6 C 365/2019

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr Renatou Polanskou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného , t.č. neznámého pobytu zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení jako opatrovníkem sídlem adresa o zaplacení 5 538 Kč s příslušenstvím <b>I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 538 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 641,40 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 960,18 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 725,74 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 3 725,74 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. Soud přiznává Mgr. [jméno] [příjmení] hotové výdaje a odměnu za zastupování ve výši 9 900 Kč s tím, že tuto částku platí stát.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování ve výši 9 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 5 538 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 30. 7. 2015 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně zápůjčka ve výši 9 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 15 526 Kč, a to formou 45 týdenních splátek po 346 Kč, když poslední splátka činí částku 302 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 20. 2. 2016. Právnímu předchůdci žalobkyně tak marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné zápůjčce částku 6 868,57 Kč a na dlužném poplatku částku 4 207,43 Kč. Do data postoupení bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to ve výši 5 538 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 24. 6. 2019. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila částku 5 538 Kč. Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému dne 24. 10. 2019, žalovaný však na dlužnou částku již nic nezaplatil.

2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku podle § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb., žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty, ze které vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný uvedl, že nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.

3. K námitkám opatrovníka žalovaného žalobkyně uvedla, že skutečnost, že k předání částky 9 000 Kč žalovanému došlo v hotovosti, vyplývá z textu samotné smlouvy, ve které je uvedeno, že žalovaný jakožto zákazník podpisem smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy převzal v místě svého bydliště v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky. Žalobkyně současně uvedla, že ani ona ani její právní předchůdkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, neboť tyto doklady a dokumenty jsou pouze předkládány při sjednávání a uzavírání smlouvy, pro úplnost doložila žalobkyně uznání dluhu žalovaného ze dne 18. 7. 2016.

4. Opatrovník žalovaného ve svém vyjádření uvedl, že všechny listiny označené žalobkyní a předložené k provedení důkazů jsou pouhými kopiemi, nikoliv originály listin. Protože opatrovník byl žalovanému ustanoven z důvodu jeho neznámého pobytu, nezná opatrovník stanovisko žalovaného k pravosti žalobkyní tvrzených listin a nemůže jejich uzavření učinit v předmětném řízení nesporným. Opatrovník žalovaného dále uvedl, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby, neboť založila pouze dokument, na němž absentuje písemný odkaz na předmětnou smlouvu o postoupení pohledávek, podpisy stran smlouvy o postoupení pohledávky či jakékoliv jiné vodítko, které by mohlo vést k závěru, že jde o přílohu [číslo] ve smyslu textu smlouvy o postoupení pohledávek. Nelze tedy nijak dovodit, že se jedná o seznam, ve kterém by dle smlouvy o postoupení pohledávek měly být postoupené pohledávky specifikovány. Opatrovník žalovaného současně uvedl, že z ničeho nevyplývá, zda byl dodržen postup posouzení úvěruschopnosti a zda žalobkyně využila možnosti nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jakožto spotřebitele. Z těchto důvodů opatrovník žalovaného navrhl, aby žalobní návrh byl v celém rozsahu zamítnut, když současně uvedl, že žalobkyní uplatňovaná práva neuznává.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

6. Soud měl prokázáno originálem smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 30. 7. 2015 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 526 Kč, tedy se zavázal zaplatit celkem částku 15 526 Kč, a to v 45 týdenních splátkách ve výši 346 Kč, když poslední splátka činí částku 302 Kč, s tím, že první splátka je splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Podle smlouvy o zápůjčce žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy od právního předchůdce žalobkyně převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky. Podle článku 12 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, které žalovaný podepsal dne 30. 7. 2015, se žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně dohodli na tom, že v případě kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

7. Žalobkyně ke svému tvrzení předložila zákaznickou kartu ze dne 30. 7. 2015, kde je jako zákazník označen žalovaný a ve které je uvedena čistá měsíční mzda žadatele o zápůjčku ve výši 16 000 Kč a běžné měsíční výdaje na domácnost v částce 2 000 Kč, neboť nájem, inkaso, telefon platí zaměstnavatel.

8. Dne 24. 6. 2019 byla mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalující společností jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Přílohou této smlouvy je i seznam postoupených pohledávek, kde je na straně 10 pod bodem [číslo] označena smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 7. 2015 vztahující se k osobě žalovaného.

9. Žalobkyně ke svému tvrzení předložila listinu označenou jako uznání dluhu se splátkovým kalendářem, kterou dne 18. 7. 2016 podepsal žalovaný a ve které žalovaný prohlašuje uznání svého dluhu vůči společnosti [právnická osoba] z titulu smlouvy o půjčce peněžních prostředků uzavřené mezi ním a výše uvedenou společností pod [číslo] to s tím, že ke dni 12. 7. 2016 činí výše jeho dluhu částku 11 076 Kč. Žalovaný se zároveň zavázal dlužnou částku uhradit právní předchůdkyní žalobkyně ve čtyřech splátkách po 2 769 Kč měsíčně s tím, že první splátka bude uhrazena do 30. 7. 2016 a poslední splátka do 30. 10. 2016.

10. Žalobkyně dále předložila tabulku umoření ze dne 4. 8. 2019, ze které vyplývá, že v období od 30. 7. 2015 do 29. 8. 2016 provedl žalovaný úhradu celkové částky 9 988 Kč.

11. Listinou ze dne 24. 6. 2019 vyrozuměla společnost [právnická osoba] žalovaného, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka v částce 5 538 Kč, postoupena žalující společnosti.

