5 C 15/2012

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jaroslavou Sádovskou jako samosoudkyní ve věci: žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/1 sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 jako opatrovníkem proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 144 132 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 56 051 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudkuII. Žalobní návrh se zamítá co do částky 88 081 Kč spolu s úroky z prodlení.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 23 695 Kč k rukám zástupkyně žalované , tituly před jménem, , jméno FO, do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.

IV. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobním návrhem podaným dne , datum, zaplacení částky 119 998 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že na základě dědické dohody schválené Okresním soudem v , adresa, pod č.j. , Anonymizováno, byla podílovou spoluvlastnicí nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , kat. území , adresa, u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Jednalo se o rodinný dům , Anonymizováno, postavený na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a to v rozsahu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, těchto nemovitostí. Další podílovou spoluvlastnicí byla žalovaná ve výši 2/3 a , tituly před jménem, , jméno FO, v rozsahu 1/6. Žalovaná uvedené nemovitosti výlučně sama užívala od roku 2001, jí v užívání bránila a neposkytla jí za to žádnou kompenzaci. Doplnila, že od roku 2002 do roku 2009 užívala nemovitosti žalovaná jako její matka s jejím konkludentním souhlasem na základě dědické dohody. Následně ji žádala o umožnění užívání nemovitosti, což žalovaná odmítla a bezdůvodně se tak obohacovala. Proto po ní požaduje žalovanou částku za 3 roky zpět od podání žalobního návrhu. Za užívání celé nemovitosti stanovila částku 20 000 Kč měsíčně, což na její podíl činí 3 333 Kč měsíčně. V průběhu řízení rozšířila žalobní návrh na částku 144 132 Kč a soud uvedené rozšíření dle § 95 odst. 1 o.s.ř. připustil, neboť pro toto byly ve spise podklady. Dále uvedla, že dne , datum, došlo k odvrtání zámků a nemovitost tak začala částečně užívat. Potvrdila, že později byla policií vykázána z nemovitostí, což však považuje za protiprávní a nemohla ji tak opětovně užívat. V průběhu řízení převedla svůj spoluvlastnický podíl na žalovanou, takže v době rozhodování již nebyla spoluvlastnicí nemovitosti.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žalobního návrhu s ohledem na specifičnost případu, zejména blízký příbuzenský vztah obou účastnic a s ohledem na slušnost a morálku dětí k rodičům. Potvrdila svůj spoluvlastnický podíl na uvedených nemovitostech ve výši 2/3 a podíl žalobkyně ve výši 1/6. Poukázala na to, že žalobkyni nebránila v užívání nemovitosti a tato tam žila od února 2012 do června 2012. Nebylo však soužití s ní možné v jedné nemovitosti, proto byla nucena požádat o vydání předběžného opatření, na jehož základě byla žalobkyně z nemovitosti vykázána., právnická osoba, výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj bylo zjištěno, že na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , jsou jako spoluvlastnice domu čp. , Anonymizováno, st. pozemku č. , hodnota, a zahrady zapsány žalobkyně 1/6, , tituly před jménem, , jméno FO, rovněž 1/6 a žalovaná 2/3.

4. Z rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo zjištěno, že soudem bylo nařízeno předběžné opatření, jímž bylo žalobkyni uloženo nevstupovat do domu čp. , Anonymizováno, v obci , adresa, , jakož i na pozemky č. , hodnota, a , Anonymizováno, a do prostorů vzdálených méně jak 40 metrů od pozemků, a to v době od , datum, do , datum, . Z odůvodnění usnesení vyplývá, že soud měl za osvědčené, že se žalobkyně dopustila jednání, kterým závažným způsobem ohrožovala zdraví, život a svobodu žalované. Jednalo se o jednání stupňující se od slovního napadení přes útok na lidskou důstojnost a zdraví u osob blízkých, a to ve vztahu dcery a matky. Rozhodnutím ze dne , datum, bylo uvedené předběžné opatření prodlouženo do , datum, a potvrzeno bylo Krajským soudem v , adresa, pobočkou v , adresa, dne , datum, pod č.j. , spisová značka, .

