27 C 16/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maclem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 14 770,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaná zaplatila částku , částka, , úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a smluvní pokutu , částka, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalované zaplacení jistiny , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši , částka, (za období od , datum, do , datum, ), zákonného úroku z prodlení z této částky za období od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši , částka, (částka zahrnuje nesplacený úrok , částka, , postoupený smluvní úrok , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru , částka, , inkasní poplatek , částka, ), nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a smluvní pokuty , částka, (0,1 % denně z dlužné jistiny). Tvrdila, že mezi společností , právnická osoba, . („původní věřitelka“) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Na základě úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který jí byl předán v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr do , datum, splatit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , když celkem měla původní věřitelce uhradit příslušenství ve výši , částka, . Pohledávku vůči žalované původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Žalovaná původní věřitelce uhradila jednu splátku ve výši , částka, , tato částka byla započtena na jistinu v rozsahu , částka, a na příslušenství v rozsahu , částka, , žalobkyni pak neuhradila ničeho. Žalovaná dále úvěr řádně nesplácela a dostala se do prodlení, úvěr byl splatný dnem poslední splátky, tj. , datum, . Pohledávku vůči žalované původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované byla ověřena dokumenty, které žalovaná předložila obchodnímu zástupci původní věřitelky, tedy pracovní smlouvou, výplatními lístky a výpisem z bankovního účtu. Žalovaná neměla záznam v insolvenčním rejstříku.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne , datum, žalovaná požádala původní věřitelku o úvěr ve výši , částka, se splátkou , částka, měsíčně, uvedla, že je zaměstnaná s čistým příjmem 14 372 měsíčně, vyznačeno bylo, že žalovaná předložila výplatní pásky, výpis z bankovního účtu a pracovní smlouvu, dále žalovaná uvedla, že měla měsíční výdaje , částka, za bydlení a energie, , částka, za dopravu, jídlo a osobní náklady a , částka, na splátky stávajících půjček a bydlela v nájmu, neměla vyživovací povinnosti (prokázáno listinou „Žádost o úvěr“). Téhož dne byla žalovanou a zástupkyní původní věřitelky osobně podepsána listina označená Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěr dle parametrů, jak tvrdila žalobkyně shora, žalovaná jistinu převzala v hotovosti při podpisu smlouvy (prokázáno uvedenou listinou). Žalovaná původní věřitelce uhradila , částka, , poté již neuhradila ničeho původní věřitelce ani žalobkyni. K ekonomickým poměrům žalované v době uzavření smlouvy si původní věřitelka opatřila náhled do účtu žalované (ke dni , datum, stav na účtu , částka, , pozn. z toho debet , částka, ), pracovní smlouvu žalované (smlouva na dobu určitou do , datum, ) a výplatní lístky za období březen – květen 2022, z nichž plyne, že čistá mzda žalované v těchto obdobích činila , částka, , , částka, , , částka, a v květnu 2022 byla provedena srážka na exekuci ve výši , částka, (prokázáno uvedenými listinami). Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalované (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávek žalobkyni (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Dne , datum, žalobkyně zaslala žalované upomínku, současně ji upozornila na výši nákladů mimosoudního vymáhání (prokázáno dopisem z uvedeného dne). Žalobkyně vyzvala dne , datum, žalovanou, nechť do , datum, uhradí dlužnou částku, v opačném případě žalobkyně svůj nárok uplatní soudně (prokázáno výzvou před podáním žaloby).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je dle § 87 zákona o spotř. úvěru, ve znění účinném od , datum, (a i v dřívějším znění zákona dle rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18), absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalované postoupením, nicméně postoupením pohledávky ze spotřebitelského úvěru není dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 257/2016 Sb.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele.

