27 C 227/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maclem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 10 278 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, .

II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaná zaplatila částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovanou distančním způsobem úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, případně její mobilní aplikace, a potvrzením podpisovým SMS kódem. Žalovaná se zavázala úvěr a poplatek za poskytnutí , částka, splatit jednorázově dne , datum, . Úvěr byl čerpán na účet žalované. Žalovaná za trvání smlouvy uhradila , částka, (včetně plateb za „korunový odklad“ splatnosti). Dále byly smlouvou sjednány poplatek , částka, za expres výplatu, poplatek , částka, za bezpečnou splátku (využito 3x), poplatek , částka, za SMS servis (využito 3x). Žalovaná 2x (, datum, , , datum, ) využila možnost „korunového odkladu“, kdy si úhradou , částka, odložila splatnost úvěru o 30 dní; tato služba je zpoplatněna částkou , částka, . Úvěr byl tedy následně splatný dne , datum, . S ohledem na to, že se žalovaná dostala do prodlení, v souladu se smlouvou po ní žalobkyně požadovala dále účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 2 x , částka, , smluvní pokuty ve výši 2 x , částka, (0,1 % denně z dlužné částky) a zákonný úrok z prodlení jdoucí od uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní výzvy. K výzvě soudu, aby popsala postup při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, žalobkyně uvedla, že měsíční příjem stanovila automatizovaným modelem na částku , částka, , vzala v úvahu příjem ostatních členů domácnosti , částka, , výdaje žalovaného stanovila dle částky životního minima na , částka, , dvou členů domácnosti pak , částka, , splátky jiných závazku , částka, a výdaje na bydlení stanovila částkou , částka, měsíčně. Závazkovou historii žalované ověřila lustrací registrů NRKI a ISIR. Do dne podání žaloby žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně a zasláním SMS kódu dne , datum, žalobkyni požádala a obě strany následně elektronicky podepsaly úvěrovou smlouvu, a to dle parametrů, jak tvrdila žalobkyně shora, úroková sazba byla sjednána pevnou částkou, roční procentní sazba nákladů (RPSN) na 48,3 %. Žalovaná podpis učinila prostřednictvím zaslaného SMS kódu. Totožnost žalované byla ověřena kopií občanského průkazu, schválená výše úvěru byla převedena na účet žalované (prokázáno listinou „kamali Úvěrová smlouva č. , hodnota, “ a kopií občanského průkazu). Žalovaná uhradila , částka, (prokázáno listinami „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ a opisem potvrzení o platbě). K ekonomickým poměrům žalované v době uzavření smlouvy si žalobkyně opatřila úvěrovou zprávu, z níž vyplývalo, že žalovaná měla 1 existující úvěrový produkt – splátkový (osobní úvěr) ve výši , částka, , který měla hradit po , částka, měsíčně (prokázáno uvedenou listinou). Žalobkyně vyhodnotila ekonomickou situaci žalované tak, že je poživatelem starobního důchodu s čistým měsíčním příjmem , částka, , další příjem domácnosti činil , částka, , žalovaná uvedla splátky jiným společnostem ve výši , částka, , neměla žádné děti, lustraci registru NRKI vyhodnotila jako „OK“, lustraci registru SOLUS vyhodnotila tak, že žalovaná není evidována nebo má příznak C, Z (prokázáno listinou „Karta klienta“). Dne , datum, žalobkyně převedla na účet žalované částku , částka, (prokázáno opisem potvrzení o platbě). Žalobkyně vyzvala dne , datum, žalovanou, nechť do , datum, uhradí dlužnou částku, v opačném případě žalobkyně svůj nárok uplatní soudně (prokázáno předžalobní výzvou k plnění a podacím archem).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Podle § 86 z.s.ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. zejména porovnat příjmy, výdaje a zohlednit další údaje o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, zejména údaje o dosavadních závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Přitom platí, že poskytovatel úvěru musí sám vyvinout při zjišťování poměrů spotřebitele inciativu a nemůže se spolehnout na pouhé tvrzení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ze zjištěných údajů je pak povinen učinit příslušné závěry, tj. především poskytnout úvěr jen za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Pokud by úvěr navzdory absenci důvodných pochybností poskytl, ve smyslu § 87 z.s.ú. by smlouva byla neplatná, k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

