27 C 17/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maclem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 26 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, .

II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaný zaplatil částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, původně k Okresnímu soudu v Trutnově domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným distančním způsobem úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Totožnost žalovaného byla ověřena bankovní identitou. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 24 variabilních splátkách, když pouze ve 2. – 8. splátce byl sjednán úrok po , částka, , dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Úvěr byl čerpán na účet žalovaného. Žalovaný za trvání smlouvy neuhradil ničeho. Žalobkyně proto vůči žalovanému nárokuje zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně za období od , datum, do zaplacení a dále účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou ve výši 3x , částka, a smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení ve výši 3x , částka, . K výzvě soudu, aby popsala postup při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, žalobkyně odkázala na potvrzení o provedení ověření bonity klienta, příjem stanovila automatizovaným modelem na částku , částka, , výdaje žalovaného stanovila dle částky životního minima na , částka, , splátky jiného závazku , částka, , dále vycházela z toho, že další člen domácnosti má příjem , částka, měsíčně, domácnost má výdaje na bydlení , částka, měsíčně, výdaje členů domácnosti (životní minimum) činí , částka, . Závazkovou historii žalovaného ověřila lustrací registrů NRKI a ISIR. Do dne podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně a zasláním SMS kódu dne , datum, žalobkyni požádal a obě strany následně elektronicky podepsaly úvěrovou smlouvu, a to dle parametrů, jak tvrdila žalobkyně shora, úroková sazba byla sjednána pevnou částkou, roční procentní sazba nákladů (RPSN) na 49,2 %. Žalovaný podpis učinil prostřednictvím zaslaného SMS kódu. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu, schválená výše úvěru byla převedena na účet žalovaného, (prokázáno listinou „kamali Úvěrová smlouva č. , hodnota, “ a kopií občanského průkazu). Žalovaný neuhradil ničeho (prokázáno listinou „Výpis čerpání, splátek a úhrad“). K ekonomickým poměrům žalovaného v době uzavření smlouvy si žalobkyně opatřila úvěrovou zprávu, z níž vyplývalo, že žalovaný měl rozsáhlou historii úvěrových produktů (ukončeno 106 splátkových produktů a 3 kreditní karty, odmítnuty 3 splátkové produkty a 3 kreditní karty), v době uzavření smlouvy měl žalovaný 5 existujících splátkových produktů a 1 kreditní kartu. Na splátkové produkty žalovaný splácel částky , částka, , , částka, , , částka, a , částka, (osobní úvěry) a částku , částka, měsíčně (hypotéka), dále měl kreditní kartu – revolvingový úvěr, kde splátka činila , částka, měsíčně (prokázáno uvedenou listinou). Žalobkyně vyhodnotila ekonomickou situaci žalovaného tak, že je zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem , částka, , další příjem domácnosti činí , částka, , žalovaný uvedl splátky jiným společnostem ve výši , částka, , má 2 děti, lustrace registru NRKI vyhodnotila jako „OK“ (prokázáno potvrzením o provedení ověření bonity klienta). Dne , datum, žalobkyně převedla na účet žalovaného částku , částka, (prokázáno opisem potvrzení o platbě). Žalobkyně vyzvala dne , datum, žalovaného, nechť do , datum, uhradí dlužnou částku, v opačném případě žalobkyně svůj nárok uplatní soudně (prokázáno předžalobní výzvou k plnění).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je dle § 87 zákona o spotř. úvěru, ve znění účinném od , datum, (a i v dřívějším znění zákona dle rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18), absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.

