6 C 227/2022

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - obec zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo - část obce proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , obec o zaplacení 38 388 Kč s příslušenstvím <b>I. Návrh, aby žalovaná byl povinna zaplatit žalobkyni částku 38 388 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 706,36 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 29 % ročně z částky 12 706,36 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 654,50 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 38 388 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 23. 1. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně zápůjčka ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, a to v částce, která nebyla použita na refinancování zůstatku dlužné částky žalované z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 50 533 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 843 Kč a tím, že poslední splátka je ve výši 796 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 17. 6. 2020. Právnímu předchůdci žalobkyně tak marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné zápůjčce částku 12 706,36 Kč, na poplatcích za poskytnutí a správu úvěru částku 6 681,64 Kč na kapitalizované smluvní pokutě částku 15 000 Kč a na sankčním poplatku částku 4 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 1. 2. 2022. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila částku 39 042,50 Kč Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované dne 20. 5. 2022, žalovaná však na dlužnou částku již nic nezaplatila.

2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to v souladu s ustanovením § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, byla provedena lustrace žalované v dostupných registrech ([anonymizována dvě slova], [příjmení], interní databáze právního předchůdce žalobkyně, insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí). Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zástupcem předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení] následně ověřeny a kontrolovány. Dle těchto činil pravidelný měsíční příjem žalované částku 11 886 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.

3. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. K jednání soudu dne 14. 3. 2023 se žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání vč. žaloby doručeno řádně v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

5. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že svědkyně pracovala pro [právnická osoba] po dobu dvou či tří let. S žalovanou uzavírala pouze jednu smlouvu, avšak ještě předtím chodila k žalované, protože od ní vybírala peníze z titulu smlouvy, kterou žalovaná se [právnická osoba] již měla uzavřenu, ale kterou s ní svědkyně nesjednávala. Žalovaná bydlela v pronájmu a vždy, když u žalované svědkyně byla, byly přítomny tři děti. Při sjednávání smlouvy o zápůjčce předložila žalovaná svědkyni k nahlédnutí svůj občanský průkaz a dále doklad o příjmu, když s ohledem na odstup žasu si svědkyně nepamatuje, o jaký doklad se jednalo. Nepamatuje si ani na to, zda jí žalovaná předložila jeden nebo více dokladů. Zda v té době žalovaná pracovala či nikoliv, si svědkyně nevzpomíná. Doklady, které žalovaná svědkyni předložila při sjednávání smlouvy o zápůjčce byly žalované vráceny. V té době platila žalovaná splátky u [právnická osoba], svědkyně si nevzpomíná, zda v té době měla žalovaná ještě nějaké další úvěry či zápůjčky. Jestliže je v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaná měla externí splátky 1 442 Kč měsíčně, pak svědkyně vycházela ze smlouvy, kterou jí žalovaná předložila k nahlédnutí, s jakou společností byla tato smlouva uzavřena, si svědkyně nevzpomíná. V položce odhadovaných měsíčních výdajů je uveden součet částek, které žalovaná uvedla jako výdaje za nájem, léky, telefon a jídlo a dále za ošacení, svědkyně uvedla, že jí to připadalo málo, protože ví, kolik rodina spotřebuje jídla. Údaje, které svědkyně od žalované zjistila, zaslala svědkyně na Provident, údaje se zasílají do systému, který následně určí, zda jsou splněny podmínky pro poskytnutí úvěru.

6. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 23. 1. 2019 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 20 533 Kč (úrok ve výši 5 366 Kč, částka 11 540 Kč za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částka 3 627 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení), tedy se zavázala zaplatit celkem částku 50 533 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 843 Kč, když poslední splátka činí částku 796 Kč. Zápůjční úroková sazba činila dle smlouvy 29 % p.a. a byla stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy. Dle článku 6.1 smluvních podmínek pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. Podle článku 9.1 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce je smlouva uzavřena na dobu určitou.

7. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná měla být v době uzavření smlouvy o zápůjčce v domácnosti s čistým měsíčním příjmem 11 886 Kč, přičemž příjmy žalované měly být ověřeny dvěma výpisy z bankovního účtu. Další čisté příjmy domácnosti měly být ve výši 25 000 Kč, tedy celkový příjem ve výši 36 886 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje byly konkretizovány částkou 15 000 Kč (bez další specifikace) s tím, že interní splátky činí částku 4 587 Kč měsíčně a externí splátky zápůjček činí částku 1 442 Kč měsíčně. Dále bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná, bydlí v nájemním bytě a má 4 vyživovací povinnosti.