9. Žalobkyně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila postup při ověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Poskytovatel úvěru ohledně příjmů vycházel z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, žádné podklady od žalované nevyžádal ani jinak neopatřil, pravděpodobnou výši příjmu určil pouze statistickým modelem. Takový postup nelze považovat za dostatečný a nelze se tedy ztotožnit s úvahou poskytovatele úvěru, že žalovaná měla měsíční příjem , částka, čistého, aniž by tuto skutečnost jakýmkoliv způsobem ověřil. Využívání automatizovaného modelu považuje soud za žádoucí podpůrný prostředek, nicméně bez skutečných dat o poměrech žalované nemůže být natolik spolehlivý, aby poskytovatel úvěru mohl ohledně příjmu vycházet pouze z takového modelu. Požadavek, aby skutečný příjem žadatele o úvěr byl ověřen prostou listinou, jako je výpis z účtu či výplatní lístek, nelze považovat za nesplnitelný či nepřiměřený. Poskytovatel úvěru však zcela nepřiměřeně vyšel pouze z údaje sděleného žalovanou ověřeného automatickým modelem. Kromě toho poskytovatel úvěru bez dalšího vyšel z údaje, že v domácnosti žalované žije další osoba, která disponuje příjmem , částka, měsíčně, aniž by jakýmkoliv způsobem ověřil, že taková osoba skutečně existuje a na úhradě výdajů domácnosti žalované se podílí. Přitom schopnost žalované hradit splátky by závisela i na příjmu takové další osoby. K tomu žalobkyně v obdobných sporech namítala, že ověřovat příjem další osoby v domácnosti poskytovatel úvěru nemůže s ohledem na předpisy o ochraně osobních údajů (nařízení EP a Rady (EU) č. 2016/679, resp. zákon č. 110/2019 Sb.). Je třeba přisvědčit tomu, že poskytovatel úvěru skutečně nemůže ověřovat příjmy jiných osob bez jejich souhlasu, nicméně taková skutečnost jej nemůže zprostit povinnosti řádně zkoumat ekonomické poměry v domácnosti úvěrovaného spotřebitele. Soud má za nezbytné, aby poskytovatel úvěru příjem další osoby v domácnosti ověřil, a to za souhlasu této osoby, jestliže je schopnost splácet úvěr vázána právě na příjem této osoby. Ostatně závazek ze spotřebitelské smlouvy se osoby, která se jakýmkoliv způsobem podílí na životních nákladech s úvěrovaným, bezprostředně dotýká, přestože taková osoba nominálně nemusí být smluvní stranou úvěrové smlouvy. Případná neschopnost úvěrovaného splácet úvěr a zvýšení dluhového zatížení má dopad na celou jeho domácnost.

10. Pokud jde o výdaje, dle údajů žalované měla její domácnost sestávat ze 2 dospělých a výdaje domácnosti měly činit , částka, měsíčně, neuvedla, zda bydlí ve vlastním bytě či v nájmu. Tuto částku poskytovatel úvěru převzal jako částku výdajů na bydlení. Normativní náklady stanovené § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, které soud považuje za vhodný referenční rámec, v době uzavření smlouvy činily , částka, (dvě osoby v rodině, vlastní byt). Úvahu poskytovatele úvěru proto soud nepovažuje za nepřiměřenou. Dále poskytovatel úvěru vyhodnotil ostatní výdaje domácnosti částkou , částka, , když zjevně vycházel z částky životního minima podle § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve spojení s nařízením vlády č. 436/2022 Sb. (v době uzavření smlouvy , částka, pro první posuzovanou osobu a , částka, pro další posuzovanou osobu). I s tímto postupem se soud ztotožňuje a výslednou částku považuje za přiměřenou. Lze tak uzavřít, že ohledně výdajů domácnosti žalované poskytovatel úvěru učinil přiměřené závěry.

11. Ohledně předchozích závazků žalované a jejich splácení poskytovatel úvěru opatřil úvěrovou zprávu obsahující informace dalších poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (databáze věřitelů ve smyslu § 88 z.s.ú.). Obsah úvěrové zprávy považuje soud za dostatečný zdroj informací a závěr, že jeden předchozí závazek se splátkovým zatížením , částka, měsíčně by neměl splácení sjednávaného úvěru ohrozit, považuje soud za správný.

