24 C 209/2020

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Lucií Lubasovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zvýšení výživného I. Rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31.8.2016, č.j. číslo jednací se mění tak, že žalovaný je povinen hradit pro žalobkyni počínaje dnem 1.9.2019 zvýšené výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem. II. Žalovaný je povinen uhradit dlužné výživné za dobu od 1.9.2019 do 31.3.2021 ve výši 47 500 Kč k rukám žalobkyně, přičemž je oprávněn jej splácet ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude tento výrok rozhodnutí právní moci, pod ztrátou výhody splátek při nedodržení jedné z nich. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Soud přiznává anonymizováno jméno příjmení , advokátce, jako ustanovené zástupkyni žalobkyně odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 32 065 Kč. V. Žalovaný je povinen nahradit státu náklady řízení ve výši 32 065 Kč, a to do 2 měsíců od právní moci rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala žalobní návrh, kterým se proti žalovanému domáhala zvýšení výživného od 1.9.2019 na částku 8 000 Kč měsíčně. Podaný žalobní návrh odůvodnila tím, že naposledy bylo o povinnosti žalovaného jako otce žalobkyně hradit výživné rozhodováno Okresním soudem v Pardubicích ze dne 31.8.2016, č.j. číslo jednací tak, že žalovanému byla uložena povinnost hradit pro žalobkyni výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1.9.2016. Žalobkyně uvedla, že je od 9/2016 studentkou SUPŠ a VOŠ obec , kde navštěvuje aktuálně poslední ročník – se studiem pak jsou spojeny zvýšené výdaje na internát, stravování, dojíždění, školní potřeby. Žalobkyně dále v souvislosti s distanční výukou měla zvýšený náklad na pořízení výkonného notebooku, který potřebuje k předmětu počítačová grafika, žalobkyně má zvýšené náklady spojené se svými zájmovými aktivitami – jízdou na koni a boxem, hradila ve školním roce 2019 2020 kurz autoškoly, má zvýšené náklady v souvislosti s potřebou dioptrických brýlí a užíváním antikoncepce. Žalobkyně neznala aktuální osobní a majetkové poměry žalovaného, neboť se spolu s žalobkyní dlouhodobě nestýkají, měla však za to, že jeho příjem činí minimálně 40 000 Kč měsíčně a je tak schopen žalobkyní požadované výživné hradit.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání dne 17.3.2021 se bez omluvy nedostavil, přičemž předvolání k jednání mu bylo doručeno na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel dne 15.2.2021 (až 19.3.2021 zaslal žalovaný z telefonu omluvu z jednání a navrhl jeho odročení). Soud tak věc dle § 101 odst.3 o.s.ř. projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného.

3. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že ve věci výživného pro žalobkyni (v té době nezletilou) bylo naposledy rozhodováno dne 31.8.2016 tak, že žalovanému jako otci byla uložena povinnost hradit pro žalobkyni zvýšené výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně počínaje 1.9.2016. Z obsahu spisu vyplývá, že v době rozhodování vycházel soud ze zjištění, že matka žalobkyně měla vyživovací povinnost pouze k žalobkyni, dosahovala příjmu cca 17 000 Kč měsíčně, vedla společnou domácnost s druhem jméno příjmení , který neměl žádnou vyživovací povinnost a na domácnost matce žalobkyně přispíval částkou 10 000 Kč měsíčně. Otec žalobkyně/žalovaný byl ženatý, kromě jméno měl vyživovací povinnost k dalším 2 dětem, ze zaměstnání dosahoval příjmu cca 29 000 Kč měsíčně, náklady bydlení měl 3 000 Kč měsíčně + splátku hypotéky 10 000 Kč měsíčně. Otec se s dcerou nestýkal. Žalobkyně měla od 9/ 2019 začít navštěvovat střední školu, její náklady byly zvýšené zájmovou aktivitou – jízdou na koni- a potřebou dioptrických brýlí a zdravotní obuvi.

4. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že o nezletilých dětem žalovaného jméno , datum narození a jméno , datum narození bylo rozhodováno dne 7.11.2016 tak, že byly svěřeny pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů do péče matky, žalovaný se zavázal pro obě období na nezletilé přispívat částkami ve výši 3 000 a 2 000 Kč měsíčně počínaje 1.12.2016. Manželství žalovaného bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2.2.2017, č.j. číslo jednací , který nabyl právní moci téhož dne.

5. Z potvrzení o studiu ze dne 29.5.2020 bylo zjištěno, že žalobkyně byla ve šk. roce 2019 2020 žákyní třetího ročníku Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy obec . Z potvrzení o studiu ze dne 7.10.2020 bylo zjištěno, že žalobkyně byla ve šk. roce 2020 2021 žákyní čtvrtého ročníku Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy obec .

6. Z daňových dokladů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že dne 23.6.2020 byla uhrazena částka 700 Kč dopravnímu odboru (za závěrečné zkoušky v autoškole), téhož dne 200 Kč Magistrátu města Pardubic (za vydání řidičského průkazu), dne 11.9.2020 hradila žalobkyně poplatek 189 Kč a revalidační známku ISIC.

7. Z daňového dokladu ze dne 8.9.2019 bylo zjištěno, že byla hrazena částka 439 Kč za knihy k maturitě.

8. Z daňového dokladu ze dne 29.4.2019 bylo zjištěno, že byla hrazena částka 285 Kč za jezdecké podkolenky. Z daňového dokladu ze dne 8.10. 2020 bylo zjištěno, že byla hrazena částka 371 Kč za jezdecké rukavice.

9. Z objednávky ve spojení s daňovým dokladem ze dne 25.6.2019 a 9.7.2019 bylo zjištěno, že žalobkyně hradila za dioptrické sluneční brýle 2 785 Kč.

10. Z faktury č. 2020 ze dne 24.4.2020 soud zjistil, že byla vystavena faktura na částku 15 300 Kč za notebook ASUS X509FJ. Z daňového dokladu ze dne 29.8.2020 bylo zjištěno, že byla hrazena částka 499 Kč za pouzdro na notebook.

11. Z daňového dokladu ze dne 15.10.2020 bylo zjištěno, že byla hrazena částka 167 Kč za výtvarné potřeby.

12. Z daňového dokladu ze dne 16.10.2020 bylo zjištěno, že byla hrazena částka 529 Kč za antikoncepci.

13. Z výpisu z účtu matky žalobkyně soud zjistil, že trvalým příkazem hradí 600 Kč měsíčně (za obědy), 800 Kč měsíčně za internát a cca 1 x za 2 měsíce 1 000 Kč (za večeře).

14. Ze zprávy Ministerstva vnitra ČR, odboru sociálního zabezpečení ze dne 2.2.2021 bylo zjištěno, že žalovaný pobíral v r. 2019 výsluhový příspěvek ve výši 21 108 Kč měsíčně, v r. 2020 ve výši 21 733 Kč měsíčně a v r. 2021 ve výši 22 505 Kč měsíčně.

15. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného příjmení anonymizováno obec bylo zjištěno, že v období od 9 – 12/ 2019 činil jeho průměrný příjem 28 947 Kč měsíčně, v roce 2020 průměrně 31 325 Kč měsíčně.

16. Soud z dalších provedených důkazů (zejména daňových dokladů, výpisů z účtu a přehledu plateb za mobilní telefon) neučinil žádný významný skutkový závěr, když jimi byly doloženy toliko běžné výdaje, které by měl každý student obdobného věku.

17. Soud po právní stránce posoudil věc následovně.

18. Podle §163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

19. Podle § 910 odst.1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen OZ) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

20. Podle § 911 OZ výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

21. Podle § 922 odst. 1 OZ lze výživné pro děti přiznat i za dobu nejdéle tří let zpět ode dne zahájení soudního řízení.

22. Podle § 913 odst. 1, 2 OZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby opravného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je potřeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činní; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

