27 C 232/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maclem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Gabriela Mihăilă, narozená dne 18. 5. 1999 bytem Bělehradská 458, 530 09 Pardubice o zaplacení částky 48 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, .

II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaná zaplatila kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám jejího zástupce , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že mezi společností , právnická osoba, („původní věřitelka“) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také „první úvěrová smlouva“) a dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také „druhá úvěrová smlouva“). Na základě první úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který jí byl předán v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr do , datum, splatit ve 21 měsíčních splátkách po , částka, , když celkem měla původní věřitelce uhradit úroky ve výši , částka, (úrok 86 % ročně), částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, (celková roční procentní sazba nákladů 135,39 %). Žalovaná celkem původní věřitelce uhradila , částka, . Na základě druhé úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který jí byl předán v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr do , datum, splatit v 78 týdenních splátkách po , částka, , když celkem měla původní věřitelce uhradit úroky ve výši , částka, (úrok 88 % ročně) a částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, (celková roční procentní sazba nákladů 149,99 %). Žalovaná celkem původní věřitelce uhradila , částka, . Žalobkyně požadovala po žalované z titulu první úvěrové smlouvy vrácení bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny a úrok z prodlení z této částky a z titulu druhé úvěrové smlouvy vrácení nesplacené jistiny , částka, a úrok z prodlení z této částky. K výzvě soudu k posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že původní věřitelka ověřila měsíční příjem žalované z pracovní smlouvy, výplatních pásek a dokladu o ubytování (u první úvěrové smlouvy mzda , částka, a příjem dalšího člena domácnosti , částka, ; u druhé úvěrové smlouvy mzda , částka, a příjem dalšího člena domácnosti , částka, ). Ve zbytku původní věřitelka vycházela z tvrzení žalované (výdaje , částka, měsíčně a žádné závazky při uzavření první úvěrové smlouvy a výdaje , částka, měsíčně a splátka , částka, měsíčně na dřívější závazky. Pohledávky vůči žalované původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná již dále více neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.

3. Ve věci soud nařídil přípravné jednání, neboť žalobkyně na písemnou výzvu nedostatky žaloby neodstranila a soud byl povinen svoji poučovací povinnost (§ 114c odst. 3 písm. b/, resp. § 118a o.s.ř.) realizovat ústně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Poté, co byla žalobkyně kvalifikovaně vyzvána k doplnění neúplných tvrzení a důkazních návrhů, soud shledal, že věc je možné rozhodnout bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř., neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne , datum, byla žalovanou a obchodním zástupcem původní věřitelky podepsána listina označená „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora (prokázáno listinou „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “), na základě které byla žalované předána částka , částka, . Žalovaná uhradila , částka, (prokázáno listinou „tabulka umoření“). Dne , datum, byla žalovanou a původní věřitelkou podepsána listina označená „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora (prokázáno listinou „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “), na základě které byla žalované předána částka , částka, . Žalovaná uhradila částku , částka, (prokázáno listinou „tabulka umoření“). Žalobkyně vyzvala žalovanou, nechť do , datum, uhradí dlužné částky, v opačném případě bude podána žaloba (prokázáno výzvou k plnění ze dne , datum, ). K poměrům žalované u první úvěrové smlouvy původní věřitelka nahlédla do pracovní smlouvy a výplatních pásek žalované za období leden a únor 2022 (zjištěn čistý průměrný měsíční příjem , částka, ), což žalovaná svým podpisem stvrdila. Žalovaná též dala k nahlédnutí listinu „doklad o ubytování“, z ní však původní věřitelka žádná zjištění nezaznamenala. Dále původní věřitelka vyšla z tvrzení žalované, že v její domácnosti existuje další příjem ve výši , částka, měsíčně, její odhadované výdaje činí , částka, měsíčně a dále hradí splátky ve výši , částka, měsíčně (původní věřitelce z jiné smlouvy), nemá kreditní kartu ani úvěr od jiné společnosti, má 1 vyživovací povinnost – neuvedeno, zda hradí výživné, a jako druh bydlení uvedla „ubytovna“ (prokázáno listinou „Zákaznická karta ze dne , datum, “). K poměrům žalované u druhé úvěrové smlouvy původní věřitelka nahlédla do pracovní smlouvy a výplatních pásek žalované za období září a říjen 2021 (zjištěn čistý průměrný měsíční příjem , částka, ), což žalovaná svým podpisem stvrdila. Žalovaná též dala k nahlédnutí listinu „doklad o ubytování“, z ní však původní věřitelka žádná zjištění nezaznamenala. Dále původní věřitelka vyšla z tvrzení žalované, že v její domácnosti existuje další příjem ve výši , částka, měsíčně, její odhadované výdaje činí , částka, měsíčně a nesplácí jiné závazky, nemá kreditní kartu ani úvěr od jiné společnosti, má 1 vyživovací povinnost – neuvedeno, zda hradí výživné, a jako druh bydlení uvedla „ubytovna“ (prokázáno listinou „Zákaznická karta ze dne , datum, “). Obvyklá úroková míra u bezúčelových úvěrů poskytovaných bankami v měsíci prosinci 2021 činila 7,91 % ročně a v březnu 2022 činila 8,2 % ročně (prokázáno statistickou sestavou , jméno FO, národní banky pro dané období). Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalované (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovanou, nechť do , datum, uhradí dlužnou částku (prokázáno výzvou k plnění předcházející žalobě ze dne , datum, ), v opačném případě bude podána žaloba.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne , datum, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.

9. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni platně podle § 1879 občanského zákoníku postoupena původní věřitelkou. Ačkoliv žalobkyně nabyla pohledávku ze spotřebitelského úvěru vůči žalované postoupením, není tím dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ z.s.ú.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Podle § 86 z.s.ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. zejména porovnat příjmy, výdaje a zohlednit další údaje o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, zejména údaje o dosavadních závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Přitom platí, že poskytovatel úvěru musí sám vyvinout při zjišťování poměrů spotřebitele inciativu a nemůže se spolehnout na pouhé tvrzení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ze zjištěných údajů je pak povinen učinit příslušné závěry, tj. především poskytnout úvěr jen za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Pokud by úvěr navzdory absenci důvodných pochybností poskytl, ve smyslu § 87 z.s.ú. by smlouva byla neplatná, k čemuž je soud v souladu s rozsudkem Soudního dvora sp. zn. C-679/18 povinen přihlédnout i bez návrhu.

10. Žalobkyně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila postup při ověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Původní věřitelka při sjednávání úvěru nahlédla do výplatních listin žalované a zaznamenala z nich zjištění o průměrném příjmu ze zaměstnání ve výši , částka, (1. úvěrová smlouva), resp. , částka, (2. úvěrová smlouva), žalovaná v zákaznických kartách toto zjištění poskytovatele úvěru podpisem potvrdila. Takové zjištění příjmu by soud považoval za akceptovatelné, nicméně poskytovatel úvěru u obou smluv bez dalšího vyšel z údajů, že v domácnosti žalované žije další osoba, která disponuje příjmem , částka, . Soud má za nezbytné, aby poskytovatel úvěru příjem další osoby v domácnosti ověřil, a to s ohledem na ochranu osobních údajů za souhlasu této osoby, jestliže je schopnost splácet úvěr vázána právě na příjem této osoby. Závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru se osoby, která se jakýmkoliv způsobem podílí na životních nákladech s úvěrovaným, bezprostředně dotýká, přestože taková osoba nominálně nemusí být smluvní stranou úvěrové smlouvy. Případná neschopnost úvěrovaného splácet úvěr a zvýšení dluhového zatížení má dopad na celou jeho domácnost. Poskytovatel úvěru tedy pouze zčásti dospěl ke spolehlivým závěrům ohledně příjmů žalované, ohledně příjmu další osoby v domácnosti nezjišťoval ničeho, přestože schopnost žalované hradit úvěr zjevně závisela i na těchto dalších příjmech. Při zjišťování příjmů tedy poskytovatel úvěru zjevně nepostupoval s odbornou péčí.

