5 C 150/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Lubasovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČ IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva

I. Žaloba, jíž se žalobkyně proti žalované domáhala určení, že je vlastníkem nemovitých věcí – pozemků: p.č.st. 95/1, jehož součástí je stavba č.p. 54, p. č. 181/1, p. č. 183/2, p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, , v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 15 296 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se žalobou ve znění její změny připuštěné usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 3.5.2024, č. j. , spisová značka, domáhala proti žalované určení, že je vlastníkem nemovitých věcí – pozemků, a to p.č.st. 95/1, jehož součástí je stavba č.p. 54, p.č. 181/1, p.č. 183/2, p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , vše v k.ú. , adresa, . Tvrdila, že mezi ní jako kupující a žalovanou jako prodávající byla uzavřena kupní smlouva datovaná dnem 8. 6. 2013, ačkoliv k jejímu podpisu došlo až 27. 9. 2013, jejímž předmětem byly shora uvedené nemovitosti. Podle kupní smlouvy byla žalobkyně povinna uhradit žalované kupní cenu ve výši 8 000 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách, a to počínaje dnem 10. 6. 2013, což žalobkyně vzhledem k datu podpisu smlouvy považovala za nemožné, přičemž poslední splátka měla být uhrazena 10. 5. 2021, zároveň splátkový kalendář tvořil přílohu č., hodnota, kupní smlouvy. Návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně měl být podán po uhrazení celé kupní ceny. Žalobkyně dle splátkového kalendáře na kupní cenu uhradila 7 055 900 Kč, zbývalo jí doplatit 9 splátek, tj. 944 100 Kč. Dne 13. 7. 2020 bylo žalobkyni doručeno odstoupení od kupní smlouvy žalované z důvodu prodlení žalobkyně s úhradou splátky kupní ceny, přičemž ve věci určení neplatnosti daného odstoupení žalobkyně vedla u Okresního soudu v , adresa, řízení pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně dále tvrdila, že jednatel žalobkyně pan , jméno FO, dne 7.6.2013 uznal vůči jednateli žalované panu , jméno FO, dluh ve výši 3 000 000 Kč, který měl být splácen ve splátkách dle připojeného splátkového kalendáře s poslední splátkou splatnou dne 10. 5. 2021. Žalobkyně tvrdila, že tímto uznala neexistující dluh, neboť ze strany pana , jméno FO, nikdy žádná půjčka panu , jméno FO, poskytnuta nebyla, v tvrzené době poskytnutí půjčky se tyto osoby vůbec neznaly. Uznání dluhu je zastřeným právním jednáním, které bylo uzavřeno podle požadavku jednatele žalované, kdy tato částka měla být uhrazena vedle kupní ceny a představovala obdobu smluvních úroků, které by žalobkyně, v případě jednorázové úhrady kupní ceny, na níž by musela využít hypotečního úvěru, hradila bance za poskytnutí úvěru. Skutečnost, že uznáním dluhu byl panem , jméno FO, uznán neexistující dluh vyplývá i z Prohlášení věřitele pana , jméno FO, ze dne 8. 6. 2013, v němž prohlásil, že po dlužníkovi panu , jméno FO, ani po přistoupivším dalším dlužníkovi – žalobkyni - nebude požadovat doplacení zbytku závazku, popř. uhrazení celého tohoto závazku, při kumulativním splnění 2 podmínek: dlužník nebude v prodlení po dobu delší 30 dnů a prodávající nebo kupující od kupní smlouvy uzavřené dne 8. 6. 2013 odstoupí. Na toto uznání dluhu žalobkyně dosud uhradila 2 585 400 Kč a k doplacení celého uznání dluhu zbývalo ještě uhradit 414 600 Kč. Podle smlouvy o úschově listin ze dne 16. 7. 2013 bylo sjednáno vydání uschované kupní smlouvy při kumulativním splnění podmínky uhrazení kupní ceny 8 000 000 Kč a uhrazení 3 000 000 Kč z titulu uznání závazku. Obě plnění byla sjednána za stejným účelem, a to úhrady kupní ceny nemovitostí. Žalobkyně tvrdila, že k úhradě celé kupní ceny dle kupní smlouvy při zohlednění splátek na „uznání dluhu“, které rovněž byly plněním kupní smlouvy, tak mělo dojít již v září 2019 a ze strany žalované tak nemohlo dojít k platnému odstoupení od kupní smlouvy. Žalobkyně poukázala na rozpor ujednání o výhradě vlastnického práva po zaplacení kupní ceny se zákonem, navrhovala užití korektivu dobrých mravů a určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí dle §132 odst.1, 2 občanského zákoníku na základě rozhodnutí soudu. Naléhavý právní zájem na určení existence jejího vlastnického práva k nemovitostem spatřovala ve skutečnosti, že v katastru nemovitostí je jako jejich vlastník zapsána žalovaná, přestože žalobkyně uhradila celou kupní cenu, a to dříve, než žalovaná od kupní smlouvy odstoupila, dále proto, že žalovaná jí odmítla poskytnout součinnost pro zápis práva do katastru nemovitostí a dle tvrzení žalované byla všechna vyhotovení kupní smlouvy již skartována. Určení vlastnického práva soudním rozhodnutím je tak jediným možným způsobem, kterým může žalobkyně dosáhnout zápisu vlastnického práva k nemovitostem.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná nesporovala uzavření kupní smlouvy mezi účastníky datované dnem 8. 6. 2023. Uvedla, že od kupní smlouvy odstoupila ke dni 13. 7. 2020 pro prodlení žalobkyně se zaplacením splátky kupní ceny. Odstoupením od kupní smlouvy právní vztah jí založený zanikl, a žalobkyni nesvědčí nárok na převod vlastnického práva. Žalovaná poukázala na rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , v němž byla otázka platnosti odstoupení od kupní smlouvy vyřešena, přičemž považoval za nepřípustné a obcházející zásadu koncentrace civilního řízení, aby žalobkyně důvody tvrzené neplatnosti odstoupení od smlouvy dále rozšiřovala či upřesňovala. Žalovaná dále tvrdila, že všechny výtisky kupní smlouvy skartovala. Právní vztah založený kupní smlouvou zanikl, žalobkyni nevznikl nárok na vrácení již zaplacené částky kupní ceny. K převodu vlastnického práva k nemovitým věcem dochází jejich zápisem do katastru nemovitostí, a to vkladem s přiložením právního titulu, na jehož základě má ke vkladu vlastnického práva dojít. V daném případě ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nedošlo, žalobkyně pak netvrdí jiný titul ke vkladu do katastru nemovitostí než kupní smlouvu – z uvedeného je zřejmé, že žalobkyni vlastnické právo k nemovitým věcem nesvědčí. Tvrzení žalobkyně, že placení splátek na základě uznání dluhu bylo ve skutečnosti placením na kupní cenu, považuje za účelové a odporující skutečnosti i smluvním ujednáním mezi účastníky, nadto uvedené splátky byly poukazovány na soukromý účet pana , jméno FO, a nikoliv účet žalované. Žalobkyně takovéto tvrzení prvně uplatňuje až se změnou žaloby, nikdy jej neuplatnila ve sporu o určení neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy (tato žaloba byla odvolacím soudem ve znění připuštěné změny o určení, že smluvní vztah založený kupní smlouvou nadále trvá, zamítnuta). Žalovaná měla za to, že korektiv dobrých mravů není na místě, neboť žalobkyně je obchodní společností, do smluvního vztahu nebyla nucena, vůči žalobkyni učinila ústupek ve smyslu umožnění splátek kupní ceny, neboť žalobkyně neměla dostatek financí, výhrada vlastnického práva tak představovala běžnou praxi.

