úkony právní služby (tj. převzetí věci, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – AT, tj. 900 Kč, 3x paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 100 Kč tj. 300 Kč (§ 14b odst. 5 AT), dále odměnu advokáta za 1 úkon právní služby (tj. částečně zpětvzetí žaloby) po 2 300 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – AT, a 1x paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), a to včetně 21 % DPH tj. 798 Kč (advokát doložil osvědčení o registraci plátce DPH, § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.). Předmětné řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, proto je namístě, aby soud aplikoval u nákladů řízení přísl. ust. § 14b AT. Náhrada nákladů řízení žalobkyni náleží, neboť vyhověla požadavkům ust. § 142a o.s.ř. tím, že žalovanému před podáním žaloby zaslala na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění.

21. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.