11. Žalobkyně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila postup původní věřitelky při ověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Původní věřitelka si od žalované vyžádala výplatní pásky, náhled do bankovního účtu (nikoliv tedy výpis z účtu, ale pouze stav účtu k určitému dni) a pracovní smlouvu. Dále původní věřitelka zjistila, že žalovaná nemá záznam v insolvenčním rejstříku, ohledně výdajů se zcela spolehla na údaje žalované, která uvedla částky , částka, za bydlení a energie, , částka, za dopravu, jídlo a osobní náklady a , částka, na splátky stávajících půjček. Původní věřitelka žádným způsobem sama neověřila ani skutečné výdaje žalované, ani to, jak žalovaná plnila dosavadní dluhy. Je proto na místě závěr, že původní věřitelka k vyhodnocení úvěruschopnosti přistoupila pouze povrchně a formálně. Ačkoliv dostatečně zjistila příjem žalované, zcela rezignovala na další aspekty své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, navíc ze zjištěných skutečností nevyvodila patřičné závěry. Navzdory tvrzení žalobkyně si původní věřitelka vyžádala pouze náhled na bankovní účet žalované k určitému dni, nikoliv ucelený výpis za určité období, nezískala tedy přehled o transakcích žalované v období před uzavřením úvěrové smlouvy. Za vhodnou referenční hodnotu k nákladům na živobytí soud považuje normativní náklady na bydlení stanovené § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (v době uzavření smlouvy , částka, měsíčně), a částku životního minima podle § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (v době uzavření smlouvy , částka, pro samostatně bydlícího jednotlivce). Ohledně nákladů na bydlení se původní věřitelka spokojila s tvrzenou částkou , částka, , která se soudu pro rok 2022 jeví jako značně podhodnocená mj. s ohledem na to, že se žalovaná o náklady na bydlení s nikým nedělila a tato částka měla zahrnovat jak nájemné, tak související služby. Nelze sice zcela vyloučit, že žalovaná skutečně takto nízké náklady na bydlení měla, ale vzhledem k neobvyklé nízké částce bylo povinností poskytovatele úvěru objasnit příčinu nízkých nákladů, tedy listiny týkající se výše nájemného a nákladů na související služby si od žalované vyžádat. Původní věřitelka se dále vůbec nevěnovala dosavadním závazkům žalované, spokojila se s tvrzenou splátkou , částka, měsíčně a pouze konstatovala, že žalovaná neměla záznam v insolvenčním rejstříku. Původní věřitelka si nevyžádala podklady od žalované, ale ani nevyužila běžně používané databáze BRKI (Bankovní registr klientských informací), NRKI (Nebankovní registr klientských informací) a SOLUS, přestože takové databáze jsou vhodným prostředkem umožňujícím posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a jejich využití předpokládá i § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru. Navíc i z podkladů, které si původní věřitelka obstarala, vyvodila nesprávné závěry, když z výplatní pásky za květen 2022 vyplývá, že žalované byla sražena částka , částka, na exekuci, původní věřitelka však tuto informaci nijak ve svých úvahách ohledně úvěruschopnosti nezohlednila. Lze tak učinit závěr, že posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, poskytovatel úvěru si před uzavřením smlouvy neobstaral nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace. Přestože původní věřitelka zjevně nemohla ekonomickou situaci žalované s odbornou péčí vyhodnotit, úvěr v žádané výši poskytla, následky čehož stíhají i žalobkyni, které původní věřitelka platně podle § 1879 o.z. pohledávku postoupila a oznámila tuto skutečnost žalované.

12. Nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 2993 o.z., tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. Původní věřitelka poskytla žalované částku , částka, , žalovaná na dluh celkem uhradila , částka, . Proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši , částka, s úroky z prodlení jdoucími ode dne následujícího po dni, kdy žalobkyně očekávala vrácení částky, jak bylo žalované známo. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, když platně sjednány nebyly, a proto žalobkyni nenáleží kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , smluvní pokuta , částka, ani část jistiny ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení, neboť tuto část žalobkyně požadovala poté, co plnění žalované bylo započítáno na příslušenství, z důvodu neplatnosti smlouvy však mělo být započítáno celé na jistinu.

13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu sporných stran je prakticky shodný. Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , příp. , jméno FO, a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka , částka, , přičemž žalobkyni byla přiznána částka , částka, . Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 51 %, žalovaná v rozsahu 49 %.

14. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.