5 C 308/2023

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Lucií Lubasovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 380 Kč s úrokem z prodlení z částky 3380 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 11. 1. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení částky 11 740 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 9 620 Kč ve výši 8,05 % p.a. od 11.1.2015 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6.9.2023 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 15 120 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně spol. Fair Credit International SE poskytl žalované finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, a to na základě smlouvy o půjčce č. 52187 ze dne 29.11.2013. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí půjčky poplatek v celkové výši 9 620 Kč, který sestával z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, úroku ve výši 1 820 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celková částka 22 620 Kč měla být uhrazena žalovanou v 58 týdenních splátkách po 390 Kč. Žalovaná podmínky smlouvy nedodržela, sjednané splátky nesplácela, za celou dobu na dluh uhradila celkem 9 320 Kč. Dlužná částka je pak představována jistinou ve výši 13 000 Kč a neuhrazenými poplatky ve výši 2 120 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost dle zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet půjčku, a to především na základě informací získaných od žalované, které byly podpořeny listinami konstatovanými v kartě zákazníka. Dále právní předchůdce žalobkyně nahlížel do registrů BRKI, NRKI, SOLUS a ISIR, zaměstnání bylo telefonicky ověřeno u zaměstnavatele žalované, zohledněny byly i dostupné pohyby na bankovním účtu žalované v relevantním časovém období.

2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup.

4. Aktivní legitimace ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 9. 2016, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 10. 2016.

5. Smlouvou o půjčce č. 52187 ze dne 29.11.2013 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně spol. Fair Credit International, SE a žalovaná uzavřeli dne 29.11.2013 smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 13 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala splatit půjčku v 58 pravidelných týdenních splátkách po 390 Kč, přičemž první splátka byla splatná nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá další nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 22 620 Kč, která byla tvořena půjčkou v částce 13 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 9 620 Kč, který sestával z kapitalizovaných úroků ve výši 1 820 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč.

6. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná byla v době sjednání smlouvy zaměstnána u společnosti Restaurant U žáby s průměrným čistým měsíčním příjmem 16 000 Kč. Jako další příjem do domácnosti (příjem manžela) byla uvedena částka 25 000 Kč. Mezi výdaji byl uveden nájem 12 000 Kč, výdaje domácnosti 13 000 Kč, další splátky 1 800 Kč, výdaje na telefon 300 Kč. Příjmy a výdaje měly být ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou a SIPO. Ke svým osobním poměrům žalovaná uvedla, že žije v nájmu, pečuje o dvě nezaopatřené děti narozené v roce 2007 a v roce 2003.

7. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaná na základě podaného návrhu byla od 29.11.2016 v insolvenci, dne 21.12.2016 insolvenční soud zjistil její úpadek, dne 15.8.2017 bylo schváleno oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře, které bylo zrušeno usnesením ze dne 25.8.2020 a řízení bylo zastaveno. Ze zprávy insolvenčního správce o plnění oddlužení ze dne 31.5.2020 soud zjistil, že do insolvenčního řízení žalované bylo přihlášeno celkem 11 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 607 845,35 Kč, z toho 5 věřitelů byli nebankovní poskytovatelé úvěrů ( Anonymizováno ), jejichž přihlášené pohledávky za žalovanou byly splatné od r. 2005, 2009, od 8/2010, 2/2013, 8/2014 a 10/2014, přičemž na pohledávku žalobkyně nebylo v rámci insolvenci ničeho plněno.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

9. S ohledem na skutečnost, že 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval se soud nejprve tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. Dle § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na to, že k uzavření smlouvy došlo před nabytím účinnosti zákona číslo 89/2012 Sb., aplikoval soud předpis účinný k tomuto dni, tj. občanský zákoník č.40/1964 Sb. (dále jen OZ).

10. Dle § 657 OZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

11. Dle § 658 OZ při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 451 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst.2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, ale musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

15. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy (vyjma již dříve předložené karty klienta), žádné listiny prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalované. Pouze se omezila na doplnění tvrzení, že její právní předchůdce vyhodnotil aktuální finanční situaci žalované dle údajů uvedených v zákaznické kartě, náhledem do registrů BRKI, NRKI, SOLUS a ISIR, telefonickým ověřením u zaměstnavatele žalované, při zohlednění dostupných pohybů na bankovním účtu žalované v relevantním časovém období. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné příjmy ani výdaje žalované nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány, nadto je z insolvenčního rejstříku zřejmé, že v době uzavření smlouvy měla žalovaná celou řadu závazků u dalších subjektů, kdy výši splátek a platební povinnosti k těmto subjektům právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval a nezohledňoval. Soud tak uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy o půjčce a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení toliko zůstatku jistiny poskytnuté půjčky v rámci bezdůvodného obohacení. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalované částku 13 000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila 9 620 Kč, a proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 3 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 11.5.2015, tj. ode dne následujícího po stanovené poslední splátce půjčky (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II).

16. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když ve věci převážně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.