23 C 56/2019

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudcem JUDr. Lukášem Kratochvílem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1/ právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 2/ anonymizována tři slova , jiné reg. č. anonymizováno číslo sídlem adresa , anonymizováno , Kyperská republika zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení nezatížení nemovitých věcí zástavním právem smluvním <b>I. Řízení se zastavuje ohledně požadavku žalobkyně na určení, že nemovité věci ve vlastnictví žalobkyně: pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] původně zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], vedené [stát. instituce], [stát. instituce], nejsou zatíženy zástavním právem smluvním dle zástavní smlouvy ze dne 27. 2. 2012, právní účinky vkladu ke dni 1. 3. 2012 [číslo jednací], ve prospěch žalované 1/, resp. žalované 2/, jakožto právní nástupkyně žalované 1/.</b> <b>II. Zamítá se žaloba, aby soud určil, že nemovité věci ve vlastnictví žalobkyně: pozemky parc. č. [anonymizována dvě slova], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], vedené [stát. instituce], [stát. instituce], nejsou zatíženy zástavním právem smluvním dle zástavní smlouvy ze dne 27. 2. 2012, právní účinky vkladu ke dni 1. 3. 2012 [číslo jednací], ve prospěch žalované 1/, resp. žalované 2/, jakožto právní nástupkyně žalované 1/.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 1/ náklady řízení ve výši 25 716 Kč k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2/ náklady řízení ve výši 29 001 Kč k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 2. 2019 domáhala proti žalovaným určení nezatížení nemovitých věcí označených ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (dále také„ předmětné nemovitosti“) zástavním právem smluvním. Tvrdila, že je vlastníkem předmětných nemovitostí. Na základě zástavní smlouvy ze dne 27. 2. 2012 bylo na těchto nemovitostech zřízeno zástavní právo smluvní ve prospěch žalované 1/, a to pro budoucí pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012, které vzniknou do 31. 12. 2013 do výše 20 000 000 Kč s příslušenstvím. Pohledávka za žalobkyní byla žalovanou 1/ vymáhána v exekučním řízení vedeném u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 134 EX 08108/13. Usnesením soudního exekutora ze dne 1. 4. 2014 vstoupila žalovaná 2/ namísto žalované 1/ jako oprávněná v exekučním řízení. Zástavní právo smluvní zaniklo spolu s vymoženou pohledávkou v exekučním řízení, avšak ani jedna ze žalovaných neposkytla součinnost pro výmaz tohoto práva z katastru nemovitostí, když žalovaná 1/ ji odmítla s odkazem na postoupení pohledávky a žalovaná 2/ na výzvu nereagovala. Určení nezatížení zástavním právem se domáhala, neboť měla naléhavý právní zájem na uvedení zápisu v katastru nemovitostí do souladu se skutečným právním stavem, přičemž současně by bylo odstraněno ohrožení jejího práva nakládat s nemovitostmi. Bylo přitom povinností zástavního věřitele sám požádat o výmaz zástavního práva nebo vydat potvrzení o zániku zástavního práva; v opačném případě je povinen nahradit škodu vzniklou jeho nečinností. K vyjádření žalované 2/ žalobkyně uvedla, že není účastníkem v řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 17 C 15/2017; společnost [právnická osoba] není ani personálně propojena se žalobkyní. V řízení sp. zn. 17 C 15/2017 žalovaná 2/ (v pozici žalobkyně) souhlasila s vydáním listiny potvrzující zánik zástavního práva, čímž fakticky potvrdila zánik zástavního práva; smír za uvedených podmínek však uzavřen nebyl. Před zahájením exekučního řízení a v jeho průběhu žalobkyně uhradila celkem 20 062 186,28 Kč, přičemž zástavní právo bylo omezeno jednak do výše pohledávek 20 000 000 Kč, jednak dobou vzniku pohledávek do dne 31. 12. 2013. Má za to, že žalovaná 2/ neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno, přičemž odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4625/2018. Podle názoru žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové v usnesení č.j. 18 Co 263/2020-262 ze dne 26. listopadu 2020, kterým bylo v nynějším řízení rozhodnuto o nepřerušení řízení, nastínil, že zákonné úroky z prodlení ze smluvní pokuty zástavním právem smluvním zajištěny nejsou a že ze smlouvy o postoupení pohledávek nevyplývá, že předmětem postoupení pohledávek by byly i úroky z prodlení či jiné příslušenství smluvní pokuty. Nárok žalované 2/ na zákonné úroky z prodlení ze smluvní pokuty nevyplývá ani ze smlouvy o půjčce, ani z notářského zápisu č. N 126/2012, NZ 112/2012 sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ohledně neexistence nároku žalované 2/ na úroky z prodlení odkázala dále na odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 200/2020-207 ze dne 3. září 2020.

2. Soud nepřehlédl, že podáním ze dne 6. 4. 2021 (odeslaným do datové schránky soudu téhož dne), tedy jeden den po koncentrační lhůtě 20 dní stanovené při jednání dne 16. 3. 2021, doplnila žalobkyně své tvrzení tak, že žalovaná 1/ byla ve věci pasivně legitimována s ohledem na poznámku rozepře dle § 985 občanského zákoníku. Dále namítla, že zákonný úrok z prodlení ve výši 108 550,68 Kč za období od 26. 4. 2013 do 31. 12. 2013 je promlčen, když žalovaná 2/ žalobkyni nikdy nevyzvala k úhradě, ani jej neuplatnila v exekučním řízení sp. zn. 134 EX 08108/13; taktéž je promlčeno zástavní právo na předmětných nemovitostech. K těmto tvrzením soud v souladu s § 118b odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) nepřihlížel.

