27 C 130/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maclem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 318 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, .

II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaný zaplatil kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám jejího zástupce , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že mezi společností , právnická osoba, („původní věřitelka“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který mu byl předán v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr do , datum, splatit ve 52 týdenních splátkách po , částka, , když celkem měl původní věřitelce uhradit úroky ve výši , částka, (úrok 86 % ročně), částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, (celková roční procentní sazba nákladů 156,32 %). Žalovaný celkem původní věřitelce uhradil , částka, . Žalobkyně požadovala po žalovaném vrácení bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny a úrok z prodlení z této částky. K výzvě soudu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že původní věřitelka ověřila měsíční příjem žalovaného z výplatních pásek (mzda , částka, ). Ve zbytku původní věřitelka vycházela z tvrzení žalovaného (žije v nájmu, nemá vyživovací povinnosti, nemá jiné úvěry ani zápůjčky). Žalobkyně doplnila, že původní věřitelka zkoumala bonitu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, NRKI a centrální evidenci exekucí, avšak žalobkyně nemá tyto podklady k dispozici. Zdůraznila, že se domáhá pouze zaplacení jistiny a zákonného úroku z prodlení, otázku zkoumání úvěruschopnosti proto považuje za irelevantní. Pohledávku vůči žalovanému původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný již dále více neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.

3. Ve věci soud nařídil přípravné jednání, neboť žalobkyně na písemnou výzvu nedostatky žaloby neodstranila a soud byl povinen svoji poučovací povinnost (§ 114c odst. 3 písm. b/, resp. § 118a o.s.ř.) realizovat ústně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Poté, co byla žalobkyně kvalifikovaně vyzvána k doplnění neúplných tvrzení a důkazních návrhů, soud shledal, že věc je možné rozhodnout bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř., neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne , datum, byla žalovaným a obchodním zástupcem původní věřitelky podepsána listina označená „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora, na základě které byla žalovanému v hotovosti předána částka , částka, (prokázáno listinou „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “). Žalovaný uhradila , částka, (prokázáno listinou „tabulka umoření“). Původní věřitelka nahlédla do výplatních pásek žalovaného za období září a říjen 2022, z nichž zjistila čistý průměrný měsíční příjem , částka, , což žalovaný svým podpisem stvrdil. Dále původní věřitelka vyšla z tvrzení žalovaného, že v jeho domácnosti existuje další příjem ve výši , částka, měsíčně, jeho odhadované výdaje činí , částka, měsíčně a nehradí jiné splátky, nemá jiný úvěr ani kreditní kartu, nemá žádnou vyživovací povinnost, jako druh bydlení uvedl „nájemník“ (prokázáno listinou „Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ ze dne , datum, ). Obvyklá úroková míra u bezúčelových úvěrů poskytovaných bankami v měsíci prosinci 2022 činila 9,66 % ročně (prokázáno statistickou sestavou , jméno FO, národní banky pro dané období). Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalovanému (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť do , datum, uhradí dlužnou částku, v opačném případě bude podána žaloba (prokázáno výzvou k plnění ze dne , datum, ).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, (dále také „z.s.ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně podle § 1879 občanského zákoníku postoupena původní věřitelkou. Ačkoliv žalobkyně nabyla pohledávku ze spotřebitelského úvěru vůči žalovanému postoupením, není tím dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ z.s.ú.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Podle § 86 z.s.ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. zejména porovnat příjmy, výdaje a zohlednit další údaje o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, zejména údaje o dosavadních závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Přitom platí, že poskytovatel úvěru musí sám vyvinout při zjišťování poměrů spotřebitele inciativu a nemůže se spolehnout na pouhé tvrzení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ze zjištěných údajů je pak povinen učinit příslušné závěry, tj. především poskytnout úvěr jen za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Pokud by úvěr navzdory absenci důvodných pochybností poskytl, ve smyslu § 87 z.s.ú. by smlouva byla neplatná, k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

9. Žalobkyně jen částečně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Původní věřitelka při sjednávání úvěru nahlédla do výplatních listin žalovaného a zaznamenala z nich zjištění o průměrném příjmu ze zaměstnání ve výši , částka, , žalovaný v zákaznické kartě toto zjištění poskytovatele úvěru podpisem potvrdila. Žalobkyně v žalobě v rozporu s obsahem zákaznické karty tvrdila, že žalovaný disponoval příjmem , částka, , ve skutečnosti byla tato částka součtem příjmu žalovaného a tvrzeného dalšího příjmu v domácnosti ve výši , částka, . Soud za daného stavu považuje za akceptovatelné pouze zjištění příjmu žalovaného v rozsahu , částka, z výplatných pásek. Poskytovatel úvěru nicméně bez dalšího vyšel z údaje, že v domácnosti žalovaného žije další osoba, která disponuje příjmem , částka, . Soud má za nezbytné, aby poskytovatel úvěru příjem další osoby v domácnosti ověřil, a to s ohledem na ochranu osobních údajů za souhlasu této osoby, jestliže je schopnost splácet úvěr vázána právě na příjem této osoby. Závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru se osoby, která se jakýmkoliv způsobem podílí na životních nákladech s úvěrovaným, bezprostředně dotýká, přestože taková osoba nominálně nemusí být smluvní stranou úvěrové smlouvy. Případná neschopnost úvěrovaného splácet úvěr a zvýšení dluhového zatížení má dopad na celou jeho domácnost. Poskytovatel úvěru tedy pouze zčásti dospěl ke spolehlivým závěrům ohledně příjmů žalovaného, ohledně příjmu další osoby v domácnosti nezjišťoval ničeho, přestože schopnost žalovaného hradit úvěr zjevně závisela i na těchto dalších příjmech. Při zjišťování příjmů tedy poskytovatel úvěru zjevně nepostupoval s odbornou péčí.

