6 C 166/2024

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 22 075 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 075 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 075 Kč od 26.5.2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 14.5.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 11 900 Kč k rukám právní zástupkyně žalované , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně podala dne 5.9.2024 proti žalované návrh na zaplacení částky 22 075 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 26.3.2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, když úvěr byl žalované uhrazen bezhotovostním převodem na její bankovní účet dne 26.3.2024. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit ke dni 25.4.2024. Následně požádala o prodloužení splatnosti úvěru o další kalendářní měsíc a žalobkyně tak s žalovanou uzavřela novou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22.4.2024, na základě které došlo k prodloužení splatnosti úvěru do 25.5.2024. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas žalobkyni nesplatila a uhradila pouze částku 2 925 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to výzvou ze dne 10.6.2024 a následně další výzvou ze dne 28.6.2024. Vzhledem k tomu, že žalovaná i přes tyto výzvy zbylou část úvěru, tedy částku 12 075 Kč neuhradila, nezbývá žalobkyni než se se svým nárokem obrátit na soud. Žalobkyně uvedla, že žalobou se domáhá vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru a nepožaduje úhradu dalšího příslušenství s výjimkou zákonnému úroku z prodlení, a to od 26.5.2024. Dne 13.4.2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž úvěr byl žalované uhrazen bezhotovostním převodem na její bankovní účet dne 13.4.2024. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit ke dni 13.5.2024, ale neučinila tak. Z tohoto důvodu byla žalobkyní vyzvána k úhradě přípisem ze dne 29.5.2024 a pak ještě jednou dne 16.6.2024. Žalovaná i přes tyto výzvy úvěr neuhradila, a tak se žalobkyně obrací se svým nárokem na soud. I v tomto případě se žalobou domáhá vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru a nepožaduje úhradu dalšího příslušenství s výjimkou zákonného úroku z prodlení, a to od 14.5.2024.

2. V doplňujícím vyjádření žalobkyně uvedla, že k odesílání zásilek využívá služeb, které nabízí společnost , právnická osoba, Odesílání zásilek probíhá tak, že žalobkyně je nahraje do aplikace a o vše ostatní se postará , adresa, pošta. Žalobkyně tak nemá k dispozici podací lístky k jednotlivým výzvám, ale pouze potvrzení z předmětné aplikace, že byly zásilky odeslány. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že se domáhá úhrady pouze finančních prostředků, které žalované poskytla. Právním titulem jejího nároku je tedy bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z. Před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovanou žalobkyně ověřila její totožnost, provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a v sankčním seznamu. Provedenou lustrací bylo zjištěno, že proti žalované nebyla vedena žádná exekuce a insolvenční řízení, jehož účastníkem žalovaná byla, bylo skončeno ke dni 29.12.2022, kdy žalovaná splnila podmínky oddlužení. Proti žalované nebyly vedeny žádné sankce. Žalobkyně provedla i lustraci žalované v Registru platebních informací, z něhož je patrné, že žalovaná měla ke dni 26.3.2024 pouze 2 spotřebitelské úvěry s tím, že ani jeden nebyl po splatnosti. Žalobkyně byla žalovanou informována, že je zaměstnaná s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši 30 000 Kč a dále o tom, že bydlí v nájmu s tím, že výše měsíčního nájemného činí částku 9 400 Kč. Žalobkyně v tomto směru spoléhá na informace sdělené jí žadatelem o úvěr, neboť pokud by žadatel sdělil žalobkyni záměrně zkreslené nebo nepravdivé informace, mohl by se dopustit trestného činu úvěrového podvodu, což žalobkyně logicky nepředpokládá. Žalobkyně je přesvědčena, že dostála povinnosti posoudit úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, kdy neměla důvodnou pochybnost o schopnosti žalované poskytnuté úvěry řádně splatit.