5. Z následného usnesení Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo zjištěno, že soudem byl schválen smír uzavřený mezi účastnicemi tak, že podílové spoluvlastnictví bylo zrušeno a nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované. Tato byla povinna zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 413 333,33 Kč. V době tohoto vypořádání již , tituly před jménem, , jméno FO, nebyla další spoluvlastnicí, neboť svůj spoluvlastnický podíl převedla na žalovanou, která v té době byla spoluvlastnicí v rozsahu 5/6.

6. Ze zprávy , adresa, – komise k projednávání přestupků bylo zjištěno, že u daného orgánu byla vedena celá řada řízení na základě podávaných návrhů týkající se přestupků jak žalobkyně, tak žalované. V mnoha případech nebylo přestupkové řízení ani zahajováno, veškeré přestupky se týkaly společného soužití obou účastnic.

7. Z účastnické výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že v době svého mládí v domě bydlela, později se odstěhovala a spoluvlastnický podíl k uvedeným nemovitostem získala v dědickém řízení. Veškeré vybavení domu bylo v dědickém řízení přiznáno žalované. S žalovanou jako svojí matkou nevycházela a žalovaná roce 2005 vyměnila klíče u domu. Později se dostala do obtížné situace, byla nemocná a požadovala proto po matce, aby jí umožnila bydlení v domě. Jednala s ní o tom, ale ta jí řekla, že jí bydlení neumožní, má tam umístěné věci pro své podnikání. Jednání byl přítomen pan Málek. Poprvé projevila zájem nastěhovat se do domu v roce 2009, kdy kvůli svému zdravotnímu stavu přišla o zaměstnání. Měla zlomenou ruku a nohu v orthéze a za pronájem platila 6 000 Kč měsíčně. Na Vánoce 2009 přijela s panem , jméno FO, k žalované, neboť ji napadlo, že by mohla v domě bydlet, i když věděla, že žalovaná je konfliktní. Do domu se však nastěhovala fakticky až , datum, , kdy nechala odvrtat zámek. Užívala jeden pokoj v prvním patře a koupelnu a toaletou spolu s žalovanou, která měla klíče. , adresa, odvrtala proto, že žalovaná na její výzvy nereagovala, klíče jí nepředala. Potvrdila, že si následně pořizovala určité nahrávky při konfliktech s matkou, zejména pro svoji ochranu. Následně se musela na základě předběžného opatření vystěhovat, respektive dům opustit, má však za to, že se jednalo o důkazy zmanipulované. V období od Vánoc 2009 do ledna 2011 se setkala s žalovanou pouze jednou, na základě konfliktu však musela odjet. Žalovanou žádala o umožnění bydlení v domě. Potvrdila, že se nepodílela o úhradě nákladů za dům, neboť to na základě dědického řízení, považovala za kompenzované tím, že žalovaná užívá její podíl.

8. Z účastnické výpovědi žalované bylo zjištěno, že žalovaná měla klíče od domu, do domu jezdila a měla tam své věci. Popřela, že by jí znemožňovala vstup do domu, žalobkyně však později začala nárokovat pobyt v domě, odvrtala zámek (rok si nepamatuje), následně zbudovala ohradu, přivezla si kočku a kozu. Uvedla, že žalobkyně jí nepožádala o to, aby měla vymezenou určitou část v domě, kterou využívala, nepožádala písemně ani ústně. Následně žalobkyně bez jakékoli dohody užívala dětský pokoj, do kterého si nastěhovala svůj nábytek a své věci, vše si zamykala. Sama jí vyklidila místnost v přízemí, ke kterému náleží i samostatné sociální zařízení.

9. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, (čl. 372) bylo zjištěno, že žalobkyně je její spolužačkou ze základní školy a byla i její sousedkou, zná tak i žalovanou jako její matku. O jejich vzájemných vztazích je jí známo pouze ze sdělení žalobkyně, sama nebyla přítomna žádnému konfliktu. V té době o žádných problémech mezi účastníky nevěděla, až později jí žalobkyně sdělila, že má problémy v předchozím bydlišti v Brně a že má zájem bydlet u matky, kde má podíl na nemovitostech, ale matka to nechce umožnit. Následně u matky bydlela, žalobkyni v domě navštívila na základě jejího pozvání a má za to, že žalobkyně užívala dětský pokoj a příslušenstvím, pokoj byl vytápěn. Žalobkyně tam měla psa, kočku i kozu.

10. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, bylo zjištěno, že žalobkyně ve vesnici dříve bydlela, poté se odstěhovala a později měla zájem u matky bydlet. Užívala pokoj v prvním patře, od žalobkyně se dověděl, že má s matkou nějaké problémy.

11. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, bylo zjištěno, že obě účastnice zná od roku 1994. Žalobkyně se později odstěhovala do , adresa, , následně se však chtěla vrátit do Valů, protože se z předchozího bydliště musela odstěhovat. Žalovaná s tím však nesouhlasila. Nastěhovala se do domu ve Valech až v lednu 2012, ale s žalovanou měla konflikty. Následně žalovaná vyměnila zámky v domě, a to v koupelně a na toaletě, ale žalobkyni klíče nepředala. Poté co si žalobkyně pořídila kozu, požádala ho o postavení ohrady, k čemuž potřeboval přístup k zásuvce na 380V. Žalovaná však přístup k zásuvce zamezila. Později, když byla žalobkyně vykázána z domu, udělila mu plnou moc, aby se mohl starat o její kočku a kozu. Potvrdil, že byl přítomen jednání žalobkyně s žalovanou, kdy žádala o umožnění o bydlení v domě. Žalovaná jí sdělila, že dům používá pro své podnikání a žalobkyni do domu nevpustila. Dům začala užívat žalobkyně od ledna 2012.

12. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, /č.l. 413/ bylo zjištěno, že s žalobkyní v dřívější době bydlel a v roce 2009 ho žalobkyně požádala, aby jí zavezl po známých, neboť nemohla řídit. Na závěr cesty se zastavili u žalované, kterou žalobkyni žádala, zda by u ní mohla bydlet a užívat 1/6 své nemovitostí, s čímž žalovaná absolutně nesouhlasila. Jemu známo, že v roce 2009 končil žalobkyni podnájem, ze zdravotních důvodů přišla o práci, neměla peníze a potřebovala někde bydlet, proto žádala matku o umožnění bydlení, která ji však odmítla. V té době žalobkyně klíče od domu neměla, neboť bouchala na dveře domu a hledali tak jiné možnosti jak vyřešit bytovou situaci žalobkyně.

13. Ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , sestry žalobkyně a dcery žalované, bylo zjištěno, že byla spoluvlastnicí domu ve výši 1/6, nebylo jí známo nic o tom, že by žalobkyně chtěla v domě bydlet. Až , datum, jí byl adresován dopis žalobkyně, ve kterém navrhovala odkoupení jejich podílů. Je jí známo, že v únoru 2012 se žalobkyně do domu nastěhovala a pobývala tam až do doby vykázání. Sama svůj podíl převedla na svoji matku. S žalovanou se více jak 10 let nestýká a nejsou v žádném konfliktu. Se situací v domě byla seznámena svojí matkou - žalovanou.

14. Z usnesení Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, bylo zjištěno, že podle § 222 odst. 2 tr. řádu se věc trestního stíhání obžalované , Jméno zainteresované osoby 0/0, pro skutek spočívající v tom, že v době od , datum, do , datum, v rodinném domě č.p. , Anonymizováno, v obci , adresa, pronásledovala svoji matku , Jméno zainteresované osoby 1/0, , se kterou v domě bydlela a to tím způsobem, že jí opakovaně vyhledávala, domáhala se vstupu do jí obývané části domu, a jejího pokoje, nahrávala si jí kamerou a na hlasové nahrávací zařízení. V rámci vzniklých sporů jí sprostě nadávala a , datum, jí bezdůvodně fyzicky napadla úderem dlaní do tváře, věc byla postoupena , právnická osoba, v Přelouči, když žalovaný skutek by mohl být posouzen tímto orgánem jako přestupek.

