6 C 220/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - obec zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo - část obce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení 13 975 Kč s příslušenstvím <b>I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 13 975 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 917,73 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 29 % ročně z částky 3 917,73 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 255,64 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 13 975 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 26. 6. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně zápůjčka ve výši 9 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 18 875 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 315 Kč a tím, že poslední splátka je ve výši 290 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 12. 10. 2020. Právnímu předchůdci žalobkyně tak marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné zápůjčce částku 3 917,73 Kč, na poplatcích za poskytnutí a správu úvěru částku 3 657,27 Kč na kapitalizované smluvní pokutě částku 4 500 Kč a na sankčním poplatku částku 1 900 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 1. 2. 2022. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila částku 3 713,88 Kč Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému dne 20. 5. 2022, žalovaný však na dlužnou částku již nic nezaplatil.

2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to v souladu s ustanovením § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, byla provedena lustrace žalovaného v dostupných registrech (BRKI, NRKI, [příjmení], interní databáze právního předchůdce žalobkyně, insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zástupcem předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení] následně ověřeny a kontrolovány. Dle těchto činil pravidelný měsíční příjem žalovaného částku 18 291 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.

3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. K jednání soudu dne 20. 2. 2023 se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání vč. žaloby doručeno řádně v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

5. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že svědkyně podniká v předmětu podnikatelské činnosti zprostředkování spotřebitelského úvěru, když této činnosti se věnuje 10 let, přičemž po dobu 3-4 let má licenci od ČNB. Týdne uzavře 5 smluv o spotřebitelském úvěru, tak tomu je poslední zhruba 3 roky, předtím uzavírala smluv více. V daném případě proběhlo uzavření smlouvy o úvěru v bydlišti klienta. Svědkyně si vzpomíná, že se jednalo o osobu rumunské národnosti, která měla na území ČR přechodný pobyt. Žalovaný předložil svědkyni povolení k pobytu a kopii tohoto povolení, kterou svědkyně přiložila k žádosti o úvěr. Žalovaný jí rovněž předložil poslední 2 výplatní pásky. Údaje, které svědkyně zjistila z předložených listin, zadala do systému Providentu a poté klientovi sdělila, jaká výše úvěru by mu mohla být poskytnuta. V dané věci předložil žalovaný svědkyni doklad o ubytování, které měl žalovaný zajištěno přes agenturu, výdaje s bydlení žalovaný žádné neměl, neboť ty mu hradil zprostředkovatel zaměstnání. Osobní poměry žalovaného zjistila žalovaná dotazem na žalovaného. Zjistila, že v době uzavírání smlouvy se jedná o svobodného klienta. Výdaje žalovaného zjistila z jeho vyjádření, když žalovaný uvedl, že má pouze výdaje s jídlem. Pokud má klient zápůjčku či úvěr u jiného subjektu, než u Providentu, není to svědkyně schopná zjistit, když sám klient toto neřekne. K vyživovacím povinnostem žalovaný řekl, že žádné nemá, jinak než tímto sdělením to svědkyně nezjistí. Při jednání o uzavření smlouvy hovořil žalovaný česky, jednání probíhalo bez tlumočníka. Jak dlouho žil žalovaný v ČR v době uzavírání předmětné smlouvy, si svědkyně nepamatuje. S žalovaným se poprvé viděla, když uzavírali smlouvu o zápůjčce, poté se scházeli, když žalovaný smlouvu splácel. Splátky byly ze strany žalovaného prováděny v hotovosti, svědkyně si pro peníze vždy přijela.

6. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 26. 6. 2019 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 8 075 Kč (úrok ve výši 1 610 Kč, částka 3 812 Kč za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částka 2 653 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení), tedy se zavázal zaplatit celkem částku 18 875 Kč, vč. částky 1 800 Kč představující pojistné, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 315 Kč, když poslední splátka činí částku 290 Kč. Zápůjční úroková sazba činila dle smlouvy 29 % p.a. a byla stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy. Dle článku 6.1 smluvních podmínek pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. Podle článku 9.1 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce je smlouva uzavřena na dobu určitou.

7. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný měl být v době uzavření smlouvy o zápůjčce zaměstnán jako operátor s čistým měsíčním příjmem 18 291 Kč, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno dvěma výplatními páskami. Odhadované měsíční výdaje byly konkretizovány částkou 3 000 Kč (bez další specifikace). Dále bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí na ubytovně, bez vyživovacích povinností a nesplácí externí splátky zápůjček, splácí interní splátky PF ve výši 1 233 Kč měsíčně.

8. Listinou ze dne 1. 2. 2022 vyrozuměla společnost [právnická osoba] žalovaného, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka v částce 14 230,64 Kč postoupena žalující společnosti.