3. Žalovaná 1/ navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že mezi žalovanou 1/ a žalobkyní byly dne 27. 2. 2012 uzavřeny zástavní smlouva a smlouva o půjčce, pohledávka ze smlouvy o půjčce byla vymáhána v exekučním řízení a tato pohledávka, se všemi právy a povinnostmi spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky na žalovanou 2/ jako postupníka. Žalovaná 1/ není věřitelkou žalobkyně, neboť její věřitelská oprávnění zanikla ke dni postoupení pohledávky na žalovanou 2/. Má proto za to, že ve věci není pasivně legitimována, neboť není nositelkou sporných práv a povinností. Žalobu považuje za neurčitou, neboť jí není jasné, co žalobkyně po žalované 1/ požaduje; žalovaná 1/ s ohledem na postoupení pohledávky nemá žádné informace o (ne) existenci zástavního práva. Je pravdou, že byla žalobkyní oslovena se žádostí o potvrzení o zániku zástavního práva k předmětným nemovitostem, ale žalovaná 1/ toto potvrzení vydat nemohla, neboť v té době nebyla věřitelskou pohledávky. Na požadovaném určení žalobkyně nemá naléhavý právní zájem, neboť se sama o výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí nepokusila a prostě konstatování v rovině potenciálního ohrožení nakládání s nemovitostmi nemůže postačovat. Pakliže byla předmětná pohledávka vymožena v exekučním řízení, žaloba je nadbytečná.

4. Žalovaná 2/ navrhla zamítnutí žaloby. V prvé řadě uvedla, že není dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neexistence zástavního práva, neboť netvrdí, jak konkrétně je právo nakládat s předmětnými nemovitostmi ohroženo, když z příslušného listu vlastnictví nevyplývá, že by byl zapsán taktéž zákaz nakládání či zatížení nemovitostí. Pokud byla žalobkyně omezena v nakládání s předmětnými nemovitostmi, nebylo tomu pro zapsané zástavní právo, nýbrž proto, že tyto nemovitosti jsou předmětem další exekuce, kdy oprávněným je společnost [číslo] s.r.o. (soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sp. zn. 003 EX 6900/19). Za podstatnou však žalovaná 2/ považovala především skutečnost, že zástavní právo nezaniklo, neboť pohledávka žalovaného 2/ nebyla v plné výši uhrazena. Žalobkyně neuhradila zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z nastoupivší smluvní pokuty v částce 2 000 000 Kč za období od 26. 4. 2013 do 4. 10. 2018, tj. částku 767 967,12 Kč, která byla sjednána ve smlouvě o půjčce ze dne 27. 2. 2012 pro případ, že se žalobkyně jako dlužník ocitne v prodlení s vrácením půjčky delším než 7 dní. Žalobkyně měla celou půjčku vrátit do dne 15. 4. 2013, přičemž první podstatnou splátku ve výši 4 300 000 Kč uhradila dne 30. 4. 2013. Uvedla, že nevrácení půjčky včas žalobkyně v průběhu exekučního řízení nepopírala. Pro prodlení dlužníka nastoupila smluvní pokuta, která byla žalovanou 1/ (jako původním věřitelem) vůči žalobkyni uplatněna prostřednictvím emailu dne 25. 4. 2013. Od následujícího dne má proto věřitel nárok na úrok z prodlení. Žalovaná 1/ smlouvou postoupila na žalovanou 2/ pohledávku na zaplacení smluvní pokuty, včetně veškerých součástí a příslušenství. Do dne 31. 12. 2013 přirostl k částce smluvní pokuty zákonný úrok z prodlení ve výši 108 550,68 Kč, který je zajištěný zástavním právem na předmětných nemovitostech. Dodala, že zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty nebyl předmětem exekučního řízení sp. zn. 134 EX 08108/13. Ačkoliv žalobkyně uhradila více než 20 000 000 Kč, k zániku zástavního práva nedošlo, neboť byly hrazeny i pohledávky nezajištěné zástavním právem, tedy vzniklé po dni 31. 12. 2013. Úrok z prodlení ve výši 767 967,12 Kč byl žalovanou 2/ nadále vymáhán po společnosti [právnická osoba], která převzala za žalobkyni ručení, v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 17 C 15/2017. V tomto řízení soud rozsudkem vyhověl žalované 2/, avšak žalobkyně podala odvolání, řízení proto nebylo skončeno. Žalovaná 2/ odmítla, že by v řízení sp. zn. 17 C 15/2017 (v pozici žalobkyně) souhlasila s vydáním listiny potvrzující zánik zástavního práva; připustila pouze neúspěšná jednání o smíru v tom smyslu, že žalovaná [právnická osoba] by uhradila dlužnou částku 767 967,12 Kč a žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] by nepožadovala náklady řízení. K námitce promlčení úroku z prodlení ze smluvní pokuty uvedla, že promlčením právo nezaniká, k promlčení zástavního práva uvedla, že dle § 631 občanského zákoníku právo zapsané do veřejného seznamu promlčeno není, neboť promlčecí doba činí 10 let. Má za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost tvrdit, kdy, kolik a na jakou část zajištěné pohledávky bylo hrazeno.

5. Pro úplnost soud dodává, že dne 2. září 2020 rozhodl usnesením o přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 15/2017. Toto usnesení odvolací soud změnil usnesením č.j. 18 Co 263/2020-262 ze dne 26. listopadu 2020 tak, že řízení nepřerušil. V odůvodnění uvedl, že přerušením řízení by mohly vzniknout průtahy v řízení a odkázal na článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále zdůraznil, že řízení sp. zn. 17 C 15/2017 je vedeno mezi jinými účastníky než zdejší řízení. Uvedl, že okresní soud musí nejprve vyřešit, na jaké závazky žalobkyně se zástavní právo vztahuje, když není zřejmé, zda úrok ze smluvní pokuty jsou zajištěny zástavním právem podle zástavní smlouvy ze dne 27. 2. 2012, když nebylo řešeno, jaké pohledávky byly ze žalované 1/ na žalovanou 2/ postoupeny. Odvolací soud pak závěrem uvedl, že ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2013 založené ve spise vyplývá, že žalované 2/ byla postoupena pohledávka z titulu smluvní pokuty, nikoli úroky z prodlení či jiné příslušenství.