15. Ve věci samé již bylo Okresním soudem v , adresa, rozhodnuto dne , datum, tak, že žalobní návrh byl zamítnut. Na základě odvolání žalobkyně byl rozsudek Okresního soudu v , adresa, v části, v níž byla zamítnuta žaloba, týkající se částky 115 906,20 Kč spolu s úroky z prodlení potvrzen. Co do částky 28 225,80 Kč s úroky z prodlení byl rozsudek zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud vycházel z toho, že v rámci dědického řízení, byla mezi účastnicemi uzavřena konkludentní dohoda o tom, že nemovitosti bude výlučně užívat žalovaná bez poskytnutí náhrady žalobkyni, která se oproti tomu nebude nijak podílet na nákladech spojených s nemovitostmi. Na základě této dohody tak měl za to, že žalobkyni nepřísluší náhrada za období od , datum, do , datum, , když teprve následně došlo ke změně dohody, kdy se žalobkyně písemně dne , datum, domáhala užívání nemovitostí. Odvolací soud dále uvedl, že nelze zatím dospět k jednoznačnému zjištění o nemravnosti požadavku žalobkyně na základě předběžného opatření, které je vydáno na základě osvědčeného a nikoli prokázaného skutkového stavu. Žalobní návrh žalobkyně proto za období od , datum, do , datum, vrátil k dalšímu řízení s tím, že prvotně má být vyřešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí, a to zda v , podezřelý výraz, řízení byla žalovaná shledána vinnou ze spáchání přestupku. Takovéto rozhodnutí by bylo pro soud závazné a vedlo by k závěru o rozporu nároku žalobkyně s dobrými mravy. Jestliže však žalobkyně nebude shledána v přestupkovém řízení vinnou, soud se bude zabývat námitkou žalované o nemravnosti jejího nároku a pokud přiznání nároku žalobkyně nebude bránit rozpor s dobrými mravy, bude se zabývat výší nároku.

16. Komisí k projednávání přestupků města , adresa, bylo soudu sděleno, že pokud jde o přestupek žalobkyně tak podklady svědčí o skutečnosti, že se jedná o přestupek projednávaný pouze na návrh postižené osoby spáchaný mezi osobami blízkými, tj. mezi oznamovatelkou (žalovanou) a , Jméno zainteresované osoby 0/0, (žalobkyní) v této věci, proto s ohledem na okolnosti a charakter přestupku, tj. přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona je nutno, aby navrhovatelka , Jméno zainteresované osoby 1/0, podala návrh k zahájení přestupkového řízení v předmětné věci nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy se o přestupku nebo o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení dověděla. Komisí k projednání přestupků byla o možnosti podat návrh písemně vyrozuměna dne , datum, . , adresa, měsíců pro podání návrhu uplynula, návrh nebyl podán a bylo možno konstatovat, že navrhovatelka o projednání přestupku nemá zájem. Komise proto podle § 66 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích věc odložila.

17. Na základě dovolání žalobkyně Nejvyšší soud ČR svým rozhodnutím pod č.j. , spisová značka, rozhodnutí v části, kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení 115 906,20 Kč spolu s úroky z prodlení zrušil a vrátil zpět Okresnímu soudu v , adresa, k dalšímu řízení. Poukázal na to, že v posuzovaném případě odvolací soud nepřihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo a nehodnotil důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Nevypořádal se především s výpověďmi svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , kteří vypověděli, že se žalobkyně domáhala vstupu do domu, užívání nemovitosti již v roce 2009 (potažmo v roce 2010), dále z provedeného dokazování nevyplývá jednoznačný závěr o zániku konkludentní dohody mezi účastnicemi až dne , datum, .

18. Podle § 3028 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen o.z.) č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

19. Podle § 137 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.

20. Po zhodnocení všech důkazů, jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.

21. V daném případě soud na věc aplikoval ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění platném do , datum, , neboť jde o nárok žalobkyně vzniklý ze spoluvlastnického práva před , datum, . Jednalo se konkrétně o nemovitosti - dům č.p. 121 spolu se stavebním pozemkem a zahradou v obci , adresa, , které byly ve vlastnictví více subjektů, aniž by byly mezi ně rozděleny. Jde tak o spoluvlastnictví, kde povaha spoluvlastnického vztahu určuje míru a způsob účasti spoluvlastníků na právech a povinnostech. U podílového spoluvlastnictví je určující reálný či ideální podíl a velikost tohoto podílu. Dle výše citovaného ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák. vyjadřuje spoluvlastnický podíl míru jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Z povahy ideálního podílového spoluvlastnictví je zřejmé, že nevymezuje určitou část společné věci, v níž by byl oprávněn spoluvlastník vykonávat své vlastnické právo, ale vymezuje právní postavení spoluvlastníka k ostatním spoluvlastníkům. Určuje, jak se spoluvlastníci podílejí na užitcích věci, na nákladech s nemovitostí spojených apod. Spoluvlastnický podíl je tak rozhodný pro rozsah užívání věci. Právo každého spoluvlastníka užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc dle velikosti podílu. Užívání společné věci může být určeno dohodou spoluvlastníků, jejich většinovým rozhodnutím či rozhodnutím soudu.