8. Listinou ze dne 1. 2. 2022 vyrozuměla společnost [právnická osoba] žalovanou, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka v částce 39 042,50 Kč postoupena žalující společnosti.

9. Dopisem ze dne 20. 5. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 39 950,40 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od datace této výzvy.

10. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce ujednat úroky.

12. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

13. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.

17. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 38 388 Kč není důvodný. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které žalovaná obdržela zápůjčku ve výši 30 000 Kč, kterou se s poplatky zavázala zaplatit v pravidelných týdenních splátkách. [ulice] smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru (§ 75 a § 76) byla právní předchůdkyně žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo její povinností ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Přitom je třeba zdůraznit, že důvod ke změně náhledu po 30. 11. 2016, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně nejsou ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom svědčí rozsudek SDEU (druhého senátu) z 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

24. V souzené věci žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovanou a ze zákaznické karty, která byla s žalovanou vyplněna, ze které ale nevyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalované měla žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně k dispozici. Žalovaná dle údajů uvedených v zákaznické kartě předložila pouze 2 výpisy z bankovního účtu. Pokud jde o výdaje žalované, žalobkyně o tom rovněž nepředložila žádné důkazy, tyto ani netvrdila, soud tak nemohl kladně vyhodnotit chování právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Ze zákaznické karty rovněž není zřejmé, zda, popř. jaké ostatní příjmy žadatele či další příjmy domácnosti žalované by v daném případě bylo možno při posuzování úvěruschopnosti žalované zohlednit. Dle vyjádření svědka je právním předchůdcem žalobkyně ověřována úvěruschopnost klienta tak, že údaje sdělené klientem a uvedené v zákaznické kartě se zadávají do systému, který tyto údaje vygenerovává a z toho se pak posuzuje úvěruschopnost žadatele o zápůjčku. Současně nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalované, tyto jsou uváděny pouze v odhadované výši. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z informací získaných od žalované. Absence řádného objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalované neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalované, tedy posoudit to, zda jí zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z výše uvedeného lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalované zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jeho životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalované, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila dříve získané konkrétní informace o situaci žalované.

25. Soud nepřehlíží, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu je nutno vidět, že důsledku nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.

26. Soud po vyhodnocení provedených důkazů k otázce úvěruschopnosti žalované uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně sice provedla kontrolu příjmů žalované, když alespoň dle tvrzení svědka byly předloženy dva výpisy z bankovního účtu, jiné doklady však k důkazu předloženy nebyly. Pokud jde o výdaje žalované, žalobkyně v tomto rovněž nepředložila žádné důkazy, tyto ani netvrdila a soud tak nemohl řádně vyhodnotit chování právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Ze zákaznické karty také není zřejmé, zda, případně jaké ostatní příjmy žadatele a další čisté příjmy domácnosti žalované by bylo možné zohlednit při posuzování úvěruschopnosti žalované. Bez zajímavosti není to, jakým způsobem je právní předchůdkyní žalobkyně ověřována úvěruschopnost klientů, když dle výpovědi svědka bylo zjištěno, že údaje sdělené klientem jsou zadávány do systému, který vyhodnotí bonitu klienta. Soud má za to, že právní předchůdkyní žalobkyně nebyly dostatečně zjištěny jak příjmy, tak výdaje žalované, aby došlo k řádnému posouzení její schopnosti úvěr splácet. Jsou-li jako odhadované měsíční výdaje žalované uváděny částkou 15 000 Kč, pak má soud za to, že věřitel se nemůže s informace získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát jako fakt, ale tyto je povinen s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit, rovněž tak pokud jde o příjmy. V daném případě byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny pouze výdaje týkající se externích a interních splátek.

27. Soud má za to, že uzavřená spotřebitelská smlouva byla v daném případě neplatnou smlouvou podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně spoléhala pouze na pravdivost příjmů a výdajů žalované, a tyto si ani neověřovala. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když v důsledku uvedeného postupu bylo třeba vztah účastníků a nárok žalobkyně vůči žalované podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a dosud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalované bylo poskytnuto finanční plnění v částce 30 000 Kč, a protože žalovaná na tuto zápůjčku plnila ve výši 31 145 Kč, bylo žalovanou na zápůjčku uhrazeno více, než jakého plnění se žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně z titulu smlouvy o zápůjčce dostalo. Vzhledem k tomu, že z vyjádření samotné žalobkyně vyplývá, že ze strany žalované bylo plněno v rozsahu převyšující částku poskytnuté zápůjčky, tedy žalovanou bylo zaplaceno více, než kolik činila jistina úvěru, soud návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

28. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a ani žádné náklady soudního řízení nebyly uplatněny.