3. Proti elektronickému platebnímu rozkazu, který byl žalované doručen dne 7.10.2024, podala žalovaná odpor. Uvedla, že s žalovaným nárokem nesouhlasí, a to z důvodu, neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy, s ohledem na nepřiměřenou výši úroků a sankcí. Této neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru si je žalobkyně velmi dobře vědoma, neboť omezila žalobní návrh toliko na listinu a zákonný úrok z prodlení. Dále byla na tuto skutečnost upozorněna právním zástupcem žalované dopisem s výzvou k jednání ohledně možnosti splácení ze dne 5.8.2024. Žalovaná má za to, že žalobkyni nesvědčí právo podání žaloby a navrhuje, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta a přiznány jí náklady právního zastoupení. Z důvodu právní jistoty žalovaná navrhla s ohledem na svou schopnost splácet, že maximální výše splátky může činit aktuálně částku 300 Kč měsíčně. V doplňujícím vyjádření žalovaná uvedla, že dne 16.7.2024 kontaktovala advokátní kancelář své právní zástupkyně s tím, že má několik smluv, mezi nimi jsou i smlouvy, které jsou předmětem tohoto řízení s tím, že nezvládá plnění z těchto smluv splácet. Na základě toho pak prostřednictvím své právní zástupkyně zaslala žalované dne 5.8.2024 kvalifikovanou výzvu, na což žalobkyně reagovala listinou ze dne 9.8.2024 obsahující návrh smíru, jehož obsahem je nový závazek žalované. S tímto postupem však žalovaná nesouhlasila.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

5. Soud měl prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne 26.3.2024, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč s datem splatnosti 25.4.2024 s tím, že zápůjční úroková sazba je 36,5 % ročně, úroky 225 Kč, poplatek za úvěr 2 700 Kč, tedy celkem splatná částka je 17 925 Kč. Roční procentní sazba nákladů je 773,59 %. Z potvrzení o platbě ze dne 26.3.2024 soud zjistil, že částka 15 000 Kč byla výše označeného dne poukázána na účet žalované. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřely žalobkyně a žalovaná dne 22.4.2024, bylo sjednáno prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru č. , hodnota, s tím, že splatnost úvěru je dne 25.5.2024, úroky činí částku 450 Kč, poplatek za úvěr je 5 400 Kč, tedy splatná je částka 20 850 Kč. Roční procentní sazba nákladů je 5 395,58 %.

6. Soud měl prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne 13.4.2024, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč s datem splatnosti 13.5.2024 s tím, že zápůjční úroková sazba je 36,5 % ročně, úroky po slevě činí částku 150 Kč, poplatek za úvěr po slevě částku 1 800 Kč, tedy celkem splatná částka je 11 950 Kč. Roční procentní sazba nákladů je 773,59 %. Z potvrzení o platbě ze dne 13.4.2024 soud zjistil, že částka 10 000 Kč byla výše označeného dne poukázána na účet žalované.

7. Výzvou k uhrazení pohledávky ze dne 10.6.2024 měl soud prokázáno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě částky 22 850 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Předžalobní výzvou k uhrazení pohledávky ze dne 28.6.2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 24 370 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně předložila potvrzení o odeslání výše označených zásilek žalované.

8. Výzvou k uhrazení pohledávky ze dne 29.5.2024 měl soud prokázáno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě částky 13 790 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Předžalobní výzvou k uhrazení pohledávky ze dne 16.6.2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 15 130 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně předložila potvrzení o odeslání výše označených zásilek žalované.

9. Listinami ze dne 5.8.2024 žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně žalobkyni sdělila, že smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, považuje ve smyslu § 87 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru za neplatné, neboť prověření úvěruschopnosti žalované nebylo ve smyslu stávající judikatury dostatečné a existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelské úvěry splácet. Dne 15.5.2017 podala žalovaná návrh na oddlužení, které jí bylo soudem dne 12.12.2017 schváleno. Dne 29.12.2022 bylo oddlužení splněno. Žalovaná odkázala na ustanovení § 425 insolvenčního zákona, podle něhož insolvenční soud dlužníka ze seznamu dlužníků vyškrtne a údaje o něm v insolvenčním rejstříku znepřístupní po uplynutí 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo skončeno insolvenční řízení. Skutečnost, že žalovaná v době, kdy měla být zkoumání její úvěruschopnost stále figurovala v insolvenčním rejstříku, měla vést věřitele ke zvýšené opatrnosti a důkladnějšímu zkoumání úvěruschopnosti žalované, což se nestalo. Žalovaná dále uvedla, že smlouvy jsou neplatné i podle § 580 odst. 1 o.z. neboť sjednaná výše úroků (odměny za poskytnutí úvěru) je dle dostupné soudní judikatury v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná je tedy povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem s přihlédnutím k jejímu příjmu a jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Žalovaná očekává stanovisko žalobkyně ke smírnému řešení v nejbližším možném termínu.

