6 C 149/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Renaty Polanské a přísedících Mgr. Silvie Blaščíkové a Jiřího Vašíčka ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; anonymizována čtyři slova územní celek , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 115 657 Kč s příslušenstvím <b>I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 115 657 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 36 240 Kč k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce podal proti žalované návrh na zaplacení žalované částky. Uvedl, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracoval u žalované jako řidič. Dne 21. 7. 2009 utrpěl žalobce pracovní úraz, který měl za následek podstatné omezení jeho další pracovní schopnosti. V důsledku uvedeného pracovního úrazu byl žalobci přiznán invalidní důchod prvního stupně. Rozhodnutím žalované byl dne 28. 7. 2018 žalobce převeden na jinou práci, a to na práci vrátného. Přípisem ze dne 29. 10. 2019 byl žalovanou stranou ukončen pracovní poměr žalobce výpovědí, a to údajně z důvodu zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu práce řidiče, a to údajně z obecních příčin. Žalobce uvedl, že je přesvědčen, že zdravotní nezpůsobilost byla důsledkem shora uvedeného pracovního úrazu a pokud nemohl vykonávat práci z důsledku způsobeného pracovního úrazu, náleželo by mu tak v případě výpovědi z tohoto důvodu odstupné ve výši 12-ti průměrných měsíčních výdělků a ne jen pěti. V důsledku ukončení pracovního poměru bylo žalobci vyplaceno odstupné pouze za dobu 5 měsíců, a to ve výši 82 612 Kč. Žalobci však mělo být vyplaceno odstupné za dobu 12 měsíců, což za chybějících 7 měsíců činí částku 115 657 Kč. V doplňujícím podání žalobce uvedl, že lékařským posudkem ze dne 3. 8. 2016, který vypracovala [právnická osoba], bylo konstatováno, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost v důsledku pracovního úrazu pravé končetiny z 21. 7. 2009. Dne 20. 9. 2018 byl vypracován lékařský posudek [právnická osoba] [obec], kde byly prezentovány posudkové závěry s tím, že žalobce pozbyl dlouhodobě způsobilost k výkonu práce, přičemž příčinou je pracovní úraz. Dne 17. 7. 2019 byl vypracován nový lékařský posudek [právnická osoba], podle něhož žalobce nesmí dále vykonávat dosavadní práci, nikoliv však pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Žalobce podal proti tomuto posudku opravný prostředek, o kterém rozhodoval Krajský úřad Pardubického kraje a který opravný prostředek žalobce zamítl. Žalobce uvedl, že nesdílí názor žalované, že by akceptováním rozvázání pracovního poměru ze strany žalované došlo k uznání skutečnosti, že důvodem zdravotní nezpůsobilosti žalobce není pracovní úraz. Okolnost, že žalobce nemůže pro svůj zdravotní stav nadále vykonávat práci, nebyla sporná a žalobce ani žalovaná tento závěr nezpochybňuje, toliko otázku, zda se jedná či nejedná o následek pracovního úrazu žalobce. V případě žalobce je zřejmé, že nemohl dlouhodobě vykonávat dosavadní práci pro žalovanou, a to z důvodu zdravotního stavu vyvolaného pracovním úrazem utrpěným právě u žalované. Z tohoto důvodu vznikl žalobci nárok na výplatu odstupného v zákonem stanovené výši.

2. Žalovaná s žalobním návrhem nesouhlasila a navrhla jeho zamítnutí. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] u žalované jako řidič a že dne 21. 7. 2009 utrpěl pracovní úraz. Žalovaná převedla žalobce na jinou práci, a to na práci vrátného a pracovní poměr s žalobcem ukončila z výpovědí z důvodů uvedených v ustanovení v § 52 písm. e) zák. práce. Žalovaná nesouhlasí s tím, že dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu práce dle pracovní smlouvy bylo způsobeno pracovním úrazem. Podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně- lékařských služeb v červenci 2018 pozbyl žalobce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost. Žalovaná uvedla, že na tento lékařský posudek reagovala tak, že žalobci nabídla změnu pracovní smlouvy na pracovní pozici vrátný, kterou žalobce odmítl. Žalovaná poté žalobce převedla na práci vrátného a formálně tak učinila z důvodu uvedeného v ustanovení § 41 odst. 1 písm. a) zák. práce. Dne 9. 7. 2019 podala žalovaná návrh na přezkoumání výše uvedeného lékařského posudku. Dne 17. 7. 2019 byl poskytovatelem pracovně- lékařských služeb vydán lékařský posudek, podle něhož žalobce nesmí nadále vykonávat práci nikoliv však pro pracovní úraz či nemoc z povolání. Proti tomuto závěru podal žalobce návrh na přezkoumání a příslušný správní orgán dne 16. 10. 2019 vydal rozhodnutí, kterým se podaný návrh na přezkoumání napadeného lékařského posudku zamítá a posudek ze dne 17. 7. 2019, podle něhož žalobce nesmí nadále konat dosavadní práci nikoliv však pro pracovní úraz, nebo nemoc z povolání, tj. pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost z obecných příčin, byl potvrzen, s tím, že dominantní část obtíží žalobce má příčinu v obecních onemocněních, která jsou bez přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem z roku 2009. Žalovaná uvedla, že v případě nesouhlasu s výpovědí, výpovědním důvodem, měl žalobce tuto skutečnost zaměstnavateli, tj. žalované, písemně oznámit ihned bez zbytečného odkladu, po jejím doručení, popř. ústně, třeba až v době soudního řízení o neplatnost výpovědi a u soudu uplatnit neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nesprávnost výpovědního důvodu, což žalobce neučinil. Uvedla, že pro zaměstnance žalované, provozní část cestmistrovství [příjmení], zajišťovalo smluvně lékařské posudky o zdravotní způsobilosti lékařské zařízení [právnická osoba] [obec], které jediné bylo v té době v pozici závodního lékaře a mohlo takový posudek vystavit. Poté, co žalobce doručil žalované nevyžádané potvrzení vystavené neoprávněným subjektem, podala žalovaná návrh na přezkoumání posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 3. 8. 2016 a [právnická osoba] návrhu žalované vyhověla a svůj lékařský posudek ze dne 3. 8. 2016 zrušila. Žalovaná uvedla, že neporušila žádnou svoji zákonnou povinnost ve vztahu k žalobci. Žalovaná jen plnila zákoníkem práce jí uloženou povinnost převést žalobce na jinou práci z důvodu dlouhodobé ztráty způsobilosti konat dále dosavadní práci a dále využila svého práva zaměstnavatele a dala žalobci výpověď z dovoleného důvodu na základě lékařského posudku. Nad rámec zákonem stanoveného odstupného byl žalobci vyplacen pětinásobek jeho průměrného výdělku tak, jak to určuje podniková kolektivní smlouva žalované.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Pracovní smlouvou ze dne 1. 11. 2001 měl soud prokázáno, že uvedeného dne sjednali žalobce jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel pracovní smlouvu s tím, že žalobce nastoupí dnem [datum] do pracovního poměru u žalované, a to do funkce řidiče s místem výkonu práce [obec], [ulice a číslo].

5. Záznamem o úrazu [číslo] 2009 ze dne [datum] měl soud prokázáno, že dne [datum] v 8:00 došlo k pracovnímu úrazu žalobce a to tak, že při nastupování v mírném svahu do vozidla, poryv větru přirazil dveře v otevřené poloze jištěné západkou, čímž došlo k přiražení pravé ruky a k pohmoždění pravého předloktí.

6. Podle lékařského posudku [číslo] které dne [datum] vystavila [právnická osoba], pozbyl žalobce dlouhodobě zdravotní způsobilost v důsledku pracovního úrazu pravé horní končetiny z července 2009. Dne 23. 8. 2016 vyhověla [právnická osoba] návrhu na přezkoumání shora uvedeného lékařského posudku a tento v rámci autoremedury zrušila.

7. Podle lékařského posudku [číslo] vystaveného poskytovatelem pracovně lékařských služeb dne [datum], pozbyl žalobce dlouhodobě zdravotní způsobilost. Na základě listiny ze dne 26. resp. 27. 7. 2018 byl žalobce s účinností ke dni 28. 7. 2018 převeden na pozici vrátného z důvodu pozbytí způsobilosti konat dosavadní práci, jak vyplývá z lékařského posudku.

8. Podle lékařského posudku [číslo] který dne [datum] vystavila [právnická osoba], pozbyl žalobce dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu lékařské práce, s tím, že příčinou pozbytí zdravotní způsobilosti je pracovní úraz. Dne 15. 11. 2018 vyhověl zpracovatel lékařského posudku návrhu na přezkoumání a tento v plném rozsahu zrušil.

9. Podle lékařského posudku [číslo] který dne [datum] vystavila [právnická osoba], nesmí žalobce dále konat dosavadní práci, nikoli však pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Dne 16. 10. 2019 vydal Krajský úřad Pardubického kraje pod [číslo jednací], sp. zn. Sp [číslo] [rok] OZ rozhodnutí o návrhu na přezkoumání výše označeného lékařského posudku a rozhodl, že návrh na přezkoumání napadeného lékařského posudku se zamítá a lékařský posudek [číslo] ze dne [datum] s posudkovým závěrem, podle něhož [celé jméno žalobce] jako posuzovaná osoba nesmí dále kovat dosavadní práci, nikoliv však pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání, tj. pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost z obecních příčin, se potvrzuje. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že ve zdravotnické dokumentaci lékařů jsou zapsány různé varianty pacientova úrazu z roku 2009, jak je posuzovaný udává, tyto záznamy neodpovídají skutečné míře závažnosti úrazu a podle odborných lékařů jsou u pacienta léčebné zákroky, medikamentózní léčba i rehabilitace bez efektu, léčebné možnosti byly vyčerpány. Klinické obtíže z více oblastí pohybového systému pana [celé jméno žalobce] je možno označit jako prognosticky závažné onemocnění. Vzhledem k dlouhodobým chronickým obtížím posuzované osoby, předchozím opakovaným pracovním neschopnostem i aktuálnímu zdravotnímu stavu, nelze předpokládat, že by pan [celé jméno žalobce] uvedenou práci toleroval a byl schopen ji vykonávat, aniž by došlo k významnému zhoršení jeho zdravotního stavu. K práci určené zaměstnavatelem proto pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Vlastní úraz, pohmoždění pravého předloktí a zřejmě distorze pravého zápěstí (tato diagnóza se v dokumentaci objevila až později, nikoli krátce po úrazu), stav po artroskopické operaci provedené u pacienta v roce 2011, může mít za následek zátěžové bolesti pravého zápěstí, ale i bolesti pravého zápěstí v krajních polohách, případně omezení rozsahu pohybů a svalové síly v pravém zápěstí. Další mnohačetné obtíže pacienta v jiných oblastech pohybového systému však nemají příčinnou souvislost s jeho pracovním úrazem z roku 2009 a s jeho následky. Není žádný důvod, aby při postižení zápěstí, příp. předloktí, vznikly u pacienta po několika letech epikondylitidy pažních kostí na obou horních končetinách, zvláště při nálezu degenerativních změn v okolí loketních kloubů. Není důvod pro bolesti a omezení pohyblivosti obou ramenních kloubů. Není žádná příčinná souvislost mezi pracovním úrazem zápěstí z roku 2009 a mezi chronickým vertebrogenním algickým syndromem krční a hrudní páteře, chronickým oboustranným cervikobrachionálním syndromem. Na dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti pana [celé jméno žalobce] k práci se významně podílí i jeho těžká depresivní porucha. Její vznik v roce 2017 lze dát do souvislosti s pracovním úrazem z roku 2009 jen velmi okrajově. Vzhledem k mnohočetnému postižení pohybového systému pana [celé jméno žalobce] a jeho klinické manifestaci v čase, u řady obtíží s dlouhodobým časovým odstupem od pracovního úrazu, včetně popsaných klinických nálezů na pohybovém systému, lze konstatovat, že podstatnou a rozhodující příčinou dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti pana [celé jméno žalobce] k výše uvedené práci nejsou následky jeho pracovního úrazu z roku 2009, ale je to souhrn většího množství později vzniklých zdravotních obtíží v oblasti pohybového systému v kombinaci s psychiatrickým onemocněním – tedy jsou to obecná onemocnění. Mnohačetné postižení více oblastí pohybového systému, obou horních končetin i páteře, které se u pacienta postupně rozvíjelo v období 10 let od pracovního úrazu, nemohlo být z podstatné a důležité míry způsobeno relativně nepříliš závažným pracovním úrazem – poraněním předloktí či zápěstí pravé ruky. Rovněž rozvoj psychických obtíží v roce 2017 nelze dát do přímé příčinné souvislosti s úrazem předloktí v roce 2009. Klinická manifestace mnohočetných obtíží v postupujícím čase, na částech těla, které úrazem nepochybně nebyly postiženy, včetně popsaných klinických nálezů degenerativních změn na pohybovém systému, vylučují přímou příčinnou souvislost mezi aktuálním zdravotním stavem posuzované osoby a jejím pracovním úrazem z roku 2009. Dominantní část zdravotních obtíží posuzované osoby má příčinu v obecných onemocněních, které jsou bez přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem z roku 2009.

10. Listinou datovanou dnem [datum] měl soud prokázáno, že žalovaná s odůvodněním, že podle lékařských posudků vydaných [právnická osoba] ve dnech [datum] ([celé jméno žalobce] pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce řidiče – příčiny neuvedeny) a [datum] (posudkem [číslo] bylo stanoveno pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti z obecných příčin) a dále podle rozhodnutí o návrhu na přezkoumání lékařského posudku, kterým Krajský úřad Pardubického kraje dne [datum] zamítl návrh na přezkoumání lékařského posudku a potvrdil obecné příčiny jako důvod pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti k výkonu práce na pracovní pozici řidič, dala žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zák. práce, a to z výše uvedených důvodů.

11. Podle článku B [číslo] Kolektivní smlouvy žalované pro rok 2019 přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů, uvedených v § 52 písm. e) nebo dohodou z týchž důvodů, odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku při trvání pracovního poměru 15 a více let. Z výplatního lístku žalobce za měsíc prosinec 2019 soud zjistil, že žalobci bylo vyplaceno dostupné ve výši 82 612 Kč.

12. Soud neprovedl důkaz odborným posouzením či posudkem znalce z oboru zdravotnictví za účelem zjištění, zda zhoršený zdravotní stav žalobce v době podání výpovědi z pracovního poměru byl převážně způsobem pracovním úrazem z roku 2009 či se jednalo o obecné onemocnění, neboť uvedené zjištění bylo možno dovodit z jiných důkazů, které byly v řízení provedeny.

13. Soud rovněž neprovedl důkaz výslechem žalobce k hodnocení jeho zdravotního stavu a jeho činnosti u žalované a důkaz výslechem svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ke zdravotnímu stavu žalobce, k léčebným postupům a příčinám zdravotního stavu žalobce, neboť uvedené zjištění nebylo pro posouzení důvodnosti žaloby rozhodné, případně požadované zjištění soud učinil z důkazů v řízení provedených, z nichž má soud rozhodný skutkový stav za spolehlivě zjištěný a prokázaný.

14. Pokud soud z některých dalších listin nedovodil žádné skutkové závěry, pak jde o listiny, které již nemají vliv na závěry soudu v této věci.

15. Podle § 52 písm. d) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď jen nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.

16. Podle § 52 písm. e) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď jen pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost.

17. Podle § 67 odst. 1 zák. práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok, b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky, c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky, d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst.

4. Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.

18. Podle § 67 odst. 2 zák. práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší.

19. Mezi účastníky bylo nesporné a listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2001, a to s nástupem do práce dne 1. 11. 2001 a že byl zařazen na pracovní pozici řidiče s místem výkonu práce v [obec]. V průběhu trvání pracovního poměru utrpěl žalobce dne [datum] úraz, který je úrazem pracovním a na základě posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 9. 7. 2018 převedla žalovaná podle § 41 odst. 1 písm. a) zák. práce žalobce ke dni 28. 7. 2018 na pozici vrátného. Dne 29. 10. 2019 dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zák. práce s odkazem na lékařské posudky ze dne 9. 7. 2018 a 17. 7. 2019 ve znění rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 16.10. 2019. Pracovní poměr žalobce u žalované byl ukončen ke dni 31. 12. 2019 na základě shora uvedené výpovědi z pracovního poměru a odstupné ve výši 5ti průměrných měsíčních výdělků v částce 82 612 Kč bylo žalobci vyplaceno po skončení pracovního poměru v souladu s ustanovením § 67 odst. 4 zák. práce. Výše průměrného výdělku pro účely odstupného, tedy průměrný měsíční výdělek žalobce (§ 67 odst. 3 zák. práce), nebyla mezi účastníky sporná.

20. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití shora cit. zák. ustanovení dospěl soud k závěru, že návrh žalobce na zaplacení žalované částky není důvodný. Listinou ze dne 29. 10. 2019 dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru. V případě tohoto jednání soud uzavřel, že byly splněny nejen formální předpoklady výpovědi z pracovního poměru, tedy písemná forma, konkrétní vymezení důvodu a doručení listiny druhé straně, ale i materiální předpoklady výpovědi z pracovního poměru, když podání výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zák. práce předcházelo vydání lékařských posudků společností [právnická osoba] ze dne 9. 7. 2018 a 17. 7. 2019 a dále rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 16. 10. 2019. V souzené věci bylo prokázáno, že právní jednání spočívající ve výpovědi z pracovního poměru žalobce u žalované nebylo napadeno žalobou na určení neplatnosti. Jestliže ve lhůtě podle ustanovení § 72 zák. práce nebyla u soudu podána žaloba na určení neplatnosti tohoto rozvazovacího jednání a tudíž nebyla-li neplatnost tohoto právního jednání o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, je třeba vycházet z toho, že pracovní poměr mezi účastníky skončil podle tohoto jednání, i kdyby šlo o rozvázání pracovního poměru neplatné. Po uplynutí dvouměsíční lhůty se soud již nemůže zabývat otázkou platnosti rozvazovacího jednání, a to ani jako otázkou předběžnou. Pokud chtěl žalobce zabránit tomu, aby nastaly právní účinky vyplývající z rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 29. 10. 2019, musel by ve lhůtě 2 měsíců u soudu podat žalobu na určení, že právní jednání směřující k rozvázání pracovního poměru podle výpovědi ze dne 29. 10. 2019 je neplatné. V daném případě takové soudní řízení vyvoláno nebylo, a proto je třeba vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně na základě výpovědi z pracovního poměru ze dne 29. 10. 2019 podle § 52 písm. e) zák. práce. V takovém případě nemá zaměstnanec podle zákoníku práce (§ 67 zák. práce) nárok na odstupné. V souzené věci však byla žalovanou aplikována Kolektivní smlouva pro rok 2019, podle které v případě výpovědi z pracovního poměru z důvodu uvedených v § 52 písm. e) zák. práce přísluší zaměstnanci odstupné při trvání pracovního poměru 15 a více let ve výši pětinásobku průměrného výdělku. Toto odstupné bylo žalovanou žalobci vyplaceno. Nárok na odstupné ve výši dalších sedmi průměrných měsíčních výdělků (do dvanáctinásobku průměrného výdělku) však žalobci vzniknout nemohlo, neboť k rozvázání pracovního poměru nedošlo z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. d) zák. práce, ale pracovní poměr žalobce u žalované byl ukončen výpovědí podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Soud proto nemohl vyhovět návrhu žalobce na zaplacení částky 115 657 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a jeho návrh na zaplacení této částky v celém rozsahu zamítl.

21. Výrok o nákladech soudního řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalované bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o odměnu advokáta za 6 úkonů právní pomoci po 5 740 Kč podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (převzetí věci, písemné vyjádření ze dne 31. 8. 2020, 19.10. 2020 a 29. 11. 2020, účast při jednání dne 24. 11. 2020 a dne 2. 2. 2021), 6x paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Celková výše nákladů řízení tak činí částku 36 240 Kč.