7 C 108/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . se sídlem anonymizována čtyři slova adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 24 617,60 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 14 000 Kč od 13.2.2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 530, 06 Kč, úrok ve výši 29,00% p.a. z částky 14 000 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení v výši 1 296, 75 Kč, částku 10 617, 60 Kč, úrok z prodlení z částky 14 000 Kč od 21.1.2020 do 12.2.2021, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 376 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 24 617,60 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 10.10.2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Smluvní podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 12 283 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % p.a. sjednanou na straně prvé Smlouvy, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 4.12.2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, resp. na zápůjčku neuhradil žádnou splátku, čím čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobci také právo požadovat z celkové dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení, dále právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 29 % ročně z dlužné nesplacené jistiny od 5.12.2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Do data postoupení bylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Ke dni 20.1.2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 24 617,60 Kč. Žalobce požaduje k zaplacení 24 617,60 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 14 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 10 617,60 Kč, kapitalizované úroky ve výši 530,06 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení byly ve výši 1 296,75 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce přes upomínání uhrazeno ničeho. Žalobce dále tvrdil, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost, a to ve smyslu ust. § 84 -§ 89 zák. č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Což potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, že byl seznámen s návrhem textu této smlouvy a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací poskytnutých ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru, včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Zákazník rovněž potvrzuje, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem zákaznické karty, a že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a je schopen [právnická osoba] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce. Žalobce poukázal i na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Dále zdůraznil, že neprokázání splnění této povinnosti nemůže způsobit absolutní neplatnost smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 24.5.2021 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 10.10.2018, Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce, Standartními informacemi o spotřebitelském úvěru, Zákaznickou kartou, Tabulkou umoření, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou ze dne 28.1.2021 spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 10.10.2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti dne 10.10.2018. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 60 pravidelných týdenních splátkách po 439 Kč, první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy, tedy celkem částku 26 283 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 14 000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 12 283 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 504 Kč, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 4.12.2019. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání Smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 29 % p.a. V čl. 9 Smluvních podmínek je uvedeno, že Smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Žalovaný v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácel. Žalovaný byl vyzván k splacení celé pohledávky ve výši 32 080,41 Kč s příslušenstvím. Ze zákaznické karty k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, bydlí v nájmu, má zaměstnání na plný pracovní úvazek, jeho čisté příjmy činí 15 156 Kč, má bankovní účet na vlastní jméno, část zákaznického listu označená jako„ běžné měsíční výdaje“ obsahuje pouze tři kolonky s označením Externí splátky zápůjček, kde není uvedena žádná částka, Interní splátky [anonymizována dvě slova], kde taktéž není uvedena žádná částka, Odhadované měsíční výdaje žadatele 6 000 Kč. Údaje uvedené žalovaným byly ověřeny z povolení o pobytu, pracovní smlouvy, která byla na dobu určitou do 30.12.2019, dvou výplatních pásek. Žalovanému byla žalobcem zaslána předžalobní výzva, kde žalovanému byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 12.2.2021.

5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 20.1.2020. <i>6. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>9. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>11. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 13.2.2021 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o.z.), na základě níž žalovaný obdržel zápůjčku ve výši 14 000 Kč, kterou se s poplatky zavázal zaplatit u zápůjčky 60 pravidelných týdenních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil – dle tvrzení žalobce zápůjčka byla poskytnuta dne 10.10.2018, žalovaný neuhradil ani první splátku. Pokud byla uzavřena smlouva o zápůjčce a již první týden trvání zápůjčky nebyl žalovaný schopen splátky hradit, potom posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně právním předchůdcem žalobce nebylo provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Žalobce sice tvrdil a prokazoval, že ohledně osoby žalovaného si od něj právní předchůdce žalobce vyžádal výše uvedené údaje, měl k dispozici v případě zápůjčky výplatní pásky, pracovní smlouvu, avšak nijak dále nevyvodil příslušné závěry vyplývající z údajů žalovaného, který měl pouze jediný příjem pouze na dobu určitou, právní předchůdce žalobce nijak neověřoval údaje u zaměstnavatele žalovaného, dokonce akceptoval i to, že jediným„ odhadovaným“ měsíčním výdajem žalovaného je pouze částka 6 000 Kč – bez bližší specifikace, nezkoumal faktické výdaje žalovaného ani jeho způsob nakládání s finančními prostředky, přestože žalovaný měl veden vlastní bankovní účet, což nesvědčí o vynaložení odborné péče k posouzení úvěruchopnosti žalovaného. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

15. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 14 000 Kč, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 14 000 Kč, když žalovaný na poskytnutou zápůjčku ničeho nezaplatil. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout.

16. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění do 12.2.2021 (viz. dopis ze dne 23.1.2021), tento se dostal do prodlení nejdříve dnem 13.2.2021, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 13.2.2021 do zaplacení a nikoliv dříve.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslal žalované výzvu k plnění, měl ve věci částečný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 231 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění. Odměna za úkon právní pomoci činí z tarifní hodnoty v řízení až do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 1 citované vyhlášky) částku 300 Kč. Za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění) činí odměna advokáta celkem 900 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 3 úkony x 100 Kč za režijní paušál do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky). K nákladům řízení přísluší podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náhrada za DPH ve výši 21%, tj. 252 Kč. Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci co do 14 % z celku (úspěch žalobce činí 57 % - úspěch žalovaného 43 %), soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši 376 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).