27 C 73/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maclem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 21 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, .

II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku, aby žalovaná zaplatila kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám jejího zástupce , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Tvrdila, že původní věřitelka , právnická osoba, (dále také „původní věřitelka“) uzavřela dne , datum, se žalovanou osobně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které původní věřitelka poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , který převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr do , datum, splatit v 18 měsíčních splátkách po , částka, , když celkem měla původní věřitelce uhradit úroky ve výši , částka, , částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Žalovaná celkem původní věřitelce uhradila , částka, . Žalobkyně požadovala po žalované vrácení bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny a úrok z prodlení z této částky. K výzvě soudu k posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že původní věřitelka vycházela z tvrzení žalované, která původní věřitelce poskytla k nahlédnutí pracovní smlouvu, faktury a podkladní doklady, současně původní věřitelka ověřila, že vůči žalované nebylo vedeno insolvenční řízení. Pohledávku vůči žalované původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná již dále více neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, přičemž žaloba jí byla řádně doručena postupem podle § 50m občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) vyvěšením výzvy na úřední desce poté, co si nevyzvedla první písemnost doručovanou v řízení.

3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“), neboť s tím účastníci souhlasili, resp. se na výzvu nevyjádřili.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne , datum, byla žalovanou a zástupkyní původní věřitelky podepsána listina označená „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, a to dle parametrů jak tvrdila žalobkyně shora, na základě které byla žalované předána částka , částka, (prokázáno listinou „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “). Žalovaná uhradila , částka, (prokázáno listinou „tabulka umoření“). Původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, včetně pohledávky vůči žalované (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). K poměrům žalované původní věřitelka nahlédla do pracovní smlouvy nebo živnostenského listu (není upřesněno), do faktur za období 10-12/2022 a do pokladních dokladů z období 10-12/2022, což žalovaná svým podpisem stvrdila. Dále původní věřitelka vyšla z tvrzení žalované, že má příjem , částka, měsíčně, její odhadované výdaje činí , částka, , nemá kreditní kartu ani jiný spotřebitelský úvěr, nemá žádné vyživovací povinnosti, při sjednávání zástupce původní věřitelky nahlédl do výpisu z účtu žalované (prokázáno listinou „Zákaznická karta“). Původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávek žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovanou, nechť do , datum, uhradí dlužné částky, v opačném případě bude podána žaloba (prokázáno výzvou k plnění ze dne , datum, ).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, (dále také „z.s.ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni platně podle § 1879 občanského zákoníku postoupena původní věřitelkou. Ačkoliv žalobkyně nabyla pohledávku ze spotřebitelského úvěru vůči žalované postoupením, není tím dotčena spotřebitelská povaha tohoto závazku. Postupník má stejné povinnosti jako původní věřitel (srov. § 3 odst. 2 písm. a/ z.s.ú.), je tedy ve stejné míře povinen prokázat splnění povinnosti poskytovatele úvěru při sjednávání spotřebitelského úvěru ověřit úvěruschopnost žadatele. Podle § 86 z.s.ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. zejména porovnat příjmy, výdaje a zohlednit další údaje o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, zejména údaje o dosavadních závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Přitom platí, že poskytovatel úvěru musí sám vyvinout při zjišťování poměrů spotřebitele inciativu a nemůže se spolehnout na pouhé tvrzení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ze zjištěných údajů je pak povinen učinit příslušné závěry, tj. především poskytnout úvěr jen za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Pokud by úvěr navzdory absenci důvodných pochybností poskytl, ve smyslu § 87 z.s.ú. by smlouva byla neplatná, k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

