6 C 109/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , obec proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované , obec o zrušení vyživovací povinnosti <b>I. Vyživovací povinnost žalobce [celé jméno žalobce], narozeného dne [datum], k žalované [celé jméno žalované], narozené dne [datum], naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. [číslo jednací] ze dne 8. 9. 2008, který nabyl právní moci dne 13. 10. 2008, ve výši 3 500 Kč měsíčně, se počínaje dnem 1. 5. 2023 zrušuje.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se svým návrhem, který byl Okresnímu soudu v Pardubicích doručen dne 24. 3. 2023, proti žalované domáhal zrušení vyživovací povinnosti žalobce ke zletilé dceři, tedy žalovanému. Uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 9. 2008 č.j. [číslo jednací] byla schválena dohoda rodičů, dle které se žalobce zavázal hradit na výživu žalované počínaje dnem 1. 9. 2008 částku 3 500 Kč měsíčně. V současné době došlo ke skutečnostem, které dle žalobce nasvědčují závěru o zániku vyživovací povinnosti žalobce k žalované. Uvedl, že žalovaná ukončila koncem ledna 2023 prezenční studium na Univerzitě v [obec] a od 1. 2. 2023 pracuje ve [právnická osoba] – [právnická osoba] Vzhledem k příjmu zletilé dcery je žalobce přesvědčen, že tato je schopna sama se živit a požaduje proto, aby s účinností od 1. 5. 2023 byla jeho vyživovací povinnost k žalované zrušena.

2. Žalovaná k výzvě soudu uvedla, že souhlasí s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti. Potvrdila, že v lednu roku 2023 ukončila studium na Univerzitě v [obec] a od 1. 2. 2023 pracuje v žalobcem označené společnosti jako specialista systému kvality. Domnívá se, že na základě výše příjmu je schopna sama se živit a proto souhlasí s tím, aby od 1. 5. 2023 byla vyživovací povinnost zrušena.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobce i žalovaná byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobce ani žalovaná se nevyjádřili, a proto soud předpokládal, že s navrhovaným postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 9. 2008 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 13. 10. 2008, byla schválena dohoda rodičů tehdy nezletilé žalované, podle níž se žalobce jakožto otec tehdy nezletilé žalované zavázal platit na žalovanou výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 9. 2008.

5. Z potvrzení Univerzity [obec], fakulta filozofická ze dne 26. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla studentkou bakalářského studijního programu Humanitní studia – specializace v pedagogických vědách v době od 1. 9. 2019 do 25. 1. 2023.

6. Z pracovní smlouvy, kterou dne 1. 2. 2023 uzavřela [právnická osoba] – [právnická osoba] jako zaměstnavatel a žalovaná jako zaměstnanec soud zjistil, že dnem 1. 2. 2023 nastoupila žalovaná do pracovního poměru u výše označeného subjektu na pracovní pozici specialista systému kvality s tím, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 1. 2024. Podle dohody o poskytování mzdy ze dne 1. 2. 2023 činí výše sjednané mzdy částku 27 000 Kč měsíčně.

7. Podle § 910 odst. 1 obč. zák. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

8. Podle § 911 obč. zák. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny podmínky předvídané shora citovanými zákonnými ustanoveními. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaná se v současné době nepřipravuje na budoucí povolání formou studia, její poměry se změnily, neboť dne 25. 1. 2023 studium ukončila, následně od 1. 2. 2023 nastoupila do pracovního poměru u [právnická osoba] – [právnická osoba] a začala vykonávat výdělečnou činnost. Žalovaná tedy je schopna se samostatně živit. Vzhledem k výše uvedenému a procesním stanoviskům účastníků soud uzavřel, že návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti je důvodný, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

10. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žádný z účastníků tohoto řízení náklady řízení neuplatnil.