11. Vyhodnocení výdajů žalované učinil poskytovatel úvěru zjevně nedostatečně. Bez přiměřených důvodů akceptoval nepřiměřeně nízké částky , částka, , resp. , částka, , které měly zahrnovat jak náklady na bydlení, tak osobní výdaje, jak uvedla žalovaná. Za vhodnou referenční hodnotu k výši výdajů soud považuje zákonem stanovené normativní částky nákladů na bydlení a životního minima, které je v každém případě na místě považovat spíše za minimální reálnou výši nákladů než za jejich běžnou výši. Samozřejmě nelze vyloučit, že žadatel o úvěr skutečně má výdaje nižší než normativní (např. má k dispozici finančně výhodné ubytování poskytnuté zaměstnavatelem nebo se na nákladech podílí s více osobami při spolubydlení, bydlení s rodiči apod.), avšak právě v takovém případě je třeba, aby poskytovatel úvěru postupoval se zvýšenou obezřetností a od spotřebitele vyžádal podklady potvrzující, že výdaje žadatele skutečně jsou neobvykle nízké. Poskytovatel úvěru sice měl nahlížet do listiny „doklad o ubytování“, avšak ani v jednom případě nezaznamenal žádná zjištění, která z této listiny učinil. Životní náklady, z nichž poskytovatel úvěru v tomto případě vycházel, jsou nepřiměřeně nízké při srovnání s normativními náklady na bydlení stanovenými § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve spojení s nařízeními vlády č. 580/2020 Sb. a 507/2021 Sb. (pro dvě osoby v nájemním bytě v obci nad 50 000 do 99 999 obyvatel (, adresa, ) v době uzavření 1. smlouvy , částka, měsíčně, v době uzavření 2. smlouvy , částka, měsíčně), i s částkou životního minima podle § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve spojení s nařízením vlády č. č. 61/2020 Sb. (v době uzavření obou smluv , částka, pro první posuzovanou osobu a , částka, pro další dospělou osobu). Nepochybně je přitom na místě zohledňovat dvě osoby v domácnosti, jestliže poskytovatel úvěru zohledňoval příjem této osoby jako příjem, z něhož měl být úvěr taktéž hrazen. V daném případě se poskytovatel úvěru spokojil s tvrzením žalované o nepřiměřeně nízkých výdajích, aniž by jejich skutečnou výši jakkoliv ověřil. Z toho vyplývá, že posouzení výdajů žalované ze strany poskytovatele úvěru bylo nedostatečné.

12. V neposlední řadě poskytovatel úvěru v plném rozsahu vyšel z tvrzení žalované, že má žádný (u druhé úvěrové smlouvy), resp. jeden (u první úvěrové smlouvy) dosavadní závazek, který hradí ve splátkách po , částka, měsíčně, nicméně k uvedenému neobstaral žádné podklady ani od spotřebitele, ani z externích zdrojů (databází věřitelů ve smyslu § 88 zákona o spotř. úvěru). Ke způsobu plnění dosavadních dluhů tak neměl žádné podklady, z nichž by mohl činit závěry, tedy dosavadní závazky žalované posoudil nedostatečně. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru si tak neopatřil nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace, na základě kterých by mohl posoudit úvěruschopnost žalované. Za daného stavu je vyloučeno, aby poskytovatel, pokud by postupoval s odbornou péčí, neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Protože poskytovatel úvěru porušil svou povinnost a navzdory absenci důvodných pochybností spotřebitelský úvěr ve dvou případech poskytl, smlouvy o úvěru jsou podle § 87 odst. 1 z.s.ú. ve spojení s rozsudkem Soudního dvora (EU) sp. zn. C-679/18 neplatné. Vzhledem k neplatnosti úvěrových smluv má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 87 z.s.ú., tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Původní věřitelka poskytla žalované u první úvěrové smlouvy částku , částka, , žalovaná uhradila , částka, , žalobkyni proto náleží rozdíl , částka, . U druhé úvěrové smlouvy poskytla původní věřitelka žalované částku , částka, , žalovaná uhradila , částka, , žalobkyni proto náleží rozdíl ve výši , částka, .

13. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaná v prodlení není, když § 87 z.s.ú. předpokládá stanovení nové doby splatnosti, proto žalobkyni zákonný úrok z prodlení přiznán nebyl. Prodlení žalované tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem.

14. Pro úplnost je třeba uvést, že vedle úvěruschopnosti je soud z úřední povinnosti povinen přihlédnout k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 občanského zákoníku). V daném případě původní věřitelka do formulářové smlouvy zakomponovala poplatky, kdy vedle deklarované úrokové sazby (samo o sobě vysoké 88 % ročně, resp. 86 % ročně) se žalovaná zavázala hradit celou řadu poplatků, které formálně nejsou součástí úroku (za hotovostní inkaso – komfortní splácení a za zpracování zápůjčky). Nezávisle na tom, jak smlouva jednotlivé položky označuje, jsou sjednané poplatky fakticky cenou za půjčení peněz, což je samotná definice úroku. To se týká nejen poplatku za zpracování zápůjčky, ale i poplatku za komfortní splácení (tzv. hotovostní inkaso), přestože se formálně jedná poplatek za to, že obchodní zástupce vybírá od spotřebitele splátky v hotovosti. Nejvyšší soud se k povaze takového poplatku ze smlouvy totožné původní věřitelky vyjádřil v usnesení sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . Byť v citovaném rozhodnutí byly zájmy účastníků opačné (spotřebitel tvrdil, že není povinen uhradit celý poplatek za hotovostní inkaso, jelikož úvěr byl předčasně zesplatněn a za část období hotovostní inkaso neprobíhalo), pro věc podstatné je, že Nejvyšší soud jednoznačně vysvětlil, že takový poplatek představuje část ceny za poskytnutí zápůjčky a není vázán na skutečnou realizaci hotovostního výběru splátky ze strany obchodního zástupce věřitele. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) podle znění smluv činila 149,99 %, resp. 135,39 %, přičemž dle databáze , jméno FO, národní banky , jméno FO, u bezúčelových úvěrů, které poskytovaly banky v měsících prosinci 2021 a březnu 2022, průměrná úroková sazba činila 7,91 % ročně, resp. 8,2 % ročně. Ať už je srovnána pouze výše deklarovaného úroku, nebo celkové RPSN, je zjevné, že více než čtyřnásobně převyšuje obvyklou míru úroku poskytovanou peněžními ústavy. Jedná se proto o ujednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), přičemž tato neplatnost stíhá celou smlouvu, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že původní věřitelka úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednávala dlouhodobě a systematicky (v podrobnostech viz odůvodnění rozsudku Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

15. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni, která žalované zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu části účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady právního zastoupení se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem, ve znění účinném od , datum, . Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , příp. , jméno FO, a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka , částka, , přičemž žalobkyni byla přiznána částka , částka, . Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 76 %, žalovaná v rozsahu 24 %. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby do podání žaloby podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po , částka, , celkem , částka, , 1 úkon právní služby v poloviční sazbě podle § 7 advokátního tarifu (účast na přípravném jednání dne , datum, ) po , částka, , celkem , částka, , 3x paušální náhradou podle § 14b odst. 6 vyhlášky po , částka, , celkem , částka, , 1x paušální náhradou podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po , částka, , celkem , částka, , a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhradou DPH ve výši 21 %, celkem , částka, , když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Ostatní úkony žalobkyně v řízení (doplnění žaloby k úvěruschopnosti) nelze považovat za účelné, když žalobkyně jimi odstraňovala vady neúplné žaloby. Dále žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši , částka, . S ohledem na částečný úspěch žalobkyni po odečtení jejího úspěchu od úspěchu žalované náleží náhrada nákladů v poměrné výši 52 %, tj. , částka, . Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady nahradit k rukám advokáta.

16. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. V důsledku absolutní pasivity žalované v průběhu řízení nelze objektivně posoudit její poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jejím možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. Takové jednání žalované však nemůže jít k tíži žalobkyně, proto bylo žalované uloženo, aby jistinu vrátila v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.