6 C 103/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 69 513,55 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 900 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a částku 15 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 100 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 14 784,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 823,62 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 663,57 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 023,60 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021 a úrok ve výši 29 % ročně z částky 19 023,60 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 21 729 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 721,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 338,32 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 842,75 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021 a úrok ve výši 29 % ročně z částky 23 842,75 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 69 513,55 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 23. 3. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně zápůjčka ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 36 259 Kč, a to formou 18 měsíčních splátek po 2 015 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 7. 5. 2018. Právnímu předchůdci žalobkyně tak marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné zápůjčce částku 19 023,60 Kč a na dlužném poplatku částku 13 660,74 Kč.

2. Dále uvedla, že dne 14. 12. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně zápůjčka ve výši 35 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 57 982 Kč, a to formou 12 měsíčních splátek po 4 832 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 7. 5. 2018. Právnímu předchůdci žalobkyně tak marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné zápůjčce částku 23 842,75 Kč a na dlužném poplatku částku 12 986,46 Kč.

3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2020. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila částku 99 813,55 Kč Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované dne 28. 1. 2021, žalovaná však na dlužnou částku již nic nezaplatila.

4. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnuté zápůjčky podle § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb., žalovaná byla dotázána na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty, do níž žalovaná uvedla, že má pravidelný příjem z titulu pracovně-právního vztahu, žije v nemovitosti, kterou má ve spoluvlastnictví a její výdaje představují externí splátky zápůjček, popřípadě interní splátky společnosti [právnická osoba] Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet zápůjčky je dostatečná.

5. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaná byly vyzvány, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek 6. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

7. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 23. 3. 2018 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 16 259 Kč, tedy se zavázala zaplatit celkem částku 36 259 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 015 Kč, když poslední splátka činí částku 2 004 Kč. Podle článku 9 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, které žalovaná podepsala dne 23. 3. 2018, se žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně dohodli na tom, že smlouva je uzavřena na dobu určitou.

8. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 14. 12. 2017 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 22 982 Kč, tedy se zavázala zaplatit celkem částku 57 982 Kč, a to v 12 měsíčních splátkách ve výši 4 832 Kč, když poslední splátka činí částku 4 830 Kč, s tím, že první splátka je splatná do jednoho měsíce od data uzavření smlouvy. Podle článku 10 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, které žalovaná podepsala dne 14. 12. 2017, se žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně dohodli na tom, že v případě kdy žalovaná včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

9. Listinou ze dne 20. 1. 2020 vyrozuměla společnost [právnická osoba] žalovanou, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka v částce 99 813,55 Kč postoupena žalující společnosti.

10. Dopisem ze dne 28. 1. 2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 101 760,18 Kč, a to ve lhůtě do 12. 2. 2021.

11. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce ujednat úroky.

13. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

14. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.

18. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně co do částek 17 900 Kč a 15 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z výše uvedené částky od 13. 2. 2021 do zaplacení je důvodný, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smluv o zápůjčce, na základě které žalovaná obdržela zápůjčky ve výši 20 000 Kč a 35 000 Kč, které se s poplatky zavázala zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru (§ 75 a § 76) byla právní předchůdkyně žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelkou jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitelky. Současně bylo její povinností ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelky na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitelky, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitelky, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Přitom je třeba zdůraznit, že důvod ke změně náhledu po 30. 11. 2016, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně nejsou ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

25. V souzené věci žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovanou a ze zákaznické karty, která byla s žalovanou vyplněna, ze které ale nevyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalované měla žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně k dispozici. Žalovaná nepředložila listiny, které jsou v jednotlivých zákaznických kartách označeny jako ověřené dokumenty, stejně tak nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalované, to vše za situace, kdy v průběhu 4 kalendářních měsíců uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou 2 smlouvy o zápůjčkách, na základě kterých byly žalované poskytnuty finanční prostředky v řádu desetitisíců korun. Absence řádného objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalované neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalované, tedy posoudit to, zda ji zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z výše uvedeného lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalované zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitelky, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jejích životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalované, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila dříve získané konkrétní informace o situaci žalované.

26. Soud nepřehlíží, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu je nutno vidět, že důsledku nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.

27. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když v důsledku uvedeného postupu bylo třeba vztah účastníků a nárok žalobkyně vůči žalované podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a dosud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalované bylo poskytnuto finanční plnění v částkách 20 000 Kč a 35 000 Kč, a protože žalovaná na tyto zápůjčky plnila dle tabulky umoření ve výši 2 100 Kč a 19 900 Kč, bylo žalované uloženo, aby žalobkyni zaplatila částky 17 900 Kč a 19 900 Kč. Protože žalované byla žalobkyní v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění do 12. 2. 2021, dostala se žalovaná do prodlení dnem 13. 2. 2021. Žalované bylo proto v souladu ze shora citovanými ustanoveními a podle nař. vl. [číslo] Sb. uloženo, aby žalobkyni zaplatila i zákonný úrok z prodlení od 13. 2. 2021 do zaplacení. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení v celém rozsahu žalobkyni vydala, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky 33 000 Kč, když ve zbývající části návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak. Žalobkyně byla sice úspěšná v rozsahu 47,5 %, avšak neúspěch žalobkyně byl v rozsahu 52,5 %, tedy neúspěch žalobkyně převýšil její úspěch ve věci, a protože žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.