12. Soud nepřehlédl obsáhlou argumentaci žalobkyně, podle které lze ověření úvěruschopnosti považovat za dostatečné, nicméně není téhož názoru. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, (který se navíc vyslovuje ke skutkovému stavu, kdy byl úvěr splacen v celém rozsahu a následně bylo po poskytovateli úvěru požadováno bezdůvodné obohacení, tedy ke stavu výrazně odlišnému než je v tomto řízení), byly odmítnuty rozsudkem Soudního dvora (EU) sp. zn. C-755/22 ze dne , datum, , který na předběžnou otázku „Je účelem směrnice 2008/48 postihovat poskytovatele úvěru za neúplné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i tehdy, pokud spotřebitel beze zbytku úvěr splatil a proti smlouvě v průběhu svého splácení nic nenamítal“ vyslovil, že „Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ SDEU v rozsudku vysvětlil, že povinnost (zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr) stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. To je v souladu se zněním § 86 a § 87 z.s.ú., podle kterého je neplatnost smlouvy vázána na posouzení, zda poskytovatel získal dostatek podkladů o ekonomické situaci žadatele a z těchto podkladů následně vyvodil logické závěry o jeho úvěruschopnosti, nikoliv na posouzení následného průběhu řádného či naopak nedostatečného splácení úvěru. V daném případě přitom poskytovatel úvěru vůbec neověřil příjmy žadatele a další osoby v domácnosti, což je i při zohlednění závěrů rozsudku sp. zn. , spisová značka, nutno považovat za vážné pochybení, nikoliv dílčí.

13. Poskytovatel úvěru tedy dostatečně zkoumal úvěrovou historii žalované (viz úvěrová zpráva) a učinil přiměřené závěry ohledně výdajů její domácnosti, avšak zcela rezignoval na zkoumání skutečných příjmů žalované a další osoby v domácnosti žalované. Za daného stavu je vyloučeno, aby poskytovatel, pokud by postupoval s odbornou péčí, neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Protože poskytovatel úvěru porušil svou povinnost a navzdory absenci důvodných pochybností spotřebitelský úvěr poskytl, smlouva o úvěru je podle § 87 odst. 1 z.s.ú. neplatná. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 87 z.s.ú., tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , žalovaná uhradila , částka, , žalobkyni proto náleží rozdíl ve výši , částka, .

14. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaná v prodlení není, když § 87 z.s.ú. předpokládá stanovení nové doby splatnosti, proto žalobkyni zákonný úrok z prodlení přiznán nebyl. Prodlení žalované tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Dále platně sjednány nebyly, a proto žalobkyni nenáleží poplatek za poskytnutí úvěru (faktický úrok) , částka, , poplatek , částka, za expres výplatu, poplatek 3 x , částka, za bezpečnou splátku, poplatek 3 x , částka, za SMS servis, poplatek za korunový odklad 2x , částka, , náhrada nákladů na vymáhání ve výši 2 x , částka, a smluvní pokuty ve výši 2 x , částka, .

15. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni, která žalované zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu části účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady právního zastoupení se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem, ve znění účinném od , datum, . Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , příp. , jméno FO, a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka , částka, , přičemž žalobkyni byla přiznána částka , částka, . Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 62 %, žalovaná v rozsahu 38 %. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po , částka, , celkem , částka, , 3x paušální náhradou podle § 14b odst. 6 vyhlášky po , částka, , celkem , částka, , a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhradou DPH ve výši 21 %, celkem , částka, , když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši , částka, . S ohledem na částečný úspěch žalobkyni po odečtení jejího úspěchu od úspěchu žalované náleží náhrada nákladů v poměrné výši 24 %, tj. , částka, . Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady nahradit k rukám advokáta.

16. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. V důsledku absolutní pasivity žalované v průběhu řízení nelze objektivně posoudit její poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jejím možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. Takové jednání žalované však nemůže jít k tíži žalobkyně, proto bylo žalované uloženo, aby jistinu vrátila v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.