23. Podle §915 odst.1 OZ životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

24. Za shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba na zvýšení výživného je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že o výživném ze strany žalovaného jako otce pro žalobkyni bylo naposledy rozhodováno 31.8.2016 za situace, kdy končila povinnou školní docházku. Žalobkyně jako dcera žalovaného v důsledku řádného studia na střední škole, kde navštěvuje 4. ročník, není schopna sama se živit, vyživovací povinnost žalovaného vůči ní tak nadále trvá. Od doby tohoto rozhodnutí pak došlo ke kvalifikované změně poměrů jak na straně žalobkyně, tak na straně žalovaného. U žalobkyně došlo již samotným plynutím času k přirozenému nárůstu odůvodněných potřeb v souvislosti s jejím dospíváním (náklady na oblečení, autoškolu, antikoncepci, sportovní aktivity), i v souvislosti se studiem (náklady na internát, stravování, dojíždění, školní pomůcky včetně potřeby výkonného notebooku, a to i v souvislosti s distanční výukou). Na straně žalovaného došlo k podstatnému nárůstu jeho příjmů, které v r. 2019 činily celkem 50 055 Kč měsíčně a v r. 2020 ve výši 53 058 Kč měsíčně, tedy byly v průměru o 21 055 Kč – 24 058 Kč měsíčně vyšší než v době posledního rozhodování o výživném. Žalovanému zároveň počínaje 2.2.2017 odpadla vlivem rozvodu manželství zákonná vyživovací povinnost k manželce a nadále tak má vyživovací povinnost k žalobkyni a ke 2 nezletilým dětem, na které je povinen hradit výživné ve výši 3 000 Kč a 2 000 Kč měsíčně, žalovaný se s žalobkyní dlouhodobě nestýká, žádná plnění nad rámec výživného jí neposkytuje.

25. S ohledem na shora popsané změny soud vyhověl podané žalobě a rozhodl o zvýšení výživného pro žalobkyni na částku 8 000 Kč měsíčně (která představuje cca 15 – 16% příjmu žalovaného), která plně koresponduje se zjištěnými poměry a možnostmi na straně povinného žalovaného i odůvodněnými potřebami žalobkyně. Soud vyhověl podané žalobě i v části o zvýšení výživného zpětně od 1.9.2019, neboť již tímto okamžikem byly naplněny předpoklady pro zvýšení výživného, tj. došlo ke kvalifikované změně v poměrech účastníků tak, jak jsou popsány výše.

26. Vzhledem k tomu, že výživné bylo žalovanému určeno zpětně, rozhodl soud dále o dlužném výživném, a to ve výši 47 500 Kč (19 měsíců x 2 500 Kč) Kč. Splatnost dlužného výživného pak soud v souladu s ust. § 160 ost.1 o.s.ř. stanovil ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek při nedodržení jedné z nich, když uvedená splatnost koresponduje se zjištěnými příjmovými možnostmi žalovaného.

27. Výrok o nákladech řízení účastníků je odůvodněn ustanovením § 142 odst.1 o.s.ř., když v řízení úspěšné žalobkyni žádné náklady nevznikly.

28. Soud dále rozhodl o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů soudem ustanovené zástupkyně žalobkyně, která byla žalobkyni ustanovena rozhodnutím ze dne 17.7.2020, č.j. 24Nc 7001/2020 – 10, a to v celkové výši 32 065 Kč. Soud tak zástupci žalobkyně přiznal odměnu ve výši 25 000 Kč, tj. za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastupování, porada s klientkou přesahující 1 hodinu, výzva k plnění se základním skutkovým rozborem, žaloba a účast u jednání dne 17.3.2021) po 5 000 Kč dle § 70, § 8 odst.2, § 12a odst.1,2, §11 odst.1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náhradu hotových výdajů 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradu daně z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů (zástupce je plátcem DPH) ve výši 5 565 Kč (§137 odst.3 o.s.ř.).

29. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zastoupena soudem ustanoveným zástupcem, jemuž byla za zastupování přiznána odměna ve výši 32 065 Kč, rozhodl soud v souladu s ust. § 148 odst.1 o.s.ř. o povinnosti žalovaného nahradit státu uvedené náklady, a to do 2 měsíců od právní moci rozhodnutí, když lhůta splatnosti odpovídá zjištěným příjmovým možnostem žalovaného.