9. Žalobkyně vyhověla výzvě soudu a popsala a doložila postup při ověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Z uvedeného vyplývá, že poskytovatel úvěru vycházel převážně z tvrzení žalované a nahlédl do podkladů ohledně jejích příjmů. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena osobně a poskytovatel úvěru nemusel mít prostor ani technické prostředky pro uchování poskytnutých listin, obecně by soud považoval za akceptovatelné, aby bylo možné vycházet z údajů zaznamenaných v zákaznické kartě, s přihlédnutím k tomu, že žalovaná podpisem stvrdila, že dané listiny poskytovateli úvěru dala k dispozici. Pokud příjem spotřebitele pochází ze zaměstnání či z důchodu, stanovit částku čistého příjmu není obtížné a je možné vycházet ze záznamů v zákaznické kartě. Nicméně v daném případě měly příjmy žalované pocházet z podnikání a poskytovatel úvěru o svých zjištěních v zákaznické kartě učinil jen ledabylé záznamy, o jejichž správnosti má soud důvod pochybovat a vzhledem k neuchování daných listin nelze správnost postupu poskytovatele ověřit. Poskytovatel vyznačil čistý příjem ve výši , částka, , není však patrné, zda se jedná o částku, kterou žalovaná inkasovala z podnikatelské činnosti (např. souhrn částek na fakturách, pokladních dokladech) či zda se jedná o částku po odečtení nákladů na podnikání, v případě, že by tomu tak bylo, není patrné, jak byla částka výdajů na podnikání stanovena. Výdaje žalované byly odhadem stanoveny na částku , částka, . Za vhodnou referenční hodnotu k nákladům na živobytí soud považuje normativní náklady na bydlení stanovené § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (v době uzavření smlouvy , částka, měsíčně pro jednu osoby v nájemním bytě v obci do 69 999 obyvatel (, adresa, ), a částku životního minima podle § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve spojení s nařízením vlády č. 436/2022 Sb. (v době uzavření smlouvy , částka, pro samostatně bydlící osobu). Shora uvedené normativní náklady (v součtu , částka, ) je přitom třeba považovat spíše za minimální reálnou výši nákladů než za běžnou výši životních nákladů. Lze tedy akceptovat, že výdaje žalované na živobytí byly částkou , částka, měsíčně stanoveny v přiměřené výši, nicméně pouze za předpokladu, že nezahrnovaly náklady na podnikání. Pokud by náklady na podnikání měly být odečteny od částky příjmu , částka, , vedlo by to k závěru, že částka čistého měsíčního příjmu nebyla uvedena správně. V neposlední řadě poskytovatel úvěru v plném rozsahu vyšel z tvrzení žalované, že nemá žádné předchozí závazky a k uvedenému neobstaral žádné podklady ani od spotřebitele, ani z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. KE způsobu plnění dosavadních dluhů tak neměl žádné podklady, z nichž by mohl činit závěry. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru si tak neopatřil nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace, na základě kterých by mohl posoudit úvěruschopnost žalované. Za daného stavu je vyloučeno, aby poskytovatel, pokud by postupoval s odbornou péčí, neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Protože poskytovatel úvěru porušil svou povinnost a navzdory absenci důvodných pochybností spotřebitelský úvěr poskytl, smlouva o zápůjčce je podle § 87 odst. 1 z.s.ú. neplatná. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení) podle § 87 z.s.ú., tedy zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Původní věřitelka poskytla žalované částku , částka, , žalovaná uhradila , částka, , žalobkyni proto náleží rozdíl ve výši , částka, .

10. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaná v prodlení není, nicméně soud má za to, že nemůže jít naopak k tíži žalobkyně absolutní pasivita žalované, v důsledku které nelze objektivně posoudit její poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 z.s.ú. Proto bylo žalované uloženo, aby jistinu vrátila v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Prodlení žalované tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem.

11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni, která žalované zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., přiznal právo na náhradu části účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady právního zastoupení se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem, a to ve znění do , datum, a od , datum, v závislosti na tom, kdy byl úkon právní služby uskutečněn. Předmětem řízení není pouze žalovaná jistina, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , příp. , jméno FO, a kol., Občanské soudní řízení - Soudcovský komentář, ASPI 2019). Ke dni vyhlášení rozsudku byla předmětem řízení včetně veškerého přirostlého příslušenství částka , částka, , přičemž žalobkyni byla přiznána částka , částka, . Žalobkyně měla tedy procesní úspěch v rozsahu 89 %, žalovaná v rozsahu 11 %. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva) po , částka, , 1 úkon právní služby (podání žaloby) po , částka, , celkem , částka, , 3x paušální náhradou podle § 14b odst. 6 vyhlášky po , částka, , celkem , částka, , a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhradou DPH ve výši 21 %, celkem , částka, , když zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Ostatní úkony žalobkyně v řízení (doplnění žaloby k úvěruschopnosti) nelze považovat za účelné, když žalobkyně jimi odstraňovala vady neúplné žaloby. Dále žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši , částka, . S ohledem na částečný úspěch žalobkyni po odečtení jejího úspěchu od úspěchu žalované náleží náhrada nákladů v poměrné výši 78 %, tj. , částka, . Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady nahradit k rukám advokáta.

12. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.