22. V daném řízení bylo jednoznačně prokázáno, že obě účastnice byly podílovými spoluvlastnicemi uvedených nemovitostí, a to žalobkyně v rozsahu 1/6 a žalovaná nejprve v rozsahu 2/3 a poté 5/6. Jednalo se tak o ideální spoluvlastnický podíl. Jejich výpovědí bylo prokázáno, že žalovaná nejprve užívala uvedené nemovitosti na základě konkludentní dohody, která byla uzavřena v dědickém řízení, oproti tomu, že se žalobkyně nebude podílet na nákladech spojených s nemovitostí. V předmětném řízení pak bylo otázkou, po jak dlouhou dobu tato konkludentní dohoda platila. Soud má za to, že v řízení bylo prokázáno, zejména výpovědí samotné žalobkyně i jejím podáním ze dne , datum, – obsahem dovolání a výpovědí svědka , jméno FO, , že žalovaná bránila žalobkyni od prosince 2009 užívat uvedené nemovitosti v míře odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu, když žalobkyně ji v tomto měsíci žádala o umožnění bydlení, což žalovaná odmítla. Na základě tohoto, lze dovodit, že konkludentní dohoda vyplývající z dědického řízení byla ukončena právě v prosinci 2009. Za dobu od , datum, od kdy žalobkyně žádala uhrazení bezdůvodného obohacení do prosince 2009, tak žalobkyni nepřísluší náhrada, právě pro platnost konkludentní dohody, na jejímž základě se žalobkyně žádným způsobem nepodílela na nákladech spojených s nemovitostí. Žalobkyně na toto období také neuvedla žádný důkaz a sama tvrdila, že nejdříve v prosinci 2009 požádala žalovanou o užívání nemovitosti, což potvrdil i svědek , jméno FO, . Žalobkyně pouze uvedla (a to i v závěrečném návrhu), že bezdůvodné obohacení požaduje za 3 roky zpět, tedy za období, kdy by její nárok nebyl promlčen. Vzhledem k platnosti konkludentní dohody tak nebyl žalobkyni nárok za dobu od , datum, do prosince 2009 přiznán.

23. V řízení bylo také jednoznačně prokázáno, že žalobkyně skutečně nemovitosti užívala až od , datum, , kdy odvrtala zámek a do domu se nastěhovala. V období od prosince 2009 do , datum, , tak nemovitosti neužívala vůbec, ač se o toto snažila a žalovanou o umožnění nastěhování žádala, a to jak ústně, tak i písemně. V období od , datum, do , datum, užívala nemovitosti pouze částečně a jednalo se o jeden pokoj s příslušenstvím a společně s žalovanou chodbu. Následně byla rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, z domu vykázána s tím, že žalovaná osvědčila, že se žalobkyně vůči ní dopustila jednání, které závažným způsobem ohrožovalo zdraví, život i svobodu žalované. Předběžné opatření bylo následně prodlouženo do , datum, . Jak vyplývá i z dalších důkazů shora uvedených byla žalobkyně trestně stíhána, když předmětem stíhání bylo rovněž to, že v době od , datum, do , datum, v rodinném domě č.p. 121 v obci , adresa, pronásledovala svoji matku , Jméno zainteresované osoby 1/0, , se kterou v domě bydlela a to tím způsobem, že jí opakovaně vyhledávala, domáhala se vstupu do jí obývané části domu a jejího pokoje, nahrávala si ji kamerou a na hlasové nahrávací zařízení. V rámci vzniklých sporů jí sprostě nadávala a , datum, jí bezdůvodně fyzicky napadla úderem dlaní do tváře. Věc však nebyla v trestním řízení rozhodnuta, ale byla postoupena trestním senátem Městu Přelouč k projednání věci jako přestupku. Zde však bylo třeba, aby žalovaná podala ve lhůtě 3 měsíců návrh na zahájení přestupkového řízení, což však ani po daném poučení, neučinila a věc tak byla odložena.

