27 C 202/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maclem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného Anonymizováno , narozený dne 22. 9. 1979 bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 13 846,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, .

II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaný zaplatil , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr s rámcem , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Součástí smlouvy se staly úvěrové podmínky žalobkyně. Žalovaný za trvání smlouvy celkem načerpal , částka, a uhradil , částka, . Sjednaná úroková sazba činila 20,49 % ročně pro prvotní transakci, následná úroková sazba činila 26,28 % ročně, roční procentní sazba nákladů úvěru (RPSN) činila 29,7 % (produkt Šikovný účet). Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, vyžádáním úvěrové zprávy z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a SOLUS, ověřením centrální evidence exekucí a výpočtem credit scoringu (automatizovaného modelu MLS – maximální limit splátky). Žalobkyně zjistila průměrný čistý příjem žalovaného , částka, měsíčně a měsíční výdaje vyhodnotila dle interní analýzy na částku , částka, (životní minimum dospělých členů domácnosti), , částka, (splátka sjednávaného úvěru), , částka, jako splátky jiným společnostem z NRKI a „buffer“ ve výši , částka, , pokud posuzovala žalovaného samotného. V případě zohlednění členů domácnosti žalobkyně započetla příjem dalšího člena domácnosti ve výši , částka, měsíčně, a měsíční výdaje vyhodnotila částkou , částka, (životní minimum členů domácnosti), , částka, (minimální výdaje na bydlení), , částka, jako splátky jiným společnostem, bez „bufferu“, za takového stavu měla domácnost žalovaného zbývající prostředky ve výši , částka, umožňující hrazení předpokládané splátky sjednaného úvěru , částka, . Žalobkyně z rejstříku SOLUS zjistila, že žalovaný neměl žádný závazek po splatnosti, lustraci NRKI žalobkyně uzavřela s pozitivním vyhodnocením, v centrální evidenci exekucí (CEE) a insolvenčním rejstříku nebyl nalezen. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný úvěr splácel od listopadu 2023 do listopadu 2024, z čehož dovozovala, že nepochybně byl úvěruschopný, když byl schopen úvěr splácet. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a dostal se do prodlení, z toho důvodu žalobkyně úvěr dne , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé částky úvěru. Žalobkyně po žalovaném požadovala nesplacenou část jistiny ve výši , částka, , poplatek za vedení účtu , částka, (4 x , částka, podle čl. 5.

5. úvěrových podmínek), poplatek za pojištění , částka, (5,9 % měsíčně z minimální splátky úvěru), náklady na vymáhání , částka, (, částka, za měsíc prodlení do zesplatnění), smluvní pokutu , částka, (2 x , částka, podle čl. 9.

1. úvěrových podmínek), dále zákonný úrok z prodlení z částky jistiny (kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru do dne sepsání žaloby), kapitalizovaný smluvní úrok , částka, (26,28 % ročně z částky jistiny za období čerpání úvěru do , datum, ), smluvní úrok 12,75 % ročně (snížený podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru). Do dne podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žaloba mu byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný za účelem nákupu černé techniky prostřednictvím zprostředkovatele , právnická osoba, dne , datum, žalobkyni požádal a obě strany následně podepsaly úvěrovou smlouvu, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora, žalovaný smlouvu podepsal osobně, žalobkyně elektronicky (prokázáno listinou „, právnická osoba, – Šikovný účet – č. smlouvy 7310065784“). Po první transakci v prodejně , právnická osoba, žalovaný čerpal úvěr převodem prostředků na svůj bankovní účet, celkem z úvěru načerpal , částka, a uhradil , částka, , poslední splátku uhradil dne , datum, (prokázáno listinou „výpis čerpání, splátek a úhrad“). K ekonomickým poměrům žalovaného v době uzavření smlouvy žalobkyně opatřila úvěrovou zprávu, z níž vyplývalo, že žalovaný neměl žádné dřívější úvěrové produkty (prokázáno uvedenou listinou). Žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku ani centrální evidenci exekucí, výstup z Nebankovního registru klientských informací a rejstříku SOLUS žalobkyně vyhodnotila jako „OK“, v žádosti žalovaný uvedl, že má 2 děti (prokázáno listinu „Karta klienta“). Obvyklá úroková míra v měsíci říjnu 2023 u úvěrů z kreditních karet (v širším smyslu zahrnující taktéž revolvingový úvěr, k němuž mohla být vydána platební karta) poskytovaných bankami činila ve sledovaném období 26 % ročně (prokázáno statistickou sestavou , jméno FO, národní banky pro dané období).). Dne , datum, žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ke splacení celého úvěru (prokázáno uvedenou listinou). Žalobkyně odeslala dne , datum, výzvu žalovanému, nechť do , datum, uhradí dlužnou částku, v opačném případě žalobkyně svůj nárok uplatní soudně (prokázáno předžalobní výzvou k plnění a podacím archem).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále také „z.s.ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Podle § 86 z.s.ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. zejména porovnat příjmy, výdaje a zohlednit další údaje o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, zejména údaje o dosavadních závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Přitom platí, že poskytovatel úvěru musí sám vyvinout při zjišťování poměrů spotřebitele inciativu a nemůže se spolehnout na pouhé tvrzení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ze zjištěných údajů je pak povinen učinit příslušné závěry, tj. především poskytnout úvěr jen za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Pokud by úvěr navzdory absenci důvodných pochybností poskytl, podle § 87 z.s.ú. by smlouva byla neplatná, k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

