27 C 250/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maclem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 68 141 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, .

II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaná zaplatila kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 25,14 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že mezi společností , právnická osoba, („původní věřitelka“) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také „první úvěrová smlouva“) a dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také „druhá úvěrová smlouva“). Na základě první úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který jí byl předán v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr do , datum, splatit ve 24 měsíčních splátkách po , částka, , když celkem měla původní věřitelce uhradit úroky ve výši , částka, , částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Žalovaná celkem původní věřitelce uhradila , částka, . Na základě druhé úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který jí byl předán v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr do , datum, splatit v 30 měsíčních splátkách po , částka, , když celkem měla původní věřitelce uhradit úroky ve výši , částka, (úrok 25,14 % ročně) a částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši , částka, . Žalovaná celkem původní věřitelce uhradila , částka, . Žalobkyně požadovala po žalované z titulu první úvěrové smlouvy vrácení bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny a úrok z prodlení z této částky a z titulu druhé úvěrové smlouvy vrácení nesplacené jistiny , částka, , poplatku , částka, , smluvního úroku 25,14 % ročně z částky jistiny a zákonného úroku z prodlení z jistiny. K výzvě soudu k posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že původní věřitelka ověřila měsíční příjem žalované z pracovní smlouvy a výpisu z účtu (u první úvěrové smlouvy peněžitá pomoc v mateřství , částka, , další příjem , částka, a příjem dalšího člena domácnosti , částka, ; u druhé úvěrové smlouvy mzda z HPP , částka, a příjem dalšího člena domácnosti , částka, ), pokud jde o výdaje a dřívější dluhy, vycházela z jejího tvrzení, že nemá žádné jiné úvěry. Pohledávky vůči žalované původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Žalovaná již dále více neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) na adresu místa pobytu dle registru obyvatel.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne , datum, byla žalovanou a zástupkyní původní věřitelky podepsána listina označená „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora (prokázáno listinou „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “), na základě které byla žalované předána částka , částka, . Žalovaná uhradila , částka, (prokázáno listinou „tabulka umoření“). Dne , datum, byla žalovanou a původní věřitelkou podepsána listina označená „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora (prokázáno listinou „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “), na základě které byla žalované předána částka , částka, . Žalovaná uhradila částku , částka, (prokázáno listinou „tabulka umoření“). Žalobkyně vyzvala žalovanou, nechť do , datum, uhradí dlužné částky, v opačném případě bude podána žaloba (prokázáno výzvou k plnění ze dne , datum, ). K poměrům žalované si původní věřitelka od ní vyžádala pracovní smlouvu a výpis z účtu za období od 10/2019 do 11/2019, z nichž je patrný pravidelný příjem (, částka, a , částka, čistého měsíčně), dále je z výpisu patrné, že žalovaná činila běžné spotřební výdaje (prokázáno uvedenými listinami). Dále původní věřitelka vyšla z tvrzení žalované, že k první úvěrové smlouvě měla příjem z mateřské dovolené , částka, , další příjem , částka, a další příjem domácnosti činil , částka, , její měsíční výdaje činily , částka, a dále splácela původní věřitelce , částka, , jiné závazky neměla, vyživovací povinnosti měla 2, při sjednávání zástupce původní věřitelky nahlédl do výpisu z účtu žalované, což žalovaný svým podpisem stvrdila (prokázáno listinou „Zákaznická karta“). K druhé úvěrové smlouvě vyšla původní věřitelka z tvrzení žalované, že měla příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , další příjem domácnosti činil , částka, , její měsíční výdaje činily , částka, a dále splácela původní věřitelce , částka, , jiné závazky ani vyživovací povinnosti neměla (prokázáno listinou „Zákaznická karta“). Obvyklá úroková míra u bezúčelových úvěrů poskytovaných bankami v měsíci prosinci 2019 činila 8,28 % ročně a v říjnu 2020 činila 7,87 % ročně (prokázáno statistickou sestavou , jméno FO, národní banky pro dané období). Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalované (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovanou, nechť do , datum, uhradí dlužnou částku (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, ), v opačném případě bude podána žaloba.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne , datum, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.

9. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni platně podle § 1879 o.z. postoupena původní věřitelkou. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování vychází z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle § 87 zákona o spotř. úvěru, ve znění účinném do , datum, , ve spojení se shora citovaným rozsudkem Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti. Žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalované postoupením, nicméně postoupením pohledávky ze spotřebitelského úvěru není dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 257/2016 Sb.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele.

10. Žalobkyně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila postup při ověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Původní věřitelka při sjednávání nahlédla do výpisů z účtu žalované, v případě druhé úvěrové smlouvy výpis uchovala, zaznamenala z nich zjištění o průměrném příjmu z peněžité pomoci v mateřství ve výši , částka, (2. smlouva) a mzdy , částka, (1. smlouva), žalovaná v zákaznických kartách toto zjištění poskytovatele úvěru podpisem potvrdila. Takové posouzení příjmu považuje soud za akceptovatelné, nicméně poskytovatel úvěru bez dalšího vyšel z údaje, že v domácnosti žalované žije další osoba, která disponuje příjmem , částka, , resp. , částka, měsíčně, a že měsíční výdaje žalované činí , částka, , resp. , částka, . Za vhodnou referenční hodnotu k nákladům na živobytí soud považuje normativní náklady na bydlení stanovené § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve spojení s nařízením vlády č. 320/2018 Sb. a nařízením vlády č. 349/2019 Sb. (v době uzavření 1. smlouvy , částka, měsíčně pro dvě osoby v nájemním bytě v obci nad 10 000 obyvatel (, adresa, ), v době uzavření 2. smlouvy , částka, měsíčně pro tři osoby v nájemním bytě), a částku životního minima podle § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve spojení s nařízením vlády č. 61/2020 Sb. (v době uzavření obou smluv , částka, pro první posuzovanou osobu, , částka, pro další dospělou osobu a , částka, pro nezaopatřené dítě do 6 let věku). Z uvedeného je zjevné, že deklarované výdaje , částka, , resp. , částka, , jsou vůči reálným nákladům nepřiměřené nízké. Pokud se poskytovatel úvěru spokojil se závěrem, že by takové výdaje mohly dostačovat na pokrytí životních nákladů žalované a její domácnosti, zjevně nepostupoval s odbornou péčí. Při zjišťování, zda žalovaná již dříve splácela závazky a zda je hradila řádně, se poskytovatel zcela spolehl na tvrzení žalované a nevyžádal si žádné informace z externích zdrojů (databází věřitelů ve smyslu § 88 zákona o spotř. úvěru). Jelikož na zkoumání úvěrové historie žalované rezignoval, zjevně nepostupoval s odbornou péčí. Taktéž žádným způsobem neověřil příjem další osoby, která se měla podílet na úhradě nákladů domácnosti žalované, přestože schopnost žalované hradit spotřebitelské úvěry závisela na tomto druhém příjmu. Je proto na místě závěr, že poskytovatel úvěru k vyhodnocení úvěruschopnosti přistoupil pouze povrchně a formálně. K výdajům, dosavadním dluhům a způsobu jejich plnění a příjmu další osoby v domácnosti nezajistil dostatek podkladů. I přes nízkou výši deklarovaných výdajů je dále nezkoumal a nevyvodil patřičné závěry, přestože vzbuzovala pochybnosti, zda žalovaná bude způsobilá dostát své povinnosti splatit poskytnutý úvěr řádně a včas. Posouzení úvěruschopnosti tudíž proběhlo víceméně formálně, poskytovatel úvěru si před uzavřením smlouvy neobstaral nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace. Přestože zjevně nemohl ekonomickou situaci žalovaného s odbornou péčí vyhodnotit, úvěr v žádané výši dvakrát poskytl.

11. Nesplnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých a dostatečných informací, má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s rozsudkem Soudního dvora (EU) sp. zn. C-679/18. Vzhledem k neplatnosti úvěrových smluv má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 87 zákona o spotř. úvěru, tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Z titulu první úvěrové smlouvy původní věřitelka poskytla žalované částku , částka, , žalovaná uhradila , částka, , proto žalobkyni náleží rozdíl ve výši , částka, . Z titulu druhé úvěrové smlouvy původní věřitelka poskytla žalované částku , částka, , žalovaná uhradila , částka, , tedy více než kolik činilo její bezdůvodné obohacení, proto nebyla žalované přiznána žádná částka.

12. Pro úplnost je třeba uvést, že vedle úvěruschopnosti je soud z úřední povinnosti povinen přihlédnout k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 občanského zákoníku). V daném případě původní věřitelka do formulářové smlouvy zakomponovala poplatky, kdy vedle deklarované úrokové sazby (samo o sobě vysoké 42 % ročně, resp. 69 % ročně) se žalovaná zavázala hradit celou řadu poplatků, které formálně nejsou součástí úroku (za hotovostní inkaso – komfortní splácení, za zpracování zápůjčky, za další péči o zákazníka). Nezávisle na tom, jak smlouva jednotlivé položky označuje, jsou sjednané poplatky fakticky cenou za půjčení peněz, což je samotná definice úroku. To se týká nejen poplatku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka, ale i poplatku za komfortní splácení (tzv. hotovostní inkaso), přestože se formálně jedná poplatek za to, že obchodní zástupce vybírá od spotřebitele splátky v hotovosti. Nejvyšší soud se k povaze takového poplatku ze smlouvy totožné původní věřitelky vyjádřil v usnesení sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . Byť v citovaném rozhodnutí byly zájmy účastníků opačné (spotřebitel tvrdil, že není povinen uhradit celý poplatek za hotovostní inkaso, jelikož úvěr byl předčasně zesplatněn a za část období hotovostní inkaso neprobíhalo), pro věc podstatné je, že Nejvyšší soud jednoznačně vysvětlil, že takový poplatek představuje část ceny za poskytnutí zápůjčky a není vázán na skutečnou realizaci hotovostního výběru splátky ze strany obchodního zástupce věřitele. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) podle znění smluv činila 97,56 % ročně, resp. 100,42 % ročně, přičemž dle databáze , jméno FO, národní banky , jméno FO, za měsíce prosinec 2019 a říjen 2020 úroková sazba činila 8,28 % ročně, resp. 7,87 % ročně. Ať už je srovnána pouze výše deklarovaného úroku, nebo celkové RPSN, je zjevné, že více než čtyřnásobně převyšuje obvyklou míru úroku poskytovanou peněžními ústavy. Jedná se proto o ujednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), přičemž tato neplatnost stíhá celou smlouvu (v podrobnostech viz odůvodnění rozsudku Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

13. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaná v prodlení není, nicméně soud má za to, že nemůže jít naopak k tíži žalobkyně absolutní pasivita žalované, v důsledku které nelze objektivně posoudit její poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jejím možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotř. úvěru. Proto bylo žalované uloženo, aby nesplacenou část jistiny vrátila v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Prodlení žalované tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Dále u druhé úvěrové smlouvy platně sjednány nebyly, a proto žalobkyni nenáleží poplatek , částka, ani smluvní úrok 25,14 % ročně z částky jistiny.

14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , příp. , jméno FO, a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka , částka, , přičemž žalobkyni byla přiznána částka , částka, . Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 11 %, žalovaná v rozsahu 89 %. V převážném rozsahu byla úspěšná žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.