10. Dopisy ze dne 9.8.2024 sdělila žalobkyně právní zástupkyni žalované, že na smlouvu o úvěru č. , hodnota, bylo uhrazeno pouze 2 925 Kč a na smlouvu o úvěru č. , hodnota, nebylo uhrazeno ničeho. Současně žalobkyně zaslala právní zástupkyni žalované přílohou těchto dopisů návrhy smluv o smíru a narovnání, jejichž předmětem byl závazek žalované uhradit částky 12 075 Kč a 10 000 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč.

11. Dle potvrzení o lustraci v Centrální evidenci exekucí k datu 13.4.2024 nebyl k osobě žalované nalezen žádný exekuční titul. Podle výpisu z Registru platebních informací k datu 26.3.2024 měla žalovaná dva spotřebitelské úvěry před splatností.

12. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.

15. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, na jehož základě uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částku 22 075 Kč. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření dvou smluv o spotřebitelském úvěru, na základě kterých žalovaná obdržela úvěr ve výši 15 000 Kč a úvěr ve výši 10 000 Kč, který se s poplatky zavázala zaplatit do 25.4.2025, resp. 25.5.2025 a do 13.5.2025. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité částky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, kde žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru (§ 75 a § 76) byla žalobkyně jako poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo její povinností ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Přitom je třeba zdůraznit, že důvod ke změně náhledu po 30. 11. 2016, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně nejsou ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

22. V souzené věci žalobkyně s odkazem na to, že oba úvěry byly poskytnuty v řádu několika tisíc korun a se splatností v délce jednoho kalendářního měsíce, provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a v sankčním seznamu a provedla lustraci žalované v Registru platebních informací. Žalobkyně nejen neprokázala, ale ani netvrdila, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalované, žalobkyně měla k dispozici. Pokud jde o výdaje žalované, žalobkyně o tom rovněž nepředložila žádné důkazy, tyto ani netvrdila, a soud tak nemohl kladně vyhodnotit chování žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Není rovněž zřejmé, zda, popř. jaké ostatní příjmy žadatele či další příjmy domácnosti žalované by v daném případě bylo možno při posuzování úvěruschopnosti žalované zohlednit. Absence řádného objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalované neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalované, tedy posoudit to, zda jí zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z výše uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně se úvěruschopností žalované zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jeho životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalované, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by žalobkyně zohlednila dříve získané konkrétní informace o situaci žalované.

23. Soud nepřehlíží, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu je nutno vidět, že důsledky nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.

24. Sama žalující společnost vyhodnotila, že úvěruschopnost žalované při uzavírání obou smluv o úvěru neposoudila řádně, tedy že nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, v důsledku čehož v řízení po žalované uplatnila pouze nárok na zaplacení jistiny a zákonných úroků z prodlení a svůj nárok podřadila režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., podle něhož je žalovaná povinna vrátit to, co od žalobkyně obdržela a dosud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Ve výzvách k úhradě, které žalobkyně adresovala žalované v květnu a červnu roku 2024, ale i v předžalobních výzvách ze dne 16.6.2024 a 28.6.2024 žalobkyně uváděla, že požaduje plnění v rozsahu odpovídajícím uzavřením smlouvám o úvěru. Teprve na základě dopisu právní zástupkyně žalované ze dne 5.8.2024 přišla žalobkyně s návrhem, podle něhož by na základě smlouvy o smíru a narovnání, kterou by účastnice uzavřely, požadovala pouze úhradu částky 22 075 Kč, byť v předchozích výzvách zaslaných žalované bylo požadováno plnění v částkách 36 640 Kč a v předžalobních výzvách plnění ve výši 39 500 Kč. Žalobkyně si v době podání žaloby dne 5.9.2024 musela být plně vědoma toho, že obě smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné, a proto v žalobním návrhu vůči žalované uplatnila pouze nárok odpovídající dlužné jistině. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalované byla celkem poskytnuta částka 25 000 Kč, a že ze strany žalované bylo plněno jen v rozsahu 2 925 Kč, tudíž dlužná jistina je ve výši 22 075 Kč.