10. Žalobkyně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Poskytovatel úvěru ohledně příjmů vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, žádné podklady od žalovaného nevyžádal ani jinak neopatřil, pravděpodobnou výši příjmu určil pouze statistickým modelem. Takový postup nelze považovat za dostatečný a nelze se tedy ztotožnit s úvahou poskytovatele úvěru, že žalovaný má měsíční příjem , částka, čistého, aniž by tuto skutečnost jakýmkoliv způsobem ověřil. Využívání automatizovaného modelu považuje soud za žádoucí podpůrný prostředek, nicméně bez skutečných dat o poměrech žalovaného nemůže být natolik spolehlivý, aby poskytovatel úvěru mohl ohledně příjmu vycházet pouze z takového modelu. Požadavek, aby skutečný příjem žadatele o úvěr byl ověřen prostou listinou, jako je výpis z účtu či výplatní lístek, nelze považovat za nesplnitelný či nepřiměřený. Poskytovatel úvěru však zcela nepřiměřeně vyšel pouze z automaticky stanovené částky příjmu žalovaného. Kromě toho poskytovatel úvěru bez dalšího vyšel z údaje, že v domácnosti žalovaného žije další osoba, která disponuje příjmem , částka, měsíčně, aniž by jakýmkoliv způsobem ověřil, že taková osoba skutečně existuje a na úhradě výdajů domácnosti žalovaného se podílí. Přitom schopnost žalovaného hradit splátky by závisela i na příjmu takové další osoby. K tomu žalobkyně v obdobných sporech namítala, že ověřovat příjem další osoby v domácnosti poskytovatel úvěru nemůže s ohledem na předpisy o ochraně osobních údajů (nařízení EP a Rady (EU) č. 2016/679, resp. zákon č. 110/2019 Sb.). Je třeba přisvědčit tomu, že poskytovatel úvěru skutečně nemůže ověřovat příjmy jiných osob bez jejich souhlasu, nicméně taková skutečnost jej nemůže zprostit povinnosti řádně zkoumat ekonomické poměry v domácnosti úvěrovaného spotřebitele. Soud má za nezbytné, aby poskytovatel úvěru příjem další osoby v domácnosti ověřil, a to za souhlasu této osoby, jestliže je schopnost splácet úvěr vázána právě na příjem této osoby. Ostatně závazek ze spotřebitelské smlouvy se osoby, která se jakýmkoliv způsobem podílí na životních nákladech s úvěrovaným, bezprostředně dotýká, přestože taková osoba nominálně nemusí být smluvní stranou úvěrové smlouvy. Případná neschopnost úvěrovaného splácet úvěr a zvýšení dluhového zatížení má dopad na celou jeho domácnost.

11. Pokud jde o výdaje, dle údajů žalovaného se měla jeho domácnost skládat ze 2 dospělých a 2 dětí, bydleli formou podnájmu, výdaje domácnosti měly činit , částka, měsíčně. Z této částky poskytovatel úvěru nevycházel a sám vyhodnotil ostatní výdaje částkou , částka, , když zjevně vycházel z částky životního minima podle § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve spojení s nařízením vlády č. 436/2022 Sb. (v době uzavření smlouvy , částka, pro první posuzovanou osobu, , částka, pro další posuzovanou osobu a , částka, pro dítě ve věku 6 - 15 let). S takovým postupem se soud ztotožňuje a výslednou částku považuje za přiměřenou. Dále poskytovatel vycházel z „normativních nákladů na bydlení“ ve výši , částka, , kdy však není patrné, jak k dané částce dospěl, jestliže normativní náklady stanovené § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v době uzavření smlouvy činily , částka, (čtyři osoby v rodině, podnájem, obec s alespoň 70 000 obyvateli). Částkou určenou poskytovatelem proto soud považuje za nepřiměřeně nízkou a neodůvodněnou za situace, kdy se poskytovatel zaštiťoval neexistující částkou „normativních nákladů“ a současně ani nedisponoval žádnými informacemi, pro které by měl důvod domnívat se, že náklady na bydlení žalovaného jsou skutečně tak nízké, jak odhadl. Pro úplnost je třeba dodat, že shora uvedené normativní náklady je na místě považovat spíše za minimální reálnou výši nákladů než za běžnou výši nákladů.