12. Dopisem ze dne 24. 10. 2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 9 517,73 Kč, a to ve lhůtě do 31. 10. 2019.

13. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o.z. lze při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

14. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce ujednat úroky.

15. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

16. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.

20. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 5 538 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a dále úrokem ve výši 21,9 % ročně z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny není důvodný, když nárok žalobkyně byl posouzen jakožto bezdůvodné obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel zápůjčku ve výši 9 000 Kč, kterou se s poplatky zavázal zaplatit v pravidelných týdenních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), peněžitá zápůjčka poskytnutá spotřebiteli je spotřebitelským úvěrem, pokud se na ně nevztahuje některá z výjimek uvedených v § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření smlouvy. Pro žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně bylo před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

25. V souzené věci žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným a ze zákaznické karty, která byla s žalovaným vyplněna, ze které ale nevyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalovaného měla žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně k dispozici a stejně tak nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalovaného a to přesto, že podle údaje uvedeného v zákaznické kartě žalovaný v době uzavírání předmětné smlouvy o zápůjčce plnil právní předchůdkyni žalobkyně na základě jiného smluvního ujednání. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěrů. Z výše uvedeného lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalovaného zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jeho životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalovaného, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila dříve získané konkrétní informace o situaci žalovaného.

26. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když důsledkem uvedeného postupu je absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému bylo třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo poskytnuto finanční plnění v částce 9 000 Kč, a protože žalovaný na tuto zápůjčku plnil ve výši 9 988 Kč (podle smlouvy o zápůjčce mělo být celkem uhrazeno 15 526 Kč a je-li žalováno 5 538 Kč, pak rozdíl představující výši plnění žalovaného činí částku 9 988 Kč, když rozsah plnění žalovaného vyplývá i z důkazu, který označila a k prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně, a to z tabulky umoření vyhotovené dne 4. 8. 2019), nemohlo být žalovanému uloženo, aby zaplatil žalovanou částku, neboť ještě před podáním žalobního návrhu bylo žalovaným zaplaceno více, než kolik mu bylo zapůjčeno. Z tvrzení samotné žalobkyně vyplývá, že žalovaný bezdůvodné obohacení v celém rozsahu žalobkyni vydal a proto za této situace soudu nezbylo než žalobní návrh žalobkyně na zaplacení částky 5 538 Kč spolu s příslušenstvím jako nedůvodný zamítnout.

27. Soud má za to, že aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení byla řádně prokázána smlouvou o postoupení pohledávek i seznamem postoupených pohledávek, z něhož vyplývá, že pohledávka za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce byla postoupena žalobkyni právě smlouvou o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně se svou právní předchůdkyní uzavřela dne 24. 6. 2019. Žalobkyně sice předložila v průběhu soudního řízení listinu označenou jako uznání dluhu, kterou dne 18. 7. 2016 podepsal žalovaný, uvedená listina však nemůže mít ten význam, který mu pro účely tohoto řízení žalobkyně přikládá. I přes existenci prohlášení žalovaného o uznání dluhu a jeho závazku tento dluh ve splátkách uhradit, rozhodl soud o návrhu žalobkyně v kontextu posouzení úvěruschopnosti žalovaného při sjednávání smlouvy o zápůjčce a na základě výše uvedeného dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobního návrhu z titulu uplatněného žalobkyní. Uznání dluhu by mělo pro rozhodnutí ve věci význam pouze tehdy, pokud by bylo posuzováno uplatnění nároku žalobkyně s ohledem na případnou námitkou promlčení uplatněnou v řízení žalovanou stranou.

28. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovaný, který v řízení úspěšný byl, žádné náklady řízení neuplatnil, neboť mu žádné náklady nevznikly.

29. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 8. 2020 č.j. 6 C 365/2019-64, které nabylo právní moci dne 9. 9. 2020, byl žalovanému z důvodu neznámého pobytu ustanoven podle § 29 odst. 3 o.s.ř. opatrovník pro toto řízení, a to Mgr. [jméno] [příjmení], advokát se sídlem [adresa].

30. Podle § 140 odst. 2 o.s.ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.

31. Podle § 149 odst. 2 o.s.ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

32. Výše odměny a náhrady hotových výdajů žalovanému ustanovenému opatrovníkovi Mgr. [jméno] [příjmení] byla určena podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Opatrovníkovi žalovaného přísluší odměna za 6,5 úkonu po 1 200 Kč podle § 7 bod 4 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (převzetí věci, vyjádření ze dne 19. 10. 2020, vyjádření ze dne 5. 1. 2021, účast při jednání dne 26. 1. 2021, vyjádření ze dne 24. 2. 2021, účast při jednání dne 23. 2. 2021 a účast při jednání dne 30. 3. 2021, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí), a to za použití ustanovení §12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., když odměnu za jeden úkon ze základu do 10 000 Kč ve výši 1 500 Kč bylo třeba ponížit o 20%. Dále byl přiznán 7 x paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl č. 177/1996 Sb., v platném znění. Celková výše hotových výdajů a odměny advokáta jakožto ustanoveného opatrovníka pak představuje částku 9 900 Kč s tím, že ve smyslu výše citovaných ustanovení platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.

33. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na výsledek soudního řízení je žalobkyně povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 9 900 Kč, jež vznikly v souvislosti se zastoupením žalovaného, kterému byl ustanoven opatrovník a v řízení měl úspěch v celém rozsahu.