27 C 125/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maclem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 20 000 Kč

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku částka.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka k rukám jejího zástupce Jméno advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum po žalovaném domáhala zaplacení částky částka, původně se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Tvrdila, že mezi společností právnická osoba („původní věřitelka“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou však žalobkyně není schopna doložit. Původní věřitelka bezhotovostně poskytla žalovanému dne datum částku částka a dne datum částku částka. Žalovaný však do dne podání žaloby původní věřitelce ani žalobkyni ničeho nevrátil. Pohledávku vůči žalovanému původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně požadovala po žalovaném vrácení bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny a původně i úrok z prodlení z této částky. Soud žalobkyni sdělil předběžný právní názor založený na závěrech rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, dle kterého věřiteli nelze přiznat zákonný úrok z prodlení, jestliže není prokázáno, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena. V reakci na toto sdělení vzala žalobkyně žalobu zpět co do požadavku na přiznání zákonných úroků z prodlení z jistiny a soud řízení v tomto rozsahu zastavil usnesením ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žalobu si osobně převzal.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum zaslala původní věřitelka žalovanému částky částka, částka, částka a částka. Dne datum zaslala původní věřitelka žalovanému částku částka (prokázáno listinami „Potvrzení o provedené platbě“ a sdělením právnická osoba.). Žalovaný neuhradil původní věřitelce ničeho, žalobkyni taktéž neuhradil ničeho. Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalovanému (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum). Původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a současně vyzvala žalovaného, nechť dlužnou částku uhradí do tří dnů, v opačném případě bude podána žaloba (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne datum).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do datum (dále také „z.s.ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je v celém rozsahu důvodný, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Soud po přezkoumání žaloby shledal, že ač to žalobkyně ve svém návrhu nezdůrazňovala, původní věřitelka, o níž je soudu z úřední činnosti známo, že dlouhodobě působí jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů, poukázala žalovanému finanční prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Uzavření takové smlouvy je přitom mj. upraveno zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „z.s.ú.“) a nutnou podmínkou platnosti takové smlouvy je řádně zkoumání schopnosti spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (srov. § 86 z.s.ú.), tj. zejména je třeba zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zjistil příjmy spotřebitele, zjistil nebo odhadl jeho výdaje a zjistil historii jeho závazků a jakým způsobem byly plněny. Pakliže by úvěruschopnost spotřebitele řádně zkoumána nebyla, poskytovatel úvěru by neměl nárok nejen na sjednané úroky a další případné platby sjednané v souvislosti s úvěrem, ale ani na zákonný úrok z prodlení, neboť v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. spisová značka ze dne datum) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ Přestože žalobkyně svůj nárok právně kvalifikovala jako nárok z bezdůvodného obohacení, vzhledem k okolnostem je zřejmé, že nárok původní věřitelky vycházel ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Proto je soud z úřední povinnosti povinen přihlížet i k úpravě z.s.ú. a nepřiznat žalobkyni žádné plnění v rozporu s tímto zákonem. Opačný postup by představoval nepřípustné obcházení z.s.ú., jehož cílem je jak chránit spotřebitele, tak současně působit na poskytovatele úvěru, aby jednali zodpovědně a úvěry neposkytovali spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srov. rozsudek Soudního dvora (EU) sp. zn. C-755/22 ze dne datum).

10. Po částečném zpětvzetí žaloby se žalobkyně domáhala již vrácení prosté jistiny, tedy částky, která byla původní věřitelkou žalovanému skutečně zaslána. Bylo prokázáno, že původní věřitelka přenechala žalovanému částku částka, z této částky žalovaný dosud neuhradil ničeho. Za situace, kdy žalobkyně po žalovaném požaduje pouze vrácení jistiny, nemůže případná platnost či neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru mít na poměry účastníků žádný dopad. Z důvodu procesní ekonomie soud proto již nevyzýval žalobkyni, aby doplnila tvrzení a označila důkazy ke skutečnosti, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť na výsledek řízení by to nemělo žádný vliv. Původní věřitelka platně podle § 1879 o.z. postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy o postoupení, včetně pohledávky vůči žalovanému, a postoupení oznámila žalovanému. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva. Žalovaný neuvedl ničeho, co by nárok žalobkyně jakkoliv oslabilo. Žalobkyni bylo tudíž přiznáno právo na zaplacení neuhrazené jistiny (bezdůvodného obohacení žalovaného) podle § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú. v době přiměřené možnostem žalovaného, prodlení žalovaného tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem.

11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, proto odměna advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od datum, činí částka za jeden úkon právní služby do podání žaloby. Žalobkyni náleží náhrada odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po částka, celkem částka, 3x paušální náhrada podle § 14b odst. 6 vyhlášky po částka, celkem částka, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem částka, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Úkon žalobkyně spočívající v částečném zpětvzetím žaloby nelze považovat za účelný, neboť žalobkyně ve velkém rozsahu podává typově obdobné žaloby a závěry rozsudku NS sp. zn. spisová značka jsou jí nepochybně známy, přesto se opakovaně domáhá i nároků, které jí dle citovaného rozsudku nenáleží. Takový úkon proto nelze uložit k náhradě žalovanému. Dále žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady nahradit k rukám advokáta.

12. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. V důsledku absolutní pasivity žalovaného v průběhu řízení nelze objektivně posoudit jeho poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. Takové jednání žalovaného však nemůže jít k tíži žalobkyně, proto bylo žalovanému uloženo, aby jistinu vrátil v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí, a to písemně ve dvojím vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí/exekuci.