3. Mezi účastníky byly nesporné tyto skutečnosti:- mezi žalobkyní jako kupující a žalovanou jako prodávající byla uzavřena kupní smlouva datovaná dnem 8.6.2013 jejímž předmětem byly nemovité věci: pozemky st. p. č. 95/1, jehož součástí stavba č.p. 54, p. č. 181/1, p. č. 183/2, p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, – vše v k. ú. , adresa, ,- v kupní smlouvě byla kupní cena sjednána ve výši 8 mil Kč a její splatnost stanovena ve splátkách, návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem měl být podáván až po uhrazení celé kupní ceny,- dne 7.6.2013 pan , jméno FO, podepsal uznání dluhu vůči , jméno FO, ve výši 3 mil Kč, který se zavázal uhradit ve splátkách dle připojeného splátkového kalendáře nejpozději do 10.5.2021,- dne 8.6.2013 uzavřel pan , jméno FO, jako věřitel s žalobkyní dohodu o přistoupení žalobkyně k závazku, který měl pan , jméno FO, vůči panu , jméno FO, ve výši 3 mil Kč,- dne 8.6.2013 prohlásil věřitel pan , jméno FO, , že nebude po panu , jméno FO, ani po žalobkyni požadovat doplacení či uhrazení celého dluhu (3 mil Kč) při kumulativním splnění dvou podmínek, z nichž jedna představovala případné odstoupení od kupní smlouvy datované dnem 8.6.2013,- dne 13.7.2020 žalovaná odstoupila od kupní smlouvy pro tvrzené prodlení žalobkyně s hrazením dohodnutých splátek kupní ceny a žalobkyni vyúčtovala smluvní pokuty,- jako vlastník nemovitých věcí: pozemků st. p. č. 95/1, jehož součástí stavba č.p. 54, p. č. 181/1, p. č.183/2, p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, – vše v k. ú. , adresa, , je v katastru nemovitostí vedena žalovaná.

