6 C 242/2025

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 21 665 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč ve výši 12,00 % ročně od 10.2.2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 550 Kč ve výši 14,75% ročně od 9.3.2024 do 9.2.2025 a s úrokem z prodlení ve výši 2,75% ročně z částky 4 550 Kč od 10.2.2025 do zaplacení a dále návrh na zaplacení částky 2 500 Kč a částky 3 115 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení shora uvedené částky. Uvedla, že dne 15. 2. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta dne 15. 2. 2024 zápůjčka ve výši 12 000 Kč, když dne 22.2.2024 došlo mezi smluvními stranami k uzavření dohody o navýšení zápůjčky o 2 000 Kč, když tato částka byla žalované zaslána na účet dne 22.2.2024. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku 1 855 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit poplatek ve výši 4 550 Kč, a to ve lhůtě do 8. 3. 2024. Žalovaná svůj smluvní závazek nehradila řádně a včas, a to přesto, že v souvislosti s prodlením žalované byly žalované ve dnech ve dnech 15. 3. 2024, 22. 3. 2024, 29. 3. 2024, 7. 4. 2024 a 22. 4. 2024 zaslány písemné výzvy. Kromě zaplacení dlužné jistiny a sjednaného poplatku ve výši 4 550 Kč se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 500 Kč představující účely vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (za zaslání shoda uvedených upomínek a pokusů o smír) a dále částky 3 115 Kč představující smluvní pokutu, kterou žalobkyně požaduje ve výši 0,1% denně z dlužné částky ve výši 14 000 Kč, a to za období od 9.3.2024, tedy ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, do 2.6.2025, tedy do dne podání žalobního návrhu, když smluvní pokuta ve výši 6 300 Kč byla ponížena o částečnou úhradu ve výši 3 185 Kč a žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 3 115 Kč. Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované dne 6. 2. 2025, žalovaná však na dlužnou částku již nic nezaplatila. K výzvě soudu k prokázání úvěruschopnosti žalované žalobkyně sdělila, že žádná skutková tvrzení doplňovat nebude.

2. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaná byly vyzvány, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 15. 2. 2024, že mezi žalující společností a žalovanou, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit poplatek ve výši 3 900 Kč (čl. 1.3 smlouvy) s tím, že se zavázala zápůjčku společně s poplatkem vrátit nejpozději do 8. 3. 2024 (čl. 1.4 smlouvy). V čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce bylo dohodnuto, že v případě prodlení klienta s plněním závazků se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu, a to ve vši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s tím, že věřitel může požadovat i další účelně vynaložené náklady, které v souvislosti s prodlením klienta vzniknou, a to za písemnou upomínku (výzvu k úhradě) je věřitel oprávněn požadovat 500 Kč za každou výzvu při maximálním počtu pěti výzev. Dodatkem ke smlouvě ze dne 22.2.2024 byla celková výše zápůjčky povýšena o 2 000 Kč na částku 14 000 Kč s tím, že výše poplatku za navýšení zápůjčky činí 4 400 Kč a zápůjčka i poplatek jsou splatné dne 8.3.2024.

5. Ze zprávy , právnická osoba, ., soud zjistil, že dne 15. 2. 2024 byla na běžný účet číslo , č. účtu, , jehož majitelem byla k uvedenému dni žalovaná, připsána částka 12 000 Kč a dne 22.2.2024 byla na tento účet, jehož majitelem byla k tomuto dni žalovaná připsána částka 2 000 Kč, obě částky byly připsány z účtu s názvem , právnická osoba6. Soud zjistil, že listinami ze dne 15. 3. 2024, 22. 3. 2024, 29. 3. 2024, 7. 4. 2024 a 22. 4. 2024 zaslala žalobkyně žalované upomínky – pokusy o smír, ve kterých žalovanou upozornila na splatnost dlužné částky a současně žalované oznámila, že náklady spojené s vyhodnocením a odesláním každé upomínky představují částku 500 Kč.

7. Dopisem ze dne 6. 2. 2025 byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou k úhradě celkové dlužné částky ve výši 22 011Kč, a to ve lhůtě tří dnů.

8. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 o.z.lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

10. Podle § 1968 o.z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z.po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.

13. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z výše uvedené částky od 10. 2. 2025 do zaplacení je důvodný, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná obdržela úvěr ve výši 14 000 Kč, který se s poplatky zavázala zaplatit ve lhůtě do 8. 3. 2024. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle výslovné právní úpravy citovaného zákona o spotřebitelském úvěru (§ 75 a § 76) byla žalobkyně jako bankovní poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo její povinností ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

20. V souzené věci žalobkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovanou a k posouzení úvěruschopnosti žalované a k výzvě soudu, na základě jakých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalované posouzena a s jakým výsledkem, žalobkyně nedoplnila svá tvrzení a neoznačila důkazy k prokázání toho, jakým způsobem a v jakém rozsahu byla úvěruschopnost žalované prokázána, byť současně byla žalobkyně poučena o tom, že uvedené zjištění je podstatné s ohledem na posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně a existence povinnosti žalované uhradit žalobkyní požadované částky. Z tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě nevyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalované měla žalobkyně k dispozici, nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalované, přičemž nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, zda žalovaná měla v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a v době jejího trvání sjednaný pracovní poměr, zda tento byl uzavřen na dobu určitou či neurčitou a zda zejména v době, kdy měla žalovaná žalobkyni úvěr splatit, by její pracovní poměr trval. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalované neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalované, tedy posoudit to, zda jí zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z výše uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně se úvěruschopností žalované zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitelky, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jejích životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalované, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by žalobkyně zohlednila získané konkrétní informace o situaci žalované.

21. Soud nepřehlíží, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, nicméně v intencích shora podaného výkladu je nutno vidět, že důsledku nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě má důsledky neplatnosti takového právního jednání (úvěrové smlouvy), nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní.

22. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když důsledkem uvedeného postupu je absolutní neplatnost smluv a nárok žalobkyně vůči žalované bylo třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a dosud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalované bylo poskytnuto finanční plnění v částce 14 000 Kč, a protože žalovaná na tento úvěr neplnila, bylo žalované uloženo, aby žalobkyni zaplatila částku 14 000 Kč. Protože žalované byla žalobkyní v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění do 9. 2. 2025, dostala se žalovaná do prodlení dnem 10. 2. 2025. Žalované bylo proto v souladu ze shora citovanými ustanoveními a podle nař. vl. č. 351/2013 Sb. uloženo, aby žalobkyni zaplatila i zákonný úrok z prodlení od 10. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení v celém rozsahu žalobkyni vydala, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky 14 000 Kč, když ve zbývající části návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak. Žalobkyně byla sice úspěšná v rozsahu 64,60 %, avšak neúspěch žalobkyně byl v rozsahu 35,40 %, s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně naprosto rezignovala na splnění svých procesních povinností v tomto řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.