6 C 154/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 221,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 050 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 665,97 Kč a částku 11 506 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 550 Kč od 13. 12. 2016 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 22 221,97 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 21. 5. 2015 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně zápůjčka ve výši 9 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 15 892 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 274 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, na pohledávku uhradil pouze částku 9 801 Kč. Po postoupení pohledávky byla uhrazena částka 2 425,03 Kč, tedy celkem bylo žalovaným uhrazeno 12 226,03 Kč. Žalován částka je dána jako rozdíl mezi celkovou splatnou částkou a provedenými úhradami jak před postoupením, tak po postoupení.

2. Dále žalobkyně uvedla, že dne 2. 11. 2015 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně zápůjčka ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 26 506 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 457 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, na pohledávku uhradil pouze částku 7 950 Kč. Po postoupení pohledávky nebylo žalovaným nic uhrazeno a dlužná částka představující rozdíl mezi celkovou splatnou částkou a provedenými úhradami činí 18 556 Kč.

3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2018, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 27. 4. 2018. Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému dne 13. 11. 2023, žalovaný však na dlužnou částku již nic nezaplatil. právnická osoba výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté zápůjčky podle § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb., původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním, přičemž získané informace si dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Informace od žalovaného byly ověřeny nahlédnutím do BRKI, NRKI, databází sdružení SOLUS a insolvenčního rejstříku ISIR, když dále původní věřitel telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky a zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalovaného za současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. V kartě zákazníka ze dne 21. 5. 2015 žalovaný uvedl, že pobírá mzdu ve výši 16 500 Kč z titulu hlavního pracovního poměru a dále má příjem z brigády ve výši 2 500 Kč. Za nájemné a inkaso platí 3 500 Kč měsíčně, výdaje domácnosti představují 9 500 Kč, když celkové měsíční výdaje včetně splátek, půjček a alimentů činí částku 14 800 Kč. V kartě zákazníka ze dne 2. 11. 2015 žalovaný uvedl, že jeho příjem z hlavního pracovního poměru je 18 000 Kč měsíčně a další příjmy činí částku 5 000 Kč měsíčně. Celkové měsíční výdaje jsou pak ve výši 16 800 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčky je dostatečná.

5. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek 6. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

7. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 21. 5. 2015 mezi společností právnická osoba a žalovaným, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 892 Kč, tedy se zavázal zaplatit celkem částku 15 892 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 274 Kč, s tím, že první splátka je splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy.

8. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 2. 11. 2015 mezi společností právnická osoba a žalovaným, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 11 506 Kč, tedy se zavázal zaplatit celkem částku 26 506 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, s tím, že první splátka je splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy.

9. Listinou ze dne 27. 4. 2018 vyrozuměla společnost právnická osoba žalovaným, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2018 byla pohledávka z titulu smluv o úvěru ze dne 21. 5. 2015 a 2. 11. 2015.

10. Dopisem ze dne 13. 11. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 28 748,47 Kč, a to do 7 dnů od odeslání tohoto oznámení.

11. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce ujednat úroky.

13. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

14. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.

18. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně co do částky 7 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z výše uvedené částky od 21. 11. 2023 do zaplacení je důvodný, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smluv o zápůjčce, na základě kterých žalovaný obdržel zápůjčky v částkách 9 000 Kč a 15 000 Kč, které se s poplatky zavázal zaplatit v pravidelných týdenních splátkách. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, pokud se na ně nevztahuje některá z výjimek uvedených v § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně bylo před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

23. V souzené věci žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným a ze zákaznických karet, které byly s žalovaným vyplněny, ze kterých sice vyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalovaného měla žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně k dispozici, ale nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalovaného a to přesto, že žalovaný uvedl kromě výdajů domácnosti na nájem a telefon i výdaje na splátky půjčky, když ze zákaznických karet předložených žalobkyní nevyplývá, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného posouzena ve vztahu k uvedenému zjištění. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěrů. Z výše uvedeného lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalovaného zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jejích životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalovaného, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila získané konkrétní informace o situaci žalovaného.

24. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když důsledkem uvedeného postupu je absolutní neplatnost smluv a nárok žalobkyně vůči žalovanému bylo třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo poskytnuto finanční plnění v částkách 9 000 Kč a 15 000 Kč, a protože žalovaný na tyto zápůjčky plnil ve výši 12 226,03 Kč a 7 950 Kč, bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 7 050 Kč. Protože žalovanému byla žalobkyní v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění do 20. 11. 2023, dostal se žalovaný do prodlení dnem 21. 11. 2023. Žalovanému bylo proto v souladu ze shora citovanými ustanoveními a podle nař. vl. č. 351/2013 Sb. uloženo, aby žalobkyni zaplatil i zákonný úrok z prodlení od 21. 11. 2023 do zaplacení. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení v celém rozsahu žalobkyni vydal, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky 7 050 Kč, když ve zbývající části návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak. Žalobkyně byla sice úspěšná v rozsahu 32 %, avšak neúspěch žalobkyně byl v rozsahu 68 %, tedy neúspěch žalobkyně ve věci převážil její úspěch, a protože žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemně ve dvojím vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích, u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.