6 C 138/2023

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:1) Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B ., IČ IČO žalované B sídlem Adresa žalované B 3) Jméno žalované C ., IČ IČO žalované C sídlem Adresa žalované C zastoupená advokátem Jméno advokáta B Anonymizováno sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných k nemovitostem: jednotka č. , Anonymizováno, , byt, vymezená v budově , adresa, , , Anonymizováno, 193, 194, byt. dům, budova stojící na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku ve výši id. 286/39657 ku celku, to vše zapsané v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , budova a parcela zapsána na listu vlastnictví (LV) č. , hodnota, , jednotka zapsána na listu vlastnictví (LV) č. , hodnota, .

II. Soud nařizuje prodej nemovitostí uvedených ve výroku ad. I. tohoto rozsudku ve veřejné dražbě nedobrovolné a rozdělení čistého výtěžku prodeje mezi spoluvlastníky nemovitostí úměrně dle velikosti jejich spoluvlastnického podílu.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala proti žalovaným návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem tak, jak jsou specifikovány ve výroku tohoto rozhodnutí. Uvedla, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 11/24 ku celku na nemovitosti, první žalovaný je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 5/24 ku celku nemovitosti, druhá žalovaná je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/8 ku celku na nemovitosti a třetí žalovaná je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 5/24 ku celku na nemovitosti. Žalobkyně nechce dále setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovanými, a to zejména proto, že s těmito nebylo možné dohodnout bližší podmínky ohledně správy společné věci, na dělbě užitků, na způsobu užívání společné věci ani na správě společné věci, případně na vypořádání spoluvlastnictví. Žalobkyně se opakovaně pokoušela s žalovanými dohodnout, naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, , nicméně k žádné konstruktivní dohodě či mimosoudnímu vypořádání nedošlo. Žalobkyně poukázala na to, že první žalovaný po celou dobu trvání spoluvlastnictví žalobkyně využívá předmětnou nemovitost nad rámec spoluvlastnického podílu tím, že nemovitosti užívá pro svou potřebu, aniž by kterémukoliv ze spoluvlastníků poskytl jakoukoliv finanční kompenzaci za toto užívání. Jelikož se dosud nepodařilo vyjednat jakoukoliv dohodu o užívání ani o vypořádaní spoluvlastnictví a veškerá snaha o mimosoudní řešení sporu skončila bez jakéhokoliv výsledku, je žalobkyně nucena obrátit se na soud s žalobou na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, neboť její vlastnické právo k nemovitostem do výše jejího spoluvlastnického podílu je výrazným způsobem omezeno a zatíženo mj. jednáním prvního žalovaného nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, čímž se bezdůvodně obohacuje nejen na úkor žalobkyně, ale i zbylých spoluvlastníků. Vzhledem k tomu, že nemovitost tvoří jedna bytová jednotka, jejíž rozdělení není fakticky možné, přichází v úvahu vypořádání spoluvlastnictví společným prodejem nemovitosti. Žalobkyně se tedy domáhá vypořádání spoluvlastnictví společným prodejem nemovitosti ve veřejné dražbě.

2. První žalovaný se k návrhu žalobkyně nevyjádřil, k nařízenému jednání, k němuž byl včas a řádně předvolán se nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, a soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti tohoto účastníka.

3. Druhá žalovaná uvedla, že svůj podíl na nemovitosti nabyla v dražbě a její postavení je v podstatě stejné jako postavení žalobkyně, neboť byt je užíván jako celek prvním žalovaným a ten ani druhé žalované nic neplatí. K výzvě žalobkyně ze dne , datum, vyjádřila žalovaná možnost převodu svého podílu na žalobce a projevila i souhlas se společným prodejem bytu jako celku. V průběhu řízení pak druhá žalovaná uvedla, že nemá zájem nabýt spoluvlastnické podíly od ostatních spoluvlastníků a souhlasí s tím, aby byl soudem nařízen prodej nemovitosti ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku prodeje mezi spoluvlastníky dle jejich spoluvlastnických podílů.

4. Třetí žalovaná shodně s žalobkyní uvedla, že nechce setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovanými a žalobkyní, a to z totožných důvodů, které uvedla žalobkyně, zejména tedy proto, že s těmito nebylo možné dohodnout se na podmínkách správy společné věci a dělby užitků, na způsobu užívání společné věci ani případně na vypořádání spoluvlastnictví. Vzhledem ke skutečnosti, že nemovitost tvoří jedna bytová jednotka, jejíž rozdělení není fakticky možné, přichází v úvahu vypořádání spoluvlastnictví společným prodejem nemovitosti. Třetí žalovaná tak souhlasí s vypořádáním spoluvlastnictví prodejem ve veřejné dražbě.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

6. Výpisem z katastru nemovitostí , právnická osoba, pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, měl soud prokázáno, že žalobkyně a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí: jednotka č. , Anonymizováno, , byt, vymezená v budově , adresa, , , Anonymizováno, , byt. dům, budova stojící na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku ve výši id. , Anonymizováno, ku celku, to vše zapsané v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , budova a parcela zapsána na listu vlastnictví (LV) č. , hodnota, , jednotka zapsána na listu vlastnictví (LV) č. , hodnota, s tím, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 11/24 ve vztahu k celku, první žalovaný je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve vztahu k celku, druhá žalovaná je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/8 ve vztahu k celku a třetí žalovaná je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. , Anonymizováno, ve vztahu k celku. Nabývacím titulem v případě žalobkyně je kupní smlouva uzavřená dne , datum, , nabývacím titulem prvního žalovaného je usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č.j. 32 D 707/2018-93, které nabylo právní moci téhož dne, nabývacím titulem druhé žalované je usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , adresa, , Exekutorský úřad , adresa, ze dne , datum, č.j. 040 EX 3686/09-204 ve spojení s kupní smlouvou o převodu nemovitostí ze dne , datum, a nabývacím titulem třetí žalované je usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, – západ ze dne , datum, č.j. , spisová značka, .

7. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 cit. ust. může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

8. Podle § 1142 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

9. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

10. Podle § 1147 zákona č. 89/2012 Sb. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

11. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem je důvodný. Výkladem § 1143 o.z. lze dovodit, že nedošlo-li ve věci k dohodě spoluvlastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, zruší spoluvlastnictví účastníků k návrhu kteréhokoli z nich soud. Zrušení podílového spoluvlastnictví je v případě podaného návrhu spoluvlastníka zásadně obligatorním postupem, neboť se vychází z toho, že podílové spoluvlastníky nelze nutit k tomu, aby bylo spoluvlastnictví zachováno. Mezi účastníky, respektive mezi žalobkyní, druhou žalovanou a třetí žalovanou nebylo sporu o tom, že by mělo být jejich podílové spoluvlastnictví zrušeno a byla mezi účastníky shoda i ohledně toho, jakým způsobem spoluvlastnický vztah k nemovitostem vypořádat.

12. Dohoda o zrušení předmětu spoluvlastnictví a jeho vypořádání mezi účastníky uzavřena nebyla. Pokud některý ze spoluvlastníků nechce ve svém spoluvlastnickém vztahu setrvávat, nelze po něm spravedlivě požadovat, aby v takovémto vztahu zůstával, a protože mezi účastníky nebylo dosaženo dohody, je návrh žalobkyně na zrušení podílového spoluvlastnictví třeba považovat za oprávněný a důvodný, a soud proto tomuto návrhu vyhověl a podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem zrušil.

13. Při rozhodování o způsobu vypořádání soud nejprve zjišťoval možnosti rozdělení věci a vycházel z toho, že nebylo tvrzeno, ale ani prokázáno, že by bylo možné rozdělení předmětné věci. Nebylo ani zjištěno, že by pro případ eventuálního reálného rozdělení nemovitostí byl některý z účastníků schopen a ochoten nést náklady spojené s tímto reálným rozdělením.

14. Protože rozdělení věci mezi spoluvlastníky není dobře možné, nastupuje další způsob vypořádání, jímž je přikázání věci jednomu nebo více ze spoluvlastníků. Pro rozhodnutí soudu o vypořádání společných nemovitostí bylo podstatné, že žalobkyně, druhá žalovaná a třetí žalovaná neměly o nemovitosti zájem a první žalovaný dal svůj nezájem najevo svým postojem k soudnímu řízení.

15. Z provedeného dokazování plyne, že všechny žalobou dotčené nemovitosti spolu tvoří funkční celek, který je účelné užívat pospolu. Soud na základě provedených důkazů proto rozhodl, že ohledně předmětných nemovitostí se nařizuje jejich prodej ve veřejné dražbě s tím, že rozdělení čistého výtěžku prodeje bude realizováno dle velikosti spoluvlastnických podílů mezi jednotlivé spoluvlastníky.

16. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť v dané věci nebylo možno hovořit o úspěchu či neúspěchu některého z účastníků ve věci. Při rozhodování o nákladech řízení platí v civilním sporném řízení dvě základní pravidla. Prvním je pravidlo úspěchu ve věci podle § 142 o.s.ř. a druhým je pravidlo procesního zavinění za zastavení řízení podle § 146 odst. 2 o.s.ř. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má zvláštní povahu, jde o řízení, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoli ze spoluvlastníků a všichni účastníci vzájemně jsou v postavení odpovídajícím procesní pozici žalobce i žalovaného současně, nehledě na to, kdo žalobu podal. Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvávat a zároveň nikoho nelze nutit k uzavření mimosoudní dohody, byť je smírné řešení věci žádoucí. Soud není vázán návrhy účastníků na vypořádání spoluvlastnictví (§ 153 odst. 2 o.s.ř.), je vázán pouze zákonným pořadím jednotlivých možností vypořádání podle § 1143 a násl. o.z. Procesní úspěch účastníka nelze odvozovat od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví, neboť soud není vázán návrhem žalobce, ale posloupností uvedenou v příslušném ustanovení občanského zákoníku. Navíc žádná z procesních stran výsledkem řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví po finanční stránce neztrácí, všichni účastníci řízení rozhodnutím soudu získávají stejnou majetkovou hodnotu, se kterou do řízení vstoupili. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není možné vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci, nemohou-li účastníci řízení zcela svými procesními návrhy ovlivnit jeho výsledek a žádnému z účastníků nelze klást k tíži, že odmítá určitý způsob vypořádání spoluvlastnictví. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.