24. Na základě listinných důkazů, zejména protokolů Policie ČR, soud dospěl k závěru, že chování obou účastnic sporu a podílových spoluvlastnic nemovitosti nebylo vzhledem k nejbližším příbuzenským vztahům v souladu s dobrými mravy, ale jednalo se o chování obou z nich, ne pouze žalobkyně. Rovněž tak, pokud jde o předložené nahrávky, které soud při jednání zhlédl za přítomnosti účastnic, respektive jejich právních zástupců a k nimž nebyly vzneseny žádné připomínky. Soud proto k těmto neshodám při posuzování věci nepřihlížel, neboť šlo o neshody vzájemné a nikoliv jen ze strany žalobkyně. Rovněž tak nepřihlédl k tomu, že žalobkyně byla z domu vykázána, neboť k tomuto došlo na základě takzvaného předběžného opatření, kde se nárok pouze osvědčuje, nikoliv prokazuje a trestní stíhání týkající se téhož chování žalobkyně, bylo odloženo. Sama žalovaná také v přestupkovém řízení nehodlala pokračovat, když návrh nepodala a přestupkové řízení tak muselo být odloženo.

25. Soud proto vycházel z toho, že je-li některý ze spoluvlastníků z užívání věci zcela vyloučen, či v rozsahu menším než by korespondoval s výší jeho spoluvlastnického podílu, dochází v takovém případě k užívání věci bez právního důvodu, bez spravedlivého důvodu, bez dohody. Užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu, představuje užívání cizí hodnoty, čímž vzniká bezdůvodné obohacení. Dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. jde o bezdůvodné obohacení bez právního důvodu dle § 451 odst. 2.

26. Dle přijatého stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18 ze dne 16.10.2018 je právo každého z podílových spoluvlastníků užívat společnou věc omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc dle velikosti podílu. Užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah vyplývající z jeho spoluvlastnického podílu, zasahuje tím do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu tak na jejich úkor bezdůvodné obohacení.

27. Vzhledem k závěru soudu, že přiznání nároku žalobkyni nebrání rozpor s dobrými mravy, zabýval se soud výší nároku žalobkyně, tedy zda požadovaná náhrada, které se žalobkyně domáhala je přiměřená a odpovídá obvyklému nájemnému za obdobné nemovitosti v daném místě a čase. Žalobkyně požadovala náhradu od žalované připadající jejímu podílu v částce 3 333 Kč měsíčně, když vycházela z nájemného 20 000 Kč měsíčně za celou nemovitost. Soud za účelem zjištění, kolik by činilo obvyklé nájemné v roce 2010 až 2012 ustanovil znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , z jehož znaleckého posudku vycházel, neboť má za to, že k jeho vypracování přistupoval znalec velmi pečlivě a svědomitě a provedl náležité šetření o pronájmech obdobných nemovitostí, které porovnal dle místa, velikosti i vybavenosti.

28. Z uvedeného znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, vyplývá, že obvyklé tržní nájemné za užívání uvedené nemovitosti by v roce 2010 činilo 119 888 Kč ročně, měsíčně tedy 9 999 Kč. V roce 2011 by roční nájemné činilo 121 690 Kč, měsíčně částku 10 141 Kč a v roce 2012 by činilo 124 000 Kč ročně a 10 333 Kč měsíčně. Uvedl, že vzhledem k tomu, že bylo třeba zjistit stav nemovitosti zpětně za roky 2010 až 2012 bylo důležité zjistit, skutečný fyzický stav nemovitosti v uvedené době, k čemuž mu byl podkladem znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, č. posudku 62/5/2012, jímž provedl ocenění uvedených nemovitostí za účelem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Za podklad ke zpracování posudku vzal dále jím vypracované znalecké posudky týkající se stanovení obvyklého nájemného za roky 2009 až 2012, nabídky a výpisy z realitních kanceláří za uvedené roky. Poznamenal, že v uvedených letech se nemovitosti – rodinné domy nestavěly na pronájem, ale téměř vždy pro vlastní bydlení, proto byl v uvedeném období menší počet pronájmů, než je tomu v současné době. Při stanovené obvyklého nájemného vzal v úvahu i počet obyvatel obce , adresa, , vzdálenost od města , adresa, a vybavenost obce.