9. Žalobkyně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Poskytovatel úvěru opatřil úvěrovou zprávu, kterou vyhodnotil příznakem „OK“, soud se však s tímto vyhodnocením neztotožňuje. Závěr poskytovatele úvěru, že žalovaný splácí závazky ve výši , částka, měsíčně, resp. domácnost splácí , částka, měsíčně, je v příkrém rozporu s obsahem úvěrové zprávy, dle které měsíční splátky žalovaného přesahovaly částku , částka, . Nelze se ztotožnit ani s úvahami poskytovatele úvěru, že žalovaný má měsíční příjem , částka, čistého, přestože tuto skutečnost žádným způsobem neověřil. Využívání automatizovaného modelu považuje soud za žádoucí podpůrný prostředek, nicméně bez skutečných dat o poměrech žalovaného nemůže být natolik spolehlivý, aby poskytovatel úvěru mohl ohledně příjmu vycházet pouze z takového modelu. Požadavek, aby skutečný příjem žadatele o úvěr byl ověřen prostou listinou, jako je výpis z účtu či výplatní lístek, nelze považovat za nesplnitelný či nepřiměřený. Poskytovatel úvěru však zcela nepřiměřeně vyšel pouze z automaticky stanovené částky příjmu žalovaného. Kromě toho poskytovatel úvěru bez dalšího vyšel z údaje, že v domácnosti žalovaného žije další osoba, která disponuje příjmem , částka, měsíčně, aniž by jakýmkoliv způsobem ověřil, že taková osoba skutečně existuje a na úhradě výdajů domácnosti žalovaného se podílí. Přitom schopnost žalovaného hradit splátky by na příjmu další osoby zjevně závisela, ani s její účastí však nebylo možné očekávat řádné splátky vzhledem ke shora popsanému dluhovému zatížení žalovaného. Dále poskytovatel úvěru vyšel z toho, že měsíční výdaje domácnosti činí , částka, a , částka, výdaje na bydlení. Takovou výši výdajů soud považuje za nepřiměřeně nízkou, když za vhodnou referenční hodnotu k nákladům na živobytí lze považovat normativní náklady na bydlení stanovené § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (v době uzavření smlouvy pro 4 osoby , částka, pro nájemní bydlení, resp. , částka, měsíčně pro byty družstevní či byty vlastníků), a částku životního minima podle § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve spojení s nařízením vlády č. 436/2022 Sb. (v době uzavření smlouvy , částka, pro první posuzovanou osobu, , částka, pro další posuzovanou osobu a , částka, pro 2 děti ve věku 6 – 15 let). Poskytovatel úvěru sice vycházel z životního minima, avšak stanovil nepřiměřeně nízkou částku nákladů na bydlení, aniž by si pro takový závěr opatřil další podklady či měl pro takový závěr jiný podložený důvod. Shora uvedené normativní náklady je přitom třeba považovat spíše za minimální reálnou výši nákladů než za běžnou výši nákladů. Poskytovatel úvěru tedy dostatečně zkoumal úvěrovou historii žalovaného (viz úvěrová zpráva), avšak ze zjištěných skutečností vyvodil zcela mylné závěry neodpovídající obsahu úvěrové zprávy, dále zcela rezignoval na zkoumání skutečných příjmů žalovaného a nedostatečné závěry učinil taktéž ohledně výdajů na živobytí žalovaného, resp. jeho domácnosti.

10. Soud nepřehlédl obsáhlou argumentaci žalobkyně, podle které lze ověření úvěruschopnosti považovat za dostatečné, nicméně není téhož názoru. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, (který se navíc vyslovuje ke skutkovému stavu, kdy byl úvěr splacen v celém rozsahu a následně bylo po poskytovateli úvěru požadováno bezdůvodné obohacení, tedy ke stavu výrazně odlišnému než je v tomto řízení), byly odmítnuty rozsudkem Soudního dvora (EU) sp. zn. C-755/22 ze dne , datum, , který na předběžnou otázku „Je účelem směrnice 2008/48 postihovat poskytovatele úvěru za neúplné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i tehdy, pokud spotřebitel beze zbytku úvěr splatil a proti smlouvě v průběhu svého splácení nic nenamítal“ vyslovil, že „Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ SDEU v rozsudku vysvětlil, že povinnost (zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr) stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. To je v souladu se zněním § 86 a § 87 zákona o spotř. úvěru, podle kterého je neplatnost smlouvy vázána na posouzení, zda poskytovatel získal dostatek podkladů o ekonomické situaci žadatele a z těchto podkladů následně vyvodil logické závěry o jeho úvěruschopnosti, nikoliv na posouzení následného průběhu řádného či naopak nedostatečného splácení úvěru. V daném případě přitom poskytovatel úvěru vůbec neověřil příjmy žadatele a vyvodil flagrantně nesprávné závěry ohledně jeho dosavadních závazků, což je i při zohlednění závěrů rozsudku sp. zn. , spisová značka, nutno považovat za vážné pochybení, nikoliv dílčí.

11. Je proto na místě závěr, že poskytovatel úvěru k vyhodnocení úvěruschopnosti přistoupil pouze povrchně a formálně. Nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, když si před uzavřením smlouvy neobstaral nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace, resp. část informací obstaral, ale neučinil z nich správné závěry.

12. Nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. současně poskytnutí úvěru za situace, kdy poskytovatel měl mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 87 zákona o spotř. úvěru, tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Původní věřitelka poskytla žalovanému částku , částka, , žalovaný neuhradil ničeho, proto žalobkyni náleží tato částka.

13. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaný v prodlení není, nicméně soud má za to, že nemůže jít naopak k tíži žalobkyně absolutní pasivita žalovaného, v důsledku které nelze objektivně posoudit jeho poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotř. úvěru. Proto bylo žalovanému uloženo, aby jistinu vrátil v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Prodlení žalovaného tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Dále platně sjednány nebyly, a proto žalobkyni nenáleží poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úroky ve výši , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , ani smluvní pokuty ve výši , částka, .

14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu části účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady právního zastoupení se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem, a to ve znění do , datum, a od , datum, v závislosti na tom, kdy byl úkon právní služby uskutečněn. Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , příp. , jméno FO, a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka , částka, , přičemž žalobkyni byla přiznána částka , částka, . Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 69 %, žalovaný v rozsahu 31 %. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po , částka, , celkem , částka, , 3x paušální náhradou podle § 14b odst. 5 vyhlášky po , částka, , celkem , částka, , a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhradou DPH ve výši 21 %, celkem , částka, , když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši , částka, . S ohledem na částečný úspěch žalobkyni po odečtení jejího úspěchu od úspěchu žalovaného náleží náhrada nákladů v poměrné výši 38 %, tj. , částka, . Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady nahradit k rukám advokáta.

15. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.