4. Smlouvou o úschově listin měl soud prokázané, že originály kupních smluv měly být prodávajícímu a kupujícímu vydány po předložení písemného prohlášení o úhradě celé kupní ceny a písemného prohlášení o úhradě 3 000 000 Kč žalobkyní nebo jejím jednatelem.

5. Listinou sdělení o vydání kupních smluv bylo zjištěno, že uschovatel po odstoupení od kupní smlouvy vydal originály kupní smlouvy prodávajícímu.

6. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, -pobočka v , adresa, ze dne 3. 1. 2024 pod č.j. , spisová značka, byla výrokem I. připuštěna změna žaloby tak, že se žalobkyně nadále domáhala namísto určení neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy určení, že právní vztah založený kupní smlouvou nadále trvá, neboť tvrdila, že žalovaná jí originál kupní smlouvy nevydá, popř. nemůže již vydat, a navrhované rozhodnutí soudu by tak pro účely vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nahradilo originál kupní smlouvy. Odvolací soud výrokem II. změnil rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 30. 6. 2023, č.j. , spisová značka, tak, že žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že právní vztah založený kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne 8. 6. 2013 nadále trvá, se zamítá. Z odůvodnění odvolacího soudu vyplývá, že převzal skutkové závěry soudu okresního, ztotožnil se s tím, že odstoupení od kupní smlouvy nebylo v rozporu s §29 zákona č. 191/2020 Sb., ani v rozporu s dobrými mravy, pokud žalovaná využila smluvního ujednání pro případ prodlení žalobkyně s placením sjednané splátky kupní ceny. Uvedl, že žalobkyně, která dohodu o splátkách opakovaně porušila, když se dostávala do prodlení se splácením jednotlivých splátek, a to i v řádu mnoha desítek dnů, se korektivu dobrých mravů nemůže dovolávat. Odvolací soud uzavřel, že považuje rozhodnutí okresního soudu za věcně správné, a přestože s ohledem na připuštění změny žaloby rozsudek okresního soudu změnil, fakticky jde o potvrzení věcně správného rozhodnutí okresního soudu.

7. Soud neprovedl důkaz výslechem jednatele žalobkyně ani výslechem svědka , tituly před jménem, , jméno FO, a výpisem z bankovního účtu žalobkyně, a to pro nadbytečnost, když pro rozhodnutí soudu byly relevantní důkazy provedeny a z navrhovaných důkazů by pro rozhodnutí podstatné skutečnosti nemohly být zjištěny.

