27 C 63/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maclem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného posledně bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 22 688 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, .

II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaný zaplatil částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 8 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že původní věřitelka , právnická osoba, (dále také „původní věřitelka“) uzavřela dne , datum, se žalovaným osobně smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr do , datum, splatit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , když celkem měl původní věřitelce uhradit úroky ve výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru , částka, a inkasní poplatek (za platbu v hotovosti v bydlišti spotřebitele) , částka, . Celkem měl uhradit , částka, , přičemž do , datum, původní věřitelce uhradil celkem , částka, . Pohledávku vůči žalovanému původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení, proto po něm žalobkyně žádala zaplacení neuhrazené jistiny , částka, , smluvního úroku , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru , částka, , úhrady za vyhodnocení úvěru , částka, , inkasního poplatku , částka, , smluvního úroku 8 % ročně, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty , částka, . K výzvě soudu, aby popsala postup při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, žalobkyně uvedla, že byly zjištěny příjmy žalovaného ve výši , částka, , jeho výdaje ve výši , částka, byly ověřeny z nájemní smlouvy a výpisu z účtu a závazková historie byla ověřena lustrací registrů NRKI, BRKI a SOLUS. Žalovaný měl použitelný příjem , částka, , proto nebyl pochyb o jeho schopnosti splácet úvěr. V podrobnostech odkázala na žádost o úvěru, v níž jsou zaznamenány podrobnosti o poměrech žalovaného. Do dne podání žaloby žalovaný již dále ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž žalobu si osobně převzal z datové schránky.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný a zástupce původní věřitelky osobně podepsali úvěrovou smlouvu, a to dle parametrů, jak tvrdila žalobkyně shora, roční procentní sazba nákladů (RPSN) při splatnosti 14 měsíců činila 272,44 %, částku úvěru žalovaný převzal osobně (prokázáno listinou „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “). Žalovaný původní věřitelce uhradil částku , částka, (prokázáno listinou „transakční historie“). K ekonomickým poměrům žalovaného v době uzavření smlouvy původní věřitelka zaznamenala, že žalovaný předložil výplatní pásky (z neurčeného období), pracovní smlouvu, „složenku“. Zaznamenáno tak bylo, že měsíční příjem činil , částka, , výdaje , částka, , z toho bydlení a energie , částka, , doprava, jídlo a osobní náklady , částka, , splátky stávajících půjček , částka, , žalovaný bydlel v nájmu, byl svobodný, neměl vyživovací povinnost (prokázáno listinou „Žádost o úvěr“). Z nájemní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že nájemné činilo , částka, , záloha na služby , částka, , bylo uvedeno, že jiné osoby mimo žalovaného byt užívat nebudou (prokázáno uvedenou listinou). Z výplatních pásek vyplývá, že žalovaný pobíral čistou mzdu , částka, (období 2/2022), , částka, (období 3/2022) a , částka, (období 4/2022) [prokázáno uvedenými listinami]. K dosavadním závazkům žalovaného žalobkyně nepředložila žádný důkaz, obecně uvedla, že byly provedeny lustrace registrů. Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalovanému (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť do , datum, uhradí dlužnou částku, v opačném případě bude podána žaloba (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, ).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, (dále také „z.s.ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne , datum, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.

9. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně podle § 1879 občanského zákoníku postoupena původní věřitelkou. Ačkoliv žalobkyně nabyla pohledávku ze spotřebitelského úvěru vůči žalovanému postoupením, není tím dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ z.s.ú.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Podle § 86 z.s.ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. zejména porovnat příjmy, výdaje a zohlednit další údaje o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, zejména údaje o dosavadních závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Přitom platí, že poskytovatel úvěru musí sám vyvinout při zjišťování poměrů spotřebitele inciativu a nemůže se spolehnout na pouhé tvrzení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ze zjištěných údajů je pak povinen učinit příslušné závěry, tj. především poskytnout úvěr jen za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Pokud by úvěr navzdory absenci důvodných pochybností poskytl, ve smyslu § 87 z.s.ú. by smlouva byla neplatná, k čemuž je soud v souladu s rozsudkem Soudního dvora sp. zn. C-679/18 povinen přihlédnout i bez návrhu.