12. Ohledně předchozích závazků žalovaného a jejich splácení poskytovatel úvěru opatřil úvěrovou zprávu obsahující informace dalších poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (databáze věřitelů ve smyslu § 88 z.s.ú.). Obsah úvěrové zprávy považuje soud za dostatečný zdroj informací a závěr, že žalovaný neměl žádné předchozí závazky považuje soud za správný.

13. Soud nepřehlédl obsáhlou argumentaci žalobkyně, podle které lze ověření úvěruschopnosti považovat za dostatečné, nicméně není téhož názoru. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, (který se navíc vyslovuje ke skutkovému stavu, kdy byl úvěr splacen v celém rozsahu a následně bylo po poskytovateli úvěru požadováno bezdůvodné obohacení, tedy ke stavu výrazně odlišnému než je v tomto řízení), byly odmítnuty rozsudkem Soudního dvora (EU) sp. zn. C-755/22 ze dne , datum, , který na předběžnou otázku „Je účelem směrnice 2008/48 postihovat poskytovatele úvěru za neúplné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i tehdy, pokud spotřebitel beze zbytku úvěr splatil a proti smlouvě v průběhu svého splácení nic nenamítal“ vyslovil, že „Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ SDEU v rozsudku vysvětlil, že povinnost (zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr) stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. To je v souladu se zněním § 86 a § 87 z.s.ú., podle kterého je neplatnost smlouvy vázána na posouzení, zda poskytovatel získal dostatek podkladů o ekonomické situaci žadatele a z těchto podkladů následně vyvodil logické závěry o jeho úvěruschopnosti, nikoliv na posouzení následného průběhu řádného či naopak nedostatečného splácení úvěru. V daném případě přitom poskytovatel úvěru vůbec neověřil příjmy žadatele, další osoby v domácnosti a odhadl nepřiměřeně nízké výdaje, což je i při zohlednění závěrů rozsudku sp. zn. , spisová značka, nutno považovat za vážné pochybení, nikoliv dílčí.

14. Poskytovatel úvěru tedy dostatečně zkoumal úvěrovou historii žalovaného (viz úvěrová zpráva), avšak zcela rezignoval na zkoumání skutečných příjmů žalovaného, další osoby v domácnosti žalovaného a nedostatečné závěry učinil taktéž ohledně výdajů na živobytí žalovaného, resp. jeho domácnosti. Za daného stavu je vyloučeno, aby poskytovatel, pokud by postupoval s odbornou péčí, neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Protože poskytovatel úvěru porušil svou povinnost a navzdory absenci důvodných pochybností spotřebitelský úvěr poskytl, smlouva o úvěru je podle § 87 odst. 1 z.s.ú. neplatná. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 87 z.s.ú., tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , žalovaný uhradil , částka, , žalobkyni proto náleží rozdíl ve výši , částka, .

15. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaný v prodlení není, když § 87 z.s.ú. předpokládá stanovení nové doby splatnosti, proto žalobkyni zákonný úrok z prodlení přiznán nebyl. Prodlení žalovaného tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Dále platně sjednány nebyly, a proto žalobkyni nenáleží smluvní úrok ve výši 26,28 % ročně, poplatek za vedení účtu , částka, , poplatek za pojištění , částka, , náklady na vymáhání , částka, a smluvní pokuta ve výši , částka, .

16. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , příp. , jméno FO, a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka , částka, , přičemž žalobkyni byla přiznána částka , částka, . Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 45 %, žalovaný v rozsahu 55 %. V převážném rozsahu byl úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. V důsledku absolutní pasivity žalovaného v průběhu řízení nelze objektivně posoudit jeho poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. Takové jednání žalovaného však nemůže jít k tíži žalobkyně, proto bylo žalovanému uloženo, aby jistinu vrátil v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.