29. Soud proto při stanovení bezdůvodného obohacení žalované tak vycházel z toho, že konkludentní dohoda byla ukončena v prosinci 2009 a od této doby užívala žalovaná nemovitosti nad rámec svého vlastnického práva, čímž se bezdůvodně obohatila. Nemovitosti žalobkyně neužívala až do února 2012, kdy odvrtala zámky a o této době nebylo mezi účastnicemi ani sporu. Takže soud na základě uvedeného znaleckého posudku vycházel z toho, že od prosince 2009 do , datum, činí bezdůvodné obohacení částku 43 666,50 Kč (za prosinec 2009 částku 1 666,50 Kč, za rok 2010 – částku 19 998 Kč, za rok 2011 částku 20 280 Kč a za leden 2012 – 1 722 Kč), neboť v uvedeném období nemovitost žádným způsobem neužívala a nebylo ani prokázáno, že by tam měla uložené své osobní věci. V měsících únoru a březnu 2012 žalobkyně již částečně nemovitosti užívala, a to 1 pokoj s příslušenstvím a společnou chodbu, soud proto poměrně počítal s bezdůvodným obohacením ve výši 1 550 Kč za každý měsíc, tedy o 10% nižší, než byla znalcem stanovena náhrada za užívání v roce 2012. V následujících měsících duben 2012 až říjen 2012 užívala žalovaná nemovitost již ve větším rozsahu, neboť dále užívala i další pokoj o výměře 12 m2 a měla na zahradě vybudovanou ohradu pro kozu, užívala záhonek, kde pěstovala rostliny, měla vybudovaný minifóliovník, užívala společné cesty k pozemkům a měla zde uložené věci. Soud tak snížil náhradu v poměru k užívání na částku 1 377 Kč měsíčně, tj. o 20% nižší a v říjnu 2012, kdy došlo ke zrušení spoluvlastnictví, se tak jednalo již pouze o částku 1 022 Kč (za 23 dnů). Tedy šlo o částky 2 x po 1 550 Kč, 6 x po 1 377 Kč a 1 x 1022 Kč. Celkem tak jde o částku 56 050,50 Kč, která byla žalobkyni přiznána, jako bezdůvodné obohacení vzhledem k tomu, že nemohla nemovitosti užívat, ač byla jejich spoluvlastnicí a bylo prokázáno, že po ukončení konkludentní dohody, žalovaná žalobkyni užívání neumožnila, ač jí o to žádala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádala žalovanou o vydání bezdůvodného obohacení, které jí dosud vydáno nebylo, má žalobkyně právo i na úroky z prodlení, a to ode dne podání žalobního návrhu, tj. od , datum, do zaplacení z částky, která jí byla přiznána, zákonný úrok činil 7,75 % ročně. Pokud žalobkyně požadovala částku vyšší, nebyla tato žádným způsobem prokázána, proto musel být žalobní návrh co do zbývající částky zamítnut, tj. co do částky 88 081 Kč i spolu s úroky z prodlení.