9. Dopisem ze dne 20. 5. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 14 510,57 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od datace této výzvy.

10. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce ujednat úroky.

12. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

13. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.

17. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 13 975 Kč není důvodný. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel zápůjčku ve výši 9 000 Kč, kterou se s poplatky zavázal zaplatit v pravidelných týdenních splátkách. [ulice] smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru (§ 75 a § 76) byla právní předchůdkyně žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo její povinností ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Přitom je třeba zdůraznit, že důvod ke změně náhledu po 30. 11. 2016, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně nejsou ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

24. V souzené věci žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným a ze zákaznické karty, která byla s žalovaným vyplněna, ze které ale nevyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalovaného měla žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně k dispozici. Žalovaný dle údajů uvedených v zákaznické kartě předložil pouze 2 výplatní pásky, když dle tvrzení svědka pracovní smlouva předložena nebyla. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně o tom rovněž nepředložila žádné důkazy, tyto ani netvrdila, soud tak nemohl kladně vyhodnotit chování právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Ze zákaznické karty rovněž není zřejmé, zda, popř. jaké ostatní příjmy žadatele či další příjmy domácnosti žalovaného by v daném případě bylo možno při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zohlednit. Rovněž nebylo doloženo, zda pracovní poměr žalovaného byl sjednán na a dobu určitou či neurčitou a nelze tedy ověřit, zda pracovní poměr žalovaného neskončil dříve, než byla zápůjčka splacena. Dle vyjádření svědka je právním předchůdcem žalobkyně ověřována úvěruschopnost klienta tak, že údaje sdělené klientem a uvedené v zákaznické kartě se zadávají do systému, který tyto údaje vygenerovává a z toho se pak posuzuje úvěruschopnost žadatele o zápůjčku. Současně nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalovaného, tyto jsou uváděny pouze v odhadované výši. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z informací získaných od žalovaného. Absence řádného objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z výše uvedeného lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalovaného zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jeho životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalovaného, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila dříve získané konkrétní informace o situaci žalovaného.

25. Soud nepřehlíží, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu je nutno vidět, že důsledku nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.

26. Soud po vyhodnocení provedených důkazů k otázce úvěruschopnosti žalovaného uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně sice provedla kontrolu příjmů žalovaného, když alespoň dle tvrzení svědka byly předloženy dvě výplatní pásky, pracovní smlouva však k důkazu předložena nebyla. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně v tomto rovněž nepředložila žádné důkazy, tyto ani netvrdila a soud tak nemohl řádně vyhodnotit chování právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Ze zákaznické karty také není zřejmé, zda, případně jaké ostatní příjmy žadatele a další čisté příjmy domácnosti žalovaného by bylo možné zohlednit při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Je nutno rovněž zdůraznit, že nebylo doloženo, zda pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou či neurčitou a nelze tedy ověřit, zda by žalovanému neskončil pracovní poměr dříve, než by byla zápůjčka splacena. Bez zajímavosti není to, jakým způsobem je právní předchůdkyní žalobkyně ověřována úvěruschopnost klientů, když dle výpovědi svědka bylo zjištěno, že údaje sdělené klientem jsou zadávány do systému, který vyhodnotí bonitu klienta. Soud má za to, že právní předchůdkyní žalobkyně nebyly dostatečně zjištěny jak příjmy, tak výdaje žalovaného, aby došlo k řádnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Jsou-li jako odhadované měsíční výdaje žalovaného uváděny částkou 3 000 Kč, pak má soud za to, že věřitel se nemůže s informace získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát jako fakt, ale tyto je povinen s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit, rovněž tak pokud jde o příjmy. V daném případě byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny pouze výdaje týkající se externích a interních splátek.

27. Soud má za to, že uzavřená spotřebitelská smlouva byla v daném případě neplatnou smlouvou podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně spoléhala pouze na pravdivost příjmů a výdajů žalovaného, a tyto si ani neověřovala. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když v důsledku uvedeného postupu bylo třeba vztah účastníků a nárok žalobkyně vůči žalovanému podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo poskytnuto finanční plnění v částce 9 000 Kč, a protože žalovaný na tuto zápůjčku plnil ve výši 11 300 Kč, bylo žalovaným na zápůjčku uhrazeno více, než jakého plnění se žalovanému ze strany právní předchůdkyně žalobkyně z titulu smlouvy o zápůjčce dostalo. Vzhledem k tomu, že z vyjádření samotné žalobkyně vyplývá, že ze strany žalovaného bylo plněno v rozsahu převyšující částku poskytnuté zápůjčky, tedy žalovaným bylo zaplaceno více, než kolik činila jistina úvěru, soud návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

28. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a ani žádné náklady soudního řízení nebyly uplatněny.