25. Soud měl za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované oba úvěry v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb. V takovém případě považuje soud smlouvy za neplatné, kdy této neplatnosti se žalovaná jakožto spotřebitelka dovolala. Za této situace je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelských úvěrů, a to v části dosud neuhrazené. Soud přitom vycházel z ust. § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru, který představuje speciální úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru a má přednost před obecným ustanovením § 2993 o.z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy. Žalovaná jakožto dlužník tvrdila a prokázala skutečnosti vedoucí k závěru, že požadovaná doba plnění tak, jak je uvedeno v petitu žaloby, není přiměřená možnostem žalované. V průběhu řízení vyjádřila žalobkyně akceptaci s úhradou dlužné jistiny ve splátkách tak, jak navrhla žalovaná. Vrácení dlužné jistiny poskytnutých spotřebitelských úvěrů má být provedeno v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaná uvedla, že s ohledem na svoji schopnost splácet, může činit maximální výše splátky částku 300 Kč měsíčně. Soud proto stanovil, že peněžité plnění ve výši 22 075 Kč se může stát ve splátkách ve smyslu ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., když má za to, že k takovémuto postupu existují důvody, ze kterých vyplývá, že k datu vyhlášení rozhodnutí soudu nemá žalovaná schopnost toto plnění splatit v zákonné třídenní lhůtě, ale ve splátkách, ve kterých bude schopna své povinnosti dostát.

26. Protože žalované bylo uloženo zaplatit dlužnou jistinu v době přiměřené jejím možnostem, a to za použití ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., nemohla se žalovaná dostat po uplynutí splatnosti úvěrů, tedy ve dnech 26.5.2024 a 14.5.2024 do prodlení. Soud proto návrh žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalovaných částek jako nedůvodný zamítl. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení.

27. I když soud uložil žalované zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu, je rozhodnutí soudu fakticky rozhodnutím o žalobě na určení splátky jistiny dluhu tak, jak navrhovala žalovaná, tudíž žalovaná byla v řízení úspěšná, a proto jí bylo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, když posouzení možnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu může vést buď ke stanovení splatnosti (lhůta k zaplacení splátky) nebo k zamítnutí žaloby. Žalobkyně v době podání žaloby dne 5.9.2024 věděla z dopisu právní zástupkyně žalované, že žalovaná žádá o zaslání splátkového kalendáře, přesto sama nepodala žalobu na určení splátky jistiny dluhu, ale žalobu na plnění, byť v řízení již neuplatnila nárok ve výši uvedené v předžalobních výzvách, ale pouze nárok na zaplacení dlužné jistiny a zákonných úroků z prodlení. Prostředky vydané žalovanou na právní pomoc představují zásadně újmu na majetkových právech a je nepřípustný stav, aby spotřebitel byl nucen strpět újmu na svých právech v důsledku protiprávního jednání úvěrující společnosti (v předžalobních výzvách bylo požadováno celkem 39 500 Kč), aniž by měl zároveň právo na náhradu takové újmy. Žalovaná jako spotřebitelka vynaložila náklady na odměnu advokáta v příčinné souvislosti sjednáním žalobkyně, tedy úvěrující společnosti a takové vynaložení nutných nákladů bylo účelné. Žalované byla proto přiznána náhrada nákladů jejího právního zastoupení.

28. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta žalované za 5 úkonů právní služby po 2 020 Kč ze základu žalované částky, určenou podle § 7 bod 5, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, a to za převzetí a přípravu zastoupení dne 16.7.2024, písemné podání ve věci ze dne 5.8.2024, odpor proti platební rozkazu ze dne 14.10.2024 a účast při jednáních dnech 10.3.2025 a 24.3.2025 a paušální náhradou hotových výdajů advokáta žalované podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 x 300 Kč a 2 x 450 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb. Celková výše nákladů řízení, které byly žalované přiznány činí částku 11 900 Kč.