30. Předložila-li žalobkyně na konci řízení znalecký posudek zpracovaný společností , právnická osoba, , soud k tomuto důkazu nepřihlížel, neboť uvedená společnost neměla k dispozici, jak vyplývá z použitých podkladů, ocenění domu včetně jeho prohlídky v roce 2012, kdy se jednalo ještě o podílové spoluvlastnictví obou účastnic sporu. Vycházela ve svém posudku pouze z údajů žalobkyně a jí předložené fotodokumentace, jak i ve svém posudku uvádí. Rovněž tak uvádí, že přesné statistiky vývoje obvyklého nájemného za uvedené roky nebyly nalezeny, proto byla použita statistická data, a to indexy spotřebitelských cen podle kvalifikace COICOP – bazický index, dle něhož by se nájemné v průběhu let 2009 až 2013 vyvíjelo. Jednalo by se o měsíční obvyklé nájemné za rok 2009 ve výši 14 750 Kč, za rok 2010 – 15 000 Kč, za rok 2011 – 15 400 Kč a za rok 2012 – 16 200 Kč. Pokud bylo provedeno srovnání cen s jinými objekty, bylo provedeno porovnání s novostavbami, stavbami po rekonstrukci a novějšími domy, jak vyplývá z dokumentace a fotografií. Přitom např. ze vzorku č. , hodnota, , tj. domu, který se nachází ve , adresa, , tedy ve městě s vybavenosti a službami oproti obci , adresa, a nájemné činilo také částku 10 714 Kč měsíčně. Soud proto také nepřizval uvedenou společnost k ústně podanému posudku. Má za to, že znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, vypracovaný znalecký posudek dostatečně obhájil i při ústním jednání, pro svůj výpočet vzal v úvahu pouze ty nemovitosti, které se podobaly domu ve Valech a podobná místa, tedy i jejich umístění. Nájemné se pohybovalo v rozmezí 6 000 až 10 000 Kč u obdobných nemovitostí. Umístění 2 bytových jednotek v domě by nemělo vliv na výši nájemného. Namítala-li žalobkyně to, že znalec nebral v úvahu, že se dům skládá ze dvou bytových jednotek a k tomuto předložila stavební povolení, soud z tohoto nevycházel, neboť se jednalo o povolení a nikoliv o kolaudaci a navíc, jak již bylo uvedeno, znalec měl k dispozici předchozí posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který hodnotil nemovitost před zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví a nemovitost si i reálně prohlédl. Navíc znalec , tituly před jménem, , jméno FO, se vyjádřil tak, že v případě 2 bytových jednotek by se mohlo jednat o nájemné ještě nižší a jednalo by se opět o spoluvlastnictví. Soud rovněž pro nadbytečnost neprovedl opětovný výslech svědků, jak navrhovala žalovaná.

31. Pokud by žalovaná uplatňovala nárok na náhradu nákladů spojených s nemovitostí, vznesla žalobkyně námitku promlčení. Toto by se však mohlo týkat až období po ukončení konkludentní dohody o užívání nemovitosti žalovanou a nehrazení nákladů žalobkyní.

32. Obě účastnice požadovaly nahradit náklady řízení a obě měly úspěch pouze částečný, soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že náhradu poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch ve výši 39 % a žalovaná ve výši 61 %, rozdíl úspěchu a neúspěchu tak činí 22 % a v této výši byla náhrada nákladů řízení žalované přiznána, neboť měla vyšší úspěch. Jednalo o náklady právního zastoupení žalované, a to za dva úkony po 5 900 Kč z částky 119 988 Kč tj. 11 800 Kč, za dva úkony po 6 380 Kč z částky 131 659 Kč tj. 12 760 Kč a za tři úkony po 6 900 Kč z částky 144 132 Kč, což činí 20 700 Kč. Dále 7 x paušální náhrada po 300 Kč a 21% DPH ve výši 9 945,60 Kč. Celkem tak za úkony v prvním stupni byla vynaložena částka 57 305,60 Kč. U krajského soudu se jednalo o dva úkony právní služby po 6 900 Kč a 2 paušální náhrady po 300 Kč, což činí 14 400 Kč. Za jednání před soudem prvního stupně po zrušujícím rozhodnutí se jednalo o pět úkonů po 6 900 Kč a pět paušálních náhrad po 300 Kč, což činí celkem 36 000 Kč. Celkově tak náhrada nákladů řízení činila 107 705,60 Kč ( 57 305,60 + 36 000 + 14 400). V průběhu řízení došlo ke změně zastoupení a současná právní zástupkyně není plátkyní DPH. Vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchů, tak byla žalované přiznána částka 23 695 Kč, která je splatná ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalované , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, .

33. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě činily náklady státu částku 6 318 Kč a týkaly se svědečného ve výši 2 640 Kč, znalečného za písemně vypracovaný posudek ve výši 3 025 Kč a ústně podaný posudku ve výši 1 050 Kč. Vzhledem k tomu, že u obou účastnic byly předpoklady o osvobození od soudních poplatků, soud rozhodl tak, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.

34. Podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhoví, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně od poplatku osvobozena, soud jejímu návrhu částečně vyhověl, ale žalovaná má proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, proto jí nebylo uloženo soudní poplatek uhradit.