6 C 292/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr Renatou Polanskou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 19 983 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 756 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 756 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení a částku 1 466 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 466 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 137 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 679,50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 946,54 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 562,36 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020, a úrok ve výši 27 % ročně z částky 5 562,36 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 806,36 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, částku 5 137 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 900,53 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 858,36 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 105,49 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020, a úrok ve výši 27 % ročně z částky 4 105,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 2 639,49 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení a částku 3 487 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 456,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 458,20 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 459,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a úrok ve výši 20,50 % ročně z částky 2 459,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 3 487 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 9 893 Kč, částky 6 603 Kč a částky 3 487 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 27. 6. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně zápůjčka ve výši 6 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 11 137 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 186 Kč, když poslední splátka činí částku 163 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 13. 12. 2017. Právnímu předchůdci žalobkyně tak marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné zápůjčce částku 5 562,36 Kč a na dlužném poplatku částku 4 336,64 Kč.

2. Žalobkyně dále uvedla, že dne 28. 4. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně zápůjčka ve výši 6 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 11 137 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 186 Kč, když poslední splátka činí částku 163 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 16. 3. 2017. Právnímu předchůdci žalobkyně tak marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné půjčce částku 4 105,49 Kč a na dlužném poplatku částku 2 497,51 Kč.

3. Žalobkyně dále uvedla, že dne 21. 1. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně zápůjčka ve výši 12 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 22 033 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 368 Kč, když poslední splátka činí částku 321 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 2. 10. 2017. Právnímu předchůdci žalobkyně tak marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné půjčce částku 2 459,89 Kč a na dlužném poplatku částku 1 027,11 Kč.

4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2021, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2020. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila částku 19 983 Kč Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému dne 23. 4. 2020, žalovaný však na dlužnou částku již nic nezaplatil.

5. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté zápůjčky podle § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb., žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčky je dostatečná.

6. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek 7. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

8. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 27. 6. 2016 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 137 Kč, tedy se zavázal zaplatit celkem částku 11 137 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 186 Kč, když poslední splátka činí částku 163 Kč, s tím, že první splátka je splatná do jednoho týdne od data uzavření smlouvy. Podle článku 12 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, které žalovaný podepsal dne 27. 6. 2016, se žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně dohodli na tom, že v případě kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

9. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 28. 4. 2016 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 137 Kč, tedy se zavázal zaplatit celkem částku 11 137 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 186 Kč, když poslední splátka činí částku 163 Kč, s tím, že první splátka je splatná do jednoho týdne od data uzavření smlouvy. Podle článku 12 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, které žalovaný podepsal dne 28. 4. 2016, se žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně dohodli na tom, že v případě kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

10. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 21. 1. 2016 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10 033 Kč, tedy se zavázal zaplatit celkem částku 22 033 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 368 Kč, když poslední splátka činí částku 321 Kč, s tím, že první splátka je splatná do jednoho týdne od data uzavření smlouvy. Podle článku 12 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, které žalovaný podepsal dne 21. 1. 2016, se žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně dohodli na tom, že v případě kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

11. Listinou ze dne 20. 1. 2020 vyrozuměla společnost [právnická osoba] žalovaného, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byly pohledávky v částkách 3 487 Kč, 6 603 Kč a 9 893 Kč postoupeny žalující společnosti.

12. Dopisem ze dne 23. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 31 362,47 Kč, a to ve lhůtě do 30. 4. 2020.

13. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o.z. lze při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

14. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce ujednat úroky.

15. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

16. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.

20. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně co do částky 4 756 Kč a částky 1 466 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z výše uvedených částek od 1. 5. 2020 do zaplacení je důvodný, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smluv o zápůjčkách, na základě kterých žalovaný obdržel zápůjčky ve výši 6 000 Kč, 6 000 Kč a 12 000 Kč, které se s poplatky zavázal zaplatit v pravidelných týdenních splátkách. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské (§ 1810 a násl. o.z.), peněžité zápůjčky poskytnuté spotřebiteli jsou spotřebitelským úvěrem, pokud se na ně nevztahuje některá z výjimek uvedených v § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv. Pro žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalované v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně bylo před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

25. V souzené věci žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným a ze zákaznických karet, které byly s žalovaným vyplněny, ze kterých ale nevyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalovaného měla žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně k dispozici a stejně tak nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalovaného a to přesto, že v době prvních šesti měsíců roku 2016 sjednal žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně tři smlouvy o zápůjčce. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěrů. Z výše uvedeného lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalovaného zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jejích životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalovaného, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila dříve získané konkrétní informace o situaci žalovaného.

26. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když důsledkem uvedeného postupu je absolutní neplatnost smluv a nárok žalobkyně vůči žalovanému bylo třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalované bylo poskytnuto finanční plnění v částkách 6 000 Kč, 6 000 Kč a 12 000 Kč, a protože žalovaný na tyto zápůjčky plnil ve výši 1 244 Kč, 4 534 Kč a 18 546 Kč, bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 4 756 Kč a 1 466 Kč. Protože žalovanému byla žalobkyní v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění do 30. 4. 2020, dostal se žalovaný do prodlení dnem 1. 5. 2020. Žalovanému bylo proto v souladu ze shora citovanými ustanoveními a podle nař. vl. [číslo] Sb. uloženo, aby žalobkyni zaplatil i zákonný úrok z prodlení od 1. 5. 2020 do zaplacení. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení v celém rozsahu žalobkyni vydal, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky 6 222 Kč, když ve zbývající části návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak. Žalobkyně byla sice úspěšná v rozsahu 31 %, avšak neúspěch žalobkyně byl v rozsahu 69 %, tedy neúspěch žalobkyně převýšil její úspěch ve věci, a protože žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.