8. Z ostatních provedených důkazů nebyla učiněna žádná pro věc podstatná zjištění.

9. Po právní stránce posuzoval soud věc dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (o.z.), a to s ohledem na okamžik uzavření kupní smlouvy v roce 2013, když podle §3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník platí, že není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

10. Podle § 132 odst. 2 o.z. platí, že nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí.

11. Podle § 133 odst. 2 o.z. převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

12. Podle § 6 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon (k.z.) se zápisy týkající se práv se do katastru provádějí vkladem, záznamem nebo poznámkou. Vklad je zápis do katastru, kterým se zapisují věcná práva, práva ujednaná jako věcná práva, nájem a pacht. Záznam je zápis do katastru, kterým se zapisují práva odvozená od vlastnického práva. Poznámka je zápis do katastru, kterým se zapisují významné informace týkající se evidovaných nemovitostí nebo v katastru zapsaných vlastníků a jiných oprávněných.

13. Podle věty první § 7 odst. 1 k.z. se zápisy práv se do katastru provádějí na základě písemností v listinné podobě nebo v elektronické podobě.

14. Podle § 11 odst. 1 písm. a) k.z. se vkladem do katastru zapisuje vznik, změna, zánik, promlčení a uznání existence nebo neexistence vlastnického práva.

15. Ještě před zkoumáním věcné opodstatněnosti podané žaloby se soud zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na žalobkyní požadovaném určení. Určovací žaloba má místo tam, kde může vyloučit stav nejistoty v právním vztahu, jenž nelze vyřešit jiným způsobem, a to za podmínky existence naléhavého právního zájmu. Za situace, kdy je předmětem určení právní vztah vlastnictví k nemovité věci, neboť žalobce tvrdí rozpor mezi zápisem v katastru nemovitostí s faktickým právním stavem a tento stav nejistoty je možné vzhledem k právním a evidenčním účinkům zápisů vlastnických vztahů v katastru nemovitostí odstranit toliko záznamem, učiněným na základě soudního výroku o určení vlastnictví, a současně žalobkyně tvrdí, že je oprávněná v právním vztahu a žaluje žalovanou, která své postavení opírá o zápis v katastru nemovitostí, pak soud dospěl k závěru, že takový naléhavý právní zájem dán je (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 620/2008 ze dne 17. 2. 2009; ostatně zákonný odraz naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva tak, jak je tomu v projednávané věci, již je zakotven v §985 – 986 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník).

16. Soud, s ohledem na žalobní návrh, v daném řízení toliko posuzoval otázku, zda žalobkyně je či není vlastníkem předmětných nemovitých věcí zapsaných na LV č. , hodnota, pro k .ú. , adresa, , když se žalobkyně domáhala takového určení. Soud při posuzovaní nastolené otázky vycházel ze znění §133 odst. 2 o. z. Podle tohoto ustanovení je v našem právním řádu zakotvena tzv. dvoufázovost nabytí vlastnického práva k nemovité věci, jedná-li se o odvozené nabytí vlastnického práva (a nikoliv originární), typicky na základě smlouvy. Zákon tak vyžaduje nejen právní titul, o němž žalobkyně tvrdila, že jím má být kupní smlouva datovaná dnem 8. 6. 2013, ale také modus, jímž je vklad do katastru nemovitostí. Bez splnění, byť jedné z těchto kumulativních podmínek, k převodu vlastnického práva k nemovité věci nedojde. Kupní smlouva je tak typicky podkladem a důkazem dvoustranného právního jednání mezi účastníky, které stranu prodávající zavazuje k převodu vlastnického práva vůči straně kupující, která je přílohou návrhu na vklad do katastru nemovitostí, který sám ve správním řízení posuzuje, zda navrhovaný vklad vlastnického práva lze provést. Žalobkyně v daném řízení tvrdila právní titul k nabytí vlastnického práva, zároveň tvrdila, že vklad proveden nebyl, jako vlastník předmětných nemovitých věcí je v katastru nemovitostí nadále vedena žalovaná. Soud má za to, že již z těchto tvrzení lze uzavřít, že žalobě nelze vyhovět, neboť jedna z nezbytných podmínek § 133 odst.2 o. z. splněna nebyla. Soud se tak proto již dále nezabýval zkoumáním případné platnosti kupní smlouvy, jako druhé podmínky, neboť to považoval v dané situaci za nadbytečné. Soud k otázce trvání/existenci kupní smlouvy toliko konstatuje, že o oprávněném odstoupení žalované od kupní smlouvy bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 3. 1. 2024, kdy návrh žalobkyně na určení trvání vztahu založeného kupní smlouvou mezi účastníky, byl zamítnut. Je tak zřjmé, že tímto řízením se nyní žalobkyně zjevně snažila zvrátit nepříznivý pravomocný rozsudek ve věci určení, že právní vztah založený kupní smlouvou nadále trvá (vedený u Okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, a u odvolacího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ), který, pokud by býval byl vyzněl pro žalobkyni příznivě, mohl být podkladem pro účely vkladu do katastru nemovitostí nahrazující originál kupní smlouvy.

17. Žalobkyně při jednání ve věci nad rámec, resp. odlišně od žalobních tvrzení, navíc požadovala určení svého vlastnického práva k nemovitým věcem rozhodnutím soudu dle § 132 odst. 2 o. z., tedy nikoliv vydání deklaratorního rozhodnutí, které by mělo toliko konstatovat faktický stav vlastnictví žalobkyně, ale domáhala se i případně rozhodnutí konstitutivního. Podle uvedeného ustanovení totiž k nabytí vlastnického práva dojde pravomocným rozhodnutím soudu bez dalšího. Takovým rozhodnutím soudu by docházelo ke konstituci nového vlastnického práva a následný zápis tohoto konstitutivního rozhodnutí (formou záznamu) má pouze význam deklaratorní, tj. potvrzující. Dané ustanovení tak upravuje jeden ze způsobů/důvodů nabytí vlastnického práva (vedle odvozeného nabytí typicky na základě smlouvy se jedná o originární způsob nabytí vlastnického práva), přičemž nedopadá na rozhodování o určení vlastnického práva, neboť to nepředstavuje důvod nabytí vlastnického práva, ale jen závazně deklaruje, že vlastnické právo bylo nabyto. Uvedené ustanovení tak cílí na zákonem vymezené případy, kdy soud svým rozhodnutím vlastnické právo konstituuje, jako je tomu například při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, přikázání neoprávněné stavby vlastníkovi pozemku a také za určitých okolností při zpracování cizí věci atd. V této souvislosti tak soud uzavřel, že na projednávaný případ nelze shora citované zákonné ustanovení aplikovat, neboť je řešena otázka určení vlastnického práva k nemovité věci na základě závazkového právního vtahu. Proto ani v tomto směru žaloba nemohla být shledána úspěšnou.

18. Soud dále dospěl k názoru, že v projednávaném případě není namístě uplatnit korektiv dobrých mravů, neboť zde nebylo posuzováno jednání žalované, které by mohlo být touto optikou přezkoumáno, ale podstatou byla otázka, zda došlo k nabytí vlastnického práva žalobkyní zákonem předvídaným postupem, který kogentně upravuje § 133 odst. 2 o. z.

19. Ze všech výše vyložených důvodů soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když to byla žalovaná, která měla ve věci plný úspěch. Na nákladech řízení tak žalované byla přiznána odměna právního zastoupení za 3 úkony po 3 100 Kč (§7 a §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu do 31. 12. 2024 – převzetí věci a první porada, vyjádření k žalobě, vyjádření ke změně žaloby) a 1 úkon po 4 300 Kč (§7 a §9 odst. 4 písm. b) AT od 1. 1. 2025 – účast na jednání), 3x režijní paušál á 300 Kč, 1 x režijní paušál á 450 Kč, cestovné , adresa, a zpět 346 Kč (při vzdálenosti celkem , hodnota, km, průměrné spotřebě 5,3 l/100 km, ceně paušální náhrady 5,80 Kč /km a ceně benzínu 35,80 Kč dle vyhl. č. 475/2024 Sb.). Celkem tak náklady žalované představují částku 15 296 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit k rukám zástupce žalované ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (§160 odst.1 o.s.ř.)