10. Vyhodnocení výdajů žalovaného učinil poskytovatel úvěru zjevně nedostatečně. Bez přiměřených důvodů akceptoval žalovaným uvedenou nepřiměřeně nízkou částku výdajů , částka, , které měly zahrnovat jak náklady na bydlení, tak osobní výdaje. Za vhodnou referenční hodnotu k výši výdajů soud považuje zákonem stanovené normativní částky nákladů na bydlení a životního minima, které je v každém případě na místě považovat spíše za minimální reálnou výši nákladů než za jejich běžnou výši. Samozřejmě nelze vyloučit, že žadatel o úvěr skutečně má výdaje nižší než normativní (např. má k dispozici finančně výhodné ubytování poskytnuté zaměstnavatelem nebo se na nákladech podílí s více osobami při spolubydlení, bydlení s rodiči apod.), avšak právě v takovém případě je třeba, aby poskytovatel úvěru postupoval se zvýšenou obezřetností a od spotřebitele vyžádal podklady potvrzující, že výdaje žadatele skutečně jsou neobvykle nízké. Žádné takové informace však poskytovatel úvěru k dispozici neměl. Životní náklady, z nichž poskytovatel úvěru v tomto případě vycházel, jsou nepřiměřeně nízké při srovnání s normativními náklady na bydlení stanovenými § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve spojení s nařízeními vlády č. 507/2021 Sb. (pro jednu osobu v nájemním bytě v obci do 9 999 obyvatel (, adresa, ) v době uzavření smlouvy , částka, měsíčně), a s částkou životního minima podle § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve spojení s nařízením vlády č. 204/2022 Sb. (v době uzavření smlouvy , částka, pro samostatně posuzovaného jednotlivce). Soud zohledňuje výdaje žalovaného jako samostatně bydlícího, nicméně za nesprávný postup považuje také to, že poskytovatel úvěru nevyjasnil, kolik osob v domácnosti žalovaného bydlí, jestliže při hodnocení úvěruschopnosti zohledňoval příjem další osoby jako příjem, z něhož měl být úvěr taktéž hrazen. Lze tak shrnout, že poskytovatel úvěru se spokojil s tvrzením žalovaného o nepřiměřeně nízkých výdajích, aniž by jejich skutečnou výši jakkoliv ověřil. Z toho vyplývá, že posouzení výdajů žalovaného ze strany poskytovatele úvěru bylo nedostatečné.

11. K dosavadním závazkům a způsobu plnění dosavadních dluhů žalobkyně předložila pouze obecná tvrzení, že poskytovatel úvěru získal informace z registrů NRKI, BRKI (Nebankovní a bankovní registr klientských informací), SOLUS, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Tato tvrzení nepodložila žádným důkazním návrhem. Neuvedla tedy, jaké poskytovatel úvěru lustrací zjistil dosavadní závazky žalovaného, v jaké výši je splácel či zda se již v minulosti dostal do prodlení se splácením svých závazků, a to navzdory tomu, že dle tvrzení žalobkyně měl poskytovatel opatřit tyto informace ze shora uvedených informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele ve smyslu § 20z a násl. zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a § 88 z.s.ú. Povinnost žalobkyně shora uvedené skutečnosti popsat a navrhnout k jejich prokázání důkazy je zásadní pro skutkový a následný právní závěr soudu, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena platně. Soud proto žalobkyni podle § 114c odst. 3 písm. b) o.s.ř. vyzval, aby nedostatečná tvrzení a důkazní návrhy doplnila. Žalobkyně po poskytnutém poučení v zachovalé lhůtě setrvala na dosavadních tvrzeních, žádná tvrzení nedoplnila ani neučinila důkazní návrhy. S ohledem na to, že žalobkyně přes výzvu soudu nedoplnila tvrzení a důkazní návrhy k tomu, jaké poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru zjistil závazky, v jaké výši a jaký zjistil způsob plnění dosavadních závazků žalovaným, je na místě závěr, že žalobkyně břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tomto ohledu neunesla. Neprokázala tudíž, že si poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru k dosavadním závazkům žalovaného opatřil nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace, na základě kterých by mohl řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.

