6 C 56/2019

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum neznámého pobytu zastoupený advokátem JUDr. Mgr. jméno jméno sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 20,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Soud přiznává JUDr. Mgr. [jméno] [jméno], Ph.D. hotové výdaje a odměnu za zastupování ve výši [částka] s tím, že tuto částku platí stát.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně zápůjčka ve výši [částka], které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši [částka], a to formou 60 týdenních splátek po [částka], když poslední splátka činí částku [částka]. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Právnímu předchůdci žalobkyně tak marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné zápůjčce částku [částka] a na dlužném poplatku částku [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky na žalující společnost. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila částku [částka] Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému dne [datum], žalovaný však na dlužnou částku již nic nezaplatil.

2. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku podle § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb., žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty, ze které vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, výplatních pásek za měsíc srpen, září a říjen roku 2015, z nájemní smlouvy ze dne [datum] a z předložených dokladů SIPO. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný uvedl, že nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Proběhl dotaz do Nebankovního registru klientských informací, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný má závazky pouze u [právnická osoba], které splácí. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.

3. Opatrovník žalovaného ve svém vyjádření uvedl, že jednou z podmínek, na kterých je i s ohledem na aktuální právní úpravu třeba trvat, je povinnost věřitele (právního předchůdce žalobkyně) posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr. Žalovanému byla sice poskytnuta částka ve výši [částka], ale žalovaný byl ve výsledku povinen k úhradě částky [částka]. Ačkoliv výše jednotlivých splátek byla stanovena ve výši [částka] za týden, byl žalovaný každý měsíc povinen k úhradě v průměru částky přesahující [částka], která pro některé osoby může znamenat citelný zásah do jejich majetkových poměrů. Opatrovník žalovaného má za to, že smlouva o zápůjčce ze dne [datum] uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, a to z důvodu neposouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Opatrovník žalovaného uvedl, že byla-li žalovaným uhrazena poslední splátka dne [datum], mělo být do té doby uhrazeno 19, resp. 20 splátek. To by znamenalo, že žalovaný uhradil žalobkyni částku [částka], resp. [částka]. Jestliže smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná od samého začátku, lze tak přisvědčit, že se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil, jelikož mu byla poskytnuta částka ve výši [částka] bez právního důvodu, kterou do značné míry (minimálně v částce [částka]) právnímu předchůdci žalobkyně splatil. Nárok žalobkyně se tak může sestávat toliko z dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení [částka], ponížené o částku žalovaným uhrazenou a z tohoto důvodu opatrovník žalovaného navrhl, aby návrh žalobkyně co do částky [částka], jakož i veškerého požadovaného příslušenství, byl zamítnut. Současně opatrovník žalovaného poukázal na to, že z četné judikatury soudů vyplývá, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Právní předchůdce žalobkyně byl tedy povinen sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda žalovaný bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření jeho tvrzení. Žalobkyně sice předložila zákaznickou kartu, v níž jsou vyplněny základní údaje včetně zaškrtnutí políček v odstavci„ ověřené dokumenty“, ale měl-li právní předchůdce žalobkyně tyto dokumenty k dispozici, nabízí se otázka, proč si neučinil alespoň kopii těchto podkladů, které by bylo možné nyní řádně doložit a které by mohly vyvrátit pochybnosti o tom, zda se posouzením úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně vůbec zabýval. Údaje uvedené v zákaznické kartě nedokazují skutečnost, že„ ověřené dokumenty“ byly skutečně předloženy, resp. právním předchůdcem žalobkyně řádně ověřeny. Tyto dokumenty nejsou přílohou žalobního návrhu ani repliky žalobkyně, dokonce se na tyto dokumenty žalobkyně ani neodkazuje. Z těchto důvodů proto opatrovník žalovaného navrhl žalobu co do částky [částka] jakož i veškerého požadovaného příslušenství zamítnout.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

5. Soud měl prokázáno smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal v souvislosti s touto zápůjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši [částka], tedy se zavázal zaplatit celkem částku [částka], a to v 60 týdenních splátkách ve výši [částka], když poslední splátka činí částku [částka], s tím, že první splátka je splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Podle smlouvy o zápůjčce žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy od právního předchůdce žalobkyně převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky. Podle článku 12 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, které žalovaný podepsal dne [datum], se žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně dohodli na tom, že v případě kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

6. Žalobkyně ke svému tvrzení předložila zákaznickou kartu ze dne [datum], kde je jako zákazník označen žalovaný a ve které je uvedena čistá měsíční mzda žadatele o zápůjčku ve výši [částka], další čisté příjmy domácnosti (přítelkyně) ve výši [částka] a běžné měsíční výdaje v částkách [částka] za nájem a inkaso, [částka] za telefon, [částka] za interní splátky PF a [částka] za výdaje žadatele na domácnost.

7. Dne [datum] byla mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalující společností jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Přílohou této smlouvy je i seznam postoupených pohledávek, kde je na straně 66 pod bodem [číslo] označena smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] vztahující se k osobě žalovaného.

8. Listinou ze dne [datum] vyrozuměla [právnická osoba] žalovaného, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka v částce [částka], postoupena žalující společnosti.

9. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši [částka], a to ve lhůtě do [datum].

10. Soud neprovedl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], k uzavření smlouvy o zápůjčce a k tomu, že žalovaný prováděl úhradu splátek hotovostně. Jmenovaný měl podle žalobkyně uzavírat s žalovaným smlouvu o zápůjčce a jako obchodní zástupce posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však nedoložila, na základě jakých smluvních ujednání tento obchodní zástupce za právní předchůdkyni žalobkyně s žalovaným jednal, zejm. jaký byl rozsah jeho oprávnění k takovému jednání, které se uskutečnilo před více jak 5 lety, když listiny označené v zákaznické kartě k důkazu předloženy nebyly.

11. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o.z. lze při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité půjčce ujednat úroky.

13. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

14. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonům.

18. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. podle odstavce 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z výše uvedené částky od [datum] do zaplacení je důvodný, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel zápůjčku ve výši [částka], kterou se s poplatky zavázal zaplatit v pravidelných týdenních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), peněžitá zápůjčka poskytnutá spotřebiteli je spotřebitelským úvěrem, pokud se na ně nevztahuje některá z výjimek uvedených v § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Právní vztah mezi účastníky řízení se řídí nejen obecnou právní úpravou smlouvy o úvěru, ale také zvláštní právní úpravou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, a to ve znění účinném ke dni, kdy došlo k uzavření smlouvy. Pro žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně bylo před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba důsledně zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, neboť pokud by se tak nestalo, došlo by k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, když posouzení této úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele na a posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Přitom je na místě taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

23. V souzené věci žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným a ze zákaznické karty, která byla s žalovaným vyplněna, ze které ale nevyplývá, jaké konkrétní doklady a s jakými údaji k osobním a dalším potřebám žalovaného měla žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně k dispozici a stejně tak nebyly tvrzeny a osvědčeny běžné životní výdaje žalovaného a to přesto, že podle údaje uvedeného v zákaznické kartě žalovaný v době uzavírání předmětné smlouvy o zápůjčce plnil právní předchůdkyni žalobkyně na základě jiného smluvního ujednání. Absence objasnění skutečných poměrů, potřeb a s tím spojených životních výdajů žalovaného neumožňuje zjistit poměr mezi příjmy a výdaji žalovaného, tedy posoudit to, zda mu zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěrů. Z výše uvedeného lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně se úvěruschopností žalovaného zabývala jen zcela povrchně, pouze ve snaze učinit formálně za dost textu zákona. Soud je toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to zejména kvůli absenci (neznalosti) jeho životních (běžných) výdajů, kdy zde nebyl předložen žádný relevantní doklad o výdajové situaci žalovaného, ani z ničeho neplyne a není doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila dříve získané konkrétní informace o situaci žalovaného.

24. Soud za této situace uzavřel, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, toto proběhlo formálně bez náležitých a dostatečných podkladů, když důsledkem uvedeného postupu je absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému bylo třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení, podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo poskytnuto finanční plnění v částce [částka], a protože žalovaný na tuto zápůjčku plnil ve výši [částka] (podle smlouvy o zápůjčce mělo být celkem uhrazeno [částka] a je-li žalováno [částka], pak rozdíl představující výši plnění žalovaného činí částku [částka]), bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku [částka]. Protože žalovanému byla žalobkyní v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění do [datum], dostal se žalovaný do prodlení dnem [datum]. Žalovanému bylo proto v souladu ze shora citovanými ustanoveními a podle nař. vl. [číslo] Sb. uloženo, aby žalobkyni zaplatil i zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení v celém rozsahu žalobkyni vydal, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky [částka], když ve zbývající části návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak. Žalobkyně byla sice úspěšná v rozsahu 39,5 %, avšak neúspěch žalobkyně byl v rozsahu 60,5 %, tedy neúspěch žalobkyně převýšil její úspěch ve věci, a protože žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 8. 2019 č.j. 6 C 56/2019-69, které nabylo právní moci dne [datum], byl žalovanému z důvodu neznámého pobytu ustanoven podle § 29 odst. 3 o.s.ř. opatrovník pro toto řízení, a to JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokát se sídlem [adresa]. Vzhledem k tomu, že ustanovený opatrovník žalovaného zemřel, ustanovil Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 2. 9. 2020 č.j. 6 C 56/2019-118, které nabylo právní moci dne [datum], z důvodu podle § 29 odst. 3 o.s.ř. opatrovníkem žalovaného [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

27. Podle § 140 odst. 2 o.s.ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.

28. Podle § 149 odst. 2 o.s.ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

29. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 12. 2020 č.j. 6 C 56/2019 – 123, které nabylo právní moci dne [datum], byla původně ustanovenému opatrovníkovi žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši [částka].

30. Výše odměny a náhrady hotových výdajů žalovanému ustanovenému opatrovníkovi [příjmení] [jméno] [jméno], Ph.D., byla určena podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Opatrovníkovi žalovaného přísluší odměna za 2 úkony po [částka] podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (převzetí věci a účast při jednání dne [datum]), a to za použití ustanovení §12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., když odměnu za jeden úkon ze základu [částka] ve výši [částka] bylo třeba ponížit o 20%. Dále byl přiznán 2 x paušál po [částka] podle § 13 odst. 3 vyhl č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. bylo nutno odměnu i hotové výdaje v celkové výši [částka] povýšit o 21% DPH. Celková výše hotových výdajů a odměny advokáta jakožto ustanoveného opatrovníka pak představuje částku [částka] s tím, že ve smyslu výše citovaných ustanovení platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.

31. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na výsledek soudního řízení je žalobkyně povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši [částka], jež vznikly v souvislosti se zastoupením žalovaného, kterému byl ustanoven opatrovník a v řízení měl úspěch ve výši 60,5 %. Ustanoveným opatrovníkům žalovaného vznikl nárok na zaplacení hotových výdajů a odměn v celkové výši [částka]. S přihlédnutím k úspěchu žalované strany bylo žalobkyni uloženo, aby se na těchto nákladech podílela v rozsahu 60,5 %, tedy aby zaplatila částku [částka].