6. Podáním ze dne 6. 4. 2021 vzala žalobkyně svou žalobu zpět ohledně požadavku na určení, že zástavním právem smluvním nejsou zatíženy nemovité věci označené ve výroku I. rozsudku. Důvodem zpětvzetí bylo, že k výzvě soudu bylo zjištěno, že uvedené nemovité věci již nejsou ve vlastnictví žalobkyně. Vzhledem k tomu, že ostatní účastníci s částečným zpětvzetím souhlasili, postupem dle § 96 o.s.ř. soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

7. Ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012 bylo zjištěno, že žalovaná 1/ (jako věřitel) se zavázala poskytnout žalobkyni (jako dlužníkovi) půjčku ve výši 10 000 000 Kč se smluvním úrokem 15 % p.a.; účelem půjčky bylo poskytnutí půjčky společnosti [právnická osoba] k financování nákupu spotřební elektroniky a její následný prodej. Žalobkyně se zavázala k zajištění dluhu mj. vystavit směnku, blankosměnku, zajistit převzetí ručení společností [právnická osoba], podepsat notářský zápis se svolením k vykonatelnosti a uzavřít smlouvu o zřízení zástavního práva na nemovitostech v k.ú. [anonymizováno] a k.ú. [obec]. Žalobkyně byla povinna půjčku vrátit do dne 15. 4. 2013. Sjednána byla mj. smluvní pokuta ve výši 2 000 000 Kč v případě, že žalobkyně by byla v prodlení s vrácením půjčky déle než 7 dní a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny půjčky.

8. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 27. 2. 2012 bylo zjištěno, že žalobkyně (jako zástavní dlužník) zřídila ve prospěch žalované 1/ (jako zástavního věřitele) zástavní právo k předmětným nemovitostem za účelem zajištění budoucích pohledávek ze shora popsané smlouvy o půjčce. Zástavní právo dle smlouvy zajišťovala všechny pohledávky, které v budoucnu vzniknou žalované 1/ ze smlouvy o půjčce a ze zástavní smlouvy v době od uzavření smlouvy do 31. 12. 2013 až do celkové výše 20 000 000 Kč. Těmito pohledávky jsou zejména jistina půjčky, úrok z ní, pohledávky vzniklé v důsledku jakéhokoli porušení smluv a pohledávky z bezdůvodného obohacení. Žalovaná 1/ se zavázala po splacení zajišťovaných pohledávek vystavit potvrzení o zániku zástavního práva (kvitanci).

9. Z notářského zápisu č. N 126/2012, NZ 112/2012 sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 27. 2. 2012 bylo zjištěno, že žalovaná 1/ (jako věřitel), žalobkyně (jako dlužník 1) a [anonymizováno] [jméno] [jméno] (jako dlužník 2) k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce uzavřeli dohodu se svolením k vykonatelnosti pro případ, že by žalobkyně svůj závazek řádně a včas nesplnila. Předmětem plnění dle notářského zápisu je částka 10 000 000 Kč jako jistina, úroky z jistiny ve výši 15 % ročně od 15. 3. 2012 do úplného zaplacení jistiny, nejméně však do 15. 12. 2012, smluvní pokuta ve výši 2 000 000 Kč a úroky z prodlení z jistiny ve výši 0,5 % denně od 16. 4. 2013 do úplného zaplacení jistiny. Strany se dohodly, že tento notářský zápis bude exekučním titulem pro případ nesplnění povinnosti vrátit předmět plnění.

10. Z emailové komunikace bylo zjištěno, že dne 25. 4. 2013 jednatel žalované 1/ [příjmení] [příjmení] sdělil jednateli žalobkyně [jméno] [jméno], že s ohledem na prodlení delší než 7 dnů je povinen zaplatit smluvní pokutu 2 mil. Kč. Nabídl, že bude požadovat pouze 50 % smluvních sankcí, pokud žalobkyně uhradí 5 mil. Kč do 30. 4. 2013 a zbytek dluhu do 30. 6. 2013.

11. Z exekučního návrhu ze dne 11. 7. 2013 vyplývá, že žalovaná 1/ navrhla, aby exekuční soud pověřil soudního exekutora provedením exekuce vůči žalobkyni a [anonymizováno] [jméno] [jméno] jako povinným k vymožení pohledávky ve výši 10 000 000 Kč, úroku 15 % ročně z částky 10 000 000 Kč do zaplacení, smluvní pokuty 2 000 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 10 000 000 Kč od 16. 4. 2013 do zaplacení a nákladů exekučního řízení. Návrh byl zapsán pod sp. zn. 34 EXE 1743/2013.

12. Ze smluv o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne 30. 12. 2013 byla mezi žalovanou 1/ (jako postupitelem) a žalovanou 2/ (jako postupníkem) uzavřena smlouva o postoupení pohledávky I, která spočívala ve veškerých peněžitých pohledávkách žalované 1/ za žalobkyní vzniklých na základě smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012, tj. právo na zaplacení jistiny a právo na zaplacení úroků podle smlouvy o půjčce, kdy se uvádí, že ke dni 27. 12. 2013 činila celková výše pohledávek 17 917 677,50 Kč, z toho jistina 7 834 500 Kč, běžný úrok 720 950 Kč a úroky z prodlení 9 362 227,50 Kč. Dále se ve smlouvě konstatuje, že postoupená pohledávka je zajištěna ručitelským prohlášením [anonymizováno] [jméno] [jméno], ručitelským prohlášením společnosti [právnická osoba] a k vymožení pohledávky bylo zahájeno exekuční řízení sp. zn. 134 EX 08108/13. Taktéž dne 30. 12. 2013 byla mezi žalovanou 1/ (jako postupitelem) a žalovanou 2/ (jako postupníkem) uzavřena smlouva o postoupení pohledávky II, která spočívala ve veškerých peněžitých pohledávkách žalované 1/ za žalobkyní vzniklých z titulu smluvní pokuty ve výši 2 000 000 Kč sjednané podle smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012. Výslovně se uvádí, že na žalovanou 2/ (postupníka) přechází pohledávka II, její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Dále se ve smlouvě konstatuje, že postoupená pohledávka je zajištěna ručitelským prohlášením [anonymizováno] [jméno] [jméno], ručitelským prohlášením společnosti [právnická osoba] a k vymožení pohledávky bylo zahájeno exekuční řízení sp. zn. 134 EX 08108/13.

13. Usnesením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č.j. 134 EX 08108/13-295 ze dne 1. dubna 2014 byl připuštěn vstup žalované 2/ jako oprávněné na místo žalované 1/ v exekučním řízení vedeném proti žalobkyni a [anonymizováno] [jméno] [jméno] jako povinným.

14. Z výpisů z účtu byly zjištěny platby ve prospěch žalované 1/, resp. žalované 2/ (1 900 000 Kč, 3 100 000 Kč, 4 300 000 Kč, 95 708 Kč, 380 000 Kč, 700 000 Kč, opakovaně 150 000 Kč, 62 500 Kč, opakovaně 125 000 Kč a 70 967 Kč).

15. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 34 EXE 1743/2013-703 ze dne 21. června 2017 bylo rozhodnuto, že exekuční řízení vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 134 EX 08108/13 se v rozsahu převyšujícím povinnost žalobkyně (jako povinné 1/) a [anonymizováno] [jméno] [jméno] (jako povinného 2/) zaplatit žalované 2/ (jako oprávněné) částku ve výši 7 336 931 Kč na neuhrazeném smluvním úroku z prodlení a smluvní pokutě ve výši 2 000 000 Kč zastavuje. Odůvodnění usnesení konstatuje jako nesporné, že žalovaná 1/ poskytla žalobkyni půjčku dne 15. 3. 2012 a dále se obsáhle věnuje jednotlivým platbám v exekučním řízení a tomu, na jakou část pohledávky mají být započteny, když soud dospěl k závěru, že platby mají býti započteny na smluvní úrok, poté jistiny a poté sankční úrok (z prodlení). Z odůvodnění vyplývá, že po právní moci rozhodnutí exekuční řízení pokračovalo pro smluvní úrok z prodlení z jistiny ve výši 7 336 931 Kč a pro smluvní pokutu ve výši 2 000 000 Kč. Zákonné úroky z prodlení ze smluvní pokuty nebyly předmětem řízení, ani nejsou zmíněny v žádné části odůvodnění. Usnesení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 302/2017-776 ze dne 30. listopadu 2017.

16. Sdělením ke sp. zn. 134 EX 08108/13 ze dne 10. 9. 2018 vyčíslil soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nedoplatek v exekučním řízení ke dni 7. 9. 2018 na částku 11 220 838,92 Kč. Usnesením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č.j. 134 EX 08108/13-1238 ze dne 1. října 2018 bylo rozhodnuto, že z rozdělované podstaty 2 611 013 Kč získané dražbou nemovitých věcí na [list vlastnictví] v k.ú. [příjmení] [jméno] byla uspokojena pohledávka soudního exekutora na nákladech řízení ve výši 783 000 Kč a pohledávka žalované 2/ ve výši 1 828 013 Kč. Z potvrzení o zániku pověření exekutora č.j. 134 EX 08108/13-1263 ze dne 25. října 2018 bylo zjištěno, že soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] deklaroval, že dne 22. 10. 2018 byly splněny veškeré povinnosti dané exekučním titulem (notářský zápis č. N 126/2012, NZ 112/2012) a pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce, byly vymoženy.

17. Z emailové komunikace bylo zjištěno, že mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (za žalovanou 2/) a Mgr. [jméno] [příjmení] (za žalobkyni) probíhala mimosoudní komunikace ohledně vyřešení sporu s návrhem, že žalovaná 2/ by vystavila potvrzení o zániku zástavního práva za předpokladu, že zákonný úrok z prodlení ve výši 767 967,12 Kč by žalované 2/ uhradila ručitelka [právnická osoba] a každá ze stran by nesla své náklady řízení.

18. Ze sdělení soudnímu exekutorovi v řízení sp. zn. 134 EX 08108/13 ze dne 4. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně a [anonymizováno] [jméno] [jméno] oznámili, že téhož dne byla na účet soudního exekutora poukázána částka 11 300 000 Kč prostřednictvím třetí osoby, společnosti [číslo] s.r.o., a navrhli zastavení exekuce. Současně bylo potvrzení [právnická osoba] o úhradě předmětné částky.

19. Z výzev ze dne 23. 11. 2018 a dne 16. 1. 2019, podacího lístku a výpisu sledování zásilky DHL bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou 1/ k uvedení stavu zápisů v katastru nemovitostí do souladu se skutečným stavem a žalovanou 2/ v anglickém jazyce vyzvala k podpisu potvrzení o zániku zástavního práva.

20. Z výpisu z katastru nemovitostí, list vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec], bylo ke dni 21. 2. 2019 zjištěno, že předmětné nemovitosti byly ve vlastnictví žalobkyně. Mimo další zápisy bylo na základě vkladového řízení [číslo jednací] k předmětným nemovitostem zapsáno zástavní právo smluvní pro budoucí pohledávky dle smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012, které vzniknou do 31. 12. 2013 do výše 20 000 000 Kč s příslušenstvím, a to ve prospěch žalované 1/. Z výpisu z katastru nemovitostí, list vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec], bylo ke dni 16. 3. 2021 zjištěno, že pozemky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku byly ve vlastnictví [územní celek], která je nabyla na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu č.j. 003 EX 6900/2019 ze dne 9. 7. 2020.

21. Nepravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 17 C 15/2017-167 ze dne 2. prosince 2019 soud rozhodl, že společnost [právnická osoba] (jako žalovaná) je povinna uhradit žalované 2/ (jako žalobkyni) částku 767 967,12 Kč Obvodní soud pro Prahu 9 učinil mj. skutková zjištění, že smlouvou o půjčce ze dne 27. 2. 2012 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 000 Kč pro případ, že by žalobkyně byla v prodlení s vrácením půjčky déle než 7 dní a že byl sepsán notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti. Závazek ze smlouvy nebyl splněn řádně a včas, neboť ke dni 15. 4. 2013 nebylo zaplaceno ničeho. Žalobkyně se jako dlužník ze smlouvy dostala do prodlení, čímž nastala její povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 000 000 Kč. V důsledku prodlení žalobkyně iniciovala žalovaná 1/ zahájení exekučního řízení sp. zn. 34 EXE 1743/2013. Pohledávky byly smlouvami o postoupení pohledávek postoupeny z žalované 1/ na žalovanou 2/. Původně byla žalovanou 2/ podána žaloba na zaplacení částky 2 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26. 4. 2013 do zaplacení. S ohledem na zaplacení smluvní pokuty 2 000 000 Kč v rámci exekučního řízení dne 4. 10. 2018 byla žaloba vzata zpět ohledně částky 2 000 000 Kč s tím, že nadále bylo vedeno řízení o uplatněném nároku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 2 000 000 Kč od 26. 4. 2013 do 4. 10. 2018, tedy v částce 767 967,12 Kč Obvodní soud pro Prahu 9 po právní stránce posoudil ujednání o smluvní pokutě jako platné, neboť byla sjednáno písemně a v konkrétní výši. Nesplněním své povinnosti vrátit půjčku a zaplatit sjednaný úrok do dne 15. 4. 2013 se žalobkyně ocitla v prodlení, v důsledku čehož jí vznikla povinnost k zaplacení smluvní pokuty. V důsledku prodlení s uhrazením smluvní pokuty pak žalobkyni vznikla povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení. Dále soud dovodil, že společnost [právnická osoba] je ve věci pasivně legitimována na základě písemného prohlášení ze dne 28. 2. 2012, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně ani na základě výzvy žalované 1/ v přiměřené době nesplnila ručením zajištěný závazek, tudíž vzniklo právo domáhat se splnění závazku po ručitelce. Usnesením Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 200/2020-207 ze dne 3. září 2020 byl k odvolání shora citovaný rozsudek zrušen a věc vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud v odůvodnění zdůraznil subsidiární povahu ručitelského závazku a uvedl, že pro úspěšné uplatnění práva věřitele proti ručiteli je nezbytné, aby byl dlužník vyzván k úhradě dluhu v přiměřené lhůtě. Uvedl, že z rozsudku obvodního soudu není zřejmé, kdy a zda-li byl dlužník k plnění závazku vyzván. Konstatoval, že z notářského zápisu nevyplývá existence závazku dlužníka k plnění zákonného úroku z prodlení ze smluvní pokuty a také pro tuto pohledávku nebyla vedena exekuce; obvodní soud se proto musel zabývat tím, zda a kdy vyzvala žalovaná 2/ žalobkyni ke splnění nároku na zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty v přiměřené lhůtě, když výzva k zaplacení samotné smluvní pokuty zjevně nepostačuje.

22. Z usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o nařízení elektronické dražby č.j. 003 EX 6900/19-24 ze dne 22. května 2020 bylo zjištěno, že se nařizuje elektronická dražba, jejímž předmětem jsou nemovitosti uvedené ve výroku I. rozsudku. Ze sdělení téhož exekutora č.j. 003 EX 6900/19-83 ze dne 13. dubna 2021 bylo zjištěno, že v exekuční věci [číslo] s.r.o. jako oprávněné proti žalobkyni jako povinné není evidována přihláška pohledávky žalované 1/ ani žalované 2/.

23. K návrhu žalobkyně soud taktéž na CD vyžádal spis soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sp. zn. 134 EX 08108/13, žalobkyně však následně k výzvě neupřesnila, kterou konkrétní část tohoto spisu navrhuje k důkazu.

24. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým a z nich vyplývajícím právním závěrům.

25. Ve vztahu k žalované 1/ soud dospěl k závěru, že tato není ve věci pasivně legitimována. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 679/2001 ze dne 3. dubna 2002, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1676/2005 ze dne 14. listopadu 2006, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 661/2009 ze dne 24. února 2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1921 dne 28. dubna 2011) jsou v řízení, jehož předmětem je určení, zda tu zástavní právo je či není, nositeli práv a povinností, o něž v řízení jde, zástavní věřitel, který má pohledávku zajištěnou sporným zástavním právem, a zástavní dlužník, který je vlastníkem (majitelem) předmětu sporného zástavního práva (tj. zástavy). Právní sféry dalších osob (např. zástavce, dlužníka, vůči němuž má zástavní věřitel pohledávku zajištěnou sporným zástavním právem) se toto řízení netýká, neboť výsledek řízení (rozhodnutí soudu o tom, zda tu zástavní právo je či není) nemůže mít - na rozdíl od zástavního věřitele a zástavního dlužníka - na jejich právní poměry žádný vliv (nemůže mít žádný dopad na vymezení jejich práv nebo povinností tímto soudním rozhodnutím). V řízení bylo prokázáno, že pohledávky žalované 1/ vůči žalobkyni byly smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2013 postoupeny na žalovanou 2/, a to včetně všech práv, tedy i práva na uspokojení ze zástavního práva. Žalobkyně se tudíž proti žalované 1/ nemůže úspěšně domáhat určení neexistence zástavního práva. Na uvedeném nic nemění to, že v katastru nemovitostí je nadále zástavní právo zapsáno ve prospěch žalované 1/, když soud připomíná, že nejen žalovaní, ale i žalobkyně, může navrhnout, aby byl zápis v katastru nemovitostí uveden do souladu se skutečností. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně po koncentrační lhůtě doplnila své tvrzení tak, že žalovaná 1/ je ve věci pasivně legitimována s ohledem na poznámku rozepře dle § 985 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o.z.). I přesto, že k uvedenému tvrzení soud nepřihlíží, stručně konstatuje, že ač je samozřejmě právem účastníka domáhat se odstranění nesouladu ve veřejném seznamu podle § 985 o.z., i v takovém případě by příslušnému orgánu musel nesoulad prokázat, tedy v daném případě by musel prokázat zánik zástavního práva. <i>26. Podle § 80 o.s.ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 27. Naléhavý právní zájem k podání určovací žaloby ve smyslu § 80 o.s.ř. je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 2 Cz 8/71 ze dne 24. února 1971, uveřejněný pod č. 17/1972 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Pakliže by bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že v katastru nemovitostí je u nemovitosti v jejím vlastnictví nadále zapsáno zástavní právo, ačkoliv zajištěný dluh zanikl a žalovaná 2/ bezdůvodně odmítla vystavit potvrzení o zániku zástavy, naléhavý právní zájem by byl bezpochyby dán. Žalobkyně však v dané věci nemohla být úspěšná, neboť zánik zajištěné pohledávky se jí nepodařilo prokázat.

28. Za nesporné soud považuje následující skutečnosti. Žalovaná 1/ poskytla žalobkyni půjčku ve výši 10 000 000 Kč s tím, že k zajištění pohledávky bylo zřízeno zástavní právo smluvní na předmětných nemovitostech ve prospěch žalované 1/, a to pro budoucí pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012, které vzniknou do 31. 12. 2013 do výše 20 000 000 Kč s příslušenstvím. Smlouvou o půjčce ze dne 27. 2. 2012 byla mj. sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 000 Kč pro případ, že by žalobkyně byla v prodlení s vrácením půjčky déle než 7 dní, zároveň byl sepsán notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti. Žalobkyně nepopírá, že závazek ze smlouvy nebyl splněn řádně a včas, když ke dni 15. 4. 2013 nebylo zaplaceno ničeho. Taktéž nepopírá, že se jako dlužník ze smlouvy dostala do prodlení, čímž nastala její povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 000 000 Kč. V důsledku prodlení žalobkyně iniciovala žalovaná 1/ zahájení exekučního řízení sp. zn. 34 EXE 1743/2013 (134 EX 08108/13); toto řízení bylo skončeno vymožením. Pohledávky byly smlouvami o postoupení pohledávek postoupeny z žalované 1/ na žalovanou 2/.

29. Sporná je mezi účastníky otázka, zda zástavní právo zaniklo či zda nadále trvá z důvodu neuhrazeného zákonného úroku z prodlení přirostlého do 31. 12. 2013 ve výši 108 550,68 Kč. Na základě tvrzení účastníků považuje soud přitom za nespornou skutečnost, že zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty nebyl předmětem exekučního řízení sp. zn. 134 EX 08108/13. Tato skutečnost je podpořena i listinnými důkazy (notářský zápis ze dne 27. 2. 2012, exekuční návrh, odůvodnění usnesení č.j. 34 EXE 1743/2013-703 ve spojení s usnesením č.j. 12 Co 302/2017-776). Soud tento závěr učinil při vědomí toho, že důvody pro tvrzení jednotlivých účastníků se lišily (žalobkyně se tvrzením snažila prokázat úplnou neexistenci zákonného úroku z prodlení ze smluvní pokuty, zatímco žalovaná 2/ se tvrzením snažila prokázat, že zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty nemohl být uhrazen v exekučním řízení, které bylo jinak skončeno vymožením). <i>30. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> 31. Vzhledem k obchodní povaze závazkového vztahu a době uzavření smlouvy o půjčce dne 27. 2. 2012 je na místě aplikovat zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (obch.z.), resp. v otázkách neupravených obchodním zákoníkem zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (o.z. 1964), oba ve znění do 31. 12. 2013 Smlouvu o půjčce soud posoudil v souladu s § 657 o.z. (1964) jako platnou. Taktéž ujednání o smluvní pokutě mezi podnikateli posoudil jako platné, když byly splněny náležitosti § 544 o.z. (1964), a výši smluvní pokuty jako přiměřenou, když obě strany smlouvy vystupovaly jako podnikatelé vědomi si všech případných podnikatelských rizik, přičemž na straně žalobkyně nebylo shledáno, že by smlouvu uzavírala v tísni či pod nátlakem. <i>32. Podle § 365 obch.z. je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>33. Podle § 369 odst. 1 obch.z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.</i> <i>34. Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2013, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.</i> 35. Žalobkyně se nesplněním své povinnosti vrátit zpět řádně a včas půjčku a smluvní úrok ocitla v prodlení, v důsledku čehož žalované 1/ vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. K úhradě smluvní pokuty byla žalobkyně vyzvána emailem dne 25. 4. 2013. V důsledku prodlení žalobkyně vznikl věřiteli (žalované 1/, později žalované 2/) nárok na zákonný úrok z prodlení, a to, aniž by bylo nutné úrok z prodlení smluvně sjednávat. Pohledávky ze smlouvy o půjčce následně žalovaná 1/, později žalovaná 2/, po žalobkyni vymáhala v rámci exekučního řízení. Dne 4. 10. 2018 byla soudnímu exekutorovi v řízení sp. zn. 134 EX 08108/13 uhrazena částka 11 300 000 Kč; součástí této platby byla také úhrada smluvní pokuty v částce 2 000 000 Kč. Zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty přirůstal až do jednorázového uhrazení smluvní pokuty dne 4. 10. 2018. Tento zákonný úrok z prodlení nebyl uhrazen, když je nutno zdůraznit, že žalobkyně ani netvrdí, že by se tak stalo.

36. Závěry zdejšího soudu shora jsou ve shodě se skutkovou i právní kvalifikací Obvodního soudu pro Prahu 9 ve věci sp. zn. 17 C 15/2017. Ačkoliv se řízení netýká shodných účastníků, jak správně tvrdí žalobkyně, z této skutečnosti nelze uzavírat, že by se zdejším řízením nijak nesouviselo, neboť předmětem tamějšího řízení je plnění totožného závazku, na jehož existenci je závislé zástavní právo řešené ve zdejším řízení. V řízení sp. zn. 17 C 15/2017, žalovaná 2/ (v postavení žalobkyně) požadovala po společnosti [právnická osoba] (v postavení žalované) zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené smluvní pokuty dle smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012, když společnost [právnická osoba] byla na základě ručitelského prohlášení ručitelkou žalobkyně [právnická osoba] Původně byla žalovanou 2/ (jako žalobkyní) podána žaloba na zaplacení částky 2 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26. 4. 2013 do zaplacení. S ohledem na zaplacení smluvní pokuty 2 000 000 Kč v rámci exekučního řízení dne 4. 10. 2018 byla žaloba vzata zpět ohledně částky 2 000 000 Kč s tím, že nadále bylo vedeno řízení o uplatněném nároku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 2 000 000 Kč od 26. 4. 2013 do 4. 10. 2018, tedy v částce 767 967,12 Kč Obvodní soud pro Prahu 9 po právní stránce taktéž posoudil ujednání o smluvní pokutě jako platné, neboť byla sjednáno písemně a v konkrétní výši. Nesplněním své povinnosti vrátit půjčku a zaplatit sjednaný úrok do dne 15. 4. 2013 se žalobkyně ocitla v prodlení, v důsledku čehož jí vznikla povinnost k zaplacení smluvní pokuty. V důsledku prodlení s uhrazením smluvní pokuty pak žalobkyni vznikla povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení. Zdejší soud považuje za nutné zdůraznit, že odvolací soud nezrušil rozsudek č.j. 17 C 15/2017-167 proto, že by tamější soud nesprávně posoudil existenci smluvní pokuty a k ní přirostlých zákonných úroků z prodlení, nýbrž toliko ve vztahu k otázce, zda došlo k řádnému uplatnění těchto nároků žalované 2/ po ručiteli [právnická osoba], resp., zda nebyly pohledávky uhrazeny.

37. Žalobkyně namítala, že v zástavní smlouvě ze dne 27. 2. 2012 byl stanoven limit pro rozsah zajištění jednak do výše pohledávek 20 000 000 Kč, jednak dobou vzniku pohledávek do dne 31. 12. 2013; aby se na část pohledávky vztahovalo zajištění zástavním právem, musí být kumulativně splněna jak podmínka objemová, tak podmínka časová. Soud vychází z rozsudku exekučního soudu č.j. 34 EXE 1743/2013-703, dle kterého byla půjčka žalobkyni poskytnuta dne 15. 3. 2012 a že mezi stranami bylo smluvně ujednáno, že platby mají býti započteny nejprve na smluvní úrok, poté jistinu a sankční úrok (z prodlení). V citovaném rozsudku byly následně rozvedeny jednotlivé platby v exekučním řízení. Do 31. 12. 2013 tak v souladu se smlouvou o půjčce k jistině v částce 10 000 000 Kč přirostl smluvní úrok 15 % p.a. představující částku 2 692 622,95 Kč (za období od 15. 3. 2012 do 31. 12. 2013), smluvní pokuta 2 000 000 Kč, a smluvní úrok z prodlení z jistiny ve výši 0,5 % denně představující celkovou částku 5 167 695,12 Kč (za období od 16. 4. 2013 do 30. 4. 2013 z jistiny 10 000 000 Kč = úrok 750 000 Kč, za období od 1. 5. 2013 do 2. 5. 2013 z jistiny 5 872 990 Kč = úrok 58 729,90 Kč, za období od 3. 5. 2013 do 9. 5. 2013 z jistiny 5 177 817 Kč = úrok 181 223,60 Kč a za období od 10. 5. 2013 do 31. 12. 2013 z jistiny 3 540 459 Kč = úrok 4 177 741,62 Kč). Zástavním právem k předmětným nemovitostem tak byly zajištěny pohledávky vzniklé či přirostlé do dne 31. 12. 2013, které mají s ohledem na smluvní ujednání žalované 1/ a žalobkyně zjevnou přednost před zákonným úrokem z prodlení ze smluvní pokuty, o celkové výši 19 860 318,07 Kč. Jelikož po uvedených pohledávkách je další zajištěnou pohledávkou v pořadí zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty („ všechny pohledávky ze smlouvy o půjčce“ - viz čl. III zástavní smlouvy), který do 31. 12. 2013 přirostl v částce 108 550,68 Kč, a jelikož objemový limit 20 000 000 Kč nebyl vyčerpán, soud shledal, že zajištění zástavním právem se vztahuje i na tento zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty. <i>38. Podle § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.</i> <i>39. Podle § 1376 o.z. zanikne-li zajištěný dluh, zanikne i zástavní právo.</i> 40. Žalobkyně tvrdila, že zástavní právo zaniklo z důvodu zániku zajištěného dluhu. Protože soud shora dospěl k závěru, že pohledávka ze zákonného úroku z prodlení ze smluvní pokuty ke dni vyhlášení tohoto rozsudku trvala (žalobkyně ani netvrdila její uhrazení), nemohlo zástavní právo zaniknout.

41. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že žalovaná 2/ v řízení souhlasila s vydáním listiny potvrzující zánik zástavního práva, čímž fakticky potvrdila zánik zástavního práva, neoznačila žádné důkazy k prokázání takového tvrzení. K uvedenému žalovaná 2/ uvedla a doložila, že mezi účastníky bylo jednáno v tom smyslu, že žalovaná 2/ by vystavila potvrzení o zániku zástavního práva za předpokladu, že zákonný úrok z prodlení ve výši 767 967,12 Kč by žalované 2/ uhradila ručitelka [právnická osoba] a každá ze stran by nesla své náklady řízení. Je tedy zcela nepodložený závěr žalobkyně, že tímto jednáním by žalovaná 2/ fakticky potvrdila zánik zástavního práva.

42. Pokud žalobkyně poukazuje na odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 200/2020-207, dle kterého„ z notářského zápisu přitom nevyplývá existence závazku dlužníka k plnění zákonného úroku z prodlení ze smluvní pokuty a také pro tuto pohledávku nebyla vůči dlužníku exekuce vedena“, je zjevné, že úvahy městského soudu směřují k tomu, že žalobkyně nebyla řádně vyzvána k plnění zákonných úroků z prodlení, ani nemohla být vyzvána v rámci exekučního řízení či v rámci notářského zápisu. Jelikož žalovaná 2/ předtím k plnění nevyzvala žalobkyni, nemohla se v řízení sp. zn. 17 C 15/2017 domáhat splnění závazku po ručiteli. Uvedené konstatování však nelze vykládat tak, jak činí žalobkyně, tedy, že z důvodu nezahrnutí zákonného úroku z prodlení do notářského zápisu a neuplatnění v exekučním řízení by snad žalovaný 2/ neměl nárok na zákonný úrok z prodlení, když ten mu vyplývá z § 365 a § 369 obch.z.

43. Pokud žalobkyně poukazuje na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, č.j. 18 Co 263/2020-262, dle kterého„ ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2013 založené na č.l. 227 až 228 spisu vyplývá, že byla postoupena druhému žalovanému touto smlouvou pohledávka z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012 ke dni 27. 12. 2013 ve výši 2 000 000 Kč a nikoli úroky z prodlení či jiné příslušenství“, zdejší soud konstatuje, že z citované smlouvy vyplývá, že žalovaná 1/ a žalovaná 2/ si v čl. I odst. 5 ujednaly, že postupovanou pohledávkou II se rozumí veškeré peněžité pohledávky vzniklé z titulu smluvní pokuty; v čl. II odst. 2 smlouvy si pak strany ujednaly, že na postupníka přechází veškeré příslušenství pohledávky a všechna práva s ní spojená, včetně práv vůči případným spoludlužníkům a jakýmkoliv poskytovatelům zajištění. Uvedené usnesení odvolacího soudu bylo pouze dílčím procesním rozhodnutím, které soudu prvního stupně uložilo vyřešit, na jaké závazky se zástavní právo vztahovalo. Z citovaného názoru odvolacího soudu ohledně toho, zda smlouvou o postoupení pohledávek bylo se smluvní pokutou převedeno i její příslušenství, nelze vyvozovat závěr, že by příslušenství postoupeno nebylo.

44. K námitce promlčení zákonného úroku z prodlení ze smluvní pokuty a zástavního práva soud pro úplnost konstatuje, že i v případě, že by byla podána včas, nikoliv jeden den po koncentrační lhůtě, neshledal by ji důvodnou. Příslušenství sleduje osud věci hlavní, úroky z prodlení proto nemohou být promlčeny dříve než jistina. S ohledem na to, že k vymožení smluvní pokuty bylo vedeno exekuční řízení, promlčecí doba neběžela (§ 112 o.z. 1964). Smluvní pokuta byla uhrazena až dne 4. 10. 2018, je tedy zřejmé, že ke dni vyhlášení tohoto rozsudku nemohla uplynout čtyřletá promlčecí doba (§ 397 obch.z.).

45. Ohledně důkazního břemene žalobkyně opakovaně odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4625/2018 ze dne 30. listopadu 2020, dle kterého„ v řízení, ve kterém se žalobce (zástavní dlužník) domáhá určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, žalobce tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnostech, ze kterých vyplývá zánik zástavního práva. Žalovaného (zástavního věřitele) naproti tomu tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnostech, ze kterých vyplývá opak (že k zániku zástavního práva nedošlo).“ S tímto rozhodnutím nelze než v plné míře souhlasit. V projednávané věci žalovaná 1/ prokázala, že není pasivně legitimována. Bylo pak na žalobkyni, která tvrdila, že zástavní právo zaniklo uhrazením, aby toto prokázala, resp. na žalované 2/, která tvrdila, že zástavní právo nezaniklo, neboť zajištěná pohledávka trvá, aby toto prokázala. Protože žalovaná 2/ prokázala, že zástavní právo nezaniklo, soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

46. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby 3 100 Kč. Žalované 1/ náleží odměna advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 27. 6. 2019, 6. 10. 2020 v poloviční sazbě, 26. 4. 2021, účast na jednání dne 16. 3. 2021, souhlas se zpětvzetím žaloby dne 3. 5. 2021 v poloviční sazbě; pozn. účtované vyjádření ze dne 23. 7. 2020 soudu doručeno nebylo) po 3 100 Kč (celkem 15 500 Kč), 6x paušální náhrada dle § 13 odst. 4 vyhlášky po 300 Kč (celkem 1 800 Kč), náhrada cestovních výdajů k soudnímu jednání dne 16. 3. 2021 vycházející z kombinované spotřeby použitého vozidla Toyota [anonymizováno] (7,2 litru na 100 km), ujeté vzdálenosti ([obec] – [obec] a zpět 2 x 215 km) a sazby základní náhrady (4,40 Kč za 1 km jízdy) a ceny pohonných hmot (27,80 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů) stanovených vyhláškou č. 589/2020 Sb., celkem 2 753 Kč, náhrada za promeškaný čas na cestě dle § 14 advokátního tarifu za 12 půlhodin po 100 Kč, celkem 1 200 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH 21 % ve výši 21 % (celkem 4 463 Kč), když zástupce žalované 1/ je plátcem této daně. Žalované 2/ náleží odměna advokáta za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 1. 4. 2020, 25. 6. 2020, 19. 4. 2021, účast na jednání dne 16. 3. 2021 a 29. 4. 2021) po 3 100 Kč (celkem 18 600 Kč), 6x paušální náhrada dle § 13 odst. 4 vyhlášky po 300 Kč (celkem 1 800 Kč), náhrada cestovních výdajů k soudním jednáním dne 16. 3. 2021 a 29. 4. 2021 vycházející z kombinované spotřeby použitého vozidla Audi [anonymizováno] (5,8 litru na 100 km), ujeté vzdálenosti ([obec] – [obec] a zpět 4 x 251 km) a sazby základní náhrady (4,40 Kč za 1 km jízdy) a ceny pohonných hmot (27,20 Kč za 1 litr motorové nafty) stanovených vyhláškou č. 589/2020 Sb., celkem 6 001 Kč, náhrada za promeškaný čas na cestě dle § 14 advokátního tarifu za 26 půlhodin po 100 Kč, celkem 2 600 Kč, když zástupce žalované 2/ není plátcem DPH.

47. Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro jiný postup.