12. Je tak vyloučeno, aby poskytovatel, pokud by postupoval s odbornou péčí, neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Protože poskytovatel úvěru porušil svou povinnost a navzdory absenci důvodných pochybností spotřebitelský úvěr poskytl, smlouva o úvěru je podle § 87 odst. 1 z.s.ú. neplatná. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 87 z.s.ú., tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Původní věřitelka poskytla žalovanému částku , částka, , žalovaný uhradil , částka, , žalobkyni proto náleží rozdíl ve výši , částka, .

13. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2026) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaný v prodlení není, když § 87 z.s.ú. předpokládá stanovení nové doby splatnosti, proto žalobkyni zákonný úrok z prodlení přiznán nebyl. Prodlení žalovaného tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem.

14. Pro úplnost je třeba uvést, že vedle úvěruschopnosti je soud z úřední povinnosti povinen přihlédnout k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 občanského zákoníku). V daném případě původní věřitelka do formulářové smlouvy zakomponovala poplatky, kdy vedle deklarované úrokové sazby (samo o sobě vysoké 86 % ročně) se žalovaný zavázal hradit celou řadu poplatků, které formálně nejsou součástí úroku (za hotovostní inkaso – komfortní splácení a za zpracování zápůjčky). Nezávisle na tom, jak smlouva jednotlivé položky označuje, jsou sjednané poplatky fakticky cenou za půjčení peněz, což je samotná definice úroku. To se týká nejen poplatku za zpracování zápůjčky, ale i poplatku za komfortní splácení (tzv. hotovostní inkaso), přestože se formálně jedná poplatek za to, že obchodní zástupce vybírá od spotřebitele splátky v hotovosti. Nejvyšší soud se k povaze takového poplatku ze smlouvy totožné původní věřitelky vyjádřil v usnesení sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . Byť v citovaném rozhodnutí byly zájmy účastníků opačné (spotřebitel tvrdil, že není povinen uhradit celý poplatek za hotovostní inkaso, jelikož úvěr byl předčasně zesplatněn a za část období hotovostní inkaso neprobíhalo), pro věc podstatné je, že Nejvyšší soud jednoznačně vysvětlil, že takový poplatek představuje část ceny za poskytnutí zápůjčky a není vázán na skutečnou realizaci hotovostního výběru splátky ze strany obchodního zástupce věřitele. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) podle znění smlouvy činila 156,32 %, přičemž dle databáze , jméno FO, národní banky , jméno FO, u bezúčelových úvěrů, které poskytovaly banky v měsících prosinci 2022, průměrná úroková sazba činila 9,66 % ročně. Ať už je srovnána pouze výše deklarovaného úroku, nebo celkové RPSN, je zjevné, že více než čtyřnásobně převyšuje obvyklou míru úroku poskytovanou peněžními ústavy. Jedná se proto o ujednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), přičemž tato neplatnost stíhá celou smlouvu, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že původní věřitelka úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednávala dlouhodobě a systematicky (v podrobnostech viz odůvodnění rozsudku Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

15. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu části účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady právního zastoupení se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem, ve znění účinném od , datum, . Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , příp. , jméno FO, a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2023). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka , částka, , přičemž žalobkyni byla přiznána částka , částka, . Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 73 %, žalovaný v rozsahu 27 %. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby do podání žaloby podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po , částka, , celkem , částka, , 1 úkon právní služby v poloviční sazbě podle § 7 advokátního tarifu (účast na přípravném jednání dne , datum, ) po , částka, , celkem , částka, , 3x paušální náhradou podle § 14b odst. 6 vyhlášky po , částka, , celkem , částka, , 1x paušální náhradou podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po , částka, , celkem , částka, , a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhradou DPH ve výši 21 %, celkem , částka, , když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Ostatní úkony žalobkyně v řízení (doplnění žaloby k úvěruschopnosti) nelze považovat za účelné, když žalobkyně jimi doplňovala neúplnou žalobu, přestože povinnost prokázat zkoumání úvěruschopnosti nelze považovat za nijak překvapivou či nepředvídatelnou. Je třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyně si je svých povinností dobře vědoma, když nejenže je zastoupena advokátem, ale soudu je též z úřední činnosti známo, že žaloby z titulu nesplacených spotřebitelských úvěrů podává pravidelně. Dále žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši , částka, . S ohledem na částečný úspěch žalobkyni po odečtení jejího úspěchu od úspěchu žalovaného náleží náhrada nákladů v poměrné výši 46 %, tj. , částka, . Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady nahradit k rukám advokáta.

16. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. V důsledku absolutní pasivity žalovaného v průběhu řízení nelze objektivně posoudit jeho poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. Takové jednání žalovaného však nemůže jít k tíži žalobkyně, proto bylo žalovanému uloženo, aby jistinu vrátil v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.