27 C 303/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maclem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 23 845 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty , částka, a kapitalizovaného úroku ve výši , částka, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém toto rozhodnutí nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné splátky.

III. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaný zaplatil kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky , částka, .

IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám jejího zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za období od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a smluvní pokuty , částka, . Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka , právnická osoba, (dále také „původní věřitelka“) uzavřela dne , datum, se žalovaným distančním způsobem úvěrovou smlouvu, na základě které původní věřitelka poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Totožnost žalovaného byla ověřena verifikační platbou učiněnou z jeho účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do , datum, spolu s úrokem ve výši , částka, . Úvěr byl čerpán na účet žalovaného. Žalovaný za trvání smlouvy, ani později, neuhradil ničeho. V důsledku prodlení původní věřitelce vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty , částka, (ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny) a nákladů na zaslání upomínek ve výši , částka, (žalobkyně učinila součástí nároku z kapitalizovaného úroku). Pohledávku vůči žalovanému původní věřitelka postoupila žalobkyni rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dílčí smlouvou ze dne , datum, . Po postoupení žalobkyně vynaložila náklady na mimosoudní uplatnění pohledávky dle svého ceníku ve výši , částka, (obyčejný dopis a osobní návštěva terénního pracovníka žalobkyně). K výzvě soudu, aby popsala postup při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, žalobkyně uvedla, že poskytovatel úvěru ověřil veřejné registry (insolvenční rejstřík, BRKI, NRKI), aniž by k uvedenému označila důkaz. K výši sjednaného úroku uvedla, že až se úrok ve výši 279,83 %, resp. 252,58 % ročně může jevit vysoký, je zkreslen faktem, že smlouva byla sjednána na 30 dnů, fakticky byl úvěr za uvedenou dobu navýšen o 20,76 %. Po sdělení soudu, že doplnění žaloby nepovažuje za dostatečné žalobkyně dne , datum, uvedla, že důkazy k posouzení úvěruschopnosti nedisponuje a svůj návrh vzala zpět o smluvní pokutu a příslušenství právě tak, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. K výši měsíční splátky navrhované žalovaným v se žalobkyně nevyjádřila.

2. Žalovaný si žalobu osobně převzal z datové schránky. K věci samotné se nevyjádřil, pouze uvedl, že je v pracovní neschopnosti a není schopen zaplatit celou žalovanou částku, navrhl nárok splácet po , částka, měsíčně.

3. Přestože žalovaný nárok uplatněný žalobkyní nesporoval, soud nemohl rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť se z úřední povinnosti zabýval tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , a dále zda smluvní úrok nebyl sjednán v rozporu s dobrými mravy (§ 580 občanského zákoníku). Rozsudek pro uznání nelze vydat, pokud by byl v rozporu s hmotným právem (srov. § 153a odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 2 o.s.ř.).

4. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

5. V souladu s § 96 odst. 2 občanského soudního řádu soud ve výroku I. rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

6. Ve věci samotné soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně a zasláním SMS kódu dne , datum, původní věřitelku požádal a obě strany následně elektronicky podepsaly úvěrovou smlouvu, následně byl dne , datum, stejným způsobem podepsán dodatek smlouvy č. , hodnota, , a to dle parametrů, jak tvrdila žalobkyně shora, úroková sazba byla sjednána pevnou částkou, roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 1 574,80 % (prokázáno listinami „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ a „Dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, “). Žalovaný zaslal původní věřitelce platbu ve výši , částka, , původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr na stejný účet (prokázáno 3x výpisem z účtu). Žalovaný neuhradil ničeho. K ekonomickým poměrům žalovaného v době uzavření smlouvy nebylo zjištěno ničeho, neboť žalobkyně od původní věřitelky nemá k dispozici žádné podklady. Obvyklá úroková míra u bezúčelových úvěrů poskytovaných bankami v měsíci srpnu 2023 činila 9,57 % ročně (prokázáno statistickou sestavou , jméno FO, národní banky pro dané období). Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalovanému (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dílčí smlouvou ze dne , datum, ). Původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť do , datum, uhradí dlužnou částku, v opačném případě žalobkyně svůj nárok uplatní soudně (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, ).

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, (dále také „z.s.ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně podle § 1879 o.z. postoupena původní věřitelkou. Ačkoliv žalobkyně nabyla pohledávku ze spotřebitelského úvěru vůči žalované postoupením, není tím dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ z.s.ú.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Podle § 86 z.s.ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. zejména porovnat příjmy, výdaje a zohlednit další údaje o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, zejména údaje o dosavadních závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Přitom platí, že poskytovatel úvěru musí sám vyvinout při zjišťování poměrů spotřebitele inciativu a nemůže se spolehnout na pouhé tvrzení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ze zjištěných údajů je pak povinen učinit příslušné závěry, tj. především poskytnout úvěr jen za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Pokud by úvěr navzdory absenci důvodných pochybností poskytl, ve smyslu § 87 z.s.ú. by smlouva byla neplatná, k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

11. Žalobkyně vyhověla výzvě soudu a popsala, že doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje, současně vzala žalobu v části zpět. Je si tak zjevně vědoma nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany poskytovatele úvěru. Za daného stavu soud považuje za nadbytečné nařizovat jednání, neboť žalobkyně dala jasně najevo, že případnému poučení o povinnosti navrhnout a předložit důkazy k prokázání úvěruschopnosti není schopna vyhovět. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně nezkoumal ani příjem žalovaného, ani jeho skutečné či předpokládané výdaje, ani to, zda již měl jiné závazky a jakým způsobem je hradil. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru si tak neopatřil nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace, na základě kterých by mohl posoudit úvěruschopnost žalované. Za daného stavu je vyloučeno, aby poskytovatel, pokud by postupoval s odbornou péčí, neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Protože poskytovatel úvěru porušil svou povinnost a navzdory absenci důvodných pochybností spotřebitelský úvěr poskytl, smlouva o úvěru je podle § 87 odst. 1 z.s.ú. neplatná. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 87 z.s.ú., tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Původní věřitelka poskytla žalovanému částku , částka, , žalovaný neuhradil ničeho, žalobkyni proto náleží tato částka.

12. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaný v prodlení není. Podle § 87 odst. 1 věty první z.s.ú. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Proto soud podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o.s.ř. uložil žalovanému, aby nárok žalobkyně uhradil v měsíčních splátkách po , částka, , když žalovaný uvedl, že je od ledna 2024 v pracovní neschopnosti. Současně soud přihlédl k tomu, že při splátkách v dané výši by částka měla být uhrazena za 10 měsíců, přičemž nelze očekávat, že by žalobkyně výkonem rozhodnutí svůj nárok vymohla rychleji. Splátky byly stanoveny pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, tj. žalovaný bude povinen uhradit celou částku naráz, pokud ve stanoveném termínu neuhradí byť jedinou splátku. Žalobkyni vzhledem k neplatné smlouvě nenáleží ani náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, .

13. Pro úplnost je třeba uvést, že vedle úvěruschopnosti je soud z úřední povinnosti povinen přihlédnout k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 občanského zákoníku). V daném případě smluvní úroková sazba dle smlouvy činila 279,83 %, resp. 252,58 % ročně, přičemž dle databáze , jméno FO, národní banky , jméno FO, průměrná úroková sazba pro spotřebitelské úvěry pro domácnost, bez kontokorentů a kreditních karet, činila v daném období 9,57 % ročně. Protože sjednaná výše úroku převyšuje více než čtyřnásobně obvyklou míru úroku poskytovanou peněžními ústavy, jedná se o ujednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), přičemž tato neplatnost stíhá celou smlouvu (v podrobnostech viz odůvodnění rozsudku Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni, která žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu části účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady právního zastoupení se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem, a to ve znění do , datum, a od , datum, v závislosti na tom, kdy byl úkon právní služby uskutečněn. Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , příp. , jméno FO, a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka , částka, , přičemž žalobkyni byla přiznána částka , částka, , taktéž částečně zpětvzetí bylo učiněno z rozhodnutí žalobkyně, nikoliv pro chování žalovaného. Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 59 %, žalovaný v rozsahu 41 %. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po , částka, , celkem , částka, , 3x paušální náhradou podle § 14b odst. 5 vyhlášky po , částka, , celkem , částka, , a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhradou DPH ve výši 21 %, celkem , částka, , když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši , částka, . S ohledem na částečný úspěch žalobkyni po odečtení jejího úspěchu od úspěchu žalovaného náleží náhrada nákladů v poměrné výši 18 %, tj. , částka, . Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady nahradit k rukám advokáta.

15. Lhůta k zaplacení žalovaného nároku byla odůvodněna shora, lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla žalovanému s ohledem na výši náhrady stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.