6 C 109/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení 5 520 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 4. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od 4. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 615,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 5 520 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 4. 3. 2021 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně zápůjčka ve výši 4 000 Kč, která měla být splacena jednorázově dne 3. 4. 2021 společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Původní věřitel poskytoval zápůjčku prostřednictvím své webové schránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, poté následovalo ověření správnosti kontaktu a žalovaný následně odeslal žádost o zápůjčku. Byla posouzena jeho schopnost zápůjčku splácet, když potvrdil, že je schopen tuto řádné a včas splatit. Smlouva byla sjednána elektronicky, její text vč. všeobecných podmínek žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě věřitele odsouhlasil. K uživatelskému účtu měl přístup pomocí vlastního hesla pouze žalovaný. Zápůjčka byla převedena z bankovního účtu věřitele na bankovní účet žalovaného a nárok na vrácení se skládá z nesplacené zápůjčky ve výši 4 000 Kč a z poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 1 520 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neuhradil žalovanou částku, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 4. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 1 520 Kč, když oba nároky byly splatné dne 3. 4. 2021.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 4. 3. 2021 měl soud prokázáno, že z účtu společnosti [právnická osoba] byla dne 4. 3. 2021 odeslána částka 4 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a zprávou [právnická osoba] [příjmení] a.s. měl soud prokázáno, že k datu 4. 3. 2021 byl majitelem výše uvedeného účtu [celé jméno žalovaného] a dne 4. 3. 2021 byla na jeho účet připsána částka 4 000 Kč.

6. Listinou ze dne 9. 10. 2021 vyrozuměla společnost [právnická osoba] žalovaného, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2021 byla pohledávka v částce 8 874 Kč postoupena žalující společnosti.

7. Dopisem ze dne 9. 10. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 8 874 Kč, a současně byl vyzván k zaplacení dosud vzniklých nákladů právního zastoupení, a to ve lhůtě 3 dnů.

8. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce ujednat úroky.

10. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

11. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.

14. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně co do částky 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z výše uvedené částky od 4. 4. 2021 do zaplacení je důvodný, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel zápůjčku ve výši 4 000 Kč, kterou se s poplatky zavázal zaplatit do 3. 4. 2021 [ulice] smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru (§ 75 a § 76) byla právní předchůdkyně žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo její povinností ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Přitom je třeba zdůraznit, že důvod ke změně náhledu po 30. 11. 2016, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně nejsou ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

21. V souzené věci žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným a z provedených listinných důkazů je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně neprovedl řádně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, toto pouze žalobě konstatoval, když k prokázání uvedených skutečností neuvedl žádná potřebná tvrzení a neoznačil a nepředložil důkazy, z čehož je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně se úvěroschopností žalovaného nezabýval. Absence řádného objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit to, zda jí zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z výše uvedeného lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalovaného zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jeho životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalovaného, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila dříve získané konkrétní informace o situaci žalovaného.

22. Soud nepřehlíží, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu je nutno vidět, že důsledku nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.

23. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když v důsledku uvedeného postupu bylo třeba vztah účastníků a nárok žalobkyně vůči žalovanému podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo poskytnuto finanční plnění v částce 4 000 Kč, což bylo prokázáno i zprávou [právnická osoba] [příjmení] a.s., a protože žalovaný na tuto zápůjčku nic nezaplatil, bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 4 000 Kč. Žalobkyně získala pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021 a je v tomto sporu aktivně legitimována. Žalovaný tak obdržel částku 4 000 Kč, kterou byl povinen vrátit, což v dohodnuté době neučinil a neučinil tak ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva a protože doba plnění byla účastníky sjednána do 3. 4. 2021, dostal se žalovaný do prodlení dnem 4. 4. 2021. Žalovanému bylo proto v souladu ze shora citovanými ustanoveními a podle nař. vl. [číslo] Sb. uloženo, aby žalobkyni zaplatil i zákonný úrok z prodlení od 4. 4. 2021 do zaplacení. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení žalobkyni vydal, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky 4 000 Kč, když ve zbývající části návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč. Jedná se o odměnu za 2,5 úkonu po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a dále 3x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl č. 177/1996 Sb., v platném znění, když odměnu a náhradu hotových výdajů, bylo třeba podle § 137 odst. 3 o.s.ř. povýšit o 21 % DPH. Náklady řízení žalobkyni vznikly dále v částce 400 Kč za zaplacený soudní poplatek podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalobkyně měla ve věci úspěch ve výši 72,5 % a neúspěch ve výši 27,5 %. Celkový poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení je 45 %, čemuž ze vzniklých nákladů odpovídá částka 615,60 Kč. Žalovanému bylo proto uloženo, aby žalobkyni na nákladech řízení zaplatil částku 615,60 Kč.