10. Žalobkyně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy jen částečně. Původní věřitelka z výplatních pásek dostatečně ověřila příjmy žalovaného, nicméně závěry, které učinila ohledně jeho výdajů jsou v rozporu s podklady které obstarala. V žádosti o úvěru poskytovatel úvěru vyznačil, že výdaje žalovaného jsou tvořeny náklady na bydlení a energie , částka, , náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady , částka, a splátkami stávajících půjček , částka, . Nejen, že tvrzené životní náklady (bez splátek) jsou při srovnání s normativními náklady na bydlení stanovenými § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve spojení s nařízením vlády č. 507/2021 Sb. (v době uzavření smlouvy , částka, měsíčně pro jednu osoby v nájemním bytě v obci od 50 000 do 99 999 obyvatel - , adresa, ), a částku životního minima podle § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve spojení s nařízením vlády č. 75/2022 Sb. (v době uzavření smlouvy , částka, pro samostatně bydlící osobu), nepřiměřeně nízké, ale především jsou v přímém rozporu s předloženou nájemní smlouvou, dle které žalovaný vynakládal na bydlení částku , částka, , přičemž byl jediným nájemníkem, dle smlouvy v bytě jiné osoby nebydlely, neměl vyživovací povinnost. Přestože poskytovatel úvěru měl dostatečné informace o skutečných životních nákladech žalovaného, v žádosti o úvěru záměrně vyplnil částku značně nižší, neboť při zohlednění skutečných nákladů by nemohl dospět k závěru, že žalovanému zbývá dostatečná rezerva k úhradě nového úvěru. Pokud jde o způsob plnění dosavadních dluhů, žalobkyně tvrdila, že poskytovatel úvěru měl k dispozici výstupy z databází BRKI, NRKI a SOLUS, toto tvrzení žádným způsobem neprokázala. Soud již nicméně žalobkyni nevyzýval k doplnění důkazních návrhů k tvrzením ohledně způsobu plnění dosavadních dluhů, neboť již učiněná skutková zjištění postačují závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyly uzavřeny platně.

11. Obstarané listiny lze považovat za dostatečný podklad k tomu, aby mohl být učiněn závěr, že poskytovatel úvěru získané informace nevyhodnotil správně. Správně vyhodnotil příjem žalovaného, nikoliv však jeho výdaje. Již z výplatních pásek a nájemní smlouvy měl k dispozici dostatek informací o tom, že žalovaný má měsíční náklady vyšší (, částka, namísto uváděných , částka, ), než uvedl, dále žalovaný sám uvedl, že měsíčně splácí závazky částkou , částka, . Ačkoliv žalobkyně nepředložila výsledky lustrace databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, již tento údaj ze žádosti o úvěru svědčí o značném dluhovém zatížení žalovaného, které ve spojení s vysokými výdaji nedávaly předpoklad, že žalovaný bude schopen hradit splátky dalšího úvěru. Je tak vyloučeno, aby poskytovatel úvěru, pokud by postupoval s odbornou péčí, neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Protože poskytovatel úvěru porušil svou povinnost a navzdory absenci důvodných pochybností spotřebitelský úvěr poskytl, smlouva o zápůjčce je podle § 87 odst. 1 z.s.ú. ve spojení s rozsudkem Soudního dvora sp. zn. C-679/18 neplatná. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 87 z.s.ú., tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Původní věřitelka poskytla žalovanému částku , částka, , žalovaný uhradil , částka, , žalobkyni proto náleží rozdíl ve výši , částka, .

12. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaný v prodlení není, nicméně soud má za to, že nemůže jít naopak k tíži žalobkyně absolutní pasivita žalovaného, v důsledku které nelze objektivně posoudit jeho poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 z.s.ú. Proto bylo žalovanému uloženo, aby jistinu vrátila v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Prodlení žalovaného tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem. Dále platně sjednány nebyly, a proto žalobkyni nenáleží smluvní úrok , částka, , úhrada za poskytnutí úvěru , částka, , úhrada za vyhodnocení úvěru , částka, , inkasní poplatek , částka, , smluvní úrok 8 % ročně, ani smluvní pokuta , částka, .

13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , příp. , jméno FO, a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka , částka, , přičemž žalobkyni byla přiznána částka , částka, . Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 8 %, žalovaný v rozsahu 92 %